Peter Lelovič: Sociální sítě rozhodly volby? Ani náhodou

Asi nebylo těžké si všimnout, že se debatám na téma český prezident vyhýbám. Hlavní důvod je prostý: politické reklamě rozumím a už třikrát ve svém životě jsem výrazným způsobem (jednou jsem je dokonce řídil) do voleb v různých zemích zasáhl. Mí klienti vždycky překročili své cíle, či dokonce vyhráli (netvrdím, že pouze mou zásluhou). Nikdy ne v ČR, aby bylo jasno. 

Nemá smysl se ptát, ve kterých zemích a pro koho. Byly tam i rozvinuté demokracie – je jediná věc, kterou si troufnu nechat prosáknout. Proto už nikdy nebudu „normální“ volič. Proč konkrétně, si asi za chvíli odvodíte sami.

Nicméně, pobavila mě debata (kromě jiného) na Lupě na téma, jak prý sociální sítě rozhodly první kolo prezidentských voleb. Rozproudil ji Ján Simkanič, kontroval mu Daniel Dočekal.

No, nebudu vás napínat, můj závěr zní že nerozhodly, protože neměly jak. Pro méně pozorné čtenáře ještě jednou: Ovlivnily – dobrá. Rozhodly – ani náhodou.

Něžně filtrovaní uživatelé

Už jednoduchý pohled na výsledky voleb vám dá odpověď na to, kolik voličů byste potřebovali na opravdové rozhodnutí prvního kola: zhruba 360 000 – to je přibližný odstup v reálně získaných hlasech Karla Schwarzenberga od každého ze dvou nejvážnějších protikandidátů: Jana Fischera a Jiřího Dienstbiera.

Kde ovšem na dnešních sociálních sítích vzít 360 000 lidí, kteří změní své rozhodnutí pouze a výlučně na tomto základě? Přímo v sítích rozhodně ne:

1) Oficiálně je prý na Facebooku něco kolem 3,8 milionu Čechů. Něco přes půl milionu uživatelů ale nemá volební právo – bez ohledu na pravost či nepravost účtů, které deklarují, že jejich majitelem je někdo mezi 13–18. (Popravdě, počet uživatelů ve věkové kategorii 15–17 už druhým rokem hrubě překračuje počet žijících obyvatel ČR tohoto věku podle Českého statistického úřadu.) Jsme na 3,3 milionu.

2) Nebudu tak brutální jako Daniel Dočekal, nebudu mluvit o pouhé třetině, klidně si vystačím s polovinou opravdu pravých a jakž-takž aktivních uživatelů. (Tuhle debatu nezačínejme. Řekněme si, že stačí fakt, že Facebook tato čísla radši oficiálně nezveřejňuje.) Jsme na 1,65 milionu.

3) Už dávno před prezidentskými volbami byla podpora Karla Schwarzenberga v sociálních sítích nadprůměrná. Takže při volebním výsledku 23,4 % předpokládejme, že již rozhodnutých voličů zde bylo pouhých 25 % (přidal jsem pouze 1,6 %!). A tedy v jejich případě už nebylo co rozhodovat. (Všimněte si, jak jsem něžný – čím více bych jich zde napočítal, tím hůře). A jsme na 1,2 milionu.

4) Nebyli volit všichni. Oficiální volební účast byla 61 %. Budu social-nets pozitivní a řeknu, že z uživatelů Facebooku byly volit celé tři čtvrtiny (zase přeháním!). Jsme na 900 tisících.

5) U takhle velikých vzorků (řádově miliony) nebudou odchylky proti obecné populaci příliš významné. Schwarzenbergovi protivníci získali ve volbách 76,6 % hlasů. Budu zase za dobráka: řekněme, že na sociálních sítích jich byla pouhá třetina (naopak, ne tři čtvrtiny!). A jsme na 600 tisících potenciálních voličů, kteří šli ovlivnit.

Opravdu si někdo myslí, že nadpoloviční většinu (360 000!) z těchto (hodně virtuálních a navíc něžně filtrovaných, ergo – nejspíše zčásti vůbec neexistujících) voličů někdo ovlivnil?

