Petr Mára: Dnešní učitel musí žákům klást otázky, které nejde vygooglovat

Máš na ruce neuvěřitelné množství náramků. Popiš nám je, co jsou zač, co dělají a jaké s nimi máš zkušenosti.

Standardně nenosím všechny tři najednou. FuelBand, Jawbone nebo Fitbit můžete nosit a ony sledují, co děláte – kolik ujdete kroků, kolik spálíte kalorií. Jsou k nim aplikace, ve kterých se můžete třeba podívat na jídlo a zadat, kolik jste přijali kalorií. Asi nejvíc mě ale baví, že některé z nich umí také sledovat váš spánek. Řeknou vám, kolik hodin jste byli v hlubokém spánku a kolik v mělkém, a dokonce vás umí vzbudit ve správný okamžik. Nastavíte, že se chcete probudit třeba do sedmi hodin ráno, a náramek třeba od půl sedmé do sedmi sleduje, v jaké fázi spánku jste, a v té nejmělčí vám začne vibrovat na ruce, takže neprobudíte své okolí a vstáváte svěží a odpočatí. Fascinuje mě, jak se technologie dostávají k našemu tělu a jak je můžeme využívat. Vidím v tom budoucnost, ke které se posouváme.

Pracuješ pak s daty, které takhle nasbíráš? Analyzuješ je do hloubky?

To je na tom právě zajímavé, můžete sledovat jejich vývoj. Když spím čtyři dny v týdnu šest hodin, jak se cítím pátý den, když se vyspím osm nebo devět hodin? Jak moje tělo reaguje, když ten den sportuju, nebo ujdu deset tisíc kroků v kombinaci s jídlem? To jsou hrozně zajímavá data, a když je delší dobu sledujete, můžou vám o vás něco prozradit. Zajímá mě to i z pohledu GTD, time managementu, kterým se zabývám. Vezmu data, která jsem o sobě zjistil, a snažím se aplikovat na život, co z nich vyplývá.

Kam až to s podobnými přístroji půjde dál? 

Nevím, možná skončíme s tím, že budeme mít podobné věci implantované do ruky a budeme je přes noc nabíjet přes nějaký další náramek. Doba stoprocentně vede k tomu, že o sobě budeme zjišťovat stále víc dat. Znáte třeba aplikaci Rescuetime? Ta analyzuje, co děláte přes den, zjišťuje, jaké aplikace používáte, jaké dokumenty otevíráte, na jaké weby jdete, a na konci dne vám řekne, jak efektivně jste pracovali. Pokud ze sebe nechcete mít špatný pocit, tak si ji neinstalujte. (smích) Všichni si o sobě myslíme, jak pracujeme osm hodin denně, ale ona to není tak docela pravda. Myslím, že naše okolí bude měřit čím dál tím víc aplikací. Třeba firma Lapka už dnes vyrábí senzory, které připojíte k iPhonu nebo iPadu a ony měří vaše okolí. Třeba teplotu a vlhkost, což ještě není tak úžasné, ale mají také senzor, který má na konci bodák a umí měřit, jestli to ovoce, které chcete koupit, je nebo není bio. Takže jdete po farmářském trhu a zkoušíte. Ta firma je z Ruska, což je asi důvod, proč jeden z jejích senzorů měří i radioaktivitu. (smích) Takovou věc samozřejmě nepoužijete každý den, ale je zajímavé sledovat, co se kolem vás děje, a dávat to do kontextu. Data sama nic neřeknou, musíte přemýšlet, co se s nimi dá dělat dál.

Je nějaká hranice mezi užitečností takových dat a absurditou? Myslím, že je velice těžké ji najít a nahmatat, ale připadá mi u těchto záležitostí úplně nejdůležitější. 

Beru to spíš jako zábavu a vyplnění času než jako něco, bez čeho bych nemohl žít. Myslím, že 98 % populace je schopné žít bez toho, aby si zjišťovali, jak hluboce v noci spí, prostě se buď vyspí, nebo ne. Mně prostě přijde zajímavá ta data později analyzovat. Na druhou stranu přijít na to, že když čtyři noci za sebou spíte jen šest hodin, je to málo, na to taky nepotřebujete výstup z aplikace. Čili pro mě je to spíš hra.

