Od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o existenci Internetu, jsem si představoval, jak skvělé jednou budou internetové hry. Jak budeme všichni spojeni v jedné obrovské „virtual reality“, neboli – jak říkali v českém dabingu filmu Trávníkář – „ve skutečné realitě“. A i když tenkrát byl překladatel idiot, v současné době to vypadá, že se online hry přibližují realitě skutečně značně. Ale trochu jinak, než jsem tenkrát očekával…
Online hry pořád nejsou plastické, pořád neposkytují hmatové a čichové zážitky (s výjimkou toho, když příliš dlouho hrajete bez přestávky) a dokonce se pořád ovládají standardním způsobem – myší, klávesnicí, občas joystickem. Zato se online hrám bravurně daří emulovat ekonomické a sociální nešvary skutečného světa.
V asi nejslavnější online hře Everquest byl například kdysi objeven systém, jak vytvářet drobné peníze (virtuální) „z ničeho“. Hráči ho začali používat tak houfně, že došlo k inflaci jak v herním světě, tak v reálném světě (protože dnes již je naprosto běžné, že jsou virtuální peníze směňovány za skutečné a naopak).
Před pár dny se něco podobného stalo ve hře Star Wars Galaxies. Správci hry na to zareagovali tím, že zablokovali herní konta těm hráčům, kteří u sebe měli „falešné“ peníze, i když k nim přišli legálně a nevěděli, že jsou falešné. Proti tomu začali ostatní hráči (stále virtuálně) protestovat ve virtuálním městě Theed na planetě Naboo. Správci serveru je vyzvali, aby se v klidu rozešli, a když hráči neuposlechli, byli teleportováni (naštěstí virtuálně) na různé vzdálené planety nebo dokonce do pustého vesmíru. (Vzpomněl jsem si na nevirtuální listopad 1989 a zasmál jsem se.) Detaily najdete zde.
Tady je dlouhý a dojemný příběh (navíc dobře napsaný) jednoho ubožáka, který investoval spoustu času i peněz do kosmické hry Eve Online, stal se bohatým obchodníkem, načež tvůrci hry upravili herní rovnováhu a pro mírumilovné cestovatele najednou bylo podstatně těžší unikat kosmickým pirátům. Ubožák rozdal všechny své peníze a přestal hrát (je obdivuhodné, že nespáchal sebevraždu).
A konečně, zpráva z nedávných dnů: Wired píše o tom, že mnozí hráči nemají chuť sedět pořád u počítače a věnovat se např. neustálému osekávání pařezů, aby se naučili (virtuálně) lépe zacházet se sekerou. Proto začali tyto nudné činnosti (které mnohdy tvoří většinu herního času) outsourcovat do chudších zemí! Takže nějaký chudý chlapec v Číně dostane pár skutečných dolarů a věnuje se okopávání pařezů nebo sbírání virtuálních drobných, pokud bohatý Američan zrovna nehraje. Vzhledem k tomu, že takovéto chování se těžko prokazuje, provozovatel proti tomu většinou nic nedělá. Ostatní hráči tudíž berou virtuální spravedlnost do svých rukou, sdružují se do „milic“ a chodí postavy těchto „multihráčů“ zabíjet. Takže ve virtuálním světě už máme inflaci, svévolné změny zákonů, potlačování svobody projevu, vykořisťování a soukromé gangy. Prostě virtuální realita…
Většina toho, o čem jsem mluvil, se naplno projevuje hlavně v profesionálních placených online hrách. Pokud ale o těchto věcech „nemáte šajn“ a chcete si něco podobného nezávazně zkusit zadarmo, máte možnost například (podtrhuji například) tady.
ČLÁNKY DO MAILU