Po webu je tu Web 2

25. 10. 2005
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Konference Web 2.0, která se na počátku tohoto měsíce konala v San Franciscu, si zasloužila nemalou pozornost. Ale má ve skutečnosti potenciál opravdu změnit, respektive formulovat nějakou budoucnost webu? Máme očekávat nějakou revoluci, skokovou změnu chování lidí na webu, webových technologií, či propojení příbuzných služeb?

Pojmem Web 2.0 je obecně označována další generace webových služeb. Nemyslí se tím ani tak nové, budoucí „skvělé“ služby, jež každým dnem ohlašují různé firmy, ale stávající funkce. Během existence a především masového rozšíření www a služeb na něm založených došlo k poměrně zásadním změnám v jejich chápání. Pokusy o definici Web 2.0 se vesměs shodují na tom, že jde především o technologii vyhledávání reprezentovanou existencí serveru Google, dále pak o zdokonalený přenos informací, přesněji anotací pomocí technologie RSS, možnosti provozu nových typů webových aplikací (některé mohou fungovat tak, jak fungují lokální) a další a další.

Ve dnech 5.-7. října se v San Franciscu konala konference Web 2.0, která měla právě o nových technologiích a novém využití webu pojednávat. Mezi sponzory a účastníky nechyběly největší hvězdy oboru, jako je například Yahoo, AT&T či již vzpomínaný Google. Jednalo se o druhý ročník a je třeba podotknout, že byl zcela vyprodán. Jinými slovy úspěch. Jednotliví účastníci hovořili o svých vysoce sofistikovaných službách, stejně jako o jejich skvělých zítřcích. Řečeno formou bulvární rubriky v IT magazínu, události vévodily technologie s maximální měrou personalizace, reklama se snažila dostat absolutně všude, spam stále vadil jako vždy a všichni byli příjemně naladěni zejména proto, že k ničemu překvapivému nedošlo, představení RSS čtečky od Google z toho nevyjímaje.

Zpravodajstvím z konference Web 2.0 se zabývalo množství různých serverů, mnoho informací najdete také na samotných stránkách akce. Znamená to, že pojem se uchytil a stává se fenoménem? Je Web 2.0 něčím jiným, než byl „Web 1.0“? I když existují srovnání na jednotlivých příkladech, je otázkou, nakolik má smysl hovořit o „novém“ webu jako o celku. Hlavním důvodem pro určitou pochybnost ohledně významu nového termínu přitom je především skutečnost, že za bouřlivou, ale historicky krátkou epizodu vývoje webu bylo zaznamenáno jen poměrně málo skokových vylepšení. Většina vývoje se odehrávala formou lineárního zdokonalování stávajících technologií a akomodace nových možností. „Převratné“ technologie jako aktivní kanály se přitom nikdy neujaly, a dokonce i blogům trvalo šest let od okamžiku definice do doby, než se staly prakticky existujícím fenoménem.

Hovoří-li se o nových technologiích, pak především jde o to, jak jsou tyto možnosti doopravdy používány. Otázka reklamy (spamu) v RSS kanálech je jistě velmi ožehavou záležitostí, otázka toho, nakolik má či nemá Google právo indexovat celou planetu také, a problém vytváření nových služeb využitím už stávajících (mashups) také. Všechny tyto problémy zde ale již existovaly mnohem dříve, než delegáti slavné konference začali diskutovat o budoucnosti webu, potažmo internetu. Podívejme se na příklad.

Novinka s kaší?

Mashup (kaše) je služba, nebo spíše aplikace, která je založena na využití jiné služby. Vyjádřeno velmi oblíbeným (ale poněkud profláknutým) příkladem s Google, služba zobrazující mapy může být použita k zobrazení konkrétních informací na mapě. Díky Google Maps se tak můžete například podívat, kde všude bylo v USA spatřeno UFO, přičemž organizace sbírající data o pozorování dodá podklady, zatímco Google zařídí vizualizaci. Podobně lze server pro blogování využít (prostřednictvím vhodného programu) jako odkladiště prakticky jakýchkoliv dat či centralizované úložiště diskuze, kterou jste vedli po ICQ. Existují aplikace, které umí navštívit webový server, získat z něj požadovaná data, odfiltrovat z nich formátování a následně je zobrazit ve vlastním rozhraní uživateli. Jedna z nich slouží kupříkladu ke hledání textů písniček.

Velmi podobně fungují Mashups, vlastně jsme zde popsali práci některých z nich. Jenomže „kaše“ jsou fenoménem poslední doby, zatímco parazitní služby jako takové fungují již roky. Konec konců existují také programy, které, aby fungovaly, vyžadují instalaci jiného softwarového produktu. Prostě proto, že používají služby ukryté v jeho knihovnách, ale knihovny jako takové nemohou jejich autoři do instalace svého dílka z důvodu copyrightu zahrnout. Ostatně technologie, které se používají pro komunikaci Mashupu s využívanou službou, jsou podobné starším. Přesněji těm, které se dříve používaly k výměně informací mezi částmi různých programů.

Změna k…?

Jisté je, že se web nepřetržitě vyvíjí. Jak se mění pavučina stránek a aplikací, mění se i technologie využívané pro jejich tvorbu a naopak. Vývoj je to nepřímočarý, postupný a – co je důležité – není dán jen technickými možnostmi. Uživatelské zvyklosti mají tendenci jej brzdit, obchodní zájmy pak směřovat určitým tu jedním, tu jiným směrem, nemalý podíl má na tomto vývoji také faktor náhody. Jen stěží bychom ale mohli hovořit o nějakém radikálním skoku, ke kterému v poslední době došlo, nebo který by se v nejbližší době vědomě chystal (dodavatelé technologií mají tendenci nazývat revolucí i sebebezvýznam­nější aktualizaci dílčího programu). Domnívám se, že v případě webu jako celku nelze hovořit o nějaké verzi „1.0“ nebo „2.0“, nýbrž výhradně o neustálém, pozvolném nestálém a nejednoznačném vývoji. I zde však platí, že člověk je svobodná mysl, a proto, pokud se domníváte, že ať již před konferencí o novém webu, nebo po ní došlo k velkému (menšímu) třesku, argumenty pro to jistě najdete.

Věříte ve "fenomény", jako je RSS, blogy, podcast a podobně?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).