Internet je komunitou, která ho doposud obývá, chápán jako svobodné prostředí, jež nepodléhá žádné regulaci, ať už z hlediska soukromého či veřejného práva. Svým způsobem je to skutečně tak. Nejlépe to ilustruje nedávná aférka kolem správy české národní domény, kdy se naštvaní majitelé domén ptali, kdo dal vlastně CZ.NICu s EUnetem právo vybírat poplatky a rušit nezaplacené domény. Odpověď je lakonická: po právní stránce vlastně nikdo, zkrátka to tak je. Na druhou stranu však existují i opačné příklady, ve kterých se právo objevilo i na Internetu – například „Venca Vošoust“, který nabízel na své webové stránce, mimochodem umístěné v USA, údaje o klientech České spořitelny, už bručí v chládku.
Ať budeme chtít či nikoliv, míra státní regulace a rozsah působení práva na Internet se bude s časem stále zvyšovat. Zatímco v případě nabízení ukradených dat o majitelích sporožirových účtů se asi většina z nás shodne na tom, že je to v pořádku, v jiných oblastech se názory různí. Odposlech e-mailů je typickým příkladem.
Zprávy, které se objevily v minulých dnech v tisku, hovoří o tom, že ve Velké Británii padlo rozhodnutí vybudovat monitorovací centrum pro Internet. Způsob fungování je poměrně jednoduchý, alespoň na papíře. Britská tajná služba MI5, která má mít centrum na starosti, si nechá zavést linky ke všem poskytovatelům připojení. Veškerá pošta, která bude procházet přes jejich servery, pak bude zřejmě zároveň směrována do tohoto centra. Jinou možností by bylo umístit jakési „černé skříňky“ přímo do cesty před tyto servery; jaké řešení bude zvoleno, je však z hlediska fungování relativně nepodstatné.
Na jednom místě se tedy budou shromažďovat miliony dopisů. Zpracovávat je jeden po druhém je samozřejmě nemožné, vládní záměry jsou navíc beztak poněkud odlišné. Podobně jako v případě telefonu by totiž nejprve měl přijít soudní příkaz k odposlechu a teprve poté by mělo být zahájeno sledování konkrétní osoby. Vzhledem k tomu, že stejný režim funguje – nakonec i u nás – také u všech ostatních komunikačních prostředků, je zřejmé, že vláda nemá žádný logický důvod, proč by v případě Internetu měla dělat nějakou výjimku.
Jsem přesvědčen, že celý projekt vzbudí vlnu negativních ohlasů. V živých barvách so dokážu představit reakci skalních uživatelů českého Internetu, pokud by bylo něco podobného realizováno u nás; něco takového nám však zatím zřejmě nehrozí, protože naši představitelé si zatím Internet představují spíše jako nějakou encyklopedii v počítači a odposlouchávat slovník je skutečně zbytečné. :-) Osobně jsem se však již v minulosti s řadou čtenářů dostal do sporu v otázce, zda je či není správné Internet odposlouchávat; řeč je nyní výhradně o státním odposlechu, nikoliv o rovněž probíraném čtení mailů zaměstnanců, které považuji za protizákonné.
Monitorovací systém, jak s ním počítají v Británii, má řadu problematických míst. Skrývá v sobě značné nebezpečí zneužití, protože množství informací, které by měl potenciálně obsahovat o každém z nás, je neuvěřitelné – a lákavé. Odpůrci navíc argumentují tím, že zločinci budou tak jako tak používat šifrované kanály a v síti odposlechu tak skončí jen obyčejní uživatelé. Osobně si však myslím, že není žádný důvod přistupovat k Internetu jinak než k jiným prostředkům, například k telefonu. Odposlech mailů může být v některých případech skutečně prospěšné. Také argument o šifrování se mi zdá částečně lichý: daktyloskopie se rovněž stále – a úspěšně – používá, přestože si každý může opatřit rukavice.
Velké ucho by mělo v Británii začít fungovat zhruba do roka. Jestli je to šťastný krok se však ukáže až mnohem, mnohem později.
ČLÁNKY DO MAILU