Když si článek přečtete, zjistíte, že kromě nadpisu (a ten je po americku správně provokativní), lze informace považovat za minimálně zamyšleníhodné. John Dvorak připomíná narůstající vliv SEO a dlouho známé slabiny vyhledávání v Google. Upozorňuje na evidentní fakt zanášení výsledků vyhledávání nerelevantními stránkami, ačkoliv se vyhýbá otázce, co jsou ty stránky relevantní a spekuluje o možnosti hodnotit je lidsky.
V Česku převzal štafetu Jiří Hlavenka s článkem Why Google Must Die a proč se tak nestane – kde Dvorakovy důrazné teze vykládá poněkud méně americky a pro laického českého čtenáře myslím přijatelněji. A na Jiřího Hlavenku zase reaguje Marek Prokop s článkem Démonizace SEO přichází do Česka. V něm označil Hlavenku za vymítače ďábla SEO zla
. Když si dáte tu práci oba články přečíst, zjistíte, že jeden o koze, druhý o voze.
Web je pro návštěvníka nebo pro vyhledávač
V čem tkví jádro problému? V tezi, že dnes se obsah na webu musí přizpůsobovat vyhledávači (= Google), pokud chce být úspěšný, tedy čtený, prodávaný, dle svého druhu a zaměření. Jev, kdy implementace SEO vystrkává dopředu stránky podřadné a upozaďuje skutečně informačně hodnotné stránky. Výsledky hledání Google se postupně zhoršují, zanášejí se „seo-šlechtěnými“ weby, začasté z kategorie MFA, tedy „made for adsense“ – weby dělanými jen za účelem nalákat lidi na stránku oblepenou AdSense reklamami.
Problém je hluboký a glosou těžko stručně postižitelný. Můžeme se ptát, zda stránky jako iDnes či Lupa nejsou také jen MFA stránkami, kde A = advertisment. Abstrahujme od toho. Marek Prokop Hlavenkovi odpovídá, že SEO není „hackování technologie vyhledávačů“ – to že je jen doména black-hat SEO, které jest opovrženíhodné a každým rozumným informačním architektem odvrženo jako hereze.
Normálnímu člověku je rozdíl mezi black/white hat SEO zcela putna. Stránky buďto jsou v Google „nahoře“ nebo nejsou. Stejně jako u black technik, i u těch white může Google udělat mind-twist na pěticentu a i když to bude blbě okecávat, okecá to stejně, jako že v Číně je třeba cenzurovat. Navíc temná strana síly za sebou má podstatný argument: Google o ní ví léta a léta s ní nic podstatného nedělá, zjevně ho to nepálí.
Pokud se zastavíme u white-hat SEO, co má být jeho součástí této „informačně prospěšné částí webové architektury“? Pokud zůstanete u faktu, že titul webu je H1, nadpis stránky H2, mezititulky dáváte do H3, správně vložíte do metatagů i do URL adresy klíčová slova a dobře uvedete kategorizaci menu do značek, rychle zjistíte, že pokud nepracujete se stránkami o diaframatu sánovské dynastie, těžko se v Google propracujete „nahoru“. White SEOmág namítne, že je třeba mírně přepracovat texty, aby lépe zviditelňovaly, o čem web jest. Aby lépe podchytily klíčová slova. A už jsme u toho: už přizpůsobujete obsah vyhledávači, namísto toho, aby se vyhledávač přizpůsobil vám. Musíte svůj obsah převést na nějakou unifikovanou úroveň, abyste vystoupali „nahoru“. Politicky korektní termín by hovořil o lezení někomu někam, v daném případě Googlu do indexu.
Tato úroveň podle mne už je za tím, co by vyhledávač měl požadovat a namítnete, že vás nikdo nenutí – Google to nevyžaduje. Jen, když to nesplníte, tak nejste „nahoře“ – a být a nebýt nahoře, to jsou miliony korun a dolarů rozdíl. Vyberte si svobodně.
