Chvíli po začátku koronavirové krize v březnu loňského roku se Petr Bartoš (dříve Slevomat, Dáme jídlo, Rohlík.cz) zapojil do iniciativy Covid19CZ. Jedním z výstupů byl například systém Chytré karantény, který ale stát nedokázal implementovat v takové podobě, jak jej dobrovolníci z IT, technologické a startupové scény navrhli.
Místo hořkosti ale Bartoš cítí spíš naději, protože sdružení ukázalo, že v Česku je spousta schopných a aktivních lidí. Krize také přinesla řadu příležitostí, a to mimo jiné v sektoru digitalizace zdravotnictví. Stát je v tomto podle Bartoše velmi pomalý, a tak se se svou firmou Medevio snaží věci změnit odspodu.
Jeho komunikační platforma pro lékaře a pacienty už teď umí šetřit čas tím, že zefektivňuje komunikaci s pacienty a běžnou administrativu, jako je vydávání receptů nebo objednávání pacientů na očkování. Do budoucna by pak platforma měla umět držet jednotnou zdravotní dokumentaci pacienta a umožnit ji sdílet s ošetřujícími lékaři či záchranáři.
Jak se ohlížíte za sdružením Covid19CZ a projektem Chytré karantény?
Jsem optimisticky nastavený člověk a beru to jako obrovskou zkušenost. Pro mě to byl projev obrovské síly, nadšení a schopností nejen u nás, ale i na Slovensku a jinde v zahraničí, kde jsme spolupracovali s podobnými iniciativami. Přes tisíc aktivních dobrovolníků si uvědomilo nedostatky nejen digitalizace státu, ale i neschopnost digitální projekty nějakým způsobem procesovat. Osobně jsem si odnesl skvělý network, vědomí, že český stát má velký digitální potenciál, ale zároveň uvědomění, že jsme hrozně pozadu v digitalizaci státu a máme spoustu restů. A že jsou tu velké byznysové a společenské příležitosti.
Ale překvapilo mě, jak složité je pro státní správu adoptovat jedno digitální řešení. Novinkou pro mě bylo zjištění, že státní správa se ze své podstaty musí změnám bránit, aby nemohl nikdo přijít a začít narušovat chod státu, i když je to třeba s dobrým úmyslem. Spousta úředníků byla sice schopna začít přemýšlet v kontextu té krize, vyjít nám vstříc a usnadnit kroky k implementování nabízených řešení, ale obecně bylo jednání se státem velmi složité.
Přišli jsme s mindsetem ze startupů a firem, kde se všechno rychle mění, musíte pořád hledat nová technologická řešení, vylepšovat je a implementovat s co nejmenšími náklady. Stát naopak funguje jako obří korporace, která je svázána pravidly, zákony, vyhláškami.
Překvapilo vás, že stát byl v přijímání nových postupů tolik zkostnatělý?
Nepřekvapilo, ale člověk nepřestával kroutit hlavou, jak moc se střílíme do nohy tím, že tady nemáme dobře nastavená pravidla, nastartovanou digitalizaci a hledali jsme cesty, jak to hacknout, aby se zmírnily dopady pandemie. Pokročilejší rozvinuté demokracie, když se podíváme třeba na Estonsko, ukazují, že to jde nastavit tak, aby to fungovalo.
Odkrylo to problémy, které Česká republika má, a vlastně mě nepřekvapilo, jak moc pozadu jsme v digitalizaci za jinými státy Evropy. To jsem věděl. Jen covid-19 vytáhl tyto problémy do popředí, stalo se z toho téma všech. Celá společnost následně trpěla tím, že jsme tak strašně pozadu. Když jsme nebyli pod tlakem pandemie, tak jsme samozřejmě viděli, že je tady spousta neefektivity, která se ale nikomu moc nechce řešit, protože změna a adopce technologií je pro všechny zúčastněné těžká. Pro uživatele, implementátory, pro ty, kdo to platí.
Všichni se snaží to oddalovat. Kdokoliv, kdo implementoval technologii do nějakého většího týmu, mi dá určitě za pravdu. A státní správa je jeden z největších týmů v České republice, takže si asi dokážeme představit, jak těžké to je.
V souvislosti s krizí se mluví o příležitosti zdigitalizovat procesy, k čemuž za běžného stavu třeba nebyla vůle. Můžeme to vidět na příkladu kamenných obchodů, které loni horečně vytvářely e-shopy. Myslíte, že stát dokázal šanci k digitalizaci využít?