Podívejme se na to ještě z jednoho pohledu. Použiju teď známý příměr: dřevorubec, který šest hodin brousí sekeru, a pak dvě hodiny kácí stromy, versus dřevorubec, který naopak dvě hodiny brousí a šest hodin kácí, versus dřevorubec, který nebrousí vůbec. Někde je optimum. Mnozí z nás jsou ale fascinováni spíše svými nástroji než tím, co s nimi děláme. Pracuješ s GTD, technologiemi, jak organizovat svůj čas a výkonnost. A u nich je ta fascinace nástrojem zjevná.

Stoprocentně. Jakmile se s lidmi začneš bavit o tom, že mají málo času a že potřebují něco, co jim pomůže, většinou se zeptají: „Jaká aplikace to vyřeší?“ A pak pořád zkouší nové aplikace v iPhonu, což je nesmysl. Vždycky je hrozně důležité pochopit proces, a ne tu aplikaci. Lidé většinou hledají nejjednodušší cestu, a tou je zaplatit 3 eura za aplikaci s tím, že ta to za ně vyřeší. Ale tak to prostě není, všechno závisí na tom, jak člověk ten problém uchopí. U GTD se vždycky snažím vysvětlit, co je jádrem této metody. Nejde o to nastavit jinak Outlook, o tom to rozhodně není.

Jak ses vlastně dostal k Applu? V českém prostředí je tvoje jméno s ním skoro synonymní.

Applem jsem fascinovaný někdy od roku 1993. Tenkrát mě dostala úplně jednoduchá věc: když jsem viděl prvního Maca, nemuselo se na něm pro vysunutí CD stisknout mechanické tlačítko, jako to bylo u PC, ale stačilo zmáčknout klávesu na klávesnici nebo v počítači něco přesunout na ikonu koše. Přišlo mi geniální, jak někdo propojil hardware a software, a v tu chvíli jsem se do Applu zamiloval. Pár let jsem si pak s Macy hrál, začal jsem je školit, a když Apple vstoupil na český trh, byl jsem osloven, abych pro ně externě pracoval. Shodou náhod jsem pak byl i na akcích v zahraničí – školil jsem pro Apple v Evropě, v Asii i v Africe. Je to pro mě fascinující a úžasná práce. Ale zároveň je asi nejnáročnější v mém životě – výstupy musí být vždycky stoprocentní.

Dotaz z publika: Chtěl bych se zeptat na zavádění iPadů do škol. Má smysl je používat pro výuku? Domnívám se, že pokud se z nich jen čtou texty, není to efektivní. Když už se škola rozhodne je používat, jak by měla postupovat, aby to mělo smysl?

Když se podíváte, jak se dnes vyučuje výpočetní technika na školách, zjistíte, že se často jedná jen o to, naučit se Word. A to je nesmysl. Děti se mají naučit, jak psát, jak něco vytvořit, a Word má být jen nástroj. A stejným způsobem by měl být používán iPad. Pokud na něm zkopíruju text z Wikipedie, dám ho do Pages a pošlu ho učiteli, nemá to žádnou hodnotu. Viděl jsem zajímavý pohled na to, jak mají být používány technologie ve školství. Říká, že zavádění technologií dost často funguje na bázi substituce, tedy že technologie nahradí něco, co už známe – to znamená: použiju Word místo toho, abych použil papír. Ale to nám nepřináší velký benefit. Lepší je, když technologie přináší transformaci, takže jsem schopen udělat úplně nové úkoly, projekty, které jsem dřív nebyl schopen zvládnout. A v takovém případě má technologie ohromný smysl. Pokud třeba můžu technologii použít k tomu, abych se pomocí videa a animace nějak vyjádřil, aniž bych musel přemýšlet nad tou technologií, ale jen nad tím, co chci vyjádřit, dává mi to smysl. A zároveň jsem výsledek schopen sdílet s okolím a reagovat na jeho reakce.

