Peering? NIX? Domény? Pchá, to všechno je hadr!

1. 6. 1998

Doba čtení: 6 minut

Musím se přiznat, že jedním z mých koníčků je politologie - víc než tou skutečnou se ale v poslední době musím přehrabovat všelijakými "politickými" tématy v českém Internetu. Měl jsem za to, že už mne nic nepřekvapí; a hle, najednou je tu taková aféra, jako proxy cache. Tímto článkem si dovolím říci poslední slovo a učinit tak tečku za celou debatou.

Nadpis nelže – už jsem toho napsal hodně a často to nebyly úplně jednoduché věci. Občas se mi přihodí, že popustím uzdu svému temperamentu a přistávají mi pak v mailboxu rozzuřené maily, ba čas od času se mnou dokonce někdo přestane kamarádit. Můžu vám ale velmi odpovědně říci, že aféru takových rozměrů, jakou odstartovalo nevinné nasazení jedné proxy cache v síti TEN-34 CZ si snad ještě nepamatuji.

Ohlušující byl už start. Hned poté, co vyšla pravda na světlo boží jsem dostal z různých stran několik velmi načupřených mailu. Nemůžu popřít, že řada mých kolegů v první chvíli reagovala rezolutně: „Jestli to nevypnout, okamžitě je blokuju!“ Jiní byli umírněnější, ale z židlí vyskočili snad všichni – ostatně efekt sněhové koule zafungoval báječně, nakonec se vyjadřovali všichni ke všemu. Nedivil bych se, kdybychom zaujali pěkné místo i v Blesku (hned pod nejnovějším obrázkem pana prezidenta, tentokrát pořízeném třeba z odtokové trubice jeho toalety).

Na Lupě, která se zase na chvíli stala poněkud monotématická (po „bodu 6“ už podruhé – budu s tím muset něco dělat), jsem tomuto problému věnoval utěšené množství článků a na oplátku jsem dostal takové množství mailů, jako dosud u žádného problému. Jedni se rozčilovali, jak můžu být proti proxy serverůma jak vůbec můžu tahat do Internetu právo a co je sakra uživatelům po tom, kolik se na nějakém serveru protočí reklamy. Jiní se rozčilovali, jak můžu být pro proxy servery, když jsou ti poskytovatelé připojení tak oškliví a dělají nám takové hnusné věci, navíc protiprávně. Jiná skupina se rozčilovala tak všeobecně, jen velmi malá část těch, kteří mi napsali, se uchýli k věcné debatě. Ozvali se také dva další poskytovatelé připojení, kteří plánují nasazení transparentních proxy cache serverů a ptali se na můj názor, jak na to, aby nevzbudili podobnou odezvu.

Bylo to krásné, ale bylo toho dost, tak praví klasik. Ve skutečnosti to vůbec nebylo krásné, a je toho přespříliš, takže se tímto článkem pokusím toto téma uzavřít. Velmi podrobný popis celého stavu nabízí ve svém článku Pavel Satrapa, pochopitelně je ovlivněn tím, na které straně barikády stojí, ale až na určité drobnosti s ním vřele souhlasím. Nebudu se tedy pouštět do detailu a shrnu svůj názor do bodů.

