Názory k článku Personalizace nemusí každého nadchnout

Ty systémy personalizace fungují opravdu špičkově. Kvůli terminologii při překladu jsem hledal ve vyhledávači kabely, od tý doby se mi v daný zemi zobrazuje jen reklama na kabely. Ještě že neřídím tu pohřební službu, to by mě surfování ve volném čase moc nebavilo.

Me hrozne vadi, kdyz neco ma vypadat, jako ze to nekdo rucne psal a bud me hezky oslovi, nebo mi neco hezkeho preje a ono to je pritom generovane. Da se to casto rozpoznat. To me velmi urazi, protoze mam pocit, ze jsem naletel.
Takze pak otocka celem vzad.

Myslím, že při určitém způsobu personalizace může mít dotyčný dojem, že je vlastně informačně diskriminován.

Kromě toho bych souhlasil, že zejména při "střední intenzitě" personalizace, kdy je již poznat, že o vás něco vědí a podle toho vybírají informace, může mít navíc dotyčný kromě špiclování dojem, že to o něm vědí špatně. Něco jako býval asistent ve Wordu, prostě je to pro zlost.

Řešením myslím je buďto mít personalizaci skutečně inteligentní, což myslím ne úplně vždy lze, nebo poskytnout uživateli možnost zapnout/vypnout/nastavit, prostě svobodu volby, ne že ho budete dirigovat.

Ohledně efektivity inzerce v odborných magazinech jsem trochu skeptik (jako zadavatel). Úplně to nepohřbívám, ale jsem skeptik. Médií je moc.

"Myslím, že při určitém způsobu personalizace může mít dotyčný dojem, že je vlastně informačně diskriminován."

+

"Řešením...poskytnout uživateli možnost zapnout/vypnout/nastavit, prostě svobodu volby, ne že ho budete dirigovat"

naprostý souhlas....

Personalizaci odmítám jako takovou. Je to totéž, jako by mě zastavil na ulici někdo cizí a oslovil mě jménem - od něj bych rozhodně nic nekoupil (ani zadarmo) a naopak bych se tvářil, že to nejsem já. Pokud bych se s ním vůbec bavil, asi bych se zeptal, proč si myslí, že jsem to já...

Personalizované nabídky automaticky jdou do spam koše. Pokud jsem vůbec ochoten nějakou nabídku číst (cca 0,1%), nesmí být nijak personalizovaná.

ono vždy musí platit něco za něco. Když zákazníkovi poskytnete vhodnou přidanou hodnotu, tak službu uvítá. A právě znalost historie umožní volit správnou přidanou hodnotu.

Problémek trochu je, že občas to není PERSONalizace ale COMPUTERalizace, tedy přizpůsobení obsahu tomu co např. mohl hledat předchozí uživatel počítače a zde to může narazit občas na bezpečnostní rizika.

Ovšem u podobných výzkumů nesmíme zapomínat na to, že co se týče reklamy (a mnoha jiných věcí) jsou český a US trh dvě naprosto odlišné situace s jinou kulturou, znalostmi a zkušenostmi jak na straně inzerentů tak na straně mediálek, mediálních kanálů i příjemců.

Zhruba tak nějak jak píše autor.

Já zas nenávidím různý ty slevový karty v supermarketech, protože je kravaťáckejm šmejdům, odírajícím i zaměstnance, putna do toho, co nakupuju, kde, kolik, kdy, za těch pár korun slev to nestojí už vůbec...

A personolizace např. nabídek e-mailem ano, ale všechno jsem byl nucen zrušit, protože byť v rámci vybraného oboru to byly předražený nesmysly nebo to chodilo častějc, než je zdrávo. Takže když už personalizace, tak s co největšíma možnostma nastavení, nicméně samozřejmě bez sdělování jakýchkoliv osobních údajů...

Já bych to viděl následovně. Když za mnou přijde nějaký vytuněný týpek v růžové košili a zeleném saku a začne mi nabízet výhodnou koupi se slevou, tak jestli ho nepošlu rovnou do patřičných mezí, rozhodně budu podezíravý a budu si a priori myslet, že mě chce oškubat. Když za mnou přijde kamarád v pyžamu, že mi doporučí nějakou službu/zboží, budu to brát jako hodnotnou informaci. Stejně tak když mi napíše jednou za čas obchodník, kterého znám osobně a mám k němu důvěru, budu potěšen i tím sluníčkem v duši a o jeho nabídce budu uvažovat.

Prostě to nejde tak, že jeden o druhém ví víc, to se ten druhý bude podvědomě bránit, když tohle zjistí. Cílit nabídku (tj. včetně oslovení jménem) lze podle mě jenom v rovnocenném vztahu nebo na lidi, co neví co s penězma a je jim nakonec fuk, co si koupí, hlavně aby to už měli s krku. Jako zadavatel bych proto cílil jenom do té míry, do jaké předpokládám, že se s adresátem znám (oboustranně).

Já jsem taky překladatel, a už jsem několikrát přemýšlel, co by si tak o mně někdo odvodil z informací, které zadávám do vyhledávačů. Maštěstí používám AdMuncher, takže na žádné reklamy koukat nemusím.