Proč je kupčení s doménami nemravné

Jak je něčeho málo, vždycky to vede ke nějakým čachrům. Někteří z nás mají ještě v živé paměti, jaké břišní tance se ještě před deseti lety dělaly kolem podpultového toaletního papíru, vaty a damských vložek. Nechci tvrdit, že domény a vložky jedno jest, ale úzkoprofilové zboží to dnes nepochybně je. A tak se kupčí.

Za pár dní se přehoupne osmý měsíc trvání nových pravidel přidělování domén. Řada z nás už dávno dala nový, neomšelý náboj označení „před Listopadem“ – pravidla totiž vstoupila v platnost 1.11.1997 a nepochybně to také byla taková malá revoluce. Dříve přidělení každé domény předcházelo zkoumání pod drobnohledem a zvažování, zda na ni má či nemá žadatel právo, situace se však v listopadu mávnutím proutku změnila. Celý proces, který dříve probíhal ručně, se zpoloautomatizoval, každý si nyní může zaregistrovat doménu podle své libosti a nikoho nezajímá, jestli má na ni nárok. Pochopitelně to vedlo k obrovskému nárůstu registrovaných domén – k 1.11.1997 jich bylo zaregistrováno téměř přesně 5 000, dnes jich je bezmála 14 000. Za osm měsíců tak bylo zaregistrováno skoro dvakrát tolik, co za 4–5 let od vzniku samostatné domény .cz.

Registruje se horem, registruje se dolem, víceméně všemi směry a hlavně všechno. Spoustu zvučných jmen světových firem, které zaváhaly, mají zaregistrovány subjekty jako „Ing. Květoslav Chytráček, Horní Smraďavka“ (jméno i místo vymyšlené, veškerá podobnost čistě náhodná; nerad bych našel ve schránce obsílku s modrým pruhem). Bude-li mít taková firma o „svou“ doménu zájem, může se buď vydat trnitou soudní cestou a za pár let si svou doménu vydobít (možná), nebo prostě v tichosti zaplatit. S tím ostatně chytráčkové, kteří si je zaregistrovali, počítají. Druhou skupinou domén, které si registrují spekulanti, jsou takzvaná obecná jména, často značně atraktivní. K mání je tak dnes například doména zadarmo.cz, ale i řada dalších. Rozhodně však nikoliv zadarmo.

Zatímco v prvním případě se oprávněný držitel může bránit u soudu, k atraktivním doménám vede jediná cesta – zaplatit. Chytráček tu totiž nikoho konkrétního nepoškozuje, pouze blokuje doménu a čeká, jestli někdo nezaplatí. Je to podle mého názoru nemravné jednání. Je legitimní, když člověk baží po penězích a snaží se dosáhnout zisku. Je zcela nemravné, když se někdo snaží vydělávat na něčem, na čem nemá žádnou zásluhu. Chytráčka totiž doména zadarmo.cz nestála zatím ani pětník, nijak se o ni nepřičinil – jen nastavil příslušným způsobem dva nameservery, poslal jeden krátký mail a nechal si doménu zaregistrovat. Práce úhrnem na 10 minut, počítaje v to i několik minut oddychování po té námaze. Úsilí na získání domény můžeme s mírným zanedbáním brát jako nulové, ovšem chytráček Chytráček za ni chce jistě pěkné peníze – využívá toho, že doména může být použita jen jedna, nechutně si tu mastí kapsu jen na tom, že vložky a vata prostě nejsou k dostání.

Nedávno věnoval tomuto problému krátký článek na Novinkách jejich šéfredaktorPetr Matoušek. Mimo jiné v něm píše: „Zajímavé je, že lidé snažící se takto dostat k penězům jsou považováni za vyvrhele internetové komunity, každý si na ně ukazuje prstem jak jsou špatní. Ale napadlo vás někdy považovat za vyvrhele majitele autobazaru?“ Nemohu tak docela souhlasit. V autobazaru prodávám auto, které jsem kdysi koupil – dávám tedy dál věc, která mne cosi stála, za cenu nižší o opotřebovaní. Prodávám-li však doménu, vydělávám na něčem, o co nemám žádnou zásluhu; to je rozdíl. Kromě toho nemá smysl se bavit o majiteli autobazaru, tedy zprostředkovateli, a srovnávat jej s přímým účastníkem obchodu s doménami. Již nějakou dobu se ale mluví o tom, že by se v českém Internetu měla objevit burza domén, tedy jakýsi zprostředkovatel, odpovídající autobazaru. Pokud skutečně vznikne, a já jsem si tím téměř jist, budu ji osobně považovat za nemravnou. Stejně jako majitele autobazaru, ve kterém se prodávají kradená auta; zloději se dá rovněž stěží přiznat nějaká zásluha na jejich pořízení. Podpora nemravných obchodů není o nic méně nemravná. Přijde mi trochu zvláštní, že na otázku „Zdá se vám prodej domén neetický?“, kterou byl zmiňovaný článek zakončen, odpovědělo 35 % z 203 účastníků záporně. Řeknete dobrých 65 %, ale mně se to zdá málo.

Musím přiznat, že mne v tuto chvíli celkem rozčiluje setrvalá nečinnost CZ.NICu, tedy sdružení, které by se o domény mělo starat. Na valné hromadě začátkem července se nerozhodlo téměř nic, v tuto chvíli se celý problém údajně konzultuje s Úřadem pro hospodářskou soutěž a řešení se dočkáme nejřív po prázdninách (ovšem po kterých?). Placení domén mělo být totiž určitou protiváhou celkového uvolnění doménové politiky. Současná situace, kdy se registrovat může všechno, ale placení domén je jen neuskutečněnou utopii, je jednou z nejhorších ze všech možných. Řada chytráčků by si totiž rozmyslela držení desítek zajímavých domén, kdyby je každá stála 1600 Kč, vysázených na dřevo. Když je však všechno zadarmo, proč si je nezaregistrovat? Tento moment zkrátka CZ.NIC dost výrazně nezvládl.

Na první článek po dovolené jsem se rozohnil až dost, raději si nechám něco na příště. Situace kolem domén je ale spíše než čemukoliv jinému podobna neproniknutelnému houští. A všude se v něm válí vložky.

Marek Antoš

Související články a odkazy: