Přístup k hudbě prostřednictvím Internetu v relativně krátkém čase prošel velkou revolucí. Ještě v předchozí dekádě tohoto století Steve Jobs a Bill Gates psali velkým nahrávacím společnostem otevřené dopisy, že není udržitelné nadále trvat na vysokých maržích a různých tzv. protipirátských ochranách, která naopak dělají potírání hudebního pirátství medvědí službu.
Od té doby se toho hodně událo. Nejenže se stahování hudby za jednorázový poplatek oprostilo od nesmyslných omezení, ale došlo i na nové obchodní modely a inovativní řešení, po kterých se tak dlouho volalo. Jedním z nich je i streamování hudby z rozsáhlé hudební knihovny zdarma s reklamou nebo za pravidelný měsíční paušál v přepočtu obvykle do 200 Kč.
Příslovečnou první vlaštovkou na české internetové scéně byla původní lokální služba MusicJet spuštěná v roce 2011. Později však českým posluchačům byly zpřístupněny služby s výrazně většími hudebními knihovnami. Již v lednu 2012 na český trh vstoupila francouzská služba Deezer. V loňském roce se postupně přidaly další známé světové služby.
Francouzský Deezer se v lednu 2012 stal první velkou hudební streamingovou službou oficiálně přístupnou českým uživatelům. Před ním tu byl jen lokální projekt MusicJet.
Ještě před letními prázdninami relativně nečekaně přichvátalo k českým uživatelům americké Rdio. Na podzim došlo konečně na naopak dlouhodobě očekávané plné zpřístupnění služby Google Play Music (Hudba Google Play). Ke konci roku 2013 dostali čeští hudební fanoušci malý předvánoční dárek, když jim své brány otevřela služba Spotify – symbol streamingu hudby.
Vedle těchto pěti plně legitimních služeb je tu samozřejmě Grooveshark, který nezapře svou warez minulost, kdy získával a streamoval hudbu bez jakýchkoliv řádně nabytých licencí. Dodnes jde o značně kontroverzní projekt, který stále vede spory s některými zástupci hudebního průmyslu. Přesto ukázal cestu pro plně legitimní služby, na které se v tomto článku zaměřujeme.
Šíře hudební knihovny nebo cenová nabídka jsou snadno dohledatelné informace. Nás tentokrát zajímá spíše praktická a technologická stránky jednotlivých služeb: možnosti poslechu na různých zařízeních, formát a kvalita streamované hudby a v neposlední řadě generovaný datový provoz při poslechu v mobilních zařízeních a eventuální plány mobilních operátorů, které by jej zohledňovaly.
Na zvukovou kvalitu Audio CD zapomeňte
Všechny zmiňované služby streamují hudbu ve formátu využívajícím ztrátovou kompresi, což je pro daný účel poměrně logické. Deezer, Google Play Music a Rdio volí tradiční formát MP3 s vysokým datovým tokem 320 kbit/s. To lze hodnotit jako rozumný kompromis mezi datovou optimalizací a technickou kvalitou hudby.
S utilitou Google Play Music lze zdarma umístit do cloudového úložiště služby až 20 000 skladeb z počítače pro následný streaming. I když jsou podporovány nejrůznější formáty, mezi nimiž je i bezztrátový FLAC, při ukládání do cloudu je hudba převedena do MP3. Datový tok je opět 320 kbit/s, ovšem pouze pokud má hudba z původních souborů odpovídající technickou kvalitu.
Google Play Music sice umožňuje uživatelům nahrát si ke streamingu do cloudového úložiště „vlastní“ hudbu z pevného disku třeba i v bezztrátovém formátu FLAC, ale stejně ji převede do MP3 se ztrátovou kompresí.
Spotify a český MusicJet streamuje hudbu v otevřeném formátu OGG Vorbis. Dlužno však dodat, že sázka na jiný formát než MP3 není zase tak výjimečná. Xbox Music od Microsoftu streamuje hudbu ve formátu WMA. Konkurenční Apple pro své iTunes Radio zvolil formát AAC. Tyto služby však zatím nejsou oficiálně pro české uživatele dostupné.