Seomág v černém klobouku
Většina lidí se pod dozorem SEOmágů v bílém klobouku nechá snadno přemluvit, že se „informační architektura jejich webu“ změní, většinou je jim to fuk, hlavně, když budou nahoře. Jenže na konkurenční výrazy vyhledávání ani tenhle ústupek nestačí. Je třeba budovat zpětné odkazy, síť reputace. A to už se dostáváme na tenčí led bílého klobouku, protože tohle budete buďto budovat dva tři roky, nebo si to prostě zaplatíte. Zavoláte jinému SEOmágovi, nebo ten váš stávající sundá bílý klobouk a nasadí si šedivý. A za pár tisícovek měsíčně (měna dle jazyka webu) vám prodá patřičnou dávku zpětných odkazů, které vykoupil po řadě webů s dobrým PageRankem. Už tušíte, co jsou ty maličké patičky na konci řady stránek? Ano, webmaster za tohle marketingově neužitečné umístění odkazů dostává měsíční fix fee, protože to jsou ty back-linky, které se cení. Dokud vás někdo nenapráská Google, je všechno v pořádku a odkaz na výraz „životní pojištění“ směřuje na váš web.
Pak zjistíte, že jste se na Google dostali už slušně nahoru. Jste na TOPu, řekne SEOmág při další své návštěvě. A to je cool. SEOmág už má šedivý klobouk a rozhlédne se po vaší kanceláři. Bystré oko zkušeného šedého SEOmága umí vyhodnotit, kolik je z vás ještě možné vydojit. Chtělo by to vytapetovat Google,
informuje vás SEOmág a vy už tušíte, že desítka na vytapetování vaší kanceláře módním květinovým vzorem v pastelové barvě není to, co je nabízeno.
Když se tapetuje na Google, tak to znamená, že v topu je co nejvíce vašich odkazů, aby návštěvník Google nemohl udělat tu chybu, že klikne na stránky vaší konkurence. Nebo aby se vliv této chyby minimalizoval. Jak na to? Inu, naklonujete si obchod, a to tak dobře, aby ho Google neohodnotil jako duplicitní obsah. Pro SEOmága v šedivém klobouku s vaší objednávkou hračka. Za chvíli je vytapetováno a jeden můj známý říká, že je vhodné držet se na důležité vyhledávací fráze alespoň na pěti pozicích z prvních deseti, jestli to myslíte s netem vážně
. To váš SEOmág ještě nesundal šedý klobouk, ještě pořád se pohybujete v „přiměřených mezích“.
Očůrat Google je základ internetového businessu
K černému klobouku se nemusíte ani dostat, abyste tušili, že očůrat Google je dneska základ podnikání. Nic z výše uvedeného neznamená, že SEO je zlo. SEO je přirozená věc, se kterou se setkáváme i v reálném světě. Obchodníci odjakživa chtějí mít své prodejny na hlavních třídách, s velkými výlohami, olepují město reklamou a cedulkami a do Zlatých stránek chtějí být zařazeni ve více rubrikách se smysluplnými názvy. Odjakživa se hádají, jak moc korektní je před obchod konkurenta vylepit plakáty informující o slevách ve vlastním krámě.
Současná podoba SEO ovšem má tu nevýhodu, že trpí monokulturou prostředí, v Česku ještě díky oponentuře Seznamu málo viditelnou. Co se přehlédnout nedá, je fakt, že řada vysoce vyhledávaných výrazů směřuje na různé doorway stránky, že se výsledky vyhledávání zanášejí odkazy na kolečka přes MFA weby. Zkuste si výraz „ColdPlay rapidshare“ do Google (ano, nechcete stránky kapely, chcete si skutečně stáhnout jejich hudbu, neříkejte, že ne) – polovina odkazů jsou doorway stránky včetně českého aktualninet.cz – jeho autor nepochybně bude vysvětlovat, že to není dw-web, ale špatně naprogramované vyhledávání, na které teď nemá čas. Ovšemže mu to můžeme věřit a asi mu to věří i eTarget…
Abych se dobral závěru: jistě, že úloha správné informační architektury webu je důležitá nejenom pro vyhledávače, ale především pro lidi. Jenže SEO dnes zachází dál. Posouvá obsah od samotné podstaty obsahu (tedy sdělovat něco lidem) k tomu, sdělovat něco Googlu.. Říkat, že ne, znamená namlouvat si to. Jistě, ne vždy, ne všude, ale stále zřetelněji. A to je ta věc, která asi stála za zmínku Dvorakovi i Hlavenkovi. A jak to ověří Google? Jednoduše: podívá se do statistiky používání tlačítka „I feel lucky“ – pokud zanášení indexu roste, mělo by klesat využívání tlačítka odvádějícího hledajícího na první nalezenou stránku.
Sergej s Larrym se snad na statistiku mrkli…
ČLÁNKY DO MAILU