Nejdřív byl ze soutěže předloni vyloučen, teď natočil o Mattonce, hlavním sponzorovi soutěže, ošklivý videoklip a nechce ho stáhnout, dokud nedostane svou výhru, která mu byla upřena.
Někteří umělci se dokonce kvůli vyloučení toho maskovaného muže hodně na pořadatele zlobili. A řekl bych, že právem. Vyloučení kohokoliv ze soutěže je velmi nedemokratické. A to i když jde o někoho, jako je Řezník, člověk, jehož pseudohumor přesahuje meze chápání většiny normálních lidí.
Vloni byly zase problémy se skupinou Ortel, která se stala Skokanem roku, avšak tato kategorie byla, pro jistotu zrušena, takže kapela, která poskočila o 101 míst nebyla oceněna. A skončila „až“ čtvrtá, takže ani nestála na pódiu. A co letos? Začal jsem psát tenhle článek v sobotu ráno, abych ho dokončil v hluboké noci.
V posledních týdnech, pod vlivem evidentně vzrůstajícího počtu hlasů pro Ortel, se spojila řada „neúspěšných“ a ti veřejně kritizují a napadají plzeňského zpěváka a skupinu. Dokola připomínají Ortelovo dávné působení v neonacistické kapele. O hudbě se vyjadřují jako o špatném hospodském bigbítu. O textech jako o xenofobních a rasistických, přičemž tato dvě slova jasně používají v hanlivém smyslu. Jakoby snad strach z neznámého byl čímsi špatným a nikoliv logickým a zdravým pudem sebezáchovným. A rasismus? Neznám žádnou píseň Ortelu, která by napadala nějakou rasu. Ona nejpopulárnější – Mešita – je protestsongem zaměřeným proti těm členům Islámského státu, proti teroristům, kteří veřejně vraždí, podřezávají a znásilňují křesťany a židy. Co je na tom špatného? Přijde mi to jako naprosto nesmyslná a nepochopitelná reakce hlupáků, kteří podlehli závažnému duševnímu onemocnění – xenofilii.
Např. D. Landa k Ortelu poznamenal v Plzeňském deníku 26. 11. 2015: „Že by to byla závadná hudba? To je dobrá komedie. Alespoň je vidět, jak nefunguje svoboda slova. To je skutečná nemoc, nikoliv Ortel. Jsem rád, že se můžou vyjadřovat hudbou. Kdyby to byli bolševici, nebyl by pravděpodobně žádný problém, že. Společnost, která nesnese názor, není svobodná. Ale to už si tu lidé asi všimli.“
Faktem je, že Ortel není vysílán rádii, nevystupuje v televizích, pouze koncertuje a funguje na internetu. Jenže, na internetu má např. na YouTubu píseň Mešita více než 2 600 000 shlédnutí ve své základní podobě. Spolu s dalšími podobami píseň dosahuje už 3 milionů. A další písně sledovaly a sledují statisíce fanoušků. Na koncertech lidé zpívají s Ortelem. To se stávalo na vystoupeních Karla Kryla a málokde jinde. Lidé v sálech mají v rukou hořící svíčky, někteří i státní vlajku. Ortel se stal symbolem dneška, symbolem boje naší země za svou národní identitu, symbolem boje o přežití. Z toho jednoznačně pramení obrovská popularita této zakazované kapely. Ostatně v Čechách se vždy normální lidé stavěli na stranu toho slabšího, perzekvovaného, toho, kdo zpíval, mluvil, psal, … proti státní moci.
Na začátku pořadu žertoval moderátor L. Bouček na úkor svého ovčáčka, jakoby snad šlo o nějakého mluvčího, což moc legrační nebylo, jakkoliv pejsek byl roztomilý. L. Bílá zazpívala s křížem na krku, za to jí v dnešní době patří velký dík. A potom, když L. Vondráčková dostala stříbrného slavíka, dozvěděli jsme se od moderátora, že nám zazpívá naživo. Takže ve slavíku se teď zpívá bez playbacku. Bravo! Po první reklamní pauze „překvapil“ Český slavík v dámské kategorii hlavní cenou pro Lucii Bílou a následně poněkud perverzní písní od skupiny Chinaski o tom, že si sundají punčocháče. Nevím, zda ve finále takovéto soutěže je vhodné zpívat písně s lehce úchylným textem. Ale máme svobodu, tak proč ne? Po druhé reklamní pauze měla zapět, dle moderátora, skupina No Name, která vyhrála Slavíka bez hranic, a potom už mělo přijít vyhlašování cen v kategorii skupin. Zřejmě nejočekávanější událost večera. Bude vyhlášení objektivní?
Na začátku této pasáže zazpívala, tedy asi živě, veselou písničku L. Vondráčková, pak došlo na nejlepší kapely. Ortel skončil druhý, poděkoval svým fanouškům a zmínil štvavou kampaň, která byla proti skupině vedena. Cenu dostali přímo od šéfa soutěže pana Těšínského. Zvítězil Kabát. Ceny jim předávali P. Janda a F. R. Čech a pokoušeli se marně být vtipní. No Name zapěl téměř na konci tohoto vstupu poměrně nudnou, nezábavnou píseň. Pak dostal cenu Sebastian za nejstreamovanější píseň roku – Toulavá. Převzal ji od dvojice, která dle moderátora dobyla televizi i internet, tedy od Suchánka a Genzera. Pan Bouček se tak pokusil udělat jakousi skrytou reklamu Babišově televizi Playtvak, kde se pánové již nějaký čas mimořádně ztrapňují.
A po další reklamní pauze má již přijít kategorie Zpěvák roku. Překvapením doslova bylo třetí místo Tomáše Ortela. A to zřejmě i pro něho samotného. T. Klus, který skončil druhý, nepřišel a pouze vzkázal ve videozáznamu, že děkuje a že všichni v sále vypadají skvěle. Jistěže vyvrcholením večera bylo absolutní vítězství Karla Gotta, který přišel a ceny převzal. Tento statečný muž zaslouží hlubokou poklonu celého národa za to, jaký je celý život, jak miluje své publikum a jak je schopen kvůli němu i riskovat zdraví a život.
Na závěr letošních slavíků bych dodal, že to byl po dlouhé době ceremoniál, v němž o něco šlo. Škoda je, že celkový počet hlasů byl z pódia oznámen pouze u Gotta. Další zásadní problém je v tom, že během večera nevystupovali někteří, kteří slavíky získali, zato vystoupil např. Xindl X. Většina písní, která zazněla, mi připomněla legendární dílo Šimka a Grossmanna – Má mě ráda, nebo ne, trhám ostny kaktusu. Tolik k textové „bohatosti“: jistěže mohly zaznít i texty, již hovoří o věcech podstatných, které způsobily onu internetovou revoluci – viz. podtitulek. Jenomže to by organizátoři soutěže v sobě museli najít odvahu a kus cti.
ČLÁNKY DO MAILU