Ilustrace: Nenad Vitas
Konečně mám doma megabit, ale co s ním?
ptal se mne nedávno jeden známý, který se po letech připojení přes dial-up (ISDN) konečně zbavil „odpojovacího tiku“, když se i do jejich odlehlého konce města vypravil jeden z místních poskytovatelů WiFi. Už za několik týdnů se takto nejen neptal, ale naopak řešil jiný problém: jak ušetřit čas a nezkoušet jedno vysokorychlostní lákadlo za druhým. Pravda, největší podíl v jeho patálii hrála nezvyklá možnost časově neomezeného brouzdání, ale i ohromující rychlost, spojená s neomezenými datovými limity, udělala své. Netrvalo to ani měsíc a půl a známý kupoval nový harddisk – pro rychle rostoucí filmotéku.
Jistě, sdílení autorsky chráněných materiálů není zrovna ideální využití broadbandu tak, jak by jej rádi viděli strůjci nové informační společnosti. Spolu s erotikou a hrami však patří k nejvytíženějšímu způsobu konzumace pásma směrem k uživateli i od něj. A je těžké proti tomu něco namítat: nepřekračují-li tito fanoušci „3G“ (games, girls, gambling + P2P sítě) při své adrenalinové (či jinak hormonální) zábavě zákon (a předpisy svého zaměstnavatele), přispívají přinejmenším k rozšiřování povědomí o nutnosti posilování konektivity na všech úrovních infrastruktury. Ideálně zejména té, která vede do jejich domácností.
Jelikož je však dnes dostupný broadband už státním zájmem, objevuje se tu nečekaný problém. Vezme-li si stát za své něco podpořit, velice rád tak činí pomocí všelijakých podpůrných kampaní, projektů a osvěty. K vysvětlení výhod digitalizace televizního vysílání se tak použije hned několik set milionů veřejných peněz, aby občané věděli, jak se na něj připravit (třeba nákupem dnes prodávaných set-top-boxů, které záhy morálně zastarají a při očekávaném přechodu digitálního vysílání na standard MPEG-4 budou k ničemu).
Silnou osvětovou péči si od úředníků vysloužil i broadband: na marketingové a obsahové projekty jde z Broadbandového fóra velká většina přiděleného objemu dotací. Ministerstvo informatiky by zkrátka broadband moc rádo podpořilo, ale jak to udělat, aby si neušpinilo ruce s nepěkným obsahem, proudícím „tlustými“ přípojkami? Výsledek je nutně neslaný a nemastný: podpora jde k projektům, jejichž přínos pro rozšíření broabandu je přinejmenším sporný – diskusní portály o celebritách, osobní datové sklady, centra skenování fotografií.
Podle studie Navrcholu je nejvyšší návštěvnost erotických webů před koncem pracovní doby, kulminuje v pátek odpoledne a přes víkend utichá. Vysvětlení je nasnadě: lidé využívají broadbandu svého zaměstnavatele, protože doma jej nemají. Ministerstvo by možná mělo odhodit pokryteckou masku a v dalším kole místo bulvárních portálů poslat dotaci buď postiženým zaměstnavatelům, nebo raději rovnou na výstavbu broadbandových posledních mílí k domovům zaměstnanců.
Kromě toho však studie boří i základní premisu ministerstva, totiž že noví uživatelé Internetu potřebují popostrčit, aby se po rychlém připojení poptávali. Přiznejme si totiž bez předsudků, že na webu hledají erotiku jen opravdoví zelenáči. Ostřílení jezdci informační dálnice využívají k témuž daleko spolehlivější a vydatnější zdroje: výměnné sítě, IRC, FTP. Zároveň tak tito nováčci činí bezelstně z pracovních počítačů, čímž dávají jasně najevo povědomí o výhodách nedostupného broadbandu. Nebylo by tedy lepší uznat realitu a vytvořit spíš podmínky pro to, aby si lidé sami našli to, co je na Internetu zajímá? Bez ohledu na to, kolik z nich už to dávno našlo…
ČLÁNKY DO MAILU