Myslím si, že ne. V Medevio se poslední rok zaměřujeme na zdravotnictví a digitalizaci, takže mám představu, co se za ten rok posunulo. Máme tady velmi rychle zimplementovanou e-neschopenku, e-žádanku na covid-19. To jsou projekty, které v západních zemích implementovali mnoho let zpátky. Zavést e-recept trvalo z mnoha důvodů deset let, bránila se tomu řada stakeholderů. To byly takové mikroprojekty digitalizace zdravotnictví, které narychlo stát udělal.
Co vidím jako velký posun na straně státní správy, je změna mindsetu. Teď všichni vidí, jak moc nás jako společnost bolí, když tu digitalizaci nemáme na úrovni, na které bychom ji mohli mít. Nechci svádět všechny chyby, které naše reprezentace udělala, na digitalizaci. Ale je to jeden z dílů skládanky. Je to velké téma i pro společnost a to je ten hlavní přínos.
Digitalizace začala v prvních odvětvích před mnoha a mnoha lety s nástupem digitálních technologií. Postupně to došlo i do hodně zregulovaných oborů. A v kontextu i ekonomické situace státu digitalizovat prostě budeme muset. Je to osvědčená cesta k větší efektivitě a k úsporám.
Co krize o českém zdravotnictví podle vás ukázala?
Všeobecně se ví, že jsme pět až deset let za zeměmi, o kterých bych řekl, že jsou lídři digitalizace. To jsou severské země – Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Estonsko. Jsou to západní státy – Británie, USA, Německo. Ten obor je relativně složitější než třeba e-commerce, máme nějaký systém úhrad, zdravotní pojišťovny jako plátce. Ty až s covidem začaly s hrazením obecných výkonů distanční péče.
Pro pacienty je to výhodné z hlediska úspory času, ale i lepší péče. Pokud se ale lékař věnoval pacientovi distančně místo v ordinaci, tak mu to dříve pojišťovna neuhradila. Přitom telemedicína prokazatelně šetří čas a na některé úkony jako výdej receptů na chronické indikace bohatě stačí.
Takových nesystémových věcí, které brzdí zefektivnění a digitalizaci ve zdravotnictví, je mnoho. Opět platí, že kvůli pandemii se ledy hnuly, plátci byli situací dotlačeni zahrnout základní telemedicínské výkony do úhrad, protože neměli na výběr. Pacienti nechtěli chodit k lékařům do čekáren, protože se báli nákazy. Lékaři nechtěli, aby se jim pacienti hromadili v čekárnách, aby se tam pacienti vzájemně nenakazili.
Vydali jsme se cestou ke změně, ale jsme na úplném začátku. Největší nápor byl dle mého názoru na praktické lékaře, pediatry a „první linii“ zdravotní péče. Tam byl posun v úhradách telemedicínských výkonů největší. My ale potřebujeme mít úhradové kódy na distanční péči a na digitální léčebné plány všech chronických indikací, kde je to s ohledem na kvalitu péče možné.
Co je podle vás důvodem toho, že se Česko z „best in covid“ posunulo do „worst in covid“?
Paradoxně relativně dobře zvládnutá první vlna, ignorování dat a aktuálních vědeckých poznatků, politizace celého tématu, dezinformace a naprosto tragická komunikace směrem k veřejnosti.
Když mluvíme o Covid19CZ a Chytré karanténě, na jednu stranu mluvíte o nadšení a spoustě schopných lidí, na druhé straně o špatném přístupu státu a vlastně celé společnosti jako důvodech, proč je Česko v reakci na pandemii nejhorší na světě. Co děláte, abyste se z té situace nezbláznil?
Ty důvody, proč jsme worst in covid, nejde říkat s úsměvem, ale jinak jsem opravdu pozitivní člověk. Mám štěstí, že v mém nejbližším okolí to nemělo fatální následky. V širším okruhu známých je hodně příběhů o zmařených lidských životech. Smutným mementem je pomník na Staroměstském náměstí. Poukazuje na rozsah neštěstí, které dle mého názoru nemuselo být tak velké.
Zároveň každá krize přináší příležitost. My jsme firma, která se pohybuje na poli farmaceutických dat, dat o lécích a jejich využití, studiích o nežádoucích účincích, o cenách a úhradách atd. Firmu jsem založil před čtyřmi lety a mými co-foundery jsou dva lékaři. Koronavirus nás nakopl, abychom se pustili do eHealth.
Co jste si z projektu Chytrá karanténa a Covid19CZ odnesl do Cogvia, respektive Medevia?