Poslech z prohlížeče i speciálního programu
Deezer, Google Play Music a Rdio nabízejí přehrávač streamované hudby rovnou ve webovém prohlížeči, takže není nutné instalovat žádný speciální program. Na libovolném počítači s přístupem s internetovým připojením se stačí na webu služby přihlásit a streaming může začít. Nejde však o čistě webové řešení. Všechny tři zmíněné služby využívají technologii Flash, ovšem Google Play Music zatím alespoň experimentuje s přehrávačem založeným na HTML 5.
Nicméně například podle provozovatelů služby Deezer prý HTML 5 ještě nedospělo natolik, aby jej šlo u hudebních streamingových služeb použít pro komerční účely. Jedním z problémů je prý nedostatečná ochrana streamované hudby. Dodavatelé hudby však trvají na tom, aby se v rámci možností co nejvíce ztížila možnost kopírování a následného nelegálního šíření hudby ze streamingových služeb.
Poslech hudby z webového prohlížeče neznamená, že streamingové služby používají čistě webové technologie. Zatím před HTML 5 upřednostňují proprietární Flash.
V prohlížeči je tak nutný plug-in Flash Player, takže nelze hovořit o multiplatformním řešení v pravém slova smyslu. Společnost Adobe dnes svůj Flash Player oficiálně vyvíjí pouze pro majoritní platformy osobních počítačů Windows a OS X. Pro Linux již Flash Player není dále vyvíjen, ale zatím je k dispozici alespoň jeho starší verze. Zcela ze hry jsou ale prohlížeče v chytrých televizorech.
Využití technologie Flash v reálných podmínkách občas způsobuje zamrznutí hudebního streamu, kdy se z reproduktorů line nepříjemný zvuk připomínající zaseklou gramofonovou desku. Zejména při hlasitějším poslechu přes sluchátka je tento jev velmi nepříjemný. Na vině bývá plug-in Flash Player krátce před pádem, což je dle statistik tvůrců prohlížečů poměrně častý jev.
Zatímco Deezer, Google Play Music a Rdio se na osobních počítačích sází především na webové prostředí, jejich český konkurent MusicJet vyžaduje instalaci vlastního programu pro Windows XP a vyšší. To samo o sobě není bezprecedentní. Třeba v iTunes Store lze hudbu stahovat za poplatek také až po instalaci programu iTunes pro Windows XP a vyšší (OS X jej má v základní výbavě).
MusicJet vyžaduje instalaci vlastního programu, která se neobejde bez práv administrátora.
Jenže iTunes je všestranný multimediální přehrávač, který tak poslouží i k dalším účelům. Program služby MusicJet je ale určen pouze pro její obsluhu. To na MusicJet ve srovnání s nadnárodní konkurencí nevrhá dobré světlo. Navíc webové rozhraní nechybí jen pro poslech hudby na cizích počítačích, ale i na nepodporovaných platformách včetně OS X.
Spotify dává na výběr mezi webovým rozhraním s technologií Flash a desktopovým programem, který je vehementně propagován na webu služby. Tutéž možnost volby poskytuje Rdio, ale ne s takovou vehemencí. Spotify tvrdí, že teprve s jeho desktopovým programem si uživatelé služby dopřejí plného zážitku.
Webové prostředí Spotify není subjektivně tak přehledné a intuitivní jako v případě služeb, které na osobních počítačích spoléhají výhradně na přístup přes webový prohlížeč.
Software je k dispozici pro Windows XP a vyšší nebo OS X 10.5 a vyšší, ovšem opět slouží pouze k obsluze služby. Subjektivně je desktopové Spotify intuitivnější a přehlednější než webové Spotify. To totiž v těchto disciplínách zaostává například za službami Deezer, Rdio a dalšími sázejícími primárně na webové rozhraní. V podání Spotify poslouží spíše pro přístup k hudbě z nepodporovaných systémů a cizích počítačů, kde nelze instalovat nový program.
