Měli přinést na trh konkurenci a zákazníkům nové, levnější nabídky. Virtuální operátoři (MVNO) ale od roku 2012, kdy je velká trojka pustila na trh, nedokázali přijít s ničím většinově zajímavým a jejich vliv na trh je dodnes zanedbatelný.
V ČR k polovině loňského roku fungovalo 143 virtuálních operátorů a z nich „… pouze 30 MVNO (tedy 21 %) spravuje více než 1000 SIM karet, a celá polovina MVNO spravuje maximálně 100 SIM karet. Jejich tržní podíl na maloobchodním trhu mobilních služeb je tedy prakticky nulový,“ konstatoval ve výroční zprávě za rok 2019 Český telekomunikační úřad (ČTÚ).
Podle zástupců virtuálních operátorů je zakopaný pes ve velkoobchodních podmínkách síťových operátorů (O2, T-Mobile, Vodafone), které jim kladou řadu překážek a znemožňují jim smysluplné konkurenční nabídky zákazníkům poskytovat.
Někteří virtuálové se v minulosti snažili své potíže řešit v rámci sporů, ke kterým přizvali ČTÚ. K ničemu to ale nevedlo – například spor virtuála 3ton s T-Mobilem úřad v březnu 2019 vyřešil vydáním stanoviska podle § 80 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích, které ale podle samotného úřadu „… pro adresáty není právně závazné a ČTÚ nemá nástroje, jak jeho plnění vynutit“.
Zajímavý spor momentálně vede společnost Český bezdrát, která provozuje své služby v síti T-Mobilu pod značkou EriMobile. Požaduje, aby ČTÚ přiměl síťového operátora změnit jeho smlouvu s virtuálem tak, aby se snížila cena za LTE data. Úřad letos v květnu vydal ostré stanovisko, ve kterém konstatoval, že „T-Mobile znemožňuje virtuálním operátorům efektivně působit na trhu, a účinně tak rozvíjet konkurenci“. Případ ale odmítl sám rozhodnout a předal jej k vyřešení antimonopolnímu úřadu.
„Kdyby úřad v našem sporu rozhodl, že T-Mobile musí smlouvu upravit a snížit cenu, mohl by přijít průlom. Na takový verdikt by se mohli odvolávat další virtuálové a situace by se mohla zásadně změnit,“ říká šéf firmy Český bezdrát Petr Benýšek.
V jaké fázi je spor dnes? Proč jsou referenční velkoobchodní nabídky velkých operátorů nepoužitelné? A jak se k situaci staví regulátor? O tom jsme s Petrem Benýškem mluvili v rozhovoru:
Váš spor s T-Mobilem se táhne už řadu měsíců. Přete se s ním o cenu, kterou vám, jako virtuálnímu operátorovi, účtuje za mobilní data. Proč jste do sporu šli?
Zásadní zlom přišel před rokem, kdy mobilní operátoři začali nabízet tzv. neomezené datové balíčky. V té chvíli nám začali odcházet naši zákazníci, což jsou hlavně lidé, kteří platí za mobilní data 600 až 1000 Kč měsíčně. Neomezené tarify pro ně byly výhodnější.
My jsme nabízeli neomezená data s tím, že se po nějakém množství přenesených dat snižuje rychlost – nejnižší byla 200 kb/s a nejvyšší 1 Mb/s. Ale u velkých operátorů najednou byla nejnižší rychlost úplně bez omezení, nebo byla třeba 3 až 5 Mb/s. Ta nabídka je prostě kvalitativně daleko lepší.
Když nabízíte datové balíčky, vycházíte z průměrného množství přenesených dat na SIM kartu, podle kterého určíte výšku paušálu, který vám zákazníci platí. Problém je v tom, že spotřeba dat neustále roste, my jsme dnes v průměru někde na 6 GB na SIM kartu měsíčně. A naše náklady, které platíme T-Mobilu, převyšují příjmy, které ze služeb máme.
Takže změna přišla až s neomezenými balíčky? Předtím vám to cenově vycházelo?