Proxy cache tady byly, jsou a budou, to je realita. Rozdíl je jen v tom, že doposud byly rozšířeny jen velmi, velmi málo, protože vyžadovaly součinnost uživatelů – to s příchodem transparentních řešení odpadá. Musím tedy znova opakovat svůj názor, který jsem vyslovil už na začátků celé aféry – je to prospěšná věc, která pomáhá ulehčit Internetovým linkám. Jejich rozšiřování je potřeba vítat. To však neznamená, že poskytovatele připojení, kteří je nasazují, nemají jednat s citem.
Velmi dobře chápu poskytovatele obsahu, že se rozčilují nad vším, co je připravuje o jediný zdroj jejich obživy – o peníze z reklamy. Prohlášení APO to v pasáži o ohrožení samotné existence bezplatných stránek, na něž jsme v Internetu zvyklí, poněkud přehnalo. Na druhou stranu je jasné, že nikoho dlouhodobě nebaví dělat něco zdarma či lépe řečeno dotovat to z vlastní kapsy. Nemůžeme se proto na ně zlobit, když na podobné aktivity reagují naštvaně. Pro pořádek – říkám na ně, nikoliv na nás, protože Lupa v tuto chvíli nepochybně je nadšeneckým projektem, který je dotován z našich kapes. Problémy s tím, jestli se někde točí nebo netočí reklama mne proto osobně nebudí ze sna, to jen pro některé čtenáře, kteří plejádu článků na Lupě pochopili tak, že mi někdo dupe po kuřím oku. Nedupe.
Je nutné připustit, že prohlášení APO bylo trochu nešikovné a místy přehnané. V jeho velký slovech se totiž zrcadlí momentální naštvání, ale v podstatě neobsahuje žádný jasný cíl, program. Nepochybně mělo být velmi jasně řečeno, co vlastně APO chce. Já osobně jsem si to vzhledem k předchozí debatě domyslel, ale řada lidí si z něj vcelku pochopitelně odnesla mylný dojem. APO nepochybně nemá zájem na tom, aby přesně v duchu autorského zákona každý provozovatel cache uzavíral zvláštní smlouvu se všemi servery na této planetě. Šlo podle mne spíše o to, aby byly dány k dispozici logy těchto cache serverů, nejlépe nějaké nezávislé auditorské autoritě. Mělo to však být řečeno velmi jasně. Opět poznámka pro ty, kteří si ztotožnili můj názor se stanoviskem APO – nejenže s tímto textem nemám nic společného, ale nemám nic společného ani s APO jako takovou.
Ze všeho, co bylo řečeno, vyplývá jasný závěr. Namísto politického dohadování je třeba podniknout systémové kroky, a musí to být právě poskytovatelé obsahu, kteří k nim přistoupí. Naprostým základem je příslušné nastavení objektů na jejich stránkách tak, aby se k nim proxy cache chovaly podle představ jejich provozovatelů. Bannery se tak nepochybně cachovat nemají, naproti tomu není důvod, proč necachovat statické obrázky, které na většině stránek leží beze změny měsíce, ba roky. Zejména u stránek s častou aktualizací je navíc potřeba i správné nastavení jejich expirace tak, aby byla verze v cache pokud možno vždy aktuální.

Nastavit si své stránky tímto způsobem není tragický problém, ostatně třeba na Lupě to dosti podobně funguje už od počátku jejího fungování (pokud by nám o to šlo, mohli bychom snad ještě trochu posílit necachovatelnost bannerů, ale tento trn nám v patě nevězí). Má pravdu Pavel Satrapa, když říká, že tímto způsobem se nevyřeší ad hoc jen jeden problém s CESNETem, ale i chování všech stávajících i minulých proxy cache serverů po světě.
Pravdu dí i Petr Souček, když zdůrazňuje, že otázka nemá být nasměrována na existenci proxy cache serverů jako takových, ale na jejich slušné vychování – t.j. na to, zda korektně reagují na příslušná nastavení, která dají svým stránkám v duchu předchozího bodu jejich autoři.
Jediné, o co správce korektně nastaveného serveru přijde, je možnost porovnávání návštěvnosti přes unikátní IP adresy. Nezlobte se, barikádníci s tričky všech barev, ale to je věru marginální problém. Srovnávání touto cestou stejně není vypovídající, mnohem rozumnější jsou jiné veličiny, které dnes ze sebe sypou téměř všechny programy pro analýzu návštěvnosti (naopak je zde ještě velký prostor pro audit DCCI, který se na ně zatím nezaměřuje). Zajímavě v této souvislosti vyznívají nápady na využití cookies. Značné zkušenosti s tím už má společnost Sprinx na svých serverech, zejména na personalisovaném serveru Můj Atlas, nově svou technologii uplatnila i v serverovém impériu M.I.A. S podobnou myšlenkou nezávisle přišel i Patrick Zandl z Mobil serveru, s něčím možná přijdeme i my. Tudy vede správná cesta, která eliminuje nejen vliv proxy cache serverů, ale všech dalších rušiček, které dnes znemožňují získání rozumného přehledu o návštěvnosti.