Dvoustupňová komunikace

No, potkal jsem také argument že sociální sítě jenom vyvolaly (katalyzovaly) nějaký záhadný proces, který se rozšířil dále do společnosti. Super. Jsem první, kdo podporuje myšlenku dvoustupňové komunikace. Nakonec – také ji zrodily prezidentské volby. Viz můj listopadový post.

Pojďme si je tedy spočítat. Takže mezi podporovateli Karla Schwarzenberga máme hned od počátku řekněme 35 % relevantních facebookových uživatelů.

(Vzpomínáte si? Původně jsem přisuzoval příznivcům Schwarzenberga pouhých 25 %, když to bylo nevýhodné. Teď dělám přesný opak: pro sebe nevýhodně teď budu přehánět opačným směrem. Když nemáte přesná data, vždy počítejte s nejhorším, zní moje hlavní volební rada.)

No a mezi nimi je (podle amerických průzkumů) asi 10 – 11 % lidí, kteří se v sociální síti pokouší přesvědčit ostatní – jsme na 99 000. Jenomže teď nastoupí háček – tito lidé ve svém okolí způsobí jenom asi 5% posun ve volebních preferencích. 

Aby se nám to dobře počítalo, dejme si další brutální číslo. Předpokládejme, že chtěli/mohli ovlivnit celou třetinu průměrného počtu FB přátel, protože ti zatím neměli jasno – celých 60! Každý tedy dostatečně ovlivnil tři lidi. Pozor, teď jsme se konečně za pomoci gargantuovského přehánění – konečně alespoň přiblížili k číslu, které MOHLO teoreticky rozhodnout první kolo (297 tisíc z 360). Jenomže…

Jenomže tento odstup by Karel Schwarzenberg potřeboval dosáhnout proti DVĚMA protikandidátům.

Čím živější debata, tím méně jasno

Zde to ALE dostává rozměr navíc. Už vícero studií prokázalo, že vliv formátorů mínění (opinion leaders) je na sítích ošidný. Ono totiž stále relativně velikou část politicky málo angažovaných uživatelů sociálních sítí debaty vlastně matou. A tedy pokud je vliv „našich“ formátorů +5 %, vliv ovlivňovatelů za jiné názory (protikandidáty) má silný záporný efekt na výslednou volební preferenci: –10 %. Jinými slovy, důležitější, než počet a autorita podporovatelů řešení/kandidáta „A“, je počet aktivně podporovaných variant „B“ a „C“ a „D“. Čím živější debata na sociální síti, tím rozostřenější je konečné rozhodnutí těch, kdo neměli od začátku jasnou preferenci.

Nuže, zůstává nám poslední „mystický“ faktor – přenos do fyzického světa. Je už dávno prokázané, že sociálně-síťový aktivismus nemá s tím z reálného světa co dělat. Takže pokud zůstaneme u starých dobrých čísel shromažďovaných posledního půl století v USA, není důvod si myslet, že by uživatelé sociálních sítí měli být v reálu (ke svému fyzickému okolí) aktivnější, či efektivnější, než kterýkoliv jiní formátoři mínění v historii. 

Připomenu, že stále pracujeme pouze s procenty z 1,5 miliónu. Jenomže oprávněných voličů je zde více než pětkrát více. A tedy na jednoho zapáleného agitátora ze sociálních sítí připadají ve fyzickém světě stejně účinní čtyři politologové z lidu nesociálně-nesíťového.

Většinu tohoto textu jsem napsal už asi před týdnem. Ale nechtěl jsem ho zveřejnit, než za ním všichni přestanou hledat podporu či pohanu toho či onoho. Už léta nevolím, protože výsledek umím poměrně přesně předvídat a můj hlas mi tedy připadá zbytečný. Mimochodem, můj tip byl – jenom o procento menší odstup. Ale také jsem počítal s vyšší volební účastí…

PS.: Snažil jsem se to podat co nejjednodušeji – ale pokud vás to nebavilo, nebo jste se v tom ztratili, netrapte se. Podívejte se na výsledek voleb – a máte jasno. Jsem přesvědčený, že data-mining ze sociálních sítí nám ukáže, že vyhrál Karel v poměru asi 1:4 ;-)