Má nárok na ochranu vlastního majetku přednost před nedotknutelností soukromí? Obě základní práva nám garantuje Ústava. Jenže digitální technologie a lidská vynalézavost zase jednou předčily fantazii zákonodárců. Poklidný prázdninový provoz českého internetu oživil příběh dvaadvacetiletého Lukáše Kuzmiaka, slovenského odborníka na počítačovou bezpečnost, jemuž lupiči na konci června vykradli pražský byt. Frustrován pomalým postupem policie se rozhodl zkusit alespoň jednu z ukradených věcí, Apple MacBook, vypátrat na vlastní pěst. K odcizenému stroji se připojil na dálku a začal bez vědomí nových „majitelů“ zveřejňovat jejich dehonestující fotografie pořízené zabudovanou webkamerou i podrobnosti o tom, co s jeho počítačem dělají.
Po čtrnácti dnech se mu podařilo přilákat pozornost velkých médií. Jenomže se ukázalo, že to je dvousečná zbraň. Ukradený MacBook se sice díky publicitě v hlavních zprávách televize Nova, slovenské Markízy a na stránkách bulvárních deníků podařilo najít, jenže jeho majitel teď čelí žalobě na ochranu osobnosti od rodiny, kterou veřejně zostudil. V mediální vřavě zanikly detaily podstatné pro poctivé zhodnocení celého případu. Pojďme se na ně tedy podívat.
Věci soukromé v přímém přenosu
Lukáš Kuzmiak včera nezareagoval na žádost Lupy o rozhovor, jeho pohled na věc proto musíme rekonstruovat z toho, co napsal na Twitteru a na zmíněném blogu. Ten zafungoval spolehlivě jako mediální rozbuška, ale v neděli ráno po telefonátu z policejní stanice autor raději jeho podstatnou část před očima veřejnosti skryl.
Okradený Lukáš Kuzmiak ve zprávách slovenské televize Markíza
Pronajatý smíchovský byt mu neznámí pachatelé vykradli v pondělí 27. června. Vedle počítače se ztratila také digitální zrcadlovka, externí disky a další cennosti. Policie začala vloupání vyšetřovat, zřetelnou stopu vedoucí k pachateli nebo k odcizenému majetku se jí však v prvních dnech najít nepodařilo. O týden později okradenému mladíkovi došla trpělivost a rozhodl se vzít spravedlnost do vlastních rukou, nebo jí aspoň trochu pomoci. Připojil se k ukradenému MacBooku pomocí aplikace pro vzdálenou správu LogMeIn. Ta umožňuje dálkové ovládání počítače, a tedy i zjištění jeho přibližné polohy.
Notebook byl krátce v Příbrami, kde ho používali dva neznámí lidé, kteří si na něm prohlíželi webové stránky a psali e-maily. Pak se přesunul zpátky do Prahy, konkrétně do Holešovic. Na konci prvního červencového týdne se původnímu majiteli podařilo pomocí vzdálené správy nepozorovaně nainstalovat program Hidden, který umí pořizovat potají v několikaminutových intervalech snímky toho, co se děje na obrazovce i před ní. Uživatel tohoto softwaru má pak k nasbíraným datům přístup přes webové rozhraní.
První fotografie nových „majitelů“ a údaje o poloze počítače předal Lukáš Kuzmiak kriminální policii 7. července. Už o den dříve ovšem založil na adrese http://macbookintruder.posterous.com/ anglicky psaný blog, kde snímky a další výstupy z programu Hidden doplněné kousavými komentáři průběžně zveřejňoval. Netajil se tím, že chtěl získat mediální pozornost, přimět tak policii k ráznějšímu konání a zvýšit šanci na návrat ukradených věcí.
Fotografie pořízené programem Hidden ukazovaly nové uživatele MacBooku.