Nejcennější byl network. Poznání, kolik je tady talentovaných lidí, kteří mají chuť měnit věci a jsou extrémně schopní. Strašně důležitá pro nás byla i komunikace se státní správou, což se dost liší od běžného sales procesu mezi menšími firmami. Bylo nutné někoho přesvědčit, že je to potřeba, co to bude stát, jaká jsou rizika atd.
To jsem tolik neznal, protože nejsem salesák, já jsem nedostudovaný doktor, datový analytik a programátor. To je moje expertiza a k tomu jsem přidal zkušenost, že člověk musí nějakým způsobem spolupracovat. Ne, že bych ji předtím neměl, ale stát je nejtěžší klient.
Potom jsem se seznámil s řadou skvělých lidí, nadšenců, kteří dali do projektu obrovskou energii. To mě dodneška naplňuje optimismem. Česko.digital se hodně posunulo. Hlídač státu se také posunul. Pokud se bavíme o digitalizaci státu a snahách občanské společnosti tomu pomoci, tak tyto dva projekty bych vypíchnul.
Když se přesunem k vašim firmám Cogvio a Medevio, které se teď nejvíc věnujete?
V květnu minulého roku jsem hodně utlumil své aktivity v Covid19CZ, protože o projekt po relativním zvládnutí první vlny úplně opadl zájem. Tehdy jsme se v rámci firmy definitivně dohodli, že já se začnu plně věnovat eHealth, společně s Tomášem Doležalem. Projekt jsme nazvali Medevio. A co-founder Pavel Svítil se i nadále bude plně věnovat Cogvio.
To je takový spin-off. Ne, že bychom změnili zaměření firmy, ale rozdělili jsme si zodpovědnosti. Medevio věnuji 95 % svého času, a to jednak kvůli zkušenostem z Covid19CZ, jednak kvůli přesahu technologií a zdravotnictví, a navíc mám zkušenosti s rozjezdy firem. Když jsme s Tomášem Čuprem zakládali Slevomat, nejužitečnější jsem byl v prvních dvou letech fungování firmy. To samé Dáme jídlo a na začátku také Rohlík.
Nejinak je tomu i u těchto projektů, moje přidaná hodnota je největší na začátku, v prvních letech firmy. Zároveň covid-19 vytvořil problémy a bylo nutné je rychle řešit. To byl důvod, proč jsme na to chtěli rychle naskočit. Když člověk zakládá nějaký životaschopný byznys, tak potřebuje zjistit reálný problém reálných uživatelů. Tady na nás ty problémy přímo svítily a já jsem je díky Covid19CZ viděl do hloubky. To byla velká motivace, nemohli jsme tuto hozenou rukavici nezvednout.
Medevio jste tedy založili až loni na jaře?
Ne, to jsme začali na projektu pracovat ještě pod hlavičkou Cogvio, ale samotnou entitu, která se dneska jmenuje Cogvio Medical, jsme založili v listopadu 2020. V entitě jsme stejní foundeři jako v Cogvio, tým nám vyhovuje, překrývá se nám know-how a společně ten segment chceme rozvíjet.
Když se zaměříme na Medevio, na jakém produktu aktuálně pracujete a jak jste s ním daleko?
My produktu říkáme My Medevio a jde o platformu na efektivnější komunikaci mezi lékařem a pacientem. Pacienti se přes My Medevio momentálně mohou objednávat na vyšetření nebo posílat žádosti o recepty a komunikovat s lékařem či sestrou. Kam bychom se chtěli posunout, je monitoring péče. Platforma Medevio by měla pokrývat monitoring péče od chvíle, kdy pacient opustí ordinaci, až do chvíle, než přijde na kontrolu. Na schůzce lékař pacientovi nastaví péči a právě v monitorování průběhu nastavené péče je obrovský prostor pro vylepšení.
Finální vize je ale mnohem širší. Zdravotní data o pacientech jsou dnes rozptýlená mezi praktickými lékaři, odbornými ambulancemi, v nemocnicích, některá zůstala ještě u pediatra, některé má fyzioterapeut atd. To se týká úplně všech pacientů v Česku. Dostat ucelenou informaci o tom, jaká je historie mojí zdravotní péče a jak se vyvíjel můj zdravotní stav, je dnes nemožné.
A my chceme směřovat k ucelené platformě, ve které se pacienti budou moci dostat k těmto datům a dál je sdílet se svými lékaři a lidmi, kteří se o ně třeba starají. Naše vize do budoucna je zastřešit tok dat, jejich sdílení a sbírání, které jsou pro pacienta relevantní. Co jde, to chceme, aby probíhalo na dálku a automatizovaně. Samozřejmě, že pro zdravotní péči je fyzický kontakt důležitý, ale není nezbytný, když potřebuji opakovaně předepsat recept na léky na hypertenzi.
