Pokud jde o telekomunikace, čekáme už poměrně dlouho. Když český stát před lety lákal do Telecomu strategického partnera, slíbil mu na řadu služeb exkluzivitu až do roku 2001. Strategický partner měl na oplátku provést řadu zlepšení, pokrýt oblasti do té doby telefonem nedotčené a dovést Telecom na evropskou úroveň. Většina zemí EU tak pustila na trh konkurenci už v roce 1998 (některé, například Velká Británie, dokonce ještě dříve), nám nezbylo než čekat o tři roky déle.
Nelze Telecomu upřít, že v minulých letech posílal své bagry i do nejzapadlejších koutů a skutečně zaváděl telefony takřka po samotách, za což si dokonce vysloužil obvinění z neekonomického chování; faktem je, že v těchto případech by nějaká forma mobilního řešení byla zřejmě rozumnější. Množství žadatelů o telefon, čekajících na pořadníku, se postupně podařilo výrazně snížit. Na druhou stranu v jiných oblastech Telecom nestíhal a v řadě bodů dokonce neplnil ani závazné Pověření (typickým příkladem jsou podrobné telefonní účty). Pokud je dnes telefonní síť digitalizována pouze ze 70 procent, je to – i pokud uvážíme náročnost těchto změn – jednoznačný neúspěch.
Bohužel však jde o neúspěch, který se Telecomu evidentně vyplácí. Právě o nedostatečnou připravenost totiž jeho představitelé opírají svoji argumentaci proti zavedení dvou klíčových institutů, o kterých se v poslední době tolik diskutovalo: přenositelnost čisla a volba operátora. Díky svému pochybení tak Telecom dostane dva roky navíc.
Nelze šmahem prohlašovat, že tím je o dva roky prodloužen monopol. Ostatní operátoři nepochybně budou mít určitý prostor i tak, ale bohužel se jim výrazně zúží. Budou proto moci oslovit v podstatě jen velké zákazníky, které budou schopni připojit vlastními linkami, ale k drobnějším klientům se přes bariéru „poslední míle“ zkrátka nedostanou. Formálně proto monopol existovat nebude, ale drtivá většina z nás si ještě dva roky bude muset o konkurenci nechat jenom zdát a znovu čekat.
Zákon byl sice schválen v Poslanecké sněmovně, ale před nabytím platnosti ho čeká ještě cesta Senátem a prezidentův podpis. Není zcela vyloučeno, že alespoň jedna z těchto instancí by ho mohla vrátit zpátky poslancům, bohužel to však vypadá, že i v takovém případě by prošel: poslancům stačí k přehlasování hranice 100 hlasů, což je mnohem méně, než kolik jich zákon ve skutečnosti dostal. Není ostatně bez zajímavosti se podívat, kteří poslanci pro něj zvedli svoji ruku, zde je výpis hlasování. Opozičněkoaliční strany ČSSD a ODS slaví své další vítězství – tentokrát ovšem nad zájmem občanů a voličů.
Přestože se o celé věci v poslední době poměrně dost psalo, poněkud mi chybí výraznější aktivita, která by dala najevo stav veřejného mínění. Většina lidí si doposud ani neuvědomuje, že nejde jen o nějaký marginální spor na pozadí liberalizace trhu, ale o uvolnění jako takové. Nemohu si nevzpomenout na předloňský Bojkot – nyní by byla k podobné akci příležitost ještě významnější, ale původní Velká Trojka pravděpodobně žádnou masovou akci neplánuje; vzhledem k tomu, jaké „vděčnosti“ se jí posledně dostalo, asi ani není divu. Minimálně nějaká petice by přitom byla na místě, jinak se sami stavíme do role stáda ovcí, o jehož osudu mohou „mocní“ rozhodovat, jak se jim zlíbí.
V pátek ve sněmovně rozhodoval strategický zájem státu, který chce dobře prodat svůj podíl v Českém Telecomu. Na ty, kteří stát tvoří, se tentokrát nemyslelo.
ČLÁNKY DO MAILU