Prozatím tenhle poslední nástroj v boji proti internetovému pirátství (zejména nelegálnímu šíření obsahu) u nás v Česku nemáme. Ale jak známo, naši (ale i evropští) zákonodárci se rádi inspirují. Navíc je ve hře klasická filmová, hudební i softwarová lobby, takže Copyright Alert System (CAS) můžeme brzy řešit i v našich končinách.
V USA se velcí poskytovatelé připojení k Internetu (AT&T, Cablevision, Comcast, Time Warner Cable a Verizon) dobrovolně připojují do systému, který je částečně podobný francouzskému „třikrát a dost“ (o kterém už víme, že Francii nakonec stojí velké peníze a efekt nemá skoro žádný). Se zásadním rozdílem, že o této americké podobě můžete hovořit jako o „šestkrát a dost“, ale naštěstí tak daleko nejde.
Princip je obdobný: pokud někdo bude majiteli autorských práv čtyřikrát až šestkrát označen za piráta, čeká ho opatření, které si na něj jeho poskytovatel připojení (ISP) vymyslí. A teoreticky mu nakonec ISP může až odebrat připojení k Internetu. Nejde ale o zákon nebo jinou závaznou normu, je to systém, který čistě závisí na vůli providerů. ISP také uživatele nebude moci odstřihnout od e-mailů nebo hlasových služeb.
CAS se má týkat jakéhokoliv nelegálně šířeného obsahu – filmů, televizních pořadů, hudby, softwaru, prostě čehokoliv, co je možné šířit „nelegálně“. Respektive čehokoliv, co někdo může označit za nelegální. V USA se měl spustit v červenci, ale nakonec nejspíš dojde k jeho spuštění až na konci roku.
Systém samotný je extrémně výhodný pro tvůrce a šiřitele obsahu – ISP, tedy ti kteří se k systému přihlásí, s nimi budou dobrovolně spolupracovat. Bude se tak dít něco, o čem si doposud mohly (zejména) filmové a hudební společnosti nechat jenom zdát. V nebývalé míře mohou ušetřit za právníky (jak z praxe víme, právní snahy MPAA či RIAA se spíše míjejí účinkem). Odpovědnost za postih přesunují na ISP.
Copyright Alert System – www.copyrightinformation.org
Samotný CAS vznikl v polovině loňského roku pod taktovkou právě zmíněných MPAA a RIAA – pokud chcete vědět více, tak vhodné čtení je Memorandum of understanding z června 2011. Vše je založené na tom, že ISP obdrží oznámení o porušování autorského práva a bude poté postupovat s využitím varování.
Šestkrát a dost?
V prvním případě přijde pouze upozornění, že uživatel byl „nahlášen“. V druhém případě může upozornění přijít klasickou poštou místo elektronické. Při dalších nahlášeních se začnou stupňovat opatření – ve hře může být omezení rychlosti Internetu, přesměrování přístupů na web na varovnou stránku, řeč je dokonce i o tom, že „pirátovi“ bude pouštěno naučné video, které bude muset zhlédnout a teprve poté se mu vrátí připojení k Internetu. Ale může také třeba „piráta“ navést na místo, kde si stažený obsah může legálně koupit.
A ve hře je i opatření „konečné“, tedy to, že ISP uživatele odstřihne od Internetu. Zda se to stane je čistě na konkrétním ISP. Stejně tak jako je na konkrétním ISP to, jakým způsobem bude realizovat jednotlivé kroky.
Nahlašovat porušování práva budou sami vlastníci obsahu (nebo práv k jeho šíření). V USA hlavně již zmíněné MPAA a RIAA. Tyto organizace už roky zaměstnávají další společnosti, které aktivně vyhledávají sdíleče a stahovače – jejich IP adresa a další informace pak budou předávány ISP.
Je na tom něco dobrého?
Dobrá věc na tom vše je, že ISP nebude předávat údaje o „pirátovi“ tomu, kdo na něj podal stížnost. Pokud by stěžovatel chtěl zjistit, o koho se jedná, bude muset stále použít stejnou cestu jako předtím – soud.
Dobré je i to, že ISP nemají žádné předem dané a požadované druhy opatření. Zejména pak ne takové, který by uživatele skutečně odpojilo od Internetu. A v principu naštěstí není v zájmu ISP, aby své uživatele odpojoval a přicházel o ně.
Špatná věc na tom všem je, že podavatelům stížnosti je jedno, jestli jste piráti skutečně vy, váš soused (který se napojil na vaši WiFi), počítačový virus, který se uchytil ve vašem počítači či hacker, který prostě váš počítač využívá. Systém bude špatný i pro firmy (a nemusí zrovna jít o poskytovatele internetových služeb, jako například internetové kavárny).
Velmi špatná věc je, že bude velmi snadné kohokoliv obvinit z něčeho, co vůbec neudělal. V rámci celého systému není nikdo, kdo by hlídal, že ho někdo nezneužívá. A samotní ISP nijak podané stížnosti prověřovat nebudou.
S čímž souvisí další špatná věc – pokud se bude uživatel chtít odvolat proti křivému obvinění, bude ho to rovnou stát peníze. Za „nezávislé přezkoumání“ zaplatí American Arbitration Association 35 USD.
Pomůže CAS?
Pokud chcete slyšet názor autora článku, tak CAS nepomůže. Stejně jako napomáhají žádná jiná „represivní“ opatření. Co pomáhá je zpřístupnění obsahu v legální podobě za přijatelné ceny a tak jednoduše, aby bylo jednodušší (a rychlejší) si obsah kupovat – stačí se podívat na rozmach iTunes a dalších podobných služeb.
Možná bude potřeba ještě pár let, aby tohle konečně opravdu hudebním a filmovým společnostem došlo. Včetně toho faktu, že vždy budou existovat lidé, kteří prostě budou krást. Hudbu, filmy, software, fotky, obsah, aplikace, prostě cokoliv, co jde. Ale čím přístupnější obsah bude, tím méně lidí bude mít důvod ho krást.
ČLÁNKY DO MAILU