Kromě zdroje záleží ještě na samotném zpracování a podání.
Já se řídím jedním pravidlem. Málokterá věc, tedy i zpráva, je natolik důležitá abych se jí věnoval a řídil se jí.
Špatně se mi to vysvětluje, ale je to něco jako když na vás zaútočí reklama. Zvedne se vám adrenalin a hlava začne šrotovat. U některých jedinců, říká se jim oběti reklamy, je naopak hlava z tohoto procesu vynechána. Když se však přinutíte zklidnit se, zjistíte že není kam spěchat, možná ani není ta nabídka (zpráva) důležitá. Časem necháte zprávy kolem sebe jen tak volně plynout, občas se něčím začnete zabývat do hloubky, ale většinu času si dáváte jen věci do souvislostí. Tak nějak na pozadí. Prostě, samotná zpráva není ten důvod k životu...
Tak, teď bych se vrátil k předkladateli zpráv. Většina zpráv kolem nás jsou tedy jen takové plky a výstřely (týkající se právě probíhajících událostí) které nás nemají ani tak informovat jako spíše ohromit a zujmout.
Když si ale někdo dá tu práci (nedůležitým zprávám se věnují jen blázni), nějakému tématu se věnuje a pak vám ho uceleně předloží... To je úplně jiná kategorie. V těchto případech mi nevadí ani to že zpráva přišla se zpožděním.
Někdy je analýza starších "zpráv" to nejlepší co vůbec může být. Mnohem lépe pak odhadujete reakce a následky událostí současných, aniž byste se museli nechat ovlivňovat komentáři a zprávami (báchorkami) současnými.
Pozn.: Nevím jak je to možné, ale často když hledám na Internetu něco kolem současnosti, tak nakonec čtu články z posledního desetiletí.
Domnívám se, že ve střednědobých zprávách, má rádio rádio navrch. Ale přínos to má většinou jen pro pravidelné posluchače.
Opět analogie k reklamám. Když budete chodit stále do jednoho obchodu a sledovat ceny, nakoupíte levněji, než když budete běhat po městě a nakupovat kde je zrovna co slevněné. Akorát nesmíte nakupovat kdykoli, když si zrovna vzpomenete. Podobně se k vám v rádiu (na jedné zpravodajské stanici) většina hodnotných zpráv dostane, akorát ne hned ale třeba až při změně situace.
**
Pokud byl někdy někdo z vás delší dobu, jakýmkoli způsobem, mimo a zkoušel procházet zpětně noviny, třeba za půl roku (řekněme 26 výtisků), tak je mu určitě jasné, že všechny ty děsně důležité zprávy byly opravdu důležité jen den dva, některé jen pár hodin.
AD 2. Doporučuji Rádio Česko -- pouze zprávy a komentáře, žádná hudba ani "zábava". Na FM vysílá cca 6 hodin denně na frekvencích BBC (v Praze 101,1), o něco déle potom přes DVB-T nebo na Internetu, viz www.radiocesko.cz
tohle všechno tam samozřejmě je:) jen si to člověk musí najít. btw ještě k tématu.. nové vydání Digitu http://www.digit.cz/2011/03/24/digit-61-media/ kluci mluví o twitteru zrovna :)
Twitter je dobry v tom, ze ti prichadzaju informacie od ludi, ktorych si si sam vybral. Je to nieco ako tu spominal autor, ze mu kamaradi pri pive povedia vsetko dolezite. Ja som ho tiez nepouzival, ale momentalne ho tiez nepouzivam. Je tam kopa "SPAMu".
Nevyhoda Twitteru je, ze ho ludia zneuzivaju na totalne (*vulgarizmus*). Mna zaujimaju hodnotne informacie a nie ked tam niekto napise, ze "Dnes je den na prd, dostal som pokutu". Bohuzial, iba takych 10% prichadzajucich sprav je hodnotnych, ostatne su kraviny.
Je to nieco na sposob Facebook wall, ktory je zahlteny tiez vselijakymi kravinami a len sem tam ta nieco zaujme. Facebook je dnes dobry iba ako vizitkar a prehlad, co kto robi. Inak strata casu. Skoda toho twiteru, ale takto dopadol aj blog. Dnes uz bloguje barsaky adolescent.
Ještě v článku chybí zamyšlení, co jsou to pro člověka důležité novinky?
Co se děje v Libyi? Že někdo někde okradl důchodkyni? Ne... Spousta zpráv na webu je doslova balast...