Situace byla špatná už od roku 2015, protože se ceny, za které nakupujeme data, neměnily. Ale tím, že jsme se zaměřovali na segment datově neomezených balíčků, který velcí operátoři nedělali, mohli jsme pořád zákazníky oslovit. Ale v momentě, kdy neomezená data nabídli i velcí operátoři – a navíc daleko méně omezovali jejich rychlost – začali nám klienti odcházet.
Proč jste tedy s T-Mobilem nevyjednali, aby se při změně jeho maloobchodních cen měnily i ty velkoobchodní, které platí pro vás?
Ano, to ve svém stanovisku zmiňuje i ČTÚ: proč jsme si před těmi šesti lety, kdy jsme s T-Mobilem podepisovali komerční smlouvu, nevyjednali nějakou automatickou změnu cen dat, proč jsme si nesjednali, že se velkoobchodní ceny budou odvíjet od těch maloobchodních? Jenže problém je v tom, že ani tehdy, ani dnes nebyl žádný prostor k jednání. Můžete být šťastný, když s vámi velký operátor nějakou smlouvu vůbec uzavře. O nějaké možnosti volby nebo úprav nemůže být ani řeč.
ČTÚ používá jako výmluvu to, že máme s T-Mobilem uzavřenou komerční smlouvu, že to není ta regulovaná referenční nabídka. Ale komerční smlouvy mají všichni uzavřené z toho důvodu, že referenční nabídka nikomu nedává smysl. Náklady na jednorázové poplatky, ale i provozní náklady jsou v podstatě neufinancovatelné.
ČTÚ v květnu a červnu provedl kontrolu referenční nabídky O2 a nařídil operátorovi snížit velkoobchodní cenu mobilních dat. Ani po téhle úpravě podle vás není referenční nabídka určená pro tzv. full MVNO dobrá?
Ne, problémů je tam více. Konkrétně u O2 se třeba ve velkoobchodní nabídce rozdělují data na mobilní a stacionární. Takže můžete dělat jednak fixní LTE, vázané na konkrétní místo a jednu buňku, nebo mobilní data. Nabídka se ale chová, jako by to byly dva samostatné ceníky. To znamená, že když tam máte fixní poplatek 27 milionů Kč jen za implementaci do sítě, musíte ji zaplatit jednou za mobilní služby a jednou za fixní – abyste mohl nabízet oba typy služeb. A to už vůbec nemluvím o tom, že vám tato nabídka vůbec nezajišťuje hlasové služby, jde čistě o data. Ale to teď nechme být.
Když už zainvestujete ty desítky milionů, musíte pak od první prodané SIM karty (do množství 100 tisíc) platit dalších 800 tisíc Kč měsíčně jako paušál. Dál musíte platit 80 Kč za SIM kartu a nadto dalších 85 Kč za SIM kartu, pokud se nevejdete do tzv. prognóz. To znamená, že dáte tomu operátorovi prognózu, jaký bude váš počet SIM karet, a pokud je skutečný stav mimo toleranční pásmo, tedy pod 95 nebo nad 105 procent prognózy, za všechny SIM karty mimo toleranční pásmo zaplatíte dalších 85 Kč. To se vám může stát velice jednoduše, protože odhadnout, kolik budete mít SIM karet za rok, je dost nereálné. To už jste na 165 Kč, a to jste ještě vůbec nezačal započítávat cenu dat.
Dále je v nabídce minimální plnění, které je třeba u O2 od třináctého měsíce 12 milionů Kč měsíčně. To by nakonec asi nevadilo, ale v nabídce je, že buď platíte 12 milionů měsíčně, nebo 105 Kč za SIM kartu – a pozor: podle toho, která částka je vyšší. Takže i kdybyste měl velký počet SIM karet, třeba 240 tisíc, a vydělil tím počtem 12 milionů Kč a vyšlo vám 50 Kč za SIM kartu, stejně nakonec za každou zaplatíte 105 Kč. Takže si náklady nedokážete nahradit ani velkým počtem zákazníků.
