Sledujete souboj talentových show na Nově a Primě? A co jim říkáte?
Sleduji i nesleduji. Musím se přiznat, že patřím k těm, kteří se nechali zlákat Jiřinou Bohdalovou k sérii detektivek Ach, ty vraždy! na ČT 1. Nicméně talentové show jsem sledoval a myslím si, že jako vždy zvítězil originál. Je propracovaný, vyvinutý specializovanou firmou, která k němu vlastní celosvětová práva, je to vypilované, odzkoušené v různých zemích, nese to sebou punc originálu. Samozřejmě si dovedu představit, v jaké roli asi byl chudák Vítek Pokorný (dramaturg licencovaných soutěží na Nově, pozn. red.), když Nova zjistila, že nemá práva k formátu Got Talent. S jeho licencí si totiž kupujete nejen know-how, ale i pověst a jméno té soutěže. V jaké situaci asi musel být Vítek Pokorný, když mu řekli, že musí rychle vymyslet něco vlastního?
Jde to vůbec?
Udělat něco, co je skoro stejné jako originál, obšlehnout to a zároveň udělat tolik rozlišovacích znaků, aby to bylo skoro nenapadnutelné, je velmi těžké. Stejně si myslím, že majitel Got Talentu postup Novy napadl a že Nova za to musela zaplatit nějaké odstupné. Je to ale čistě moje hypotéza. Společnost FremantleMedia by to ale podle mne jen tak nenechala být. Pro Novu muselo být trošičku potupné, že musela vyvinout vlastní formát, který nedosahuje kvality originálu, prověřeného časem. I když je pravda, že Prima svého času zvítězila nad Novou také plagiátem, když se utkaly reality show VyVolení a Big Brother.
Proč tehdy prohrál originální Big Brother?
Big Brother byl příliš svázán určitými povinnostmi, které vyžadovala jeho licence, kdežto VyVolení si mohli dělat, co chtěli, dostali se třeba i do města na návštěvu, a tím pádem mohli být de facto bulvárnější. Big Brother si hrál na serióznější psychologický pokus. Tehdy Nova prohrála, nicméně Prima se chytila do vlastní pasti, protože se snažila z VyVolených vytěžit co nejvíc a poslední ročník téhle reality show byl vyloženě katastrofa. Jenže z toho nemůžete utéct, jakmile nastartujete další řadu, musíte ji celou odvysílat, i kdybyste měl krvácet, a modlíte se, abyste úplně nevykrvácel. .
U letošních talentových soutěží jsou síly vyrovnanější než u kontejnerových reality show.
Faktem je, že jsem měl při jejich sledování chvílemi pocit, že vidím na Primě Novu a na Nově Primu. Originál je samozřejmě bombastičtější, je lépe scénicky vybaven, má přehlednější systém a lepší porotu. Je vidět, že Lucie Bílá si to výrazně užívá. Honza Kraus je umírněný a velice příjemně překvapil svým glosováním. Zatímco na porotě Talentmanie je vidět, že byla vynucená, že se Pavlu Haberovi do toho moc nechtělo, Zdeněk Troška dokonce veřejně přiznal, že udělal ústupek poté, co několikrát odmítl, když mu Nova slíbila, že mu dá tři a půl milionu na dofinancování jeho filmu.
Je vidět, že porota Talentmanie nefunguje moc dobře. Adela Banášová je brilantní moderátorka, ale jako porotkyně mi přijde trošku mimo. Alenu Šeredovou dokonce museli propustit zpátky do Itálie a nahradili ji duem Suchánek – Genzer, kteří jsou geniální sami mezi sebou, ale tady jsou bezradní. Porota je u takového formátu dost klíčová. Je-li dobrá, je dobrý i program. I dvojice moderátorů na Primě je lepší než Leoš Mareš. Já si ho jinak vážím, ale kdysi se takto mluvilo o Milanu Friedlovi: že když otevřete konzervu, vykoukne na vás zrovna on.
Na svém blogu na DigiZone.cz jste kritizoval Novu, že vytvořila kopii formátu Got Talent, a přesto se jí nic nestalo. Tedy alespoň veřejně se o tom neví. FremantleMedia, majitel práv ke Got Talentu, společně s Novou dokonce vydala tiskové prohlášení, že novácká Talentmania je originální show a nekopíruje Got Talent. Brzy na to Nova koupila od Fremantlu licenci na další řadu SuperStar. Je to ve světě normální, že se televize takhle vylže a vyplatí z podrazu?
No tak normální… Jestli si vzpomínáte, kdysi dávno vysílala Nova pořad, který se jmenoval Risk. To byl formát, který Nova licencovala a v originále se jmenuje Jeopardy. Je to velice slavný formát, ale má jeden háček: soutěžící nesmí odpovídat klasickou odpovědí, ale musí z ní vytvořit novou otázku. Například na otázku, kdo je prezidentem České republiky, jste neměl říci „Václav Klaus“, ale „Kdo je Václav Klaus?“. Měli jsme problém majiteli licence dokázat, že čeština neřeší otázku větnou konstrukcí, jako většina jazyků, ale i intonací. Že je rozdíl mezi tím, když řeknete „Klaus“ a „Klaus?“. Handrkovali jsme se o to, až nám majitel licence řekl: dobře, ale v tom případě neděláte Jeopardy. Odpověděli jsme mu: Ok, tak my vám nebudeme platit za licenci. Nakonec to došlo tak daleko, že Risk se výrazně proměnil, změnila se scéna, moderátor a název na Riskuj! Nova pak tu licenci skutečně neplatila.
Ona ji neplatila ani u soutěže Kolotoč, o které se dá mluvit už jako o učebnicovém příkladu okopírovaného formátu ze zahraničí.
Ano, mohli jsme si pořídit licenci k formátu Wheel Of Fortune (Kolo štěstí), ale my jsme ten formát výrazně změnili, položili jsme kolotoč na zem. Jenže Wheel Of Fortune už před námi částečně okopírovala Česká televize se svojí Tutovkou. O tom, co by se mělo licencovat a co ne, co „ukrást“ a co „neukrást“, bylo už mnoho seminářů na různých festivalech – ať už v Cannes nebo v Montreaux na Zlaté růži, kde diskutovalo, jakým způsobem lze vůbec ochránit formát. Vzpomenete si ještě na soutěž Chcete být milionářem?, kterou kdysi vysílala Prima v určité nelicencované variantě v přestávkách mezi automobilovými závody, moderovanou Janem Kovaříkem? Prošla naprosto nepovšimnuta, a pak, když ji Nova regulérně koupila, byla z ní obrovská bomba.
Čím to je?
S licencí si totiž nekupujete jenom formát, ale i know-how. Dekoraci, znělku, celý grafický set, veškeré hudební předěly, veškerou filosofii a psychologii hry, která k tomu je. Kupujete si perfektní scénář, postavení kamer, svícení. Když se podíváte třeba Milionáře, má tři základní druhy nasvícení. Zkrátka si koupíte něco, co je prověřeno. Pokud jde Fremantle a to, že neprotestoval proti Talentmanii, myslím si, že se tyto firmy nějak dohodly. Většinou veřejnému sporu předchází řada diskrétních zákulisních jednání. Fremantle bezpochyby nemá zájem jít do sporu s někým, kdo by od něj mohl koupit licenci na nějaký další formát. Určitě hledali nějaký způsob, jak se vzájemně vyrovnat. Fremantle má spoustu formátů a televizí tu zase není tolik, aby se mohl soustředit jen na jednu z nich.
To je pravda, Primě prodal Got Talent a Farmáře, nedávno i X-Factor, Nově zase SuperStar. To samé i na Slovensku.
