Tuzemská crowdfundingová scéna se dostává do obrátek. Podle loňské studie Aspen Institutu Češi podpořili projekty víc než dvaceti miliony korun. Po dalším půl roce už jsou ale čísla mnohem vyšší.
„Loni v říjnu ta čísla seděla. Díky tomu jsme se dozvěděli, že jsme největší crowdfundingový portál ve střední Evropě. Pokud se na ta čísla podíváme teď, tak už je to mnohem víc, protože jenom přes nás už se vybralo za ty necelé tři roky skoro třicet milionů,“ tvrdí v rozhovoru pro Lupu spoluzakladatel serveru HitHit Pavel Eichler. Konkurenční Startovač hlásí kolem 15 milionů.
Ačkoliv se objevují nové projekty jako třeba Odstartováno.cz z dílny Raiffeisenbank, scéně vládne právě výše zmíněná dvojice. Oba servery mají ve své síni slávy rekordní projekty, ať už to byla podpora prostoru Jatka 78, který vybral kolem dvou a půl milionu korun na HitHitu, nebo další trabantový výlet Dana Přibáně, který na Startovači strhal všechny dosavadní rekordy 2,8 miliony a především tím, že vybral víc než pětkrát tolik, než původně žádal.
Ne ve všech zemích regionu ale crowdfunding funguje. HitHit se v prosinci pustil na Slovensko a teď koketuje s polským trhem. „Na Slovensku musíte firmu vybudovat stejně jako v Česku. Je nutné mít lokální zastoupení, lokální telefonní číslo a člověka, který zná prostředí. Máme síť externích lovců, které koordinuje jeden člověk v Bratislavě,“ vysvětluje Eichler s tím, že crowdfunding tam ještě nemá takové jméno jako třeba u nás. „Lidé tam zatím tenhle koncept moc nechápou. Ve velkých městech ano, ale mimo ně je to výrazně těžší,“ tvrdí.
Situaci ilustruje i to, že na Slovensku Hithit velmi těžko získává nové projekty. Nejjednodušší cesta skrz web tam moc nefunguje. „Musíme tam zatím všechny projekty ulovit. Občas se někdo přihlásí, ale často to jsou lidé, kteří to znají z Česka. Sami jsme nepříjemně překvapení, jak těžké to je. Z desítek schůzek, které absolvujeme, je ve srovnání s Českem mnohem menší výtěžnost projektů,“ popisuje Eichler.
I přesto HitHitu na Slovensku roste lokální konkurence. „Podle mě ale nevědí, do čeho jdou. Prostě viděli, že uspěl Slevomat, znali Kickstarter a viděli, že tam jsou zajímavé věci, ale nevěděli, kolik práce za tím je. Podobná situace byla v Česku, když jsme začínali my. Byl tu Fondomat a třeba Nakopnimě. To byly technologicky kvalitní weby, ale tím to pro ně skončilo. Mysleli si, že se zatáhne nebe a budou z něj padat peníze a projekty. My jsme na to šli obráceně, spíš ze strany marketingu a PR,“ tvrdí Eichler.
Mnohem horší situace je ale v Polsku, kde to Eichler spolu se svým týmem v současné době okukuje. „Polsko je komplikované. Je tam úplně jiná legislativa. Na crowdfunding tam koukají jako na veřejnou sbírku a pro každý projekt musíte mít povolení od ministerstva financí. Snažíme se nějak změnit vnímání crowdfundingu, ale jde to pomalu. Naši partneři v Polsku se o to snaží, minimálně tím, že poukazují na to, jak to funguje u nás nebo na Slovensku. V Maďarsku to je ale ještě horší. Tam není vůbec nic. V Polsku aspoň nějaké pokusy byly, ale v Maďarsku ani ťuk,“ dodává s tím, že se snaží sjednotit pohled na crowdfunding aspoň v zemích Visegrádu.
Proč jsou na HitHitu nebo obecně v Česku častěji podporované spíš kulturní než technologické projekty a aplikace?
To nevíme. Obecně si myslím, že tu na to asi ještě není připravený trh. Pár aplikací jsme měli, hry nedopadly vůbec a aplikace dopadla jen v případě, když za ní stál dobrý tým a byla to služba, která byla sociálně inovativní. Když nějakým způsobem zlepšovala život, třeba bikesharingová ReKola. Když se díváme na Kickstarter, tak pořád nevíme, proč tam jsou hry po filmech nejúspěšnější kategorií. Vychází nám z toho, že tu ještě prostě tvůrci nemají odvahu si říct o velkou částku a lidé nejsou ochotni platit. A tak jede kultura, hodně jedou projekty ve veřejném sektoru jako byla piána na ulici, pracovna v parku a podobně.
Jak získáváte a vybíráte projekty pro kampaně na HitHitu?
První způsob je nejčastěji používaný – webový formulář. Druhá cesta je už náročnější a jsou v ní zapojeni naši lovci. Vyhledáváme aktivně projekty, které nás baví, víme, že ti lidé nejsou zdatní obchodníci, ale mají super nápady a hodně fanoušků. Třetí cestou je telefonát. S kolegou se pohybujeme patnáct let v muzice, a tak nám občas někdo zavolá a zeptá se: Hele, není ten crowdfunding trochu žebrota? Tak mu vysvětlíme, že to je právě naopak velmi napínavá hra a většinou to pak dopadne dobře. Projekty, které jsou ulovené, mají vyšší úspěšnost, než ty, které přijdou přes web. Momentálně máme v průměru kolem 43 procent.
