Počátek letošního roku přinesl docela významné změny kolem datových schránek, zapadající do celkového trendu určité „povinné elektronizace“. Nejsou to sice ještě tak dramatické změny, jaké přinese počátek roku příštího, ale i tak jsou důležité a je dobré o nich vědět. K jedné změně přitom došlo hned na samém počátku roku, na další změnu mělo vnitro čas do konce února – ale stihlo ji dokončit o něco dříve, již k 7. únoru.
Ve stručnosti lze vše popsat tak, že jde o změny u poštovních datových zpráv. První změna se týkala toho, kdy je takováto poštovní datová zpráva považována za doručenou: nově fikcí po 10 dnech, pokud nedojde k „aktivnímu“ doručení ještě dříve. Druhá změna se týká povolení příjmu těchto poštovních datových zpráv: ten je od 7. 2. 2022 „natvrdo“ povolen u všech datových schránek, kterých se to týká. A pouze v datových schránkách nepodnikajících fyzických osob jej lze zase odvolat.
Abychom tyto změny mohli náležitě docenit, připomeňme si nejprve ve stručnosti, k čemu datové schránky vlastně slouží. Protože i po skoro 13 letech od jejich spuštění o tom přetrvávají všelijaké nesprávné představy.
Dobrý den, Radku, datová schránka ČSOB Stavební spořitelny je určena výhradně pro komunikaci se státními orgány. Z toho důvodu není možné do schránky zasílat jakékoliv dokumenty od klientů. Děkuji za pochopení a přeji hezký den, Kristýna
— ČSOB (@CSOB_CZ) January 20, 2022
Kde se vzaly nesprávné představy?
Podle jedné z častých nesprávných představ slouží datové schránky pouze pro komunikaci s veřejnou správou. Konkrétně pro přenos datových zpráv mezi orgány veřejné moci navzájem a mezi fyzickými a právnickými osobami na straně jedné a orgány veřejné moci na straně druhé. Nikoli mezi fyzickými či právnickými osobami navzájem.
Vzniku této nesprávné představy se nelze tak úplně divit, protože celý koncept datových schránek byl takto skutečně navržen: jako řešení pouze pro potřeby veřejné správy. Pokud se podíváme do úplně první verze zákona č. 300/2008 Sb., který datové schránky zavádí, pak zde žádnou možnost „soukromoprávní“ komunikace (pozdější § 18a) skutečně nenajdeme.
Možnost využití datových schránek i pro soukromoprávní komunikaci (tedy mezi fyzickými a právnickými osobami navzájem) si vynutila až podnikatelská sféra: na její popud si Hospodářská komora prosadila potřebné ustanovení (v podobě nového § 18a) do první novely zákona č. 300/2008 Sb. (skrze zákon č. 190/2009 Sb.). A to s účinností od 1. 1. 2010. První polovinu roku 2010 se ale mohly takto přenášet jen „faktury nebo obdobné žádosti o zaplacení“ a teprve od 1.7.2010 obecně cokoli.
Samotným prosazením nové možnosti (do zákona) to ale na dlouhou dobu skončilo. Propagace soukromoprávní komunikace byla nulová a její nastavení (nejenom cenové) takové, že od využití této možnosti spíše odrazovalo. Výsledek se dostavil: využití bylo prakticky nulové.
Celé zprávy, nebo jednotlivé dokumenty?
Dalším důvodem, proč nesprávné představy o datových schránkách vznikají, je „ne úplně vhodná“, až přímo matoucí terminologie v jejich právní úpravě (v zákoně č. 300/2008 Sb.).
Tak třeba: zatímco ve skutečnosti se mezi datovými schránkami přenáší vždy celé datové zprávy, právní úprava místo toho hovoří o přenosu (doručování, dodávání) dokumentů, či dokonce o provádění úkonů. A řeší například to, kdy má být nějaký dokument považován za doručený, určený do vlastních rukou atd. Na jednom místě pak právní úprava mezi dokumenty (či úkony) a datové zprávy klade rovnítko – ale to celý problém komplikuje ještě více, protože v jedné datové zprávě lze přenášet více dokumentů současně.