Abych to shrnul, hovoříte tedy o platformě, která bude jakousi online dokumentací, ke které bude mít přístup pacient i lékař?
K tomu do budoucna směřujeme. Dnes produkt, který nabízíme lékařům, používají ho desítky ambulancí, je založen na komunikační platformě. Máme mobilní aplikaci pro pacienta a webovou aplikaci pro lékaře. Pacient si zaklikne například, že potřebuje recept, vyplní informace, které by po něm chtěla zdravotní sestra po telefonu.
Doktor může pacientovi buď odpovědět SMS zprávou, vystavit mu recept a už to dál neřešit, zavolat mu, předat to na sestru. Řešíme praktickým lékařům i administrativu kolem očkování. To znamená vyjádření zájmu o očkování a pak následně automatizaci procesu objednávání. Tímto způsobem chceme postupně usnadňovat práci lékařům, sestrám, pacientům.
Ještě nejsme tam, abychom tu zdravotnickou dokumentaci vedli v rámci Medevio. To bude ještě dlouhá cesta, protože lékaři, nemocnice často používají staré softwary, které toto neumožňují. Ideální by bylo, kdybychom dostali podporu i od Ministerstva zdravotnictví, které již podniká v tomto směru nějaké kroky, ale nyní uvažují v horizontu pěti, deseti, patnácti let. Naše ambice jsou větší.
My to klasicky chceme zkusit odspodu a najet na to, aby si doktoři mohli mezi sebou vyměňovat data strukturovaně. Bude to dlouhá cesta, ale nás inovace ve zdravotnictví extrémně baví, protože k tomu oboru máme vztah. Je to obor, ve kterém přímo pomáháte lidem. Objem péče, který se za poslední rok udál distančně, je obrovský. Obecně jde i o změnu paradigmatu. Ve Spojených státech udávají 250 miliard v roce 2025 objem trhu telemedicíny. Z toho si můžeme vyvodit, jaký je eHealth potenciál.
V jaké fázi je teď aplikace?
Nabízíme už funkční produkt, máme verzi, která je zdarma se základní funkcionalitou. Pak máme verzi, která stojí několik stokorun měsíčně, kde jsou nástavbové funkce, základní propojení s ambulantním informačním softwarem. Základní modul na očkování, kde šetříme tolik telefonátů, kolik přijde dávek. Takže lze přímo vyčíslit, o jak velké časové úspoře se bavíme. Tyto funkce máme už dnes a další budeme přidávat.
Naši nejaktivnější doktoři za den odbaví dvacet až třicet požadavků pacientů přes tento systém. Když bychom počítali, že na každém ušetří dvě minuty času, což je velmi konzervativní odhad, tak je to ušetřená hodina denně, což je pět hodin týdně. Je to čas, který může věnovat péči o další pacienty. Tímto způsobem vidíme, že již dnes přinášíme hodnotu, a chceme to dále posouvat.
Myslíte, že sektor zdravotnické péče bude pokračovat tímto směrem nastartovaným pandemií i po skončení krize?
Jsem přesvědčen, že to bude pokračovat, ale nemůžeme být přehnaně optimističtí. Ten segment rostl i předtím, v Česku sice pomaleji, ale rostl. Pandemie odkryla problémy, nastolila potřebu digitalizace jako téma a akcelerovala posun dopředu. Urychlilo to transformaci a příležitost je obrovská. Každému segmentu digitalizace přinesla obrovské úspory a byznysové příležitosti. Ve zdravotnictví tomu nebude jinak. Budeme řešit bezpečnost dat, nakládání s daty, toto prostředí bude více regulované a bude tam větší nárok na zabezpečení, ale to neovlivní fakt, že digitalizace do zdravotnictví míří a je to ta správná a jediná cesta, jak se posouvat dopředu.
Jak to máte s financováním?
Cogvio jsme založili ve třech a bylo financované čistě z našich zdrojů. Loni jsme zvažovali investici na akceleraci růstu, nakonec jsme si ji nevzali a firma financuje svůj růst sama ze svých příjmů. Některé příjmy Cogvio jsme využili k tomu, abychom postavili základ ke spuštění Medevio. Poslední půlrok jsme se bavili s investory financování dalšího rozvoje Medevia a nyní jsme těsně před finalizací prvního investičního kola.
ČLÁNKY DO MAILU