Popravdě nevím, co ještě chtějí televize hledat za talenty, když se tady končí dvě podobné soutěže a teď zase půjdou proti sobě SuperStar a X-Factor. Upřímně řečeno, vítězové těchto soutěží jsou chudáci, protože po nich už neštěkne ani pes. Před časem jsem na svůj blog na DigiZone.cz napsal, že de facto nejde o objevování talentů, ale o reality show s veřejnými popravami. Hrdinou není vítěz, ale poražený, který odchází a má na konci jakousi labutí píseň. U soutěže Nejslabší, máte padáka! vyřazený také prochází uličkou hanby, u Big Brothera má vyřazený možnost vyjádřit ve zpovědnici národu své pocity předtím, než zmizí jako naprosto nezajímavý člověk zpátky na ulici. Televize nemají zájem hledat talenty, mají zájem bavit lidi a vytvořit pocit, že jde o nějakého vítěze. Po skončení soutěže ale už o tyto vítěze nemá zájem ani gramofonová firma, která jim má vydat CD. Nerada vydá první, druhé už většinou ne.
Vyplatí se vůbec televizi koupit originální formát nějaké soutěže? Když se podíváte na aktuální souboj talentových soutěží, Nova se svojí neoriginální Talentmanií vítězí.
Nova vítězí, protože má ze setrvačnosti větší publikum. Nezapomínejte, že to byl první komerční kanál, který tu byl. Získala pozici po ČT 1, ta se přesunula na druhý kanál. Vysílací síť s nejlepším výkonem dostala Nova, zatímco Prima přecházela z lokální televize pro střední Čechy a Prahu velmi složitým vývojem k nové celoplošné televizi. Nejsem si jist, zda-li už má stoprocentní pokrytí, digitalizace ještě není u konce. Prima neměla nejkvalitnější vysílací síť a navíc si nesla pověst jako TV Premiéra, což byl „italský výprodej“. Z Novy proto byla okamžitě velká hvězda, a tato setrvačnost tady ještě po určitou dobu bude.
Česko Slovensko má talent na Primě zpočátku vyhrával, později ho ale Talentmania dohnala a předehnala.
Nesleduji to do té míry, jako vy, ale pravda je, že Nova bude mít vždycky určitou výhodu. Pokud půjde se stejným formátem jako konkurence, bude mít větší šanci, že vyhraje. Nova umí masivnější promo, Prima má v tomhle ještě co dohánět. Je vidět, že Nova se dokonce poučila v tom, že není samonosná, takže umí dělat promo i mimo obrazovku. V tomhle kdysi vynikala víc Prima, protože věděla, že má slabé self promo, takže hledala silnou oporu v printech a u dalších partnerů. Faktem je, že Nova má velmi kvalitní tým self promotion. Rozdíly v kvalitě pořadů běžný divák zase tolik nevnímá. On se prostě chce bavit, přepíná.
Do roku 2006 jste vedl redakci zábavy na Nově. Od té doby se televizní trh hodně změnil, komerční televize cílí spíš na mladší publikum. Jak se podle vás proměnila televizní zábava?
Současná cílová skupina Novy, diváci ve věku od 15 do 54 let, se stanovovala v době, kdy jsem v této televizi pomalu končil. U ní měla Nova nejlepší čísla, proto se tolik zafixovala. Je to trend, který není úplně rozumný, protože lidé dnes chodí do důchodu v 62 letech a v budoucnu budou odcházet do penze ještě později. Čili od 55 do 62 let jsou stále ještě činní, mají více peněz, děti je už opustily, zakládají si vlastní rodiny… Vlastně není žádný důvod necílit reklamu na tuto nejbohatší část populace. Logiku to nemá. Ve Spojených státech je takový trend, že se některé televize soustředí na bohaté důchodce. I u nás jednou mohou být penzisti bohatí. Pokud na ně ale budou televize kašlat, budou přicházet o zajímavého zákazníka.
Čím si vysvětlujete to nové zacílení televizí na mladé? Je to kvůli všeobecnému poklesu sledovanosti, nebo kvůli mediálním agenturám a zadavatelům inzerce?
Trend omladit české televize přišel shodou okolností nešťastně v době, kdy se mladí spíš orientují na internet a na jiný druh zábavy. Když si porovnáte čísla z doby, kdy jsme dělali zábavu na Nově, oslovovali jsme 40 procent diváků v ratingu (40 procent celkové dospělé populace, pozn. red,), nikoli ve share (40 procent z diváků, kteří se v danou chvíli skutečně dívali na televizi, pozn. red.). Mívali jsme od tří do čtyř milionů diváků. Dnes takového čísla nedosáhne žádná televize ani v podílu na publiku. V okamžiku, kdy má nějaká televize podíl přes 30 procent a rating přes 20, otevírá šampaňské. Podle mého odhadu přišly všechny televize souhrnem minimálně o milion diváků, který se na ně přestal úplně dívat. Nebo se na ni nedívají tak často.
