kdo ale určí, že zrovna teď je dobrý čas tvořit souvislosti, že to není paranoia, nebo zpátečnictví? zřejmě já sám.. dlouho to ale nevydržím, takže se snažím v tomhle zablokovat.. o to víc ale potom obávané evidentní, pokud se objeví.. no, vidím to tak, že bych potřeboval navázat nějaký vztah, abych ukojil vyšší city a neprováděl tuto nechtěnou autolýzu své duše..
Nehledej za tím skryté smysly, ač chápu, že věříš na nesmysly...
Mně vždycky tak nějak zamrazí, vykulím oči, otevřu hubu, zpomaleně chodím, rozdýchávám to a pak jdu někomu hned říct, co se mi stalo, načež se dozvím, že nejsem normální a jsem zase v reálu.
Změnit pár písmenek a máš parabolu, z paraboly odovdit kvadratickou rovnici a spočítat kořeny /a nebo je vyčíst z grafu/.
Důležité je si uvědomit, že je vlastně jedno, jestli Tě tady někdo pozná nebo ne. Podívej se... Z mého okolí ví snad každý, že zde působím, co sem píšu a tak... Myslíš, že mi to vadí? Kdepak. Je mi jedno, co si o mně myslí druzí, už jsem se ale za tu dobu, co zde jsem setkala s leččíms. Někdo mi vynadal, druhý mě pochválil... Byli tam i takoví, kteří mi do očí řekli, že jsem píča. Taky názor... Ale potěšila mě parta holek, která mě zastavila v obchodě a chtěla můj podpis :-) Taky mě potěší lidi, kteří mě zastaví a říkají, jak mě obdivují...
Nejspíš budeš paranoidní, docela mě vyděsilo, jak jsi napsala, že máš pocit, že Tě někdo sleduje. To už nebude normální. Co třeba pomoc psychologa? Víš, pokud je to opravdu paranoia, mohlo by se to zhoršovat.