P2P technologii používá pouze Spotify
Desktopové Spotify má jednu výraznou a specifickou vadu na kráse, na kterou již dříve ve své glose upozornil Daniel Dočekal. Spotify totiž jako jediná služba zmiňovaná v tomto článku využívá P2P technologii. Její desktopový program tak z počítačů uživatelů dělá součást infrastruktury služby pro streaming hudby dalším uživatelům.
Na tom by nemuselo být nic špatného, když uvážíme obecné výhody decentralizace a přičteme k nim snížení nákladů na provoz služby. Háček je v tom, že desktopový program Spotify na P2P funkcionalitu explicitně neupozorňuje a nenabízí možnosti její uživatelské správy, natož jejího vypnutí. To může v praxi způsobovat různé problémy.
Stačí se na cestách připojovat přes mobilní síť s datovým limitem. S desktopovým Spotify lze kvůli P2P provozu na jeho strop narazit rychleji, než uživatelé předpokládají. Někteří uživatelé si pak stěžují, že desktopové Spotify nekontrolovatelně využívá kapacitu jejich internetové přípojky, což negativně ovlivňuje další datově náročnější internetové aktivity.
Na tuto odvrácenou tvář využití P2P technologie si v minulosti stěžovali také třeba uživatelé služby Skype. Společnost Microsoft tak krátce po její akvizici začala využívat technologii cloud-computingu ve svých datových centrech. Dlužno však dodat, že primárním důvodem byla optimalizace služby pro přenosné počítače a počítačové tablety.
Spotify se však drží své P2P technologie. Přestože některé stížnosti z diskusních fór na příliš vysoké využívání kapacity internetové přípojky jsou již několik staré, desktopový program služby stále neumožňuje uživatelskou regulaci objemu přenášených dat v odchozím směru dle rychlosti uploadu dané internetové přípojky.
V nastavení desktopového programu Spotify nelze jakkoliv nastavit integrovaného P2P klienta.
Tuto možnost dávají obslužné utility k některým síťovým adaptérům, kde lze relativně či absolutně nastavit rychlostní stropy pro jednotlivé běžící programy resp. procesy. Případně je možné stylem pokus – omyl zablokovat nežádoucí odchozí komunikaci s pomocí firewallu, ale to už má ke slibovanému uživatelskému komfortu hodně daleko.
„Metro“ streamingové služby neláká
Microsoft jako svou dvorní hudební službu pro dotykové prostředí Windows 8, Windows RT a novějších předloni spustil Xbox Music. Jediným jeho přímým vyzyvatelem je Deezer, který se s ním utkává i na herní konzoli Xbox 360. Ostatní služby zatím ve Windows Store svoji dotykovou aplikaci nemají, pokud pomineme neoficiální aplikaci Spotlite pro uživatele Spotify.
K souboji o obýváky se teprve schyluje
Streamingové služby se zatím příliš nehrnou ani do chytrých televizorů resp. chytré černé elektroniky a zábavní elektroniky obecně. Světlou výjimkou je Deezer s aplikaci pro chytrou spotřební elektroniku značek Panasonic, Samsung, LG, Philips a Toshiba, herní konzoli Xbox 360 a s podporou multimediálního centra WD TV Live, IP rádií Logitech Squeezebox a dalších zařízení.
Deezer vedle chytrých televizorů podporuje i další zábavní elektroniku. V tomto ohledu má nejširší záběr.
Dříve či později lze ovšem očekávat, že více streamingových služeb vezme naše obýváky útokem. Pomyslné první výstřely již padly. Xbox Music je na vybraných trzích dostupný na herních konzolích Xbox 360 a Xbox One, ovšem jejich čeští majitelé mají zatím smůlu. Naopak iTunes se set-top-boxem Apple TV je již nějakou dobu českým zákazníkům k dispozici.
Nyní sice ještě bez streamingové služby iTunes Radio, ale i tak má Apple má do obýváků rázně nakročeno. Na čtvrtý pokus se o průnik do obýváku snaží také Google. Zdá se, že jeho Chromecast je konečně trefa do černého. Z hudebních streamingových služeb vedle Google Play Music podporuje ještě službu Pandora, ale ta není zatím oficiálně českým uživatelům dostupná.