Co to znamená v globálních číslech?
Dnes se 100 procent diváků nerovná pěti milionům lidí, ale třeba jen třem nebo čtyřem milionům. Možná to nebudou ani tři miliony. Tím pádem klesly i výkony televizí, protože ceník reklamy je dělaný na počet diváků, kteří tuto reklamu sledují. To znamená, že v okamžiku, kdy nedocílíte patřičného výkonu, musíte reklamu takzvaně „dosypat“. Jestliže slíbíte klientovi, že se budou na pořad dívat tři miliony diváků a váš odhad je špatný, a dívají se jenom dva, musíte ten zbylý milion dodat později. Za stejné peníze tedy musíte odvysílat více reklamy. Když je reklamy příliš mnoho, devastuje vám to televizi, protože to odrazuje diváky. Dalo by se říct, že komerční vysílání je reklama obklopená programem. Reklama je na tom celém to nejdůležitější, a program je tam jenom proto, aby se divák přilákal k jejímu sledování.
Vedli jste v době, kdy jste odcházel z Novy, spory o podobu zábavných pořadů?
Krátce přede mnou odešla programová ředitelka Libuše Šmuclerová a šéfproducentka zábavy Jiřina Pokorná. Zůstal jsem na Nově osamocen a věděl jsem, že tam už dlouho nepobudu. Více méně jsem se na to už těšil, protože jsem byl na jednom postu už třináct let. Byl jsem z toho už unaven. Nicméně David Stogel jako nový programový ředitel Novy neměl ten typ zábavy, který jsme dělali, rád. Obecně zahraniční management českým formátům většinou moc nevěřil. Ono se špatně vysvětluje akcionářům, když uvedete na obrazovku původní českou věc, a ona nefunguje. Bude vás to stát pár milionů korun, a akcionáři vám řeknou: proč jste nekoupili něco, co je úspěšného v zahraničí?
V okamžiku, kdy koupíte něco, co je úspěšné v zahraničí, a ono to tady nebude fungovat, akcionáři si jenom řeknou, že český divák je nějaký divný. Ale máte je z krku. Novu vede americký ředitel, který má nad sebou rumunského prezidenta. Jestliže Primu vedl nejprve Litevec, který měl britského programového ředitele a nad sebou švédské majitele, a ti mají americké vlastníky, tak nemůžete nic jiného čekat. Českým televizím chybí osobnost typu Vladimíra Železného, která by si na zahraničních majitelích dokázala vydupat českou specifiku a obhájit původní české formáty. Dnes se už majitelé i managementy tak trošičku bojí a radši půjdou do osvědčeného zahraničního produktu, který se dá určitým způsobem modifikovat, ale je prověřený. Cena licence se vám potom vyplatí.
Jsou tu ale i televize, které se snaží udržet původní zábavu a cílí na starší diváky: Barrandov nebo první program České televize.
První program ČT by vůbec neměl být v konkurenčním prostředí s komerčními televizemi, protože rozdíl mezi komerční a veřejnoprávní je v tom, že veřejnoprávní dostane nejprve peníze, a pak za to pořizuje program, zatímco komerční televize musí nejprve investovat do programu, aby jeho prostřednictvím dostala peníze z reklamy. Jestliže má ČT peníze z koncesionářských poplatků a k tomu si ještě přivydělá merchandisingem z prodeje kazet, DVD a teleshoppingem, který se nezapočítává do reklamních časů, bylo by smutné, kdyby diskriminovala dnes už poměrně dost početnou skupinu lidí, kteří jsou mimo cílovou skupinu komerčních televizí. Ze zákona musí uspokojovat i starší diváky.
A televize Barrandov?
Barrandov se snaží jít cestami, které jsou trošku jiné než ty, kterými jdou ostatní komerční televize. Kdyby šel stejnou cestou, byl by třetí nebo čtvrtou televizí ve stejném zástupu. V okamžiku, kdy si zvolí jinou cestu, je na prvním místě a je vidět. Tohle dělal kdysi skvěle šéf programu na Primě, Miloš Zahradník, který uměl vyzobávat ratingy a shary i v méně atraktivních časech, než je prime time. Tím pádem srovnal celodenní průměry, takže dokázal Primu vytáhnout v denních datech na docela hezká čísla. Vždycky si našel slabiny konkurence, a do nich šel. Dnes se ale Prima chová naprosto nevypočitatelně, co se týká programování.
Co máte na mysli?
Všichni víme, že v pátek večer od osmi hodin nefunguje žádná zábava. Kdokoli dal nějaký zábavný pořad na osmou v pátek, což je čas, kdy lidi chtějí seriály, pohořel. Prima to udělala s pořadem Hvězdy u piána, což je hezký irský formát, a tím ho zazdila. Neměl absolutně žádnou šanci proti Četnickým humoreskám na ČT 1. Teď dělá Prima to samé s obnovenou řadou pořadu Hádej, kdo jsem. To je jeden z vůbec nejúspěšnějších zábavných pořadů na světě, který existuje už šedesát let, je to vůbec nejstarší televizní soutěž, co se v padesátých letech objevila v Americe. Vystupovala v něm spousta amerických celebrit, včetně prezidentů. Tento pořad Prima nasadila proti seriálu Vyprávěj na ČT 1. Marné je říkat, že to prostě fungovat nebude. Nemá to logiku.
Hvězdy u piána jste pro Primu produkoval vy, ne?
Ne, psal jsem pro něj scénáře. Produkovala ho TV Barrandov ještě v době, kdy ji vedl Petr Chajda a ještě sama nevysílala. Já jsem jenom se souhlasem licensora trochu proměnil scénář, aby odpovídal českým podmínkám. Vymyslel jsem jiný konec a trošičku jiný průběh soutěže. Nicméně, i kdyby to bylo sebeatraktivnější, v pátek večer to nemělo šanci. Kdyby to dali alespoň ve 21 hodin, v tom čase kdysi Nova vysílala Do-Re-Mi, tedy po seriálu, fungovalo by to. Vždycky funguje nějaká hierarchie programu, proti které nemůžete jít. To máte stejné, jako když Poláci šli jízdou proti německým těžkým tankům. Seriál je tank, a zábavný pořad je lehčí kavalerie. Proto se také televize tolik snaží a je přeseriálováno. Když jedna televize udělá pět seriálů, tak ta druhá jich musí udělat také pět. Proti seriálu nemůžete bojovat něčím, co je slabší.
Není to zbytečná devalvace? Televize si pak zbytečně těmi seriály nasazenými proti sobě vybíjejí diváky.
To je úplně jedno. V okamžiku, kdy dáte něco slabšího, vyhraje ten seriál. Čili nemáte na výběr.
Proč tedy ty televize proti sobě nedají dvě slabé věci a nedosáhnou stejného výsledku levněji?
Ukažte mi dvě komerční televize, které se dobrovolně vzdají jakékoli výhody, kterou mají proti té druhé.
Takže radši obě dvě finančně vykrvácejí?
Jedna druhou uzbrojí, tak jako Američané uzbrojili Rusy. Tyto dvě velmoci se také nemohly dohodnout. Sice to bylo na jiném poli, ale srovnání je podle mě naprosto přesné.
Čili současná bitva talentových show na Nově a Primě, která bude příští rok pokračovat soubojem SuperStar a X-Factor, bude o tom, která z těch televizí to ekonomicky vydrží déle?