„Všechny informace, které mi aplikace poskytla, jsem dával sem. Kdybych z nich dokázal zjistit, kdo ti lidé jsou, možná by se to až sem nedostalo,“ vysvětluje Lukáš v diskusi pod jedním z posledních blogpostů. Jednotlivým osobám, které počítač používaly, dal posměšné přezdívky podle toho, jak vypadaly a co na jeho počítači nejčastěji dělaly („Farmer“ – žena, která hrála FarmVille, „Afroman“ – muž, který pátral v diskusních fórech po tom, jak operační systém přepnout do češtiny, „Parfume Lover“ – žena, která hledala v internetových obchodech výhodné nabídky parfémů, „Wanker“ – mladík, který si prohlížel porno). „Program fotí každých pár minut a 90 procent fotek mladíka na blogu bylo. Ostatní tam nejsou, protože byly rozmazané. (…) To, co tam ti lidé dělali, jsem nemohl nijak ovlivnit,“ reaguje Lukáš Kuzmiak na výtky, že nejchoulostivější snímky přeci jen zveřejňovat nemusel. Nikdy netvrdil, že se jedná o zloděje, důsledně objekty svého zájmu označoval jako „lidi, kteří teď používají můj počítač“. Vpád do jejich soukromí to bezpochyby byl, byť jeho motivace je srozumitelná každému, kdo někdy zažil bezmoc a vztek oběti zlodějů a frustraci z laxního postupu policie. Zpočátku fotografie nijak neupravoval, 14. července, kdy už měl jeho blog masivní návštěvnost, identifikaci lidí na nich ztížil přidáním černých pásek přes oči.
Blog je blog, rychlý spád ale případ nabral až poté, co o něm v hlavních zprávách informovala Nova
To už si ale případu všimla mainstreamová média a věci se daly rychle do pohybu. V pátek 14. července odvysílala první reportáž o případu včetně choulostivých fotografií v hlavních zprávách televize Nova. V neděli ráno Lukášovi zavolal policista z policejní stanice v Praze 8 – Bohnicích, že žena, kterou na blogu označoval jako „Farmářku“, počítač odevzdala a požaduje odstranění fotografií své rodiny z blogu. Během deseti minut této žádosti vyhověl a příspěvky z předchozích týdnů na blogovacím systému Posterous skryl a zahesloval.
Časový nesoulad
„Moji mandanti nabyli věc v dobré víře na základě kupní smlouvy. Původní majitel jim zveřejněním snímků zasáhl do soukromí. Připravujeme žalobu na ochranu osobnosti. V prvním bodu požadujeme omluvu, ve druhém náhradu nemajetkové újmy v řádu stovek tisíc korun,“ řekl včera Lupě advokát rodiny Ondřej Bultas z Advokátní kanceláře Bultas | Kvítková.
Na otázku, zda byla kupní smlouva písemná nebo ústní, však překvapivě odmítl odpovědět. Syn jím zastupované rodiny podle advokáta Bultase koupil MacBook od kamaráda za 11 tisíc korun a neměl ani tušení, že by mohlo jít o kradenou věc. „Totožnost toho, kdo mu notebook prodal, je nám známa, ale nebudeme ji zveřejňovat. Také tento člověk počítač od někoho koupil.“
Advokát Ondřej Bultas: Připravujeme žalobu na ochranu osobnosti. Chceme omluvu a náhradu nemajetkové újmy
Pokud žaloba dospěje k soudu, stane se nejspíš otázka, zda rodina opravdu jednala v dobré víře, klíčem k vyřešní sporu. Prokázat to nemusí být úplně snadné. Jak už bylo řečeno, je tu několik detailů, které svědčí spíše o opaku. Tím prvním je Lukášem Kuzmiakem zdokumentovaný pokus jednoho z členů rodiny smazat z počítače administrátorský uživatelský účet s jeho plným jménem a množstvím osobních dat. „Věděli, že je to starý počítač a že předtím patřil někomu jinému. Mohli si myslet, že jsou to nepotřebné zbytky starých dat,“ nabízí své vysvětlení advokát Bultas. Proč potom ale rodina nevrátila počítač hned po odvysílání reportáže v pátek večer nebo následující den ráno, ale až „v sobotu v noci“, jak zazní z úst policejní mluvčí v reportáži slovenské televize Markíza (příspěvek začíná v čase 29:40)? „O reportáži se dozvěděli od známých, nejprve se snažili najít původního majitele na vlastní pěst, až později jim někdo poradil, že nejlepší bude odevzdat počítač na policii,“ vysvětluje Ondřej Bultas, proč mezi odvysíláním reportáže a návštěvou policejní stanice uplynulo 24 hodin.
