A média i horních deset milionů moudrých tu zas mají o čem přemýšlet a psát i vysílat. A kromě výsledků jsou to především dojemné i tragikomické příběhy s olympijskými kruhy více či méně spjaté.
Lid se zabývá globální konspirací, jací agenti které země podstrkávali ruským sportovcům doping ukrytý nejspíš v pelmeních, případně otázkou, neměla-li by se Martina Sáblíková ještě jednou odvolat proti odvolanému odvolání předchozího odvolání a kdo to vlastně všechno platí.
Ani olympiáda už není, co bývala
Mediální a reklamní odborníci se děsí blížící se chvíle, kdy jim přistane na stole faktura od olympijského výboru za oslavu sportovního úspěchu českého reprezentanta a gratulaci na Facebooku. A v neposlední řadě si nemálo nespokojených stěžuje na to, že olympiáda už není, co bývala. Není?
Herdekfilek! Co se tedy s olympiádou stalo? Vážně nám vadí, že je to tak dobře promazaný stroj na peníze? Vzpomínám na skandál z her v Atlantě 1996, kdy se ukázalo, že si v záplavě suvenýrů může fanoušek zakoupit třeba i záchodové prkýnko s pěti kruhy. Globální veřejné pobouření. A prodejní sukces. Tak o co teda jde?
Kde ty dávné ideály jsou…
S nostalgií vzpomínáme na původní ideál antických her, na nichž mohli sportovat pouze muži, a to výhradně nazí? Pokud by se již tehdy takový model rozšířil do současné celosvětové fascinace, jen si představte takového mongolského vrhače koulí, jak prožívá olympijský cyklus.
Dva roky putuje přes půl zeměkoule do Athén, aby se poměřil s nejlepšími. Před stadionem shodí kožešinu, a jak jej pámbu stvořil, vkročí do arény. Vrhne koulí, zjistí, že o 3 metry neprošel z kvalifikace, a se svěšenými rameny vyráží na dvouletou cestu nazpátek. To by byl doják! Miliarda lidí u obrazovek sotva potlačí slzu…
ČLÁNKY DO MAILU