Nemyslím si, že by televize na talentových show zase tolik krvácely. Podle mě to je udělané tak, že i menší počet diváků může generovat zajímavá čísla. Televize jsou nastavené tak, že jsou ziskové, stejně jako je ziskový hotel, když je naplněný z jedné třetiny. Jinak by to vůbec nemohlo fungovat. Pokud byste měl hotel, který by se neuživil, kdyby neměl stoprocentní naplnění, brzy byste zkrachoval. Marže je u talentových soutěží tak vysoká, že unese i určité ztráty diváků. Upřímně řečeno, osobně si myslím, že to ty televize přežijí. Peníze pak ušetří někde jinde. Prima zruší sportovní zpravodajství a někde to okrouhá, Nova zruší něco jiného, co se jim nehodí do krámu. A půjde se dál.
Zmínili jsme televizi Barrandov. Jak hodnotíte dva roky její existence?
Přiznám se, že Barrandov moc nesleduji. Občas na něj přepnu, některé pořady se mi zdají být zajímavé, ale je to opravdu orientované na alternativu toho, co neposkytují ostatní televize. Pokud tedy nemáte chuť na souboj talentů na Nově a Primě, nebo na to, co vám servíruje ČT, uspokojí vás Barrandov. Myslím si, že Barrandov to má hodně těžké, protože je postavený na principu celoplošné plnoformátové televize, aniž by měl finance na to, aby ho dokázal spolehlivě naplnit. Plnoformátová televize je velmi složitá, proto se většina menších televizí specializuje na něco konkrétního. Některé německé televize třeba vysílají jen koupené seriály a rezignují na zpravodajství, zábavu a vlastní dramatickou tvorbu. Na kabelu vidíte, že se řada televizí specializuje na dokumenty nebo na sport. Plnoformátová televize by vám měla poskytnout všechno, a to je nejtěžší.
První program ČT vede vás bývalý kolega z Novy Radan Dolejš. Myslíte si, že se bude snažit oslovit ty diváky, které Nova s Primou programově opouští, tedy ty starší?
To je otázka na Radana Dolejše. Já jsem s ním už dlouho nemluvil. Vím určitě, že je velmi schopným a přiměřeně ctižádostivým dramaturgem, který patřil společně s Honzou Czechem k mým nejlepším dramaturgům. Vytvářeli ty nejpopulárnější programy na Nově. Legendární jsou jejich Silvestry, ale i zábavné sobotní programy. ČT 1 není jenom o zábavě, je to velké sousto. Ale já věřím tomu, že Radan Dolejš jako vzdělaný člověk, který vystudoval historii a psal knížky o Voskovcovi a Werichovi, celý život se zabývá s velkým a hlubokým ponorem o Karla Hašlera, velmi rychle vstřebá určité věci, které potřebuje k tomu, aby tuto stanici řídil co nejlépe. Co udělá, nevím, ale myslím, že tím, že dobře zná Novu, kterou prošel, spolupracoval na některých projektech i s Primou, bude se snažit najít diváka, kterého třeba zrovna ty komerční televize rády nemají, a poskytne jim program, který očekávají. Má taky určité povinnosti, které mu určuje zákon o ČT a o veřejné službě, kterou má ČT poskytovat. Nebude to mít jednoduché.
Navíc když sledovanost prvního programu ČT povážlivě klesá…
Kdysi mi jeden člověk z BBC říkal, že v Anglii se v radě pro rozhlas a televizi zamýšleli, proč je vlastně potřeba veřejnoprávní televize. Nebylo by lepší ji zprivatizovat? Vždyť často dělá totéž, co komerční televize. A to říkali v okamžiku, kdy ta televize měla příliš mnoho diváků a šla trošku komerční cestou. V okamžiku, kdy ta televize opravdu rigorózně začne dodržovat principy veřejné služby a dívá se na ni málo diváků, rada řekne: nikdo se na ni nedívá, proč by jí měli všichni platit tak velké koncesionářské poplatky? Čili je tam vždycky dvojí úhel pohledu: buď je veřejnoprávní televize příliš komerční, a potom je třeba ji zprivatizovat, a nebo ji zrušit, protože se na ni nikdo nedívá. Televize musí nějakým způsobem naplňovat veřejnou službu, ale současně si musí udržet diváka, což upřímně řečeno Prodanou nevěstou neuděláte. I když je ušlechtilé vysílat vážnou hudbu, většinový divák to neocení. Navíc se vám ji nevyplatí vyrábět pro jednu televizi a jeden trh – alespoň ne v době, kdy existují specializované kanály zaměřené na vážnou hudbu, které vysílají třeba do padesáti zemí světa a rozloží si tak náklady.
