Levnější a rychlejší ADSL je pouze částí ledovce, nicméně částí velice podstatnou. Má to ovšem zásadní vadu. Šikovně maskovanou za reklamní prohlášení akcentující vysokou rychlost a nízkou cenu. Touto vadou jsou datové limity. ISP o tom, že omezení množstvím přenesených dat je ničivé stejně jako u dial-upu omezení časem, musí vědět. Uživatelé se to dozvědí po první faktuře.
Česko je, co se připojení k síti týká, odkojeno telefonní linkou a modemem. Toto připojení je pro krátkodobou a nepříliš intenzivní práci se sítí ve večerních hodinách stále ještě poměrně lacinou alternativou a pořád se používá. Uživatelé modemu jsou zvyklí na nízkou provozní rychlost i při dostačující prostupnosti. Jinými slovy, některé služby fungují zcela bezproblémově, jiné prakticky nelze používat. Konverze telefonní linky na ISDN či ADSL se provádí především pro zrychlení jejich možností. Jednak proto, že v reklamě na kteroukoliv z těchto služeb neuslyšíme nic jiného, jednak proto, že nefungující „lepší“ multimédia jsou někdy dostatečným důvodem pro změnu.
ISDN sice přináší vyšší rychlost, ale neodstraňuje překážku dočasnosti. Některé služby, které jsou s dial-upem nemyslitelné, jako streamované video, sice fungují, na jiné (P2P) však uživatel stále nemůže pomýšlet buď vůbec, nebo alespoň v takové míře, jakou by si zasloužily. Problém časové tarifikace z něj dělá stále službu kvalitní, avšak polovičatou.
Pokud se k vysoké rychlosti přidá trvalost, vzniká ideální služba. Lze využívat prakticky všechny možnosti, které Internet nabízí, a když odmyslíme problémy s kolísáním výkonu a agregací, máme skvělé, dostupné připojení.
Tisícikoruna, kterou v současné době stojí nejlevnější ADSL, je pro mnoho domácností stále ještě poměrně vysokou částkou, rovnající se měsíčnímu účtu za večerní dial-up, používanému v rozumné a střízlivé míře. Konverze telefonní linky na výkonné ADSL přinese otevření dveří mnoha internetových „světů“, jež doposud zůstávaly uživateli uzavřeny, především světů multimédií. Takřka každý uživatel ví, že z Internetu lze více či méně legálně získat nejnovější hudbu, filmy, software. A rychlá linka mu to vše umožní.
Právě zde jsme u problému datového limitu. ADSL za tisícikorunu nabídne cca 3 GB dat. Tento limit se nevyčerpá používáním emailu a WWW, avšak stačí stáhnout několik filmů, používat FTP a je po něm. „Rychlá“ linka se tak stává rychlou pastí zejména proto, že množství přenesených dat lze sice měřit, avšak ne již kontrolovat tak přesně, jako u dial-up dobu připojení. Výsledkem je faktura osahující kromě vysněného „paušálu“, pro nějž si většina uživatelů ADSL pořídí, také příplatek za jednu nebo několik jednotek, o které byl stanovený limit překročen. Uživateli se tak připojení prodraží a on na to bude reagovat.
Propagace akcentující rychlost a stálost připojení naženou k nejlevnějšímu ADSL ty, kteří obě zjevné výhody oproti komutované lince ocení nejvíce. Bohužel kombinace obojího znamená takřka automaticky velké množství přenesených dat. A tedy i příplatků.
ISP nabízející limitované ADSL tuto skutečnost musí velice dobře znát a limit je jimi při propagaci tohoto druhu připojení často bagatelizován. Uživatelé jej budou znát také, ale rovněž jej mohou bagatelizovat, jestliže, zejména pro ty méně erudované, jsou tři gigabajty informace jen velmi stěží uchopitelné množství. Právě tak vzniká rozbuška, která ze spokojeného zákazníka udělá zákazníka naopak převelice nespokojeného.
Naštěstí přibývá tarifů, a to i poměrně snadno dostupných, nabízejících připojení neomezené jak časově, tak i datově. Jistě existují síly, které by nejraději prosadily jakýkoliv způsob omezení, který by vedl k vyššímu zisku, zřejmě stejné, jaké již léta blokují zavedení Flat Rate u komutovaného připojení. Doufejme však, že v tomto ohledu nemají šanci, protože Internet by již ze svého principu měl být svobodnou službou založenou na prodeji obsahu a nikoliv výsady být jeho součástí.
ČLÁNKY DO MAILU