Proč se kradou notebooky

Prodej notebooků prudce stoupá – Gartner uvádí, že v letošním druhém čtvrtletí byl meziroční nárůst prodeje v oblasti EMEA neuvěřitelných 40 %. Samozřejmě, že je otázkou, nakolik jsou investice do notebooku namísto tradičního desktopu rozumné (a to jak v domácnostech, tak i ve firemní sféře). Faktem je, že i když zvýšená obliba notebooků samozřejmě souvisí s poklesem jejich cen, notebook je náhle jednou z nejcennějších věcí, které lze ukrást.

Statistiky z USA ukazují, že právě v důsledku poklesu spotřebitelských cen klesá počet vloupání. Všudypřítomné platební karty vedou k tomu, že lidé mají doma méně hotovosti. Pokles cen spotřební elektroniky činí její krádeže v bytech neatraktivní, alespoň pro profesionální zločince. Jak se zdá, takový notebook je dnes skoro jedinou věcí, která je pořád ještě dostatečně drahá i lehká, aby se jí v poměru cena/výkon vyplatilo odnášet.

Notebooky se samozřejmě nekradou jen z bytů či zaparkovaných aut, ale doslova všude. Závratnou rychlostí mizí na letištích. Ponemon Institute odhaduje, že na středně velkém americkém letišti se v průměru ztratí 50 notebooků denně, z nichž drtivá většina se samozřejmě již nenajde – notebook může být samozřejmě ne přímo ukraden, ale někde zapomenut, nalezen a nevrácen. Gartner pro USA uvádí, že každý notebook bude mít letos asi desetiprocentní šanci, že bude ukraden. Některá čísla o krádežích notebooků uvádí i Wikipedia.

Existují doporučení, aby člověk raději nedával vědět o tom, že nějaký notebook vůbec má. Z tohoto hlediska jsou nevhodné počítačové brašny, které potenciálnímu zloději ihned dávají tip (Devět způsobů, jak zvýšit zabezpečení notebooku při práci na cestách podle Microsoftu).

Rady pro uživatele zahrnují samozřejmě ale především ochranu dat, jejich zálohování či šifrování. Je sporné, nakolik jsou tyto metody ve skutečnosti účinné: Již v únoru ukázali vědci z Princetonské univerzity, že k datům by se mohlo jít dostat přes DRAM. Výzkumníci z University of Washington a ze společnosti BT Group zase nově zjistili, že šifrování pouze části disku (oddílů, virtuálních disků) je možná neúčinné zcela, protože běžné aplikace typy Microsoft Word či Google Desktop si obsah souborů často „odkládají“ do nechráněných částí disku.

Najdi a znič

Nicméně i když nedojde ke ztrátě dat, stejně zde z pohledu uživatele vzniká škoda. Ukradený notebook lze samozřejmě sledovat pomocí celé řady programů; v případě uživatelů z business sféry je jejich účinnost samozřejmě trochu omezená tím, že oproti Američanům máme relativně větší šanci přijít o notebook v zahraničí – alespoň pokud se tedy soustředíme na krádeže na letišti.

Microsoft ve svých tipech doporučuje zTrace, CyberAngel nebo ComputracePlus, za oceánem je asi nejoblíbenější stopovací službou Lojack. Přehled dalších služeb podává Wikipedia.

K přednostem těchto služeb má patřit fakt, že jsou na notebooku různě zamaskovány a pro zloděje by nemělo být úplně snadné je odstranit (jistě tedy existují programy specializované právě proti těmto službám). Některé by měly přečkat i formátování disku a novou instalaci systému, protože jsou zapuštěné přímo do BIOSu a vůbec se nezobrazují jako spuštěné služby/procesy.

Nedávno začali vědci z University of Washington a University of California v San Diegu vyvíjet nový sledovací program Adeona (domovská stránka projektu). Má být uveden jako open source, což má dávat záruku větší transparentnosti, hlavně toho, že k datům se nebude moci dostat ani provozovatel služby. Služba má být zdarma a Adeona sama o sobě bude zjišťovat pouze novou IP adresu ukradeného notebooku, kterou poskytne původnímu vlastníkovi. Kontaktovat policii pak bude muset on sám. To pro uživatele ČR není taková nevýhoda, protože řada výše uvedených služeb stejně na úrovni ČR nabízeno není.

U podobných programů by uživatelé mohli ocenit dvě věci:

• Záchrana dat; notebook by po připojení k Internetu prostě třeba složku Dokumenty automaticky uploadoval někam na server.
• Likvidace dat; notebook vedený jako kradený by se poté, co by získal ze serveru příslušnou informaci, pokusil svůj obsah prostě smazat. Podobná služba, smazání dat na dálku, se nakonec nabízí i pro mobilní telefony. Tady samozřejmě existuje celá řada rizik – někdo by služby hacknul a „zaregistroval“ určitý notebook jako kradený a legitimní vlastník by se nestačil divit.

Některé sledovací programy jako jako Computrace of firmy Absolute se chlubí tím, že opravdu nejen nějak posílají IP adresu, ale jsou schopné pokyny i přijímat. Nicméně nejsou úplně nejlevnější – roční cena služby pro notebooky Lenovo nebo HP se nabízí asi 1300 Kč. Smazání dat na dálku v ČR nabízí i řada dalších firem, mnohdy ovšem neinzerují, na jakém principu to vše má fungovat.

Aby samotné tyto sledovací programy nepředstavovaly bezpečnostní riziko (aby nepotřebovaly trvale otevřený nějaký port nebo aby se aktivovaly ze serveru až v okamžiku, kdy je notebook prohlášen za kradený – to ovšem vyžaduje zvládnout i příjem dat, viz výše).

Offline jako synonymum „bezcenný“

Internet na jedné straně výrazně mění způsob, jakým používáme zařízení. Fakt, že notebook bez přístupu k Internetu téměř nemá cenu, na druhé straně časem umožní mít toto zařízení pod dohledem neustále, bez ohledu na jeho fyzické umístění. To by výhledově mohlo omezit fyzické krádeže i jiných věcí (např. v souvislosti s rozšířením RFID technologií).

Nicméně i tak FBI uvádí, že 97 % ukradených notebooků se ani v USA již vypátrat nepodaří – alespoň v tuto chvíli. Ochrana dat samozřejmě zloděje stejně neodradí. Myslím, že drtivá většina z nich se o nějaké využívání dat nalezených na kradeném notebooku vůbec nepokouší. Zde by snad pozitivní roli mohlo sehrát nasycení trhu; ve chvíli, kdy bude trh zaplaven novými relativně levnými notebooky, ceny těch použitých poklesnou natolik, že se snad přestane vyplácet notebooky krást (cena kradeného notebooku bude pro zloděje logicky ještě nižší).

Jaké jsou vaše zkušenosti se sledovacími službami v českých podmínkách? Pomohly vám ve spolupráci s policií dostat se k notebooku zpět? Blížíme se do stavu, kdy bude zkušenost s ukradeným notebookem něčím stejně běžným jako ukradený mobil? Nebo lepší bezpečnostní opatření vedou k tomu, že počet krádeží již klesá?