Má se potom doručení posuzovat individuálně (a třeba i odchylně) pro jednotlivé dokumenty v rámci téže datové zprávy? Ve skutečnosti (v rámci toho, jak jsou datové schránky skutečně implementovány a jak fungují) se doručení posuzuje ve vztahu k datové zprávě jako takové, a důsledky tak dopadají shodně na všechny dokumenty, které jsou v ní obsaženy.
Nebo určení „do vlastních rukou“: to se v praxi také týká vždy datové zprávy jako celku. Tím i všech dokumentů, které jsou v ní obsaženy. Určení „do vlastních rukou“ tak nejde nastavovat u jednotlivých dokumentů, jak o tom hovoří zákon.
Stejně tak v právní úpravě nenajdeme žádnou zmínku o poštovních datových zprávách, které jsou základem soukromoprávní komunikace prostřednictvím datových schránek. Ostatně, i termín „soukromoprávní komunikace“ bychom v právní úpravě hledali marně: v již zmiňovaném § 18a je celá tato možnost skryta pod přezdívkou „dodávání“. A opět: jako „dodávání dokumentů“, nikoli „dodávání zpráv“. Natož pak „poštovních datových zpráv“.
§ 18a: Dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob
(1) Informační systém datových schránek umožňuje dodávání dokumentů z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby do zpřístupněné datové schránky jiné osoby
Co jsou poštovní datové zprávy a co „bezplatné“ datové zprávy?
Upřesněme si tedy, že „soukromoprávní komunikací“ budeme v tomto článku rozumět přenos datových zpráv mezi datovými schránkami nepodnikajících fyzických osob (DS FO), schránkami podnikajících fyzických osob (DS PFO) a schránkami právnických osob (DS PO) navzájem. A že k tomu slouží zvláštní druh datových zpráv, které jsou označovány přívlastkem „poštovní“ (tj. jde o poštovní datové zprávy).
„Poštovní“ jsou tyto datové zprávy proto, že jejich přenos je komerční službou, kterou v prostředí datových schránek poskytuje – a to exkluzivně – Česká pošta.
Naproti tomu „veřejnoprávní komunikaci“ najdeme v právní úpravě datových schránek v § 17 pod přezdívkou „doručování dokumentů“ a v § 18 pod přezdívkou „provádění úkonů“. Opět nejde o přenos jednotlivých dokumentů, ale celých datových zpráv, tentokráte (v rámci právní úpravy) bez dalšího rozlišujícího přívlastku. Samotný Informační systém datových schránek (ISDS) tyto datové zprávy označuje přívlastkem „bezplatné“. Nikoli proto, že by jejich přenos nic nestál – ale proto, že za ně platí stát, a nikoli jejich odesilatel. Možná častěji se označují přívlastkem „veřejnoprávní“.
Pro tyto „bezplatné“, resp. „veřejnoprávní“ datové zprávy, a tím i pro celou veřejnoprávní komunikaci, je charakteristické, že na jedné straně přenosu (případně na obou) musí být datová schránka orgánu veřejné moci (DS OVM), případně někoho, kdo veřejnou moc vykonává (byť sám orgánem veřejné moci není).
Je-li DS OVM příjemcem (a DS FO, DS PFO či DS PO odesilatelem), jde v terminologii zákona o „provádění úkonů“ vůči OVM. V praxi se to obvykle označuje jako podávání, ve smyslu: činit podání k úřadu. A samozřejmě se zde také přenáší celé („bezplatné“) datové zprávy, nikoli nějak samostatně jednotlivé dokumenty.
Naopak, je-li DS OVM odesilatelem (a DS FO, DS PFO či DS PO příjemcem), jde v terminologii zákona o doručování. A opět se přenáší (a doručují) celé („bezplatné“) datové zprávy.
A jen pro upřesnění: do DS OVM poštovní datovou zprávu odeslat nelze (jen tu „bezplatnou“). Stejně tak z DS OVM poštovní datová zpráva nejde odeslat. A naopak: mezi DS FO, DS PFO a DS PO navzájem nejde přenést „bezplatnou“ datovou zprávu – ale jen tu poštovní.
