Potřebujeme mobilní sítě 3G?

Mobilní sítě třetí generace (3G), někdy označované také jako sítě UMTS, jsou již na obzoru. Nikdo sice přesně neví, jak daleko tento obzor je, ale všichni se živě zajímají o to, co se za tímto obzorem nachází. Operátoři, z nichž někteří již tiše upgradují své sítě, se velmi zajímají o to, jaká bude poptávka po službách těchto sítí. Uživatelé se zase zajímají o to, co jim tyto sítě nabídnou a kolik to bude stát. Výrobci technologií se pídí po tom, co všechno by mobilní terminály měly umět, aby o ně byl zájem. Není proto divu, že každá ze zúčastněných stran – mezi které patří také politici rozhodující o způsobu prodeje licencí  – pečlivě počítá a zvažuje do čeho se pustit, za jakých podmínek, s jakými investicemi atd.

V takovémto prostředí poměrně vysoké neurčitosti přichází velmi vhod různé průzkumy, které mohou naznačit konkrétní preference a zájmy. Jeden takový průzkum si v průběhu března a dubna t.r. nechala udělat finská Nokia právě v ČR, za účelem zmapování poptávky po službách sítí 3G. Obdobné průzkumy přitom byly provedeny zhruba před půlrokem i v některých západních zemích, což nabídlo určitou možnost srovnání (s uvážením přeci jen nenulového časového odstupu). Zpracovatelem byla agentura Gfk, která řešila kvantitativní část výzkumu (tj. tu, která vypovídá konkrétních procentech různých preferencí) formou tzv. náhodného adresního výběru s dotazováním v domácnostech, na vzorku 1.000 lidí ve věku od 15 do 79 let.

Jaká je poptávka?

Z dotazovaného vzorku 1.000 respondentů jich 7 procent projevilo velký zájem o služby 3G (odpovědělo: „velmi“), dalších 12 procent mělo zájem „vcelku ano“, a 18 procent „možná ano“. Dohromady to dává 37 procent, což vypadá jako dosti vysoká cifra, ale je nutné vzít v úvahu, že zahrnuje i „vlažné“ odpovědi typu „možná ano“. Zajímavá by určitě byla struktura zbývajících respondentů – kolik z nich rovnou řeklo „ne“ a kolik jich netušilo, o co vlastně jde a co by jim sítě 3G mohly nabídnout.

Zájemci o služby sítí 3G v ČR a v zahraničí

Docela lichotivé je pro nás srovnání se zahraničím, které ukazuje následující obrázek. V USA sice mají o dvě procenta více všech respondentů se zájmem o 3G, ale u nás zase máme nejvíce těch nejvíce zainteresovaných.

Kvantitativnímu výzkumu, ze kterého pochází konkrétní čísla, předcházel výzkum tzv. kvalitativní. Z něho mj. vzešel výčet služeb, o které by lidé mohli mít zájem. Tento výčet vypadá následovně:

• banking
• mapy, cestování, aktuální informace o dopravní situaci
• rezervace a nákup lístků
• zasílání a příjem emailů
• aktuální lokální informace (navigace, průvodci)
• stahování hudby
• posílání video vzkazů
• sázení

Ohodnotit míru zájmu o tyto služby pak měl již zmiňovaný kvantitativní výzkum. V něm se 37 procent respondentů se zájmem o služby sítí 3G (z původního kvóra 1.000) vyjadřovalo k tomu, jak dalece touží po příslušné službě. Výsledek ukazuje následující tabulka:

1. email včetně příloh: zájem má 67 procent (37 procent respondentů chce tuto službu „velmi“, 30 procent „vcelku ano“)
2. mapy a cestování: 66 procent (25 procent velmi, 41 procent vcelku ano)
3. banking: 64 procent (27 procent velmi, 37 procent vcelku ano)
4. rezervace a koupě vstupenek: 60 procent (24 procent velmi, 36 procent vcelku ano)
5. dopravní info a urgentní upozornění: 57 procent (25 procent velmi, 32 procent vcelku ano)
6. informace o počasí: 55 procent (19 procent velmi, 36 procent vcelku ano)
7. nakupování 48 procent (16 procent velmi, 32 procent vcelku ano)
8. personalizované video vzkazy 48 procent (19 procent velmi, 29 procentvcel­ku ano)
9. download video klipů: 43 procent (15 procent velmi, 28 procent vcelku ano)
10. download hudby: 41 procent (15 procent velmi, 26 procent vcelku ano)
11. online hry: 23 procent (11 procent velmi, 12 procent vcelku ano)

Právě uvedená čísla přitom odpovídají představě, že sítě 3G budou nabízet více služeb současně. Respondenti však byli dotazováni i na to, kterou službu by vybrali, pokud by tyto sítě mohly provozovat jen jednu jedinou službu. Zde byl výsledek následující:

1. email včetně příloh: 12 procent
2. personalizované videovzkazy a pohlednice: 10 procent
3. banking: 9 procent
4. dopravní situace a urgentní upozornění: 8 procent
5. rezervace a nákup vstupenek včetně platby vstupenek: 7 procent
6. mapy a cestování: 6 procent
7. nakupování: 6 procent
8. online hry: 4 procent
9. počasí: 3 procent
10. download videoklipů: 2 procent
11. download hudby: 2 procent
12. nerozhodnuto: 33 procent

Na tomto místě si neodpustím malý komentář: tradičním „hitem“ mobilních sítí 3. generace bývá přenos živého obrazu, ať již za účelem videokonferenčních hovorů, či dokonce za účelem živého sledování celých videopořadů (ve stylu „video on demand“). Žádná z těchto služeb však neprošla sítem kvalitativního průzkumu, který měl vytipovat to, oč uživatelé vůbec mohou mít zájem. Stejně tak se ve výčtu navrhovaných i hodnocených služeb nevyskytuje přístup k Internetu ve své generické podobě, využitelný k tomu, aby uživatel mohl v terénu dělat přesně to, co jinak dělá ze svého stolního počítače – jde např. o brouzdání WWW stránkami, ale třeba také o přístup k aplikacím provozovaným na bázi ASP.

Nemohu se ubránit dojmu, že aplikace preferované uživateli nejsou zase až tak náročné na přenosovou kapacitu a na fungování v reálném čase – což je právě to, čemu by sítě 3. generace měly vycházet vstříc podstatně lépe než stávající sítě 2. generace. Služby pracující s živým obrazem a zvukem nejsou zrovna na špici zájmu uživatelů, a navíc jde o takovou jejich podobu, která je spíše dávková než fungující v reálním čase – například místo tolik propagovaných videokonferencí jde o video vzkazy a místo živého přehrávání obrazu a zvuku jde o jejich stahování (download) a pozdější přehrání. Nestačily by nám nakonec přenosové možnosti sítí 2. generace (rozšířené o fungující a cenově přístupné GPRS) a terminály 3. generace – s velkými displeji, miniaturními kamerami atd.?

Jak zní správná otázka?

Nakolik tedy budou sítě 3. generace skutečně potřebné pro aplikace, o které mají uživatelé zájem? Možná je to ale špatně položená otázka, už i proto, že respondenti dnes vyjadřují své preference na základě toho, co jim nabízí stávající sítě 2. generace a toho, co jim říká jejich vlastní fantazie a představivost, posilovaná vizemi operátorů i výrobců technologií. Dost možná, že dnes vůbec nedokážeme odhadnout, jaké nové služby se teprve objeví a co zažije doslovný boom a co naopak skončí jako propadák. Třeba se sítě 3. generace „chytí“ na něčem úplně jiném, než co očekáváme dnes (viz fenomén SMS zpráv i stav WAPu).

Správná otázka by možná měla znít úplně jinak: vyplatí se investovat do sítí 3. generace, při současných investičních nákladech a při znalosti současných (nikoli budoucích) preferencí uživatelů? Případně: kolik se vyplatí investovat a za jakých doprovodných podmínek? Tím si dnes určitě láme hlavu velmi mnoho lidí a nejvíce asi ti, kteří zvažují zda a za kolik koupí licence 3. generace.

Určité vodítko v tomto rozhodování může poskytnout jiný výsledek zde citovaného průzkumu. Šlo v něm o to, kolik by respondenti byli ochotni platit za služby sítí 3. generace navíc k tomu, co dnes platí za služby sítí 2. generace (to je dnes v celostátním průměru 600 korun za měsíc). Samozřejmě je to zkresleno skutečností, že se zde hodnotí příslovečný „zajíc v pytli“ – nikdo neměl možnost si ozkoušet, jak konkrétně budou služby vypadat, a proto se vyjadřoval jen k jejich očekávané (předpokládané) podobě. I tak je ale výsledek docela zajímavý: u nás by lidé byli ochotni si připlatit cca 450 korun měsíčně (tj. akceptovali by zvýšení o cca 73 procent). V tom nás ze zahraničí předstihla jen Belgie (82 procent), zatímco ostatní zůstali za námi: celoevropský průměr je 55 procent, např. v USA je to jen 52 procent.

Jak je na tom m-commerce?

Zajímavé jsou i názory respondentů na „m-commerce“, alias mobilní obchodování (spíše ale ve smyslu mobilního nákupu). Zde se z oněch 37 procent, které vůbec měly zájem o služby sítí 3G, vyjádřilo 27 procent v tom smyslu, že m-commerce budou určitě používat. Plných 51 procent bylo zdrženlivějších a prohlásilo, že sice bude m-commerce používat, ale s určitými výhradami (že si nejprve počká na zkušenosti jiných, na předchozí vyzkoušení atd.). Osmnáct procent m-commerce rovnou odmítlo, zbytek pak neměl názor.

Součástí dotazů na m-commerce bylo i zjišťování preferovaného způsobu placení. Výsledek byl následující:

• peníze budou odečteny přímo z bankovního účtu: preferuje 41 procent
• použití kreditní karty, která je součástí mobilního telefonu: preferuje 23 procent
• veškeré platby budou zahrnuty do účtu za telefon: preferuje 13 procent
• předplacený limit: preferuje 10 procent

Zkoumány byly i faktory, které by u respondentů posílily (resp. posilují) důvěru v platby prostřednictvím mobilních telefonů. Zde byl výsledek následující:

• garance ochrany dat: 60 procent
• užití služby je levné: 41 procent
• garance, že přístroj mohu použít pouze já: 40 procent
• jistota, že je pro mne snadné kontrolovat, kolik za služby platím: 35 procent
• možnost získat tištěné doklady za transakce prováděné přes mobilní terminál: 32 procent
• poskytovatelem služby je důvěryhodná společnost, např. banka: 15 procent
• přístroj je zadarmo: 12 procent
• omezené reklamy: 2 procent
• neví: 2 procent

Jak to nakonec dopadne?

Výsledky právě popsaného průzkumu jsou určitě zajímavé, ale je stále nutné mít na paměti, že je to do značné míry hodnocení „očekávané budoucnosti“. Ta ale může získat mnoho různých podob, resp. může se vyvíjet podle mnoha různých scénářů, pod vlivem mnoha různých faktorů. Jedním z nejvýznamnějších určitě bude suma, za kterou budou prodány naše čtyři licence pro sítě 3G. Nebo to budou jen tři licence? Jaké s tím budou spojeny další podmínky? A kdo si licence koupí a kolik bude ochoten a schopen do nich investovat? Uvidíme.