Sdružovat se do spolků kvůli získání levnějšího připojení k internetu by už nemělo být výhodné. Poskytovat připojení jako členský benefit totiž Finanční správa ohodnotila jako obcházení daňové povinnosti a soud jí v tom dal zapravdu. Vyplývá to z odůvodnění pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni, spisové značky 57 Af 1/2022, o kterém jsme už dříve informovali.
Nyní se redakci Lupy podařilo cestou zákona o svobodném přístupu k informacím získat celý 62stránkový rozsudek (celý dokument najdete na konci článku), a je tedy příležitost podrobit celou kauzu důkladnějšímu rozboru.
Zjednodušuje to mimo jiné skutečnost, že na prvních 54 stranách dokumentu jsou zkopírována podrobná podání žalobce (spolku) a žalovaného (odvolacího finančního ředitelství). O to méně prostoru zbývá pro úvahy správních soudců, kteří navíc uvedli, že se necítí být povinni reagovat na všechny dílčí argumenty uplatněné v žalobě a rozsáhle je vypořádat.
Hned na začátku se sluší přiznat, že rozsudek je sice pravomocný, ale neúspěšný spolek proti němu uplatnil mimořádný opravný prostředek. Nejvyšší správní soud o této kasační stížnosti vede řízení pod sp. zn. 3 Afs 284/2022. Je tedy zřejmé, že v celé věci ještě zdaleka nepadlo poslední slovo.
Kauza se týká plzeňského spolku PilsFree, který má přes 35 tisíc členů, a patří tak mezi ty opravdu velké spolky. To dokládá i zatím poslední zveřejněná účetní závěrka za rok 2020, podle které PilsFree hospodaří s aktivy přes 210 milionů korun. Není proto divu, že se několikrát ocitl v hledáčku kontrolorů finančního úřadu.
Daňových kontrol provedli berní úředníci několik. Na základě té zatím poslední, z roku 2020, kdy si posvítili na hospodaření za rok 2015, přišel doměrek daně z příjmu právnických osob za 2,5 milionu korun. Současně s tím finanční úřad doměřil i půlmilionové penále. Sám ho ale zrušil poté, co uznal, že jeho postup nebyl procesně úplně zákonný. Před zahájením daňové kontroly totiž spolek nevyzval k podání dodatečného daňového přiznání.
Začalo to LAN párty
Pro pochopení, o co v kauze jde a jaký dopad to může mít na stovky dalších spolků založených za podobným účelem, je potřeba se ponořit do historie, na začátek tisíciletí.
Internet a počítačové sítě se stávaly běžnou součástí života. Oblíbené tehdy byly LAN párty, kdy parta nadšenců svezla své počítače na jedno místo, propojila je do dočasné sítě a víkend trávila hraním. Tehdy padla myšlenka uskutečnit totéž na úrovni domu nebo ulice, pak čtvrti, a následně dokonce celé Plzně a okolí.
„Hraní online her bylo tím impulsem, který spojil několik nadšenců se společnou myšlenkou propojit se vlastní počítačovou sítí,“ popisuje předseda PilsFree Jiří Pytlík. Tehdy chyběly zkušenosti a dostupná technologie, nechybělo ale nadšení a ochota obětovat výstavbě sítě volný čas. A také přispět společné věci vlastní technikou nebo se finančně podílet na nákupu potřebné technologie. „Na začátku bylo sedm kamarádů, kteří postavili bezdrátovou síť, aby mohli hrát hry. Jakmile to fungovalo, přidali se další nadšenci a počet uživatelů rostl,“ dodává.
V roce 2003 vzniklo občanské sdružení PilsFree a na začátku mělo 40 členů. Každý platil členský příspěvek 300 Kč. Jeho výše se od té doby nezměnila. Počet členů utěšeně narůstal. V roce 2006 PilsFree podpořilo i tehdejší Ministerstvo informatiky, když sdružení přidělilo dotaci na nákup mikrovlnných pojítek pro připojení okrajových částí Plzně a vybraných obcí z Plzeňska.
O šest let později zavítal do občanského sdružení na kontrolu daně z příjmu plzeňský finanční úřad. A nenašel nic závadného. V té době mělo sdružení už přes 8700 členů. Ačkoliv se způsob jeho fungování od té doby nijak nezměnil, pouze narostl počet jeho členů, v roce 2020 Finanční správa při kontrole dospěla k opačnému závěru, totiž že PilsFree simuluje svou spolkovou činnost a ve skutečnosti se jedná o podnikání. Následoval daňový doměrek.
Spolek má omezené podnikání
Z daňového hlediska jsou členské příspěvky spolku osvobozeny od daně z příjmů. Co jednotliví členové spolku zaplatí, to mu zůstává, aniž by z toho státu musel odvést jedinou korunu. Je to ale vyváženo tím, že spolek nesmí mít hlavním předmětem své činnosti podnikání. Jinými slovy řečeno, nesmí být založen za účelem dosahování zisku. Neznamená to, že by vůbec nemohl mít další příjmy. Může je mít v rámci takzvané vedlejší činnosti. Typicky půjde o výnosy z prodeje vstupenek nebo občerstvení v rámci spolkem pořádaných akcí.
Logika velí, že k tomu, aby určitá činnost mohla být pokládána za vedlejší, musí existovat jiná, převažující činnost, která bude hlavní. PilsFree má ve stanovách, že účelem sdružení je provozování komunitní počítačové sítě vybudované ke komunikaci, výzkumu, vzdělávání i zábavě a k zajišťování kulturních, společenských, osvětových a sportovních potřeb svých členů, jejich rodin a přátel.
