Pokud nezvládnu třeba i jen jeden z těchto dvou stupňů, nemohu na P2P aplikaci vydělat. Ukažme si to na klasickém příkladu. Největší chyby se dopustil systém Napster – ten totiž selhal v obou oblastech. Především nedokázal vytvořit životaschopný obchodní model – podrobněji viz tento komentář v Ekonomu, navíc se mu ale ještě celý systém vymkl z rukou. Taková „dvojchyba“ je pochopitelně pro jeho zakladatele smrtelná – zcela bezpředmětné pak zůstanou právní spory Napsteru. Dny Napsteru jsou totiž sečteny bez ohledu na jejich výsledek.
První část: Vlastní příjmový model
Pokud jde o první stupeň příjmového modelu, příjmový model v užším slova smyslu, tomu jsme se v naší dosavadní diskusi dosud příliš nevěnovali. Klíčovým prvkem ve využití P2P aplikací je pravděpodobně existence komunity, kterou kolem sebe každá aplikace vytváří. Její činnost může být využita například například následujícími způsoby:
- k decentralizovanému vytvoření hodnotného obsahu (který pak mohu prodat třetí straně či využít v jiných aplikacích). Ještě dávno před příchodem Internetu bylo podobným decentralizovaným způsobem připravováno sportovní zpravodajství ve Spojených státech, které pak bylo prodáváno tamním novinám.
- k získání informací o členech komunity (kterým pak mohu doručit například personalizovanou reklamu, a tím pokrýt náklady na svůj projekt)
- navíc existuje i nepřímý model: vlastní činnost komunity vytváří loajalitu – pokud například přispěji na Lupu, mám velký zájem se tam vrátit a podívat se na reakce. Komunita tedy může být podpůrným mechanismem pro zvýšení návštěvnosti místa na Internetu, které je financováno jiným způsobem, zejména tedy reklamou – jedním z průkopníků této myšlenky je Amazon.com.
Životaschopné jsou pochopitelně i kombinace těchto mechanismů.
Druhá část: Pojistka standardu
Většina diskusí tohoto eWorkshopu se ale vedla právě o druhé části příjmového modelu P2P aplikace. Mezi velmi zajímavé myšlenky, které zde zazněly, patří možnost omezit platnost stávajícího standardu. Cestou k tomu je například jeho neustálé obměňování a doplňování. K tomu jsou specielně vhodné oblasti s „přirozeným živým vývojem“, zejména tedy hry, vzdělávání a zábavné multimediální pořady. Použitelnou cestou k omezení života stávajícího standardu je vnášení umělé jednosměrné nekompatibility – nové služby nebudou se stávajícími aplikacemi fungovat.
V této souvislosti si nemyslím, že by bylo potřeba řešit cokoliv jiného než standard – mechanismus výměny „starých“ aplikací za „nové“ bude pravděpodobně automatický. Celý obor distribuce software totiž směřuje k „vysílání“, tedy k situaci, kdy si software stáhnu až ve chvíli, kdy jej budu potřebovat. (A aktualizace software na „vysílacích“ místech může být zajištěna velmi jednoduchou separátní P2P aplikací).
Standard bez pojistky
Jinou cestou, která byla v našem eWorkshopu diskutována, je cesta z naší „internetové Utopie“ – standard bez pojistky. Sem spadá vývoj veškerého dnešního OSS software. Jde o ono společné budování „vzájemně výhodného systému“. Návrh takového standardu – a zejména jeho masové rozšíření – je samozřejmě jednodušší. Každá pojistka totiž působí proti masové adopci. I v naší „internetové Utopii“ přitom lze najít rozumný obchodní model; opět se můžeme například inspirovat v OSS. Pokud budu například ve volném čase participovat na vývoji Linuxu, mohu se velmi slušně živit jeho instalací. Díky své účasti na vývoji jsem totiž schopen nabídnout lepší služby než konkurence. V oblasti „vysílání software“, o které jsme zde hlavně diskutovali, by tento mechanismus mohl vypadat například tak, že bych vyvíjel zdarma herní moduly na bázi OSS a z nich bych sestavoval svoji placenou službu. Na stejném principu konečně funguje i zaměstnání tolik diskutovaného Linuse Torvaldse – jeho hluboké znalosti z vývoje operačního systému se jistě dobře uplatní v práci, kterou dělá za peníze.
Aplikace bez pojistky jsou tedy postaveny na principu vzájemné spolupráce. V rámci této spolupráce na vývoji produktu totiž získám takové unikátní znalosti, které mi umožní postavit svoji vlastní placenou aplikaci (což může být i služba) na bázi tohoto produktu lépe než konkurenci. Stejný princip funguje i u firem, které platí své zaměstnance za vývoj Open Source.
Úkol na sobotu a dále
Děkuji všem – eWorkshop skončil, takže jediným „úkolem“, který bych nám všem rád zadal, je, abychom nepřestávali sledovat dění kolem nás a nebáli se přicházet s nekonvenčními i zcela bláznivými nápady. Hluboce věřím tomu, že některé globálně úspěšné aplikace mohou vzniknout právě v České republice. Pokud eWorkshop aspoň trochu pomůže jejich autorům, splnil svůj účel.
ČLÁNKY DO MAILU