Twitter zatím nepoužívám, ale kde berou ti lidé, kteří mají tolik času aby pořád něco komentovali? Najdu na Twitteru někoho, kdo mi napíše, že dneska ráno nejede metro C, že se koná nový pro mě zajímavý koncert (folkový, jazzový) nebo že nad Krkonošemi bude o víkendu krásně?
Tohle jsou třeba pro mě důležité informace, které se ale buď nedozvím včas, vůbec, nebo si je musím stejně pracně dohledat...
Snad trochu pomůže můj článek http://vkate.eu/co-je-to-ten-twitter nebo přímo video vytvořené Twitterem http://discover.twitter.com/?autoplay=true
Bohužel výběr je velmi úzký. Na trhu je tak maximálně 1 novin, o kterých lze uvažovat...Hospodářky. Mají alespoň tyto dvě výhody:
1) nejsou na prvních místech s nákladem, takže tlak "nemocých mocných" vůči nim není tak silný
2) mají svoje téma (ekonomika, business), takže během okurkové sezony nepíšou PÍ******
Před měsícem jsem dostal ve Student Agency zdarma tamten nejprodávanéjší bulvární plátek ("MF PRDnes" nebo jak se to zrovna dnes jmenuje) - nemohl jsem tam najít žádnou zprávu, která nevypadala jako PR. Bylo mi z toho špatně. Trochu to zachránila vložená příloha s dvěma dosud nepublikovanými rozhovory s Lustigem.
Kdysi se dali číst i Lidovky, ale jak je obarvili a spojili s MF PRDnes, tak ta jejich bulvarizace byla dokonána.
Osobně jsem čítával zprávy s týdenním zpožděním v týdenním souhrnu v newsletru Carolina (leta cca 1994 1995??).
Později jsem přešel na zadní stránku Respektu (nyní je to překryto obálkou). Vždy se i dobře pobavím.
A abych šel s dobou, tak jsem se teď vrhl na podcasting - no, zatím jen teoreticky ;-). Nicméně rozhlasu si velmi cením, a přes prznění Radiožurnálu, na němž začli někteří předloni makat, je pro mne Český rozhlas furt důležitý. A třeba existence BBC je pro mne posledním dokladem toho, že ještě může existovat svobodná žurnalistika (já vím, taky to tam teď prořezávaj).
Na rozlišování mám právě ty lidi. O převážné většině "událostí" se dozvím z různých blogovacích webů (SME, Respekt, iDnes), které u mne už dávno nahradily noviny.
Logika za tímto rozhodnutím je jednoduchá: noviny neinformují, noviny indoktrinují. Novináři přežvýkávají aktuální události a chytrými formulacemi mi podsouvají, co si o nich mám myslet. Kdežto blogy mi sdělí svůj názor rovnou, nezastřeně a bez nějakého předstírání nepředpojatosti. A když se někde stane nějaká zvlášť kontroverzní lumpárna (třeba když cikáni někoho ukopou téměř k smrti), dozvím se o ní pravdu spíše na blogu, než z oficiálních médií. :-P
Já sám se o sobě domnívám přesný opak. Vážím si času, vím že většina zpráv v médiích je o ničem, a dokáži ocenit ucelené a hodnotné informace s jejichž zpracováním si dal někdo práci.
>> Internet <<
Lidí kteří umí předložit opravdu hodnotné informace je docela málo. Tito lidé se nemohou věnovat všemu. Naštěstí tito lidé nebývají hamouni a jsou ochotni se o informace, své znalosti a analýzy podělit (někteří na Internetu).
Od úpadku periodik (časopisů) v Česku je třeba informace lovit v Internetu jako jehlu v kupce sena. Informace, to je i zábava a věci které vás zajímají.
Neprijde mi to zajimavy ani na blog. Resp. copak jsou blogy synonymem nezajimavosti. Obvykle asi jo, no, ale aby jich bylo vic takovych?
Zajimava vec v clanku "Když se stane něco velmi důležitého (alespoň z pohledu médií), obvykle o tom píše více zdrojů a člověk si prostě musí všimnout." IMHO nechapu, k cemu je vedet o necem, co je "velmi dulezite z pohledu medii". Velmi dulezite jsou prave veci mimo propagandu, nebo kdyz uz, strety propagand, ale rozhodne ne 1000000x retweetovany info, ze prase vyhrabe v lese mrtvolu nebo tak neco.
Z jakeho duvