Pozornost, kterou Libře centrální bankéři věnují, je zarážející. Benoît Cœuré, člen představenstva Evropské centrální banky, jí dokonce obětoval ne zrovna malou část svého úterního proslovu na konferenci The Future of the International Monetary System. Je to pozornost zasloužená? A čeho se vůbec centrální bankéři nejvíc bojí?
Užitečné zdroje k tématu Libra:
Za tři měsíce od oficiálního oznámení projektu se na Libru, která má začít fungovat už v příštím roce, snesla hromada kritiky ze všech stran. Ta je nepochybně částečně zasloužená ze strany kryptoměnové komunity, když za nic jiného, tak za velmi zákeřný hijacking termínu pojmu kryptoměna, se kterou nemá Libra prakticky nic společného (snad jen, že obojí lze v určitém významu chápat jako formu privátních digitálních peněz). To ale nejsou obavy, které by musely trápit centrální bankéře, antimonopolní úřady a úřady dohlížející na ochranu soukromí ani ministry financí ekonomických mocností. Přesto jsou to právě oni, kdo jsou v souvislosti s Librou nyní slyšet nejhlasitěji.
„Digitální měny, jako je Facebook Libra, do budoucna naruší finanční systém, a to buď tím, že donutí centrální banky inovovat, nebo tím, že rovnou převezmou globální roli, která by mohla zpochybnit dominanci dolaru,“ prohlašuje například Cœuré.
Problematická povaha Libry
Co vlastně Libra představuje? Čistě technicky projekt připomíná nejvíce tzv. zvláštní práva čerpání, která představují jednotnou měnovou a účetní jednotkou Mezinárodního měnového fondu, případně již zaniklou měnovou jednotku Evropské unie – ECU. Princip podobných nástrojů spočívá v tom, že svoji směnnou a účetní funkci odvozují od koše podkladových aktiv, zpravidla nejstabilnějších uznávaných měn ekonomicky silných zemí (v případě zvláštních práv čerpání jsou to průměrné hodnoty USD, EUR, RMB, JPY, GBP). Libra se pokouší zreplikovat tento model a chce plnit podobnou roli pro „obyčejné smrtelníky“, tedy zejména běžné obchodníky, ale i koncové uživatele napříč zeměkoulí.
Zvláštní práva čerpání nicméně primárně nefungují pouze jako univerzální měnová a zúčtovací jednotka, ale mají hlavně sloužit jako hlavní rezervní aktivum MMF a poslední záchranná brzda pro hroutící se členské ekonomiky. Právo čerpat rezervy v XDR se řídí velmi přísnými pravidly a musí s ním vyslovit souhlas 85 % všech členských zemí, což vysvětluje, proč se v mezinárodním obchodu zvláštní práva čerpání netěší zrovna velké popularitě. Na takovou funkci ale Libra zatím neaspiruje, a tak se jí podobné problémy netýkají. Její hlavní funkce je umožnit plynulé a nízkonákladové transfery peněz jednoduchým kliknutím v některé z messagingových aplikací Facebooku, a to bez velkého respektu k bankovním účtům i národním hranicím.
To je samo o sobě celkem nepříjemná konkurence pro tradiční komerční banky, payment procesory, společnosti provádějící mezinárodní finanční transfery, clearingová centra a další navázaný aparát, jehož podnikání je dnes svázáno nekonečnými fascikly mezinárodních regulací finančního systému. Stačí si ostatně vzpomenout jen na čerstvě implementovanou strong customer authentication v rámci PSD2.
Jen těžko si lze představit, že Libra a celý aparát, který je kolem ní budovaný, bude fungovat podle úplně stejných pravidel a na shodných principech. Zvlášť když čistě formálně její ekosystém přeci jenom mnohem více kopíruje schéma kryptoměnových projektů než tradičního finančního systému. To vše navzdory tomu, jak Facebook, zejména ústy šéfa projektu Davida Marcuse, média, veřejnost i regulátory vehementně ujišťuje, jak společnost vítá regulatorní dohled. Samostatnou kapitolou je pak mezinárodní anti-money-laundering politika a opatření proti financování terorismu.
Obav je pochopitelně mnohem více, sahají od ochrany soukromí a bezpečí uživatelských dat přes finanční risk pro uživatele až po strach z narušení hospodářské soutěže, a dokonce i (což je lehce na pováženou, pokud to tvrdí i centrální bankéř či ministr financí Francie) systémové riziko (tedy riziko z kolapsu finančního systému). Evropská komise má například podezření, že by Libra mohla nepřiměřeně znevýhodnit konkurenční organizace a již v rámci předběžného vyšetřování poslala Facebooku na toto téma patřičný dotazník.
„Globální stablecoin iniciativy mohou zlevnit a zrychlit mezinárodní platby a podpořit lepší finanční začlenění. Jsou ale zároveň zdrojem obrovských výzev v celé řadě oblastí finančních politik: provozní robustnost, bezpečnost a spolehlivost platebních systémů, ochrana zákazníka, rizika pro finanční stabilitu a měnovou suverenitu a v neposlední řadě ochranu údajů a soulad s politikou proti praní špinavých peněz a pravidly proti financování terorismu,“ prohlásil v úterý v Lucemburku Cœuré.
Když se ale vrátíme na začátek, hlavní problém Libry leží v jejím základním designu. Stablecoin (termín původně vypůjčený ze světa kryptoměn, odkazuje k platebnímu tokenu, který zkouší navázat svoji tržní hodnotu na nějakou externí referenci ve snaze minimalizovat svoji vlastní volatilitu) krytý rezervním košem, který se ani celý neskládá z národních měn, takže ani nemusí příliš kopírovat jejich inflaci, by se totiž nakonec mohl ukázat pro finance běžných lidí jako bezpečnější přístav než samotné fiat měny.
To mohou národní vlády vnímat jako docela velký problém. Z jejich strany zde může panovat celkem oprávněný strach z toho, že jejich národní měny budou v dobách krizí ve velkém opouštěny právě ve prospěch instrumentů, jako je Libra. Tento argument, který si v Evropě oblíbil především hlavní evropský kritik Libry – francouzský ministr financí Bruno Le Maire, ostatně hlasitě zazníval i na nedávné konferenci OECD v Paříži. Pokud by k takovému scénáři skutečně docházelo, mohlo by to vládám poměrně zkomplikovat snahu o řízení jejich ekonomik (ponechme teď stranou, zdali je to dobře, nebo špatně).
Ne všichni centrální bankéři a státníci ale vidí v Libře jen čisté ohrožení, je to také zajímavý ukazatel a zároveň výzva. Jak poznamenává Cœuré: „Vzestup stablecoin iniciativ je přirozeným výsledkem rychlého technologického pokroku, globalizace a posunu spotřebitelských preferencí.“ To by se dalo vyložit tak, že současný finanční systém je prostě beznadějně zastaralý a silně problematický na mnoha úrovních (fiat peníze neplní ideálně svoji funkci, platební systém je přeregulovaný, pomalý a nesmyslně drahý atd.). A to dokonce tak, že i dystopická noční můra v podobě privátních korporátních peněz, jako je Facebook Libra, s proprietární peněženkou, custodiální úschovou a nutností plně důvěřovat samozvaným správcům systému skýtá možná lepší alternativu.
Ostatně, on i fakt, jak relativně rychle proběhl počáteční nástup kryptoměn a že navzdory obrovským problémům, se kterými se od státu oddělené decentralizované peníze potýkají, čím dál více lidí ochotně hedgeuje své prostředky do této celkem slušně rizikové třídy aktiv, vypovídá o důvěře ve finanční systém ne úplně lichotivě, ale to je zase už trochu jiné téma. Centrální banky nyní čeká rychlé a závažné rozhodování, jak to nejlépe zařídit, aby jim přestal ujíždět vlak. Není jim co závidět, lineární politika zákazů, což by byla dříve nejsnazší cesta, přestává fungovat. Džin již byl vypuštěn z lahve a zpátky se do ní bez urputného boje rozhodně nevrátí.
Ostatně, jak říká sám Cœuré (byť se v závěru svého proslovu omezuje pouze na samotnou funkci platebního systému a ignoruje měnové a peněžní aspekty): „Naše úsilí můžeme zaměřit na zajištění toho, aby soukromé platební systémy prosperovaly v prostoru, který respektuje naše společné globální politické priority. Nebo můžeme urychlit naše vlastní úsilí o překonání zbývajících slabin globálních platebních systémů, bezpečně v přesvědčení, že pouze veřejné peníze mohou v konečném důsledku a společně zajistit bezpečné úložiště hodnoty, důvěryhodnou účetní jednotku a stabilní platební prostředky. Nebo můžeme udělat obě tyto věci a vytvořit prostředí, ve kterém se tržní a veřejné platební systémy vzájemně efektivně doplňují a společně formují svět plateb v 21. století.“
Bude zajímavé sledovat, pro kterou z variant se centrální bankéři rozhodnou jako první.
ČLÁNKY DO MAILU