Specifickým příkladem může být i vjemové obžerství, konzument požaduje stále výraznější podněty (typickou ukázkou jsou stále drastičtější scény akčních filmů). Nebezpečí vjemové otupenosti výrazně roste při cíleném zneužívání sdělovacích prostředků v případě politických stran nebo různých zájmových skupin. Lidskou psychiku ovlivňuje i stále vzrůstající vliv legální reklamy, která je většinou škodlivá, nicméně ve společnosti tolerovaná.
V posledních letech současně dochází k výraznému snižování zájmu maturantů o studium technických a přírodovědných oborů. Je alarmující, že ve společnosti narůstá vliv tzv. oborů „alternativních“. Proto černá i bílá magie, náboženské sektářství, parapsychologie, nejrůznější léčitelství, předpovídání budoucnosti z karet, kávové sedliny, čtení z ruky, či zpracování horoskopů na základě astrologické „vědy“ jsou přijímány stále se zvětšujícím procentem populace. Formální přístupy k těmto „alternativním vědám“ stírají rozdíly mezi nimi a skutečnou vědou, které ještě před desítkou let byly výrazné. Na internetových stránkách se dnes dočteme o náboženských vizích a údajných kontaktech ufologů s mimozemskými civilizacemi stejně jako o výsledcích kosmických výzkumů NASA. Forma sdělení je přitom velmi podobná. Existuje geometrickou řadu přirůstající „alternativní odborná literatura“ s metafyzickými tématy. Má dokonce charakter seriózních odborných publikací – autoři již nepotřebují žádná empirická data, která by potvrzovala jejich teze. Jen se odvolávají jeden na druhého, a odkazy matou čtenáře svou „vědeckostí“. Jde o psychologické ovlivňování, které velmi často napomáhá podvodníkům. Líbivé a provokující otázky Dänikenovy jsou, proti současným tvrzením záhadologů, metafyziků a mnoha „léčitelů“, téměř seriózní.
Nad tímto fenoménem je potřebné se zamyslet. Rozvoj znalostí a zkušeností byl přímo závislý na společenském rozvoji. V Evropě to byli Řekové, kteří začali systematicky rozvíjet lidské poznání přesahující řemeslné dovednosti. Akademické úvahy o podstatě světa se dělily do specializovaných skupin. Rozvoj řemesel, obchodu, péče o zdraví a stále rostoucí účast občanů na rozhodování o veřejných záležitostech by nebyl myslitelný bez rozvoje znalostí, a to jak empirických, tak i filozofických. Mystika neznalosti a podřizování se vyšší vůli byly řeckými učenci vytlačovány alespoň v hranicích akademických komunit. Oddělila se empirická fyzika od metafyziky a byl definován idealistický a materialistický přístup k životu. Empirické vědění se postupně šířilo od dob renesance a docházelo k jeho prosazování proti církevnímu mysticko-idealistickému světovému názoru. Významným zlomem byla určitě éra francouzských encyklopedistů a pozdější vědecko-technická revoluce v 19. století. Víra ve vědu a její neomezené možnosti byla tehdy skutečně masová. Určitá skepse nastala, a zajímavé je, že nejprve v odborné veřejnosti, během druhé světové války v souvislosti s vývojem a vyzkoušením atomových zbraní.
K zatím největší změně došlo s explozí informačních a počítačových technologií na konci dvacátého století. Vliv médií v rozvinutých státech Evropy, Asie a Ameriky je tak velký, že vlivem profesionální reklamy vytvořil to, čemu říkáme spotřební společnost. Technologická a hospodářská síla vytvářená vědeckotechnickou revolucí není provázena odpovídající větší odpovědností, ale naopak vede k plýtvání „z cizího“, většinou na úkor těch slabších. To platí i přes veškerou dělbu práce. Závažným procesem je postupný zánik přirozených kulturně-sociálních a hospodářsko-ekonomických jednotek a jejich hodnotových a citových vazeb – rodin, rodů, osad, vesnic a regionů. S tím zaniká i lokální zájem na co nejšetrnějším, nejúspornějším hospodaření a uspokojování potřeb. Prvotním výrobcem, v bezprostředním kontaktu s přírodou jako zdrojem, zůstává ve vyspělých zemích jen zlomek obyvatelstva (počet zemědělců činí zpravidla méně než jednu dvacetinu pracujících obyvatel). Zprostředkovaná fabrická práce v městských aglomeracích podmiňuje migraci obyvatel. Ve městech, bez vazby na půdu jako přírodní zdroj, se ztrácí pocit sounáležitosti se sousedy, prostředím a krajinou. Ubývá zájem o věci veřejné a chybí mezigenerační komunikace. Dochází k degradaci kulturního i životního prostředí tím, že zde je formována městská populace spotřební reklamou výrazněji než obyvatelé venkova.