Jenže finanční úřad na základě dokazování dospěl k závěru, že spolek spolkovou činnost jen předstírá a ve skutečnosti poskytování služeb internetového připojení a z toho plynoucí výnosy převažují nad činnostmi, pro které byl spolek založen. Skutečnou hlavní činností tak je poskytování internetu za úplatu.
Berní úředníci sice uznali, že PilsFree pořádá reprezentační plesy a kulturní akce i různá školení, ty mají ale být pouze vedlejším produktem k internetovému připojení a co do frekvence jejich realizace, tak i co do počtu účastníků těchto akcí jsou minoritní záležitostí.
Jak se dokazovalo?
Dokazování bylo v této kauze rozsáhlé. Finanční správa prohledala webové stránky spolku s odkazem „chci se připojit“, do spisu založila tiskové zprávy a newslettery a jako svědky vyslýchala náhodně vybraných 15 členů spolku a k tomu dalších deset, jejichž výslech navrhl PilsFree.
Právě ze svědeckých výslechů pramení závěr, že převážná většina členské základny je pouhým pasivním konzumentem internetového připojení, za které platí pravidelně 300 Kč měsíčně. Většina vyslechnutých si nebyla vůbec vědoma členských aktivit a jejich hlavním motivem pro vstup do spolku byla možnost získat internetové připojení.
Spolku rozhodně nepomohly ani výpisy z účtů, kde inkasovaná platba je ze strany plátce označena poznámkami typu „internet“ nebo „internet – kancelář“, a ne například členský příspěvek. Finanční správa z toho dovodila, že lidé o PilsFree nesmýšlejí jako o spolku, ale jako o klasickém poskytovateli internetového připojení. O tom má ostatně svědčit i nezájem členů o členské schůze. V posuzovaném období se jí účastnilo 74 členů, tedy cca 0,32 % oprávněných.
Co na to Tyrš s Fügnerem
PilsFree na svou obranu několikrát použil paralelu s největším českým tělovýchovným spolkem, Českou obcí sokolskou. A šlo o srovnání celkem přiléhavé. Ani členové Sokola totiž nemají podle svých stanov povinnost konat spolkovou činnost. Sokol vybírá členské příspěvky, a pokud je člen neuhradí, nemůže navštěvovat lekce cvičení, stejně jako člen PilsFree přijde při nezaplacení členského příspěvku o internet.
Účelem členství v Sokole je možnost cvičit v tělocvičně, plavat v bazénu, popřípadě provádět jinou sportovní aktivitu. A cena za takovou možnost je mnohem výhodnější pro členy Sokola než v případě, že by zájemce chodil cvičit do komerčních provozoven. Činnost tělovýchovné jednoty Sokol je přitom v mnoha ohledech obdobná jako činnost různých hřišť, fitness center a podobně. Znamená to tedy, že i u Sokola jde o zastřené podnikání a že by organizace z vybraných příspěvků měla odvádět daň z příjmů? Vždyť tak jako PilsFree nejvíce leží v žaludku komerčním poskytovatelům připojení, by i fitness centra mohla namítat nerovné podmínky, když obdobný statek (cvičení) je k dostání za rozdílných cenových podmínek, přičemž Sokol může čerpat daňové zvýhodnění.
Finanční správa na tyto námitky reagovala lakonicky. Rozdíl podle ní tkví v tom, že zákon o elektronických komunikacích (ZEK) brání tomu, aby vedle sebe existoval podnikatelský a spolkový přístup. Bude-li konkrétně zákon definovat, že například sportovní činnost, provozování a užívání sportovišť je třeba regulovat a provozovat pouze na základě licence, osvědčení nebo jej bude definovat jako podnikání, pak se i v tomto případě bude jednat o zdanitelné příjmy z podnikání.
ZEK však pozitivně upravuje, co podnikáním v elektronických komunikacích je, aniž by jakkoliv omezoval nebo reguloval činnost, která tímto podnikáním není. Zákon důsledně rozlišuje mezi komunikačními činnostmi a podnikáním. Zatímco u podnikání podléhajícího oznámení Českému telekomunikačnímu úřadu musí jít o zajišťování veřejných komunikačních sítí, u komunikačních činností, které podnikáním nejsou, se jedná o zajišťování sítí elektronických komunikací. Pokud tedy je budována komunitní síť, regulaci by podle ZEK podléhat neměla.
Ani soud se k námitkám srovnávajícím PilsFree se Sokolem příliš zevrubně nevyjádřil. V rozsudku spolku vytkl, že nepřišel s žádnými konkrétními důkazy, ze kterých by vyplývalo, že povaha těchto právnických osob je Finanční správou hodnocena odlišně v neprospěch PilsFree.
Případů je víc
Nejde o první případ, kdy si Finanční správa na spolky podobného charakteru došlápla. K podobným závěrům došla i v případě hradecké komunitní sítě hkfree.org, z.s. I tam se věc dostala k soudu, i tam žaloba skončila pro spolek neúspěšně a i v tomto případě se věcí zabývá brněnský Nejvyšší správní soud.
Jeho rozhodnutí buď může povzbudit apetit berních úředníků sankcemi zapudit v zárodku jakoukoliv z jejich pohledu příliš výdělečnou činnost skupiny lidí obdobných zájmů sdružených do spolků, anebo naopak podpořit funkční protiváhu klasickým poskytovatelům, kteří tak získají důvod držet své služby na vysoké úrovni a ceny na uzdě.
ČLÁNKY DO MAILU