K tomu samozřejmě musíte platit za datové propojení a další věci, ale to jsou náklady v řádu desítek tisíc.
Máte přesně spočítáno, kolik byste museli platit za jednu SIM kartu, kdybyste tuto referenční nabídku využívali?
Úplně konkrétně ne, protože z principu to nemůže vyjít nikdy. Paušální náklady, i když nepočítám cenu za data, jsou příliš vysoké. A to snížení velkoobchodní ceny dat u O2, které oznámil ČTÚ, je jen virtuální. Žádný virtuální operátor totiž tuto referenční nabídku nevyužívá, všichni mají uzavřené komerční smlouvy. Takže i když ČTÚ přiměl O2 snížit cenu, žádného virtuála se to vůbec nedotkne.
Opravdu žádný virtuální operátor referenční nabídku nevyužívá?
Ne. Nevím o nikom. Když spolu mluvíme v rámci našich asociací, důvodem jsou vysoké vstupní náklady a obrovské náklady v rámci měsíčních paušálů. Prostě to nevychází. Vezměte si třeba ten měsíční paušál 800 tisíc Kč. Když budete mít třeba tisíc SIM karet, znamená to 800 Kč na jednu SIM kartu. To je naprosto nesmyslné. Proto všichni virtuálové uzavřeli tzv. komerční nabídku, kterou síťoví operátoři nabízejí s tím, že spoléhají na to, že když jde o komerční smlouvu, nemůže ji ČTÚ regulovat. Ale já si myslím, že to není pravda.
Ano, to je podstata vašeho sporu. Vy chcete, aby ČTÚ nařídil T-Mobilu uzavřít s vámi dodatek, kterým sníží cenu za data. Proč si myslíte, že by úřad měl do komerční smlouvy mezi dvěma operátory zasáhnout?
ČTÚ má principiálně ze zákona dbát o to, aby na telekomunikačním trhu fungovala hospodářská soutěž. A nikde není řečeno, že musí regulovat jen referenční nabídky. Regulace je obecná a má se řešit případ od případu. V momentě, kdy nějaká firma zneužívá svého postavení, musí úřad ze zákona zasáhnout. A jen samotný fakt, že nám T-Mobile nezměnil velkoobchodní ceny od roku 2015, zatímco maloobchodní trh se výrazně změnil, je podle mě jasným zneužíváním jeho postavení na trhu. Kdyby dominantní postavení neměl, nemohl by si takové chování nikdy dovolit.
V rozhodnutí ČTÚ z letošního jara jsem si přečetl, že jste T-Mobilu navrhovali změnu smlouvy. Jaká byla reakce?
Ve smlouvě máme pásma, kde se cena za data počítá podle průměru přenesených dat na SIM kartu. Konkrétní částky nemůžu říct, jsme vázáni mlčenlivostí. V principu jde o to, že čím vyšší průměr na SIM kartu přeneseme, tím nižší cenu za MB platíme.
Problém je v tom, že nejnižší cena je stanovena na průměr nad 5,1 GB a při vyšším průměru je už cena vždycky stejná. Takže i když zákazníci v průměru stáhnou třeba 7 GB nebo 10 GB, je cena stejná, jako by ten průměr na SIM kartu byl 5,1 GB. A náš úplně první návrh zněl, že vzhledem k tomu, že se průměr přenesených dat neustále zvyšuje, navrhujeme vytvořit další pásmo, například nad 7,5 GB, a pokud průměr v daném měsíci stoupne nad tento limit, bude se účtovat nějaká nižší cena.
V prvním kroku jsme nechtěli měnit ceny, ale jen rozšířit ceník o možnost platit méně za jednotku, když v průměru na SIM kartu přenesu více dat. Dokonce jsme navrhovali i minimální plnění na SIM kartu, aby měl T-Mobile jistotu, že nějaké minimální plnění na SIM kartu bude. Problém je ale v tom, že T-Mobile jakékoli jednání odmítá.
Máte tady další dva velké síťové operátory. Proč nepřejdete k některému z nich?
Brání tomu dva problémy. Jeden je ten, že když zjistí, že už máte smlouvu s někým jiným, vlastně s vámi ani nezačnou jednat. A problém číslo dvě je ten, že to, jak je naše smlouva s T-Mobilem technologicky postavená, není replikovatelná u žádného dalšího operátora. My teď můžeme používat vlastní data, vlastní DNS servery, vlastní IP adresy. Je to naše vlastní služba a jen využíváme infrastrukturu T-Mobilu, abychom se dostali k zákazníkům. Jde vlastně o tranzit našich dat v síti T-Mobilu.
Ani O2, ani Vodafone nic podobného nenabízí?
Pokud vím, tak ne. Naposledy jsme je zkoušeli oslovit někdy před dvěma lety. Vodafone nic podobného určitě nenabízí a v O2 nám řekli, že mají virtuálů dost a nepotřebují žádné další.
Takže podle vás konkurence mezi síťovými operátory a to, že by se o virtuály přetahovali, nefunguje?
Ne. Jediný důvod, proč virtuálové vznikli, je ten, že před lety hrozila regulace trhu, a proto síťoví operátoři založili v podstatě svoje vlastní virtuály. Dnes jim patří většina SIM karet virtuálů na českém trhu, ti skutečně nezávislí mají nepatrný podíl. A to se na to díváme podle počtu SIM karet. Kdybychom podíly přepočítali na peníze, bude to ještě horší, protože třeba Sazka Mobil nebo ČEZ sice mají hodně SIM karet, ale podle mě je jejich zákazníci nevyužívají, spíš je dostávají jako výhodu zdarma.
Vraťme se k vašemu sporu. ČTÚ v březnu rozhodl, že jste ještě nevyužili všech možností k jednání a že se máte zkusit s T-Mobilem dohodnout a úřad bude tuto debatu moderovat. Proběhla nějaká jednání?
V prosinci 2019 jsme podali k tehdejšímu předsedovi Rady ČTÚ Jaromíru Novákovi návrh, aby v našem sporu rozhodl podle § 127 zákona o elektronických komunikacích. Ten striktně ukládá, že ČTÚ má v případě sporu rozhodnout.
Pak došlo ke změně na postu předsedy Rady. V únoru pak proběhlo jednání, kde jsme byli my, T-Mobile a zástupci ČTÚ. Po asi třech hodinách docela ostrého hádání naznala zástupkyně ČTÚ, že se stále můžeme dohodnout. Tím pádem změnila § 127 na § 80, kde se říká, že máme na dohodu čtyři měsíce.
Pak do toho vstoupil COVID-19, takže proběhla nějaká jednání přes videokonference, kde jsme navrhovali různá řešení, změny cen, změny jejich výpočtu a tak dál. T-Mobile reagoval vždycky tak, že cenu měnit nebude, protože k tomu není důvod.
Čtyři měsíce uplynuly a vy jste teď čerstvě požádali ČTÚ, aby v tom sporu vydal nějaký verdikt.
V rozhodnutí z března 2020 stojí, že pokud se do čtyř měsíců nedohodneme, tak jedna i druhá strana může podat ČTÚ návrh na rozhodnutí podle § 127 s tím, že úřad rozhodne. ČTÚ ještě v květnu vydal stanovisko, kterým nám dal v podstatě za pravdu v tom, že je hospodářská soutěž narušená, že T-Mobile snižoval maloobchodní ceny v průměru o 55 procent, kdežto nám o nějakých 10–14 procent, takže je tam rozdíl přinejmenším 41–45 procent. Ale protože jde o komerční smlouvu, ČTÚ se domnívá, že nemůže rozhodnout, a postoupil spor Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
A ÚOHS spor řeší?
Začátkem června po nás ÚOHS chtěl vyjádření a my jsme na jeho otázky odpověděli. A na začátku srpna přišly ještě doplňující dotazy. Zároveň jsme ve stejné době posílali představenstvu T-Mobilu návrh smírčího řešení postaveného na základě květnového stanoviska ČTÚ – navrhovali jsme nový dodatek a snížení cen, které z něj vycházelo. Ani po více než měsíci jsme nedostali žádnou reakci. T-Mobile s námi prostě nejedná. Současně uplynula čtyřměsíční lhůta, která byla ve stanovisku ČTÚ z března, takže jsme úřad vyzvali k tomu, aby spor rozhodl.