Jaké máte rekordy? Tedy, které projekty byly nejúspěšnější?
Nejúspěšnější projekt byla Jatka 78, která vybrala přes dva a půl milionu. To bylo na částku, ale na procenta byl nejúspěšnější Luboš Brabec se svou knihou Maraton a jiné pošetilosti. Nakonec vybral 270 procent a měl to hotové za 24 hodin.
Loni byla úspěšná i kampaň k United Islands, o které David Gaydečka říkal, že to prostě zkusil. Jak to bylo?
Byla to velmi dlouho připravovaná akce. Bavili jsme se o tom rok a docela dlouho jsme to ladili. Byla to první kampaň, která šla hodně do offline. Měli billboardy po městě a na ně dali rovnou United Islands je na HitHitu. Jestli z Davidova pohledu pro to moc nedělali, tak bych rád věděl, jak makají na přípravě toho festivalu.
Co je nutné udělat proto, aby moje kampaň byla úspěšná?
Je potřeba se připravit na to, že to není 45 dní práce během toho, co projekt jede, ale musí se počítat i s těmi týdny předtím. Jde o to sesumírovat si myšlenky – na koho mluvím, co mu nabízím, jakými kanály k němu mluvím. Vyzkoušet si to nanečisto na svých kamarádech a vyčlenit si na to třeba i člověka, který se tomu bude věnovat. Ono udělat crowdfundingovou kampaň, pokud se nejedná o cédéčko nějaké garážové kapely, není úplně legrace. Pokud se tedy nejmenujete Miloš Čermák s jeho fanklubem na sociálních sítích, se kterými navíc umí pracovat. Chce to dát dohromady i malý tým. Člověka, který umí sociál, člověka se zkušenostmi s PR, který se zná s novináři, člověka, který umí napsat text, co má hlavu a patu.
Už víte o nějakých agenturách, které by se novým fenoménem zabývaly?
Vím o Break PR, agentuře, která díky crowdfundingu dokázala získat pár nových klientů. Dělali pro Moimira Papalescu desku, ale připravovali třeba i projekt pro dokument o Filipu Topolovi. Nachomýtli se ale i k projektu hokejové Slavie, který skončil velkou ostudou.
Jaké jsou nejčastější chyby při rozjíždění crowfundingových kampaní?
Neúspěšné projekty jsou ty, které si myslí, že spuštěním kampaně se stane zázrak. Pokud někdo neuspěl, tak většinou proto, že dal ruce do klína a čekal, co se stane. Nebyl aktivní a rychle to vzdal.
Vypozorovali jste nějaké vzorce, podle kterých fanoušci při podporování projektů fungují?
Je devadesátiprocentní pravděpodobnost, že dojdete do cíle, pokud překročíte 30 % z cílové částky. Jsou dvě psychologické hranice. U té třicetiprocentní si lidé začnou všímat, že se něco děje, že tam lidé sypou peníze a ti odvážní je přisypou taky. Pak se dostanete na sedmdesát, kdy se do té fronty postaví i “nevěřící Tomášové”. Zároveň je důležité si připravit další úroveň odměn, pro případ, že se vybere víc. Třeba Xavier Baumaxa to měl tak, že když posbírá sto tisíc, tak natočí desku, a když dvě stě, tak natočí ještě jednu s orchestrem. No a vybral tři sta tisíc.
Na globálních crowfundingových serverech se občas objevují problémy s tím, že po ukončení kampaně její autor sbalí peníze a zmizí. Už se to děje i v Česku?
Musím to zaklepat, ale u nás se to zatím nestalo. V Česku zase o tolik peněz nejde. Většinou jde řádově o desítky a stovky tisíc. To se pak málokomu vyplatí do toho dávat energii, aby tak dlouho lidi tahal za fusekli, a pak sbalil peníze a někam utekl. U globálních služeb je to mnohem zajímavější a navíc i anonymnější než v malém Česku.
Je vidět nějaký trend, který se během posledního roku na tuzemské crowfundingové scéně objevil?
Probudily se občanské spolky. To je budoucnost crowdfundingu. Spolupracujeme s Nadací Vodafone, která v rámci svého projektu V pohybu zdvojnásobuje vybranou částku. Je to v podstatě test. Lidé od Vodafonu dostanou minigrant, aby si mohli připravit projekt, a pak jdou k nám. Jsme takový lakmusový papírek, kterým si nadace může ověřit, jestli ty projekty jsou životaschopné. Podobně už přemýšlíme i s Českou televizí a Českým rozhlasem.
Co média? Ve světě fungují projekty jako třeba IndieVoic.es, který je cílený na novináře. I u nás vzniká poslední dobou hodně nových malých serverů, nezkouší to také?
Je to skvělá příležitost pro nezávislé projekty. Teď nám psal Pavel Šafr, že chce na HitHitu sehnat nějaké peníze pro Svobodné fórum. Debatujeme ale i s dalšími nezávislými médii o tom, že by přes HitHit sháněla peníze na zahraniční reportážní cesty.
ČLÁNKY DO MAILU