To je ovšem trochu něco jiného, než řekla v rozhovoru pro TV Nova členka jím zastupované rodiny. „Určitě jsme se ihned spojili s policií, kde jsme ukradený notebook vrátili.“ Neodpovídá to ani tvrzení okradeného Lukáše Kuzmiaka, který manipulaci s počítačem zaznamenal prostřednictvím aplikace Hidden i po odvysílání reportáže. Jeden z uživatelů se podle něj pokusil sledovací software odinstalovat. „To nic neprokazuje. Prostě už nechtěli být dál odposloucháváni a sledováni. Představte si, co byste na jejich místě dělal vy,“ namítá advokát. Člověk nemusí být ani příliš zkušený uživatel počítačů, aby ho napadlo, že když už kradený stroj nebude zapínat a odnese ho na policii, nikdo jej přes něj dál odposlouchávat nebude.
Porušení práva na soukromí? Odposlouchávaná a potají fotografovaná rodina tak, jak ji teď znají diváci nejsledovanějších televizních zpráv.
Právě uživatelskou nezkušeností argumentuje advokát i proti námitce, že každý, kdo umí používat internet, si snadno zjistí, že 11 tisíc za dva roky starý nadupaný MacBook je podezřele nízká cena a že kupovat počítač bez jakéhokoli dokladu je nerozum. „Tohle ví možná počítačový odborník, ale ne nezkušený dvacetiletý kluk.“
Zamotaný případ
Právníci, kteří se k případu dosud vyjádřili v médiích, se v jeho hodnocení neshodnou. „Muž zasáhl do jejich osobních práv. Je lhostejné, že jde o ukradenou věc,“ řekl Novinkám Josef Lžičař. Naproti tomu Oldřich Choděra oslovený Českým rozhlasem je přesvědčen, že původní majitel se nemá čeho bát: „Jestli někdo koupil notebook, tak měl zvážit, zda notebook skutečně patří tomu, od koho jej kupuje, nebo byl kradený,“ řekl. V opačném případě se může jednat o trestný čin podílnictví. Žaloba na ochranu osobnosti podle Choděry nemá velkou šanci na úspěch. „Kdyby v tomto konkrétním případě dotyčný řekl ano, tady vidíte zloděje, který mi odcizil notebook a on to nebyl zloděj, on ten notebook koupil, pak by to asi bylo nepravdivé a mohli by se domáhat ochrany práva osobnosti,“ upozornil. Jak ale bylo řečeno, Lukáš Kuzmiak si dával pozor, aby na blogu nové uživatele notebooku nenazýval zloději.
Jako přes kopírák. Případ nápadně připomíná podobný příběh, který se na jaře odehrál v americkém Oaklandu. Reportáž CNN: http://vimeo.com/24772667
Lupa požádala o rozbor zašmodrchané právní situace Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský. Jeden z partnerů, Petr Kočí (shoda jména s autorem článku je náhodná – pozn. red.), odpověděl:
V tomto případě se střetává právo na ochranu vlastnictví okradeného majitele notebooku a právo na ochranu soukromí pachatele (popř. další třetí osoby), proto zobecnění odpovědí na dotazy týkající se oprávněnosti jednání okradené osoby není jednoduché a vždy bude nutné vycházet z jednotlivých okolností každého případu.
V dané věci se domníváme, že i v době pořizování záznamů stále trval útok na majetek poškozeného. Dle trestněprávní teorie lze např. použít nutné obrany i vůči pachateli krádeže, který odnáší ukradené věci, neboť útok na majetkové zájmy trvá i ve chvíli, kdy útočník odchází. Koncový moment nutné obrany je tak určen až okamžikem, kdy pomíjí nebezpečí pro napadené zájmy anebo tyto zájmy jsou již definitivně porušeny a nehrozí nebezpečí dalších škod.
V době pořizování záznamů nebezpečí dalších škod hrozilo. Kromě toho, že notebook mohl trvale „zmizet“, mohlo dojít např. i k ohrožení tajemství dopravovaných zpráv uložených v notebooku či ohrožení tajemství uložených počítačových dat. Domníváme se tedy, že poškozený nejednal protiprávně, když v zájmu odvrácení výše uvedeného hrozícího nebezpečí pořizoval záznam pachatele, popř. dalších osob, které měly odcizený notebook, a zaznamenával polohu notebooku.
Naproti tomu zveřejnění záznamů osoby (která navíc notebook neukradla), by již mohlo být, v závislosti na konkrétních okolnostech, zásahem do práva na soukromí.
Konkrétní okolnosti bude tedy muset posoudit a právo na zašmodrchanou situaci aplikovat nezávislý soud. Doufejme, že při tom věnuje dostatečnou pozornost všem významným detailům, ať už rozhodne jakkoli.
ČLÁNKY DO MAILU