Proč pořád požadujete, aby spor rozhodly úřady? Když máte s někým uzavřenou komerční smlouvu, je přece na vás, abyste si vyjednali změnu, a pokud to nejde, můžete ji vypovědět.
Rozdíl je v tom, že když třeba začnete v nějaké pekárně odebírat chleba a nebude se vám líbit, že už nestojí 30 Kč, ale třeba 300 Kč, půjdete do jiné pekárny a tam si ho koupíte. My ale máme připojené zákazníky. Kdybychom vypověděli smlouvu, museli bychom je zrušit.
Další problém je v tom, že máme od ČTÚ přidělená čísla. Minimální rozsah přidělovaných mobilních čísel je přitom 10 tisíc. Ale jak nám zákazníci odcházejí k velkým operátorům, převádějí si s sebou i ta čísla. Ale kdybych chtěli skončit, musíme ČTÚ vrátit celý blok 10 tisíc čísel, nebo bych mu za ně musel dál platit.
Kolik momentálně máte aktivních SIM karet?
Aktivních máme dneska minimum, v jednotkách stovek. Platíme za ně jednotky stovek tisíc korun měsíčně. Nové SIM karty s mobilním LTE v podstatě ani aktivně nenabízíme, protože s každou novou SIM kartou jen proděláváme, nejsme schopní generovat žádný zisk. Reálné náklady na jednu SIM kartu dnes máme v průměru 675 Kč bez DPH, takže s daní kolem 800 Kč.
Je to absurdní situace. Víte, kdybychom byli normální firma a přišli za síťovým operátorem s tím, že chceme pro firemní využití sto SIM karet s neomezeným voláním, SMS a daty, dostaneme se určitě na cenu pod 400 Kč za SIM kartu, možná i níže. Ale jako virtuální operátor platíme T-Mobilu více než dvakrát tolik. To je jádro problému.
Takže vy dnes mobilní služby dotujete?
Abychom byli aspoň na nule, museli bychom SIM karty prodávat v průměru za 800–900 Kč a více. Ale to je vzhledem k nabídce síťových operátorů nereálné. Oni jsou dnes, pokud vím, v průměru asi na 300 Kč měsíčně na SIM kartu. Takže ano, dnes naše aktivní SIM karty dotujeme z jiných činností. A čekáme, až ČTÚ rozhodne, abychom mohli dále podnikat. Před lety jsme do toho samozřejmě šli s tím, že budeme muset mobilní služby na začátku dotovat. Měli jsme něco málo pod 1000 aktivních SIM karet, ale postupně o ně přicházíme.
Jak by se podle vás měla situace změnit, aby se podmínky pro virtuální operátory zlepšily?
Jednoduchá regulace by mohla být taková, že by ČTÚ řekl, že síťoví operátoři musí dát virtuálům možnost nabídnout stejný rozsah služeb, jaký prodávají koncovým zákazníkům. S tím, že mají povinnosti od stejného data, kdy začnou prodávat novou službu za nějakých nových podmínek, nabídnout tuto službu na velkoobchodním trhu s nějakou přiměřenou marží. Pak by bylo jedno, jestli jde o referenční, nebo komerční nabídku, a trh by fungoval.
Stát před lety vydražil licence na LTE sítě s podmínkou, že bude existovat referenční nabídka. Já tvrdím, že smlouva, která je jen na papíře, ale nikdy ji nikdo nepodepsal, není splněním licenčních podmínek. A ČTÚ se podle mě musí snažit o to, aby soutěž na trhu fungovala. Průlom by mohl přijít v případě, že by úřad v našem sporu rozhodl, že T-Mobile musí smlouvu upravit a snížit cenu. Na takový verdikt by se mohli odvolávat další virtuálové a situace by se mohla zásadně změnit.