To ostatně Chromecast oficiálně také ne, ale lze jej běžně koupit v českých e-shopech za cenu okolo 1 500 Kč. Google slibuje, že Chromecast oficiálně uvede na český trh letos. Byla by to dobrá zpráva už jen proto, že Google svůj HDMI dongle prodává za 35 dolarů, což je v přepočtu přibližně polovina částky, kterou za Chromecast chtějí čeští prodejci.
Prodej zařízení Chromecast, které přináší třeba Google Play Music na televizní obrazovku, by měl být letos oficiálně zahájen také v České republice.
MusicJet, Rdio či Spotify zatím stojí stranou, pokud pomineme možnost instalace jejich mobilní aplikace na chytrá multimediální centra se systémem Android. Některá jsou již poměrně pokročilá, ovšem při celkovém pohledu na trh černé resp. zábavní elektroniky jde stále jen o okrajová zařízení. Otevřená vrátka do obýváků představují spíše chytré televizory.
Jak již bylo zmíněno, pro ně má ze jmenovaných služeb vlastní aplikaci pouze Deezer. Další by mohly být přístupné přes webový prohlížeč, jímž disponují i některé starší televizory, které ještě nelze započítat mezi ty chytré (nepodporují volitelnou instalaci aplikací). Problémem je ovšem užití proprietární technologie Flash.
Windows Phone nepodporuje pouze Google
Zatímco o dotykové počítače a chytré televizory streamingové hudební služby nejeví zatím velký zájem, podpora chytrých mobilů a tabletů je napříč trhem prakticky samozřejmostí. Není to však žádné překvapení, protože s nástupem chytrých mobilních zařízení přišel výrazný pokles zájmu o kapesní hudební přehrávače.
Lidé více využívají hudebních možností svých chytrých mobilů a tabletů, což streamingové služby reflektují. Nejširší podpoře se těší Android, který je většinově zastoupen již nějakou dobu na všech prodávaných chytrých mobilech i tabletech. Aplikaci pro Android nabízejí vedle Google Play Music také Deezer, MusicJet, Rdio a Spotify.
Z pěti probíraných streamingových služeb pouze Google Play Music není k dispozici pro Windows Phone, ovšem z mateřské platformy Android již služba vyrazila zkusit štěstí na iOS.
Tyto služby mají svou aplikaci také pro iOS včetně Google Play Music, která z domovské platformy Android přichází i na konkurenční iOS. Na rozdíl od ostatních jmenovaných služeb však nadále nepodporuje Windows Phone. Co se týče dnes už okrajových platforem, tak Deezer má aplikaci pro BlackBerry a český MusicJet pro Symbian.
Mobilní streaming dusí datové limity
Přechod od kapesních přehrávačů k chytrým mobilům a boom streamingu hudby komplikuje nabídka datových služeb tuzemských mobilních operátorů. Konkrétně příliš nízké datové limity, po jejichž vyčerpání je přenosová rychlost snížena natolik, že problémem se stává surfování po webu, natož streamování hudby.
Provedli jsme orientační test pro představu, jaký objem přenesených dat v průměru vygenerují mobilní aplikace jednotlivých služeb při poslechu hudby v 3G síti operátora Vodafone v oblasti pokryté datovou technologií HSPA+ 21. Během týdne jsme každý den přehrávali hudbu po hodině z každé služby prostřednictvím její aplikace pro Android.
Objem přenesených dat za nás sledovaly aplikace Avast Free Mobile Security a Traffic Monitor. Obě aplikace měřily zhruba stejně. Rozdíl mezi jejich měřeními se pohyboval nanejvýš v řádu dvou jednotek megabajtů. Ještě je třeba dodat, že jsme aplikacím znemožnili využívat cache a offline synchronizaci.
Z výsledků za sedm dnů jsme vypočítali následující průměrný objem přenesených dat za jednu hodinu poslechu hudby:
- Deezer – 170 MB
- Google Play Music – 163 MB
- Spotify – 111 MB
- Rdio – 102 MB
- MusicJet – 93 MB
Rozpětí způsobuje skutečnost, že jednotlivé služby automaticky přizpůsobují streaming detekované přenosové rychlosti, přičemž každá má zjevně jiný postup. Liší se tedy v tom, kdy a jak snižují či zvyšují kvalitu streamu. Výsledky také mohlo zkreslit i různé zatížení mobilní sítě. Náš malý test tak skutečně berte jen jako hrubě orientační pro základní představu.
Deezer má dle našeho orientačního testu z pěti probíraných streamingových služeb datově nejnáročnější mobilní aplikaci.
Dobrou zprávou je, že součástí mobilní aplikace Spotify není P2P klient (na rozdíl od desktopového programu). Pouze právě Spotify spolu s Google Play Music ve své mobilní aplikaci umožňují uživatelské nastavení kvality hudby (a tím i generovaného datového provozu). U jiných služeb si nelze kompromisně snížit kvalitu hudby, aby se snížila i rychlost čerpání přidělené objemu dat v rámci FUP.
Naměřené hodnoty, byť hrubě orientačně, nejsou při současné výši datových limitů (FUP) zanedbatelné. Například ke svým současným vlajkovým tzv. neomezeným tarifům tradiční čeští operátoři nabízejí datové služby s limitem 1 GB (O2) resp. 1,5 GB (T-Mobile a Vodafone). Datové tarify si nevedou o moc lépe: poměr mezi cenou a datovým limitem určitě není na pochvalu.
Operátoři: tarify jsou vyhovující
Zeptali jsme se všech tří velkých operátorů, jestli se ve světle loňského přílivu služeb Google Play Music, Spotify či Rdio, které doplnily u nás již dříve působící Deezer a MusicJet, nechystají přizpůsobit nabídku svých datových služeb. Například německý T-Mobile za necelých 27 euro nabízí tarif, jehož součástí je i neomezený poslech hudby ze Spotify.
Český T-Mobile, tedy rovněž člen telekomunikační skupiny Deutsche Telekom, loni na podzim sice nabídl levnější předplatné služby Deezer, ale bez jakéhokoliv datového zvýhodnění. Lukáš Hrabal z tiskového oddělení českého T-Mobilu nám řekl, že operátor cílí na takové uživatele, kteří si vystačí se současnými datovými limity.
„Chceme oslovit každodenního uživatele, který poslechem hudby tráví hodinu až dvě například cestou do práce a zpět. Při takovém používání a vzhledem ke skutečnosti, že zákazník se vrací ke svým oblíbeným skladbám a skupinám, je průměrná spotřeba dat kolem 200 MB měsíčně,“ uvedl Hrabal s tím, že T-Mobile také nechce „komplikovat“ svou nabídku tarifů různými výjimkami.
Ani konkurenční Vodafone se nechystá od hudební revoluce přejít k datové revoluci. „Datový limit svého vybraného tarifu překročí pouze velmi malé procento našich zákazníků. A těm nabízíme možnost dodatečný objem dat dokoupit,“ hájí současnou datovou nabídku Veronika Exnerová z tiskového oddělení Vodafonu.
V O2 se prý zamýšleli nad tarify pro využívání hudebních služeb, ale od zamýšlení dál nepokročili. „V minulosti jsme například nabízeli datové tarify pro Facebook, e-mail či navigaci. Zájem ze strany zákazníků však ukázal, že preferují spíše univerzální datové tarify než nabídku určenou k nějakému konkrétnímu způsobu využití,“ uvedl Ctibor Jappel za O2.
Se zdůvodněním tria tuzemských velkých operátorů by se dalo dlouze polemizovat, ale nabídka datových služeb na českém trhu je dlouhodobě palčivé téma, ke kterému bychom nyní zřejmě neřekli nic nového stejně jako mobilní operátoři, kteří stále dokola hájí nízké datové limity a obecně vůbec jejich existenci.
ČLÁNKY DO MAILU