Podobně to teď funguje u komerčních televizí v České republice a na Slovensku. Talentové show také vyrábějí společně a rozloží tak jedny náklady mezi dvě televize a dva trhy.
Bezpochyby za stejné náklady dostanou více reklamy. Ještě nedávno jsme měli na kabelových televizích reklamu v rumunštině nebo maďarštině podle toho, odkud se ten program šířil, a protože nebyla technická možnost rozdělit obrazový signál, který šel z jednoho centra, zatímco zvukových stop tam bylo možné dát několik, ale teď jsou tam už i české reklamy. Vysílací čas je drahý i na kabelu, a proč by měly těm televizím utíkat peníze jenom proto, že nedělají odpojované časy pro jednotlivé země?
Ještě se vrátím k Radanu Dolejšovi. Neoslovil vás s nabídkou spolupráce na nějakém projektu pro ČT 1?
Ne, ale nevylučuji, že kdyby mě Radan na něco oslovil a byl bych užitečný, že bych tak učinil. Pravda je, že jsme si několikrát telefonovali a říkali si, že bychom se měli na něčem sejít. Dovedu si ale představit, že Radan Dolejš je vystaven neuvěřitelným tlakům. Sám jsem to zažil. Neustále ho někdo oslovuje, tlačí na něj, nabízí mu něco a přemlouvá ho k něčemu, což já nedělám a dělat nehodlám. Na druhou stranu si taky myslím, že by jeho pověsti neprospělo, kdyby se začal obklopovat lidmi z Novy, protože by mu to začali vytýkat. Už tak se mu vytýká novácká minulost, připomínali mu kapelu Šlapeto a estrády, které točil na Nově, aniž by reflektovali, že má i jiné polohy a udělal pro ČT spoustu pořadů.
Nova připravuje na jaro další kolo pěvecké soutěže SuperStar, Prima konkurenční X-Factor. Vaše agentura zastupuje řadu finalistů této soutěže, takže se musíte těšit na nové klienty. Nebo ne?
Já se na to vůbec netěším. Agenturu jsem založil spíš pro svoje potěšení, než pro zisky. Vím, jak to mají hvězdy a hvězdičky poměrně těžké, protože dnes mají velké problémy i velké hvězdy. Lidé moc nechodí na koncerty, už zvažují, do čeho dají nebo nedají peníze. Spousta pořadatelů nemá takové peníze, aby mohli dovolit dotovat takové programy. Situace je pro kapely velmi svízelná. A to i v případě, že jsou ochotny hrát úplně zadarmo, protože i to stojí náklady na provoz klubu. Jeden z finalistů SuperStar Michael Foret někde napsal, že by televize měly vymyslet spíš soutěž na hledání nových manažerů a skladatelů, protože to množství hvězd se jinak neuživí.
O jak velké množství může jít?
Jestliže každá řada SuperStar produkuje 12 finalistů, a teď se chystá už pátá řada, jde jenom o 60 finalistů této soutěže. X-Factor bude mít druhou řadu, to je dalších 24 finalistů. Dohromady 84 zpěváků, a to nepočítám některé finalisty ze soutěží Got Talent a Talentmania. Takové množství lidí se neuživí už ani v muzikálech. Sice na sebe v soutěži upozorníte, ale brzy se na vás zapomene. Většina těch zpěváků se dnes „plácá“ po muzikálech, ale pořád to je lepší, než prodávat v samoobsluze. Muzikály vám hodí nějakých 30 až 40 tisíc korun měsíčně, když máte kliku a slušný honorář. Ale pořád je to tak, že vystupujete za tři až čtyři tisíce za kus, ačkoliv byste mohl vystupovat za 40 nebo 50 tisíc jako velká hvězda. Takže slabší popularitu musíte dohonit kvantitou.
Foto: archiv Ivana Rösslera
ČLÁNKY DO MAILU