Nasazení technologií, třeba iPadů, by mělo jít právě tímto směrem. Bohužel jsou školy, které si iPady koupí jen proto, že je má i škola vedle. A pak jim tam leží, protože se jich učitelé bojí a nevědí, co s nimi. A žáci je používají na hraní Angry Birds, což je nesmysl. Aby to bylo k něčemu, je rozhodně potřeba nakupovat u certifikovaných firem, protože mají know-how, jak tyto věci do školství nasadit a jak je používat z hlediska osnov. A pak to chce samozřejmě trénink, musí přijít učitel, který ví, jaké aplikace nasadit a jak je integrovat do výuky. A je potřeba myslet i na infrastrukturu, což si řada škol neuvědomuje. iPady se musí přes WiFi připojit k Internetu a pokud má škola router za dvě stovky, který obsáhne pět zařízení a pak začne padat, tak celá technologie prostě nefunguje tak, jak má. 

Existují nějaké školy, kde se to dělá dobře, nějaká ukázková centra, kde by se ostatní učitelé mohli poučit?

Jsou školy, kde se učitelé vzájemně navštěvují a dívají se, jak jsou technologie využívány. Ono se to liší na různých typech škol. Třeba na základních školách je výuka postavena na specifických aplikacích. Děti se učí matematiku například pomocí aplikace Rocket Math. To je hra, ve které máte vystřelit raketu na oběžnou dráhu a musíte k tomu vypočítat čtyři příklady. Každému žákovi přitom můžete dát různou obtížnost, takže ti, kteří jsou vpředu, v ní pořád nacházejí nějakou výzvu. To je příklad specifické aplikace pro první stupeň. Čím jdete výš, tím více se iPad používá jako záznamové médium, dá se třeba nahrát nějaký výzkum nebo test, který jsem schopný jednoduše sestříhat, nahrát sám sebe, spojit to do elektronické knížky a výsledek prezentovat.

Dotaz z publika: Je iPad vhodným prostředkem k rozvíjení kreativity u dětí?

Rozhodně ano. Viděl jsem videa z britské školy Essa Academy, kde má iPad každý student, což je velký rozdíl oproti tomu, když tady máte dvacet iPadů pro všechny. A tam ukazovali, jak si žáci mohli na iPadu věci vyzkoušet, třeba při kreslení mohli něco smazat, vrátit se o krok zpět a zkusit jinou cestu. A je to vidět i na aplikacích jako je Puppet Palls, což je jednoduché maňáskové divadlo, do kterého si vyfotíte svoje kamarády, můžete tam s nimi pohybovat a můžete je i nadabovat, zahrajete si s nimi prostě vlastní divadlo. Je to jiná forma, jak vyprávět příběh. Když dnes mají studenti něco vyjádřit, píšou eseje. A díky těmto aplikacím to jde úplně jiným způsobem – můžete zahrát divadlo, můžete udělat komiks a tak dál. 

Ve školství se teď mluví o úplně nových konceptech, jak dnešní děti vzdělávat. My jsme zvyklí na to, že před třídou stojí někdo, kdo je chytrý, autorita, a říká ostatním, co je správně. Tak vnímáme školství. Ale dnes může každý student přes mobil zkontrolovat, jestli si ten chytrák nevymýšlí. Dá si to do Googlu a řekne, pane učiteli, seknul jste se o desetinnou čárku. Nové koncepty vzdělávání jsou postavené spíš na tom, že místo toho, abychom říkali, co je dobře a jak to je, což si mohou žáci najít sami, bude učitel spíš takovým facilitátorem, který třídu řídí a klade správné dotazy. Jeden můj kamarád pro ně používá termín „otázky, které se nedají vygooglovat“. Třeba: co si myslíte o globálním oteplování? To se nedá vygooglovat, musíte najít fakta, zjistit, co si o tom myslíte, a rozhodnout se.