Všechno toto snažení EU a dalších státu na tzv ochranu soukromí a uživatelů pomocí cookie lišt, zákazů cookies třetích stran atd.. bude mít jediny efekt.
Ztrátu soukromí uživatelů, to zas něco politici nedomysleli. Jediný funkční web bude za pár let jen ten placený, neplacený se prozovatelům nevyplatí udržovat protože z reklam ho neuživí. Placený web znamená platit za jeho služby, tj idenitifkovat se přes bankovní účet, platební kartu, paypal účet apod. Takový uživatel má násobně méně soukromí než kdyby přijal stovku cookies (jedine snad, že by nějaké cookies udělil eshop po odeslání objednávky a to dále šířil po netu).
Takže bravo EU, to se zas něco povedlo.
Jo a to, že to zničí malé a střední webové stránky, to už je takový bonus.
přitom ten největší problém dělají samotné společnosti a jejich snaha obcházet regulaci a nikoliv samotné regulace. Chovají se prostě jak predátoři.
Jsou tady společnosti, které cíleně vytváří obsah a očekávají peníze, dosud ti peníze získávaly potají prodejem a zhodnocením uživatelský dat, které začaly masivně sbírat. Najednou musí říct, co sbírají a komu to dávají a ještě k tomu musí mít souhlas. Najednou vidíme, jak si stěžují, dělat to tajně je prostě snažší než být transparentní.
Kolečko, kdy moje osobní údaje slouží ke vzniku obsahu mně postavenému na míru, tak abych jim věnoval další osobní údaje a čas nepovažuji za férový. Holt by si někteří měli přehodnotit obchodní model a ne si ubřečeně stěžovat, že jim někdo rozbíjí jejich hračku. Lidé by si měli uvědomit, že jsou pokusnými králiky, které se někdo snaží různými technikami cíleně ovlivňovat a získávat jejich čas a pozornost. Nejsme stroje, necháme se snadno zmanipulovat a celý ten článek je vlastně o tom. Pokud lidem nabídnou co podvědomě je zajímá, zůstávají na webu, když to ale přímo nenabídnou a lidé si to musí sami najít, nehledají to, odejdou.
Nesouhlasím. Pro tyhle weby je prakticky bezcenná informace, že je používá Franta Omáčka s emailem franta@omacka.cz. Pro ně je podstatně užitečnější mít uživatele pod anonymním identifikátorem, ale vědět o každém jeho pohybu na Internetu. Při takovém množství dat je stejně deanonymizace jen otázkou peněz.
Já budu raději, když mě provozovatel bude znát jménem, ale nebude o mně nic vědět, než když mě znát nebude, ale bude o mně vědět skoro všechno. To druhé je podstatně zneužitelnější než to první.
Ty regulace ho mimo jiné nutí do toho, aby byl transparentní v tom, jestli a co o mně sbírá. A když to bude překračovat únosnou mez, tak prostě přestanu platit. V tomhle modelu jsem já zákazníkem, ne inzerent. Samozřejmě budou existovat takoví vykukované jako teď Seznam, kteří si budou nechávat od lidí platit a ještě je budou jako produkty prodávat inzerentům, ale věřím tomu, že trh nabídne dostatečnou šířku možností a člověk si prostě vybere to, kde budou jeho soukromí respektovat více.
Bezejména:
Všechno zlé je k něčemu dobré. Až vámi popsaný čas nastane, přečtu si večer jen mailovou poštu, (Nějakého poskytovatele freemailu najdu vždy, i kdyby to mělo být třeba v Rusku) a místo zírání na ubohé zbytky toho, co bylo kdysi zajímavý internet, si půjdu sednout ven na lavičku a poslouchat, jak v parku před domem zpívají slavíci. (Už třetí rok nám tu hnízdí několik párů).