Jak je to s příjmem poštovních datových zpráv?
Tvrzení, že poštovní datové zprávy lze posílat do všech datových schránek fyzických i právnických osob, je nutné si trochu upřesnit. Čímž se dostáváme k jedné ze dvou letošních změn. Ještě totiž záleží na tom, zda příslušná datová schránka (DS FO, DS PFO či DS PO) má příjem poštovních datových zpráv povolen, či nikoli.
Toto nastavení bylo dříve dobrovolné a defaultně (standardně) byl příjem poštovních datových zpráv zakázán. Jinými slovy: jejich příjem musel být nejprve explicitně povolen.
Nově, díky změně příslušného ustanovení zákona, je princip obrácený: příslušný příznak je v datových schránkách nepodnikajících fyzických osob (DS FO), podnikajících fyzických osob (DS PFO) i právnický osob (DS PO) nastaven na povolení příjmu poštovních datových zpráv.
Důležité je i načasování: ke změně zákona, upravujícího nastavení příznaku, došlo s účinností k 1. 1. 2022. Nicméně vnitro dostalo celé dva měsíce času (do konce února) na provedení příslušné změny, skrze toto přechodné ustanovení. Nicméně stihlo to provést o něco dříve, a tak mohlo zahlásit „hotovo“ již k 7. 2. 2022.
Jinými slovy: i ten, kdo měl dříve (vloni) ve své datové schránce zakázán příjem poštovních datových zpráv, jej má (od 7. 2. 2022) povolen. Ministerstvo vnitra na to upozorňovalo pomocí datové zprávy s informačním letákem, který rozesílalo jen do těch datových schránek, u kterých došlo ke změně nastavení příznaku.
Lze příjem poštovních datových zpráv zase zakázat?
S výše popsanou změnou v příjmu poštovních datových zpráv souvisí i nová pravidla pro možnou změnu nastavení příslušného příznaku:
- v datových schránkách podnikajících fyzických osob a právnických osob (DS PFO a DS PO) již není možné nastavení příznaku měnit. Jinými slovy: příjem poštovních datových zpráv nelze zase zakázat.
- v datových schránkách nepodnikajících fyzických osob (DS FO) je možné příznak měnit a příjem poštovních datových zpráv opětovně zakázat.
K tomu si ještě zdůrazněme to, na co upozorňuje i vnitro v rozesílaném avízu k zapnutí příjmu poštovních datových zpráv: že když v datové schránce nepodnikající fyzické osoby dojde k opětovnému zákazu příjmu poštovních datových zpráv, týká se to skutečně jen těchto poštovních datových zpráv. Nemá to žádný vliv na ony „bezplatné“ datové zprávy, které se zasílají (v rámci veřejnoprávní komunikace) z DS OVM, či do DS OVM.
Zakázání příjmu „bezplatných“ (resp. „veřejnoprávních“) datových zpráv je sice také možné – ale pak jde o tzv. znepřístupnění datové schránky (dle § 11 odst. 5 zákona č. 300/2008 Sb.), které je možné jen u dobrovolně zřízených datových schránek (tj. na žádost). Není to možné u datových schránek, zřízených ze zákona.
Jaké jsou praktické důsledky?
Pojďme nyní k praktickým dopadům právě popsaných změn: když nějaký subjekt (nejčastěji: právnická osoba, ale třeba i podnikající fyzická osoba) dosud odmítal komunikovat se svými zákazníky, klienty atd. skrze svou datovou schránku, je nyní povinen tak činit?
Dobrý den, Marku, datové schránky používáme pouze pro komunikaci se státem, protože v případě využití pro komunikaci s klienty hrozí velké zahlcení schránek spamem a klientsky nerelevantní komunikací, na niž bychom však ze zákona byli nuceni reagovat. Verča V.
— Česká spořitelna (@Ceskasporitelna) March 4, 2021
Chápu, jak to myslíte, ale datová schránka slouží pro jiné účely. Podle Všeobecných podmínek je potřeba výpověď doručit poštou 🙁
— Vodafone ČR (@Vodafone_CZ) March 16, 2021
Ačkoli odpověď by se na první pohled zdála být jasná, ve skutečnosti to tak jednoduché není. K pochopení je dobré si odlišit „komunikaci“ od konkrétního „právního jednání“: právnická osoba (ani podnikající fyzická osoba s datovou schránkou) dnes již nemůže odmítat „komunikaci“, ve smyslu příjmu poštovních datových zpráv. Ale nadále může mít možnost odmítat právní jednání, které by bylo skrze takovouto komunikaci realizováno. Záleží na tom, zda mu právo (ať již přímo, či nějak nepřímo) předepisuje povinnost akceptovat příslušné právní jednání i skrze datovou schránku, nebo zda si pravidla pro takovéto právní jednání může určovat sám.
Obecně totiž mají v rámci soukromého práva obě strany možnost si dohodnout způsob vzájemného právního jednání. Takže pokud prodejce či poskytovatel ve svých podmínkách nepřipouští jednání skrze datové schránky, resp. poštovní datové zprávy, klient na to může buď přistoupit (neboť vesměs nemá šanci vymoci si změnu těchto podmínek), nebo hledat někoho jiného se vstřícnějším přístupem.
Vezměme si jako příklad reklamace, podávané spotřebiteli. I tak „spotřebitelsky vstřícná“ právní úprava, jakou je zákon o ochraně spotřebitele, očividně nepočítá s možností soukromoprávní komunikace skrze datové schránky, a tak ji ani nevynucuje. Ve svém § 19 předepisuje příjem reklamací pouze v provozovnách, případně i v sídle nebo místě podnikání. Lze pod to vztáhnout i povinnost příjmu reklamací skrze datové schránky, pomocí poštovních datových zpráv?
Sám nejsem právník a z konzultací tohoto aspektu s právníky jsem si odnesl závěr, že nikoli. Že bude i nadále záležet na vůli a ochotě prodávajícího či poskytovatele služby, jak si sám nadefinuje svůj reklamační řád. Ale budu jen rád, když mne někdo znalý práva přesvědčí o opaku.
Kdy je doručeno?
Pojďme nyní k další aspektům poštovních datových zpráv. Když už někomu – do datové schránky právnické osoby, podnikající fyzické osoby či nepodnikající fyzické osoby – pošlete nějakou poštovní datovou zprávu, kdy bude považována za doručenou? A to celá datová zpráva, a tím i celý její obsah (tj. všechny dokumenty, obsažené ve zprávě).
Odpověď na tuto otázku prošla určitým vývojem v čase. Nejprve, do listopadu 2011, musel příjem poštovní datové zprávy explicitně potvrdit příjemce (resp. k tomu oprávněný uživatel cílové datové schránky). Což se lišilo od doručování „bezplatných“ datových zpráv (které jsou považovány za doručené okamžikem přihlášení uživatele oprávněného k přístupu ke zprávě). A nedávalo to ani moc smysl, protože o doručení či nedoručení rozhodovala vůle příjemce.
Od listopadu 2011 (dodnes) platí pro poštovní datové zprávy stejný princip jako pro doručování „bezplatných“ datových zpráv: poštovní datová zpráva je považována za doručenou okamžikem přihlášení takového uživatele, který má právo přístupu k dané zprávě (aby se správně ošetřily zprávy určené do vlastních rukou).
Opět je zde ale „drobný problém“ s tím, že zákon v příslušných ustanoveních mluví o doručování dokumentů, nikoli zpráv (viz diskuse výše), s vazbou na právo přístupu k dokumentu. Reálně se ale vše vztahuje ke zprávám jako celku (těm „bezplatným“ i těm poštovním).
Jak je to s fikcí doručení?
Jak to ale bude v případě, kdy se delší dobu do cílové datové schránky nepřihlásí žádný uživatel (s právem přístupu k datové zprávě), aby tím způsobil doručení celé zprávy a tím i všech dokumentů ve zprávě obsažených?
U „bezplatných“ (resp. „veřejnoprávních“) datových zpráv, které jsou odesílány z datových schránek OVM a doručovány do datových schránek FO, PFO a PO, existuje tzv. fikce doručení. Podle ní je taková datová zpráva považována za doručenou po 10 dnech. Tedy, pro přesnost: zákon hovoří o lhůtě 10 dnů, přičemž právo počítá lhůty na celé kalendářní dny a první neúplný den nepočítá. Naproti tomu implementace datových schránek (ISDS) pracuje s dobou 10 × 24 hodin, počítanou na hodiny, minuty a sekundy od okamžiku, kdy datová zpráva dorazila do cílové datové schránky.
Mimochodem, pro opačný směr přenosu „veřejnoprávních“ datových zpráv, tedy z DS FO, DS PFO či DS PO do DS OVM (kdy jde o „úkon“, lidově: podání), zákon fikci doručení nezavádí, a dokonce ani neříká, kdy je zpráva doručena. Existuje pouze judikatura, podle které má být („bezplatná“, resp. „veřejnoprávní“) datová zpráva považována za doručenou již okamžikem dodání do cílové datové schránky (DS OVM).
Ale zpět k poštovním datovým schránkám: u nich žádná fikce doručení až donedávna nebyla. Teprve od počátku letošního roku je nově zavedena, a to stejně jako u „bezplatných“ („veřejnoprávních“) datových zpráv. Tedy (dle dikce zákona) po 10 dnech, dle implementace po 10 × 24 hodinách.
O zavedení fikce doručení u poštovních datových zpráv informovalo Ministerstvo vnitra zprávou rozesílanou již počátkem roku do datových schránek fyzických i právnických osob. Za povšimnutí stojí, jakým způsobem se text této zprávy vyrovnává s problémem chybné terminologie zákona: zatímco předmět (Věc) mluví o poštovních datových zprávách, vlastní text se striktně drží dikce zákona, poštovní datové zprávy vůbec nezmiňuje a hovoří o dodávání a o okamžiku doručení dokumentu, nikoli celé zprávy.
Není fikce doručení jako fikce doručení
Aby to ale nebylo zase až tak jednoduché, mezi fikcí doručení u obou druhů datových zpráv je ještě jeden zajímavý rozdíl: u „veřejnoprávních“ datových zpráv může být tato fikce vyloučena. Pamatuje na to příslušné ustanovení, které k existenci fikce doručení přidává, že: „… neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení“. Proto když orgán veřejné moci odesílá nějakou „bezplatnou“ („veřejnoprávní“) datovou zprávu, nastavuje u ní příznak určující, zda fikce doručení po 10 dnech má, či nemá být aplikována.
Naproti tomu u poštovních datových zpráv takováto možnost vyloučení není. Fikce doručení po 10 dnech je zde „natvrdo“, pro každou poštovní datovou zprávu, a není možné ji vyloučit (vypnout).
A ještě jedna odlišnost: zatímco pro veřejnoprávní komunikaci je fikce v délce 10 dnů shodná pro elektronickou variantu (skrze „bezplatné“, resp. „veřejnoprávní“ datové zprávy) i pro listinnou variantu (příslušné úřední zásilky „s pruhem“), pro soukromoprávní komunikaci to stejné není: právní účinky u listovních zásilek nastávají okamžikem dojití a v případě zásilek odesílaných s využitím provozovatele poštovních služeb pro ně platí domněnka dojití dokonce již třetí pracovní den po odeslání (jde-li o tuzemsko). Tedy významně méně, než je nově oněch 10 dnů u poštovních datových zpráv. Díky této domněnce pak u listovních zásilek není nutné prokazovat doručení, resp. dodání, a stačí prokázat jen odeslání (např. podacím lístkem).
Na závěr k celé problematice doručování: to, co vám ohledně okamžiku doručení řekne systém datových schránek, je pouze „názor stroje“. Neboli: rychlý závěr, činěný bez znalosti věcného obsahu. Zvláště u „veřejnoprávních“ datových zpráv, doručovaných od OVM do datových schránek občanů a firem, ale mohou hrát důležitou roli ještě další faktory, závislé na věcném obsahu toho, co je doručováno.
Jde například o to, zda je datová zpráva doručována do správné datové schránky. Třeba když má někdo jen datovou schránku podnikající fyzické osoby, tato je „oborově nesprávnou“ datovou schránkou pro nepodnikatelské záležitosti. Takže úřady by mu do ní neměly vůbec doručovat takové věci, které se netýkají podnikání. A pokud tak přeci jen (nesprávně) učiní, bude to s doručením po právní stránce úplně jinak. Zjednodušeně: fikce doručení se neuplatní vůbec a účinky doručení nastávají jen tehdy, pokud se přihlásil někdo, kdy by v oborově správné schránce měl ke zprávě přístup. Podrobněji např. zde či zde.
Vše se ale pozná až podle obsahu dokumentů, obsažených v datové zprávě – a o něm nemá „stroj“ (ISDS) ani ponětí. Proto jej ani nebere do úvahy – ale přesto vám dává určitý svůj soud ohledně toho, zda doručeno bylo, či nebylo a kdy. Zvažte proto pečlivě, zda se na „názor stroje“ můžete vždy spoléhat. Protože případné negativní důsledky půjdou vždy za vámi.
Kolik to stojí?
Dalším z důvodů, proč se poštovní datové zprávy dosud až tak moc nepoužívaly, byla jejich cena. Ta začínala na 18 Kč při platbě za jednotlivou zprávu (nikoli za jednotlivý dokument v příloze zprávy), pokud se platilo z kreditu (nebo 14,13 Kč za zprávu při uzavřené smlouvě a měsíčním paušálu 24,20 Kč, vše již včetně DPH).
V únoru 2020 klesla cena jedné zprávy, placené z kreditu, na 15 Kč (a při uzavřené smlouvě naopak stoupla na 15 Kč). No a od 1. 4. 2021 cena jedné poštovní datové zprávy, hrazené z kreditu, klesla na 5 Kč (vč. DPH). Pro nepodnikající fyzické osoby přitom nově připadá v úvahu již jen varianta s kreditem (a možnost uzavřít smlouvu zůstala jen podnikajícím fyzickým osobám a právnickým osobám, přesněji: „na IČO“).
Připomeňme si v této souvislosti, že za poštovní datové zprávy platí (a to České poště) jejich odesilatel (pomineme-li možnost dotování odpovědních datových zpráv), aktuálně oněch 5 Kč i s DPH. Naproti tomu za „bezplatné“ (resp. „veřejnoprávní“) datové zprávy platí stát, a to aktuálně (v roce 2022) 1,4564 Kč bez DPH (podrobněji). Stejně tak si připomeňme, že v době nouzového stavu (a to dokonce dvakrát, viz zde a zde) byly poštovní datové zprávy pro odesilatele zdarma. Což hned někteří zneužili k rozesílání spamu.
Pro srovnání: základní cena doporučeného dopisu do 50 gramů u České pošty dnes činí 52 Kč (ceník). Pokud byste takový dopis chtěli poslat do vlastních rukou (nebo: do vlastních rukou výhradně jen adresáta), nebo dokonce chtěli i dodejku, pak tyto doplňkové služby od 1. února zdražily shodně o 2 Kč: do vlastních rukou nově přijde na dalších 15 Kč a dodejka na 20 Kč. To v případě poštovní datové zprávy máte ekvivalent obojího již v ceně ve výši 5 Kč.
Vyplatí se tedy přejít z dosavadních (doporučených) listovních zásilek na poštovní datové zprávy? Čistě z hlediska ceny o tom asi není pochyb. Z praktického pohledu už to může být složitější, například kvůli tomu, co potřebujete odeslat (máte to jen v listinné podobě a může být nutná autorizovaná konverze). Ale největší problém asi může být právní: jak jsme si již uvedli výše, potenciální příjemci z řad právnických a podnikajících fyzických osob se již nemohou bránit příjmu poštovních datových zpráv. Ale pokud to nemají zákonem přímo či nějak nepřímo přikázáno, nemusí být ochotni akceptovat příslušné právní jednání v elektronické podobě skrze poštovní datové zprávy. Jinými slovy: nemohou říkat „nejde to“, ale stále mohou říkat „nechceme to“.
ČLÁNKY DO MAILU