Projevuje se stále větší rozpor mezi tržním hospodářstvím založeným na individuální motivaci osobního zisku a snahou o optimální využití hmotných statků a prostředků k uspokojení veřejných zájmů i práv všech. Vzhledem k nerovnoměrnému vývoji různých částí planety dochází k mnoha konfliktům sociálním, národnostním a hospodářským, přičemž důvodem není nic jiného, než snaha o dělení planetárních surovinových a energetických zdrojů.
Prostřednictvím informační spotřeby prostřednictvím médií, se z reálného života stává život virtuální. Odráží se to i ve struktuře společnosti. Daleko menší je, v očích občanů, význam přímého vytváření materiálních hodnost oproti hodnotám virtuálním. Spekulativní virtuální transakce bankovních ústavů znamenají mnohem větší zisky než dosahuje jakákoli průmyslová nebo zemědělská výroba. S tím se jen těžko smiřuje nejmladší generace, které je prostřednictvím médií ukazován tento způsob „práce“ jako vzor. Životní tempo diktované novou ekonomikou se stále zrychluje, aniž by to člověka přivádělo blíže k nějakému cíli. Někteří již škodolibě upozorňují, že tento trend neruinuje pouze občanskou společnost, ale ve svém důsledku může vážně ohrozit samotný další vývoj ekonomiky státu. Původní hospodářský rozvoj (současné označení ekonomický je zavádějící, ale výstižné) byl založen na odkládání dosažitelné odměny až po dokončené práci. Dříve byla práce smyslem a životním cílem vedoucím k vytváření hodnot. Záleželo na profesních schopnostech, jež se po celý život zdokonalovaly. Empirické znalosti a vůbec vzdělání bylo hodnotou. Ve spotřební společnosti je situace jiná. Proč vůbec odkládat potěšení z odměny, když zítřek je tak nejistý. „Líbí se vám to? Běžte a kupujte, zaplatíte později“, vyzývá oblíbená reklama. Člověk je polapen a stává se otrokem své spotřeby.
Preference astrologických výkladů života jako předem určeného je vysoce nakažlivá. Našeptává nám, že nemá význam žádná trvalejší loajalita a žádný stabilnější závazek, tedy ani studijní. Hvězdy to vyřeší za nás. Toto uvažování se promítá také do normálního života i vztahu k vědění. Pasivní přístup k životu vyhovuje i politikům. Mohou nerušeně panovat. Rozhodují-li ale politici a ekonomové od stolu o rozvoji společnosti, je to nenormální. Jejich virtuální finanční transakce působí jednoznačně proti životním zájmům společnosti. Je krajně obtížné, aby jednotlivá státní společenství sledovala jakékoliv dlouhodobé cíle, žije-li se pouze v mezích výpočtů finančních zisků. Pokud se podobným způsobem přepočítává vše, včetně lidského života jako takového, je obtížné, aby existovaly trvalejší sociální vztahy. Sociologické studium rodiny může sledovat tento přístup k životu na jednoznačné preferenci krátkodobých vztahů a na stále rostoucí křivce rozvodů. Nikoho to ale příliš nevzrušuje.
Nelze se tedy divit, že dochází k odklonu od reálného myšlenkového materialismu k metafyzickým přístupům. Víra v „nadřirozeno“ je reakci na všudypřítomnou agresivní spotřební reklamu. Není to ale jen záležitostí méně vzdělané části obyvatelstva. Projevuje se to i u lidí vzdělaných. Zdá se, že to souvisí i s přemírou informací, které nelze využít a ani hodnotově roztřídit. Podobně jako v médiích se jeví jako výraznější a snáze stravitelná, bulvárním způsobem předávaná fakta, tak i v životě je příjemnější vnímat psychologicky líbivé metafyzické pohádky. Když je pro nás obtížné a namáhavé pochopit, proč některé věci fungují, přestáváme se o to zajímat. Jsou pro nás atraktivnější informace „alternativní“ a víra v „nadpřirozeno“. Encyklopedické znalosti, které jsou při rozsahu současného vědění prakticky nedostupné, jsou programově podceňovány. Reformátoři našeho školství dokonce tvrdí, že jsou zcela zbytné a že výuka pro život má být jiná. Stačí vědět, kde informace jsou. Je ovšem otázkou, zda je skutečně specializace bez širších obecných znalostí tím správným směrem v dalším vývoji. Stejně tak je otázkou, zdali je skutečně hodnota empirických zkušeností jednotlivců v době počítačových databází a reprodukovaných informací nulová (jsou tací, kteří to tvrdí). Na tom, jak se společnost k těmto problémům postaví, závisí i v současnosti se vyvíjející přístup mladé generace ke znalostem jako takovým, ale současně s tím i ke starším a starým spoluobčanům. Jak je vidět, informační společnost má i své pihy na kráse.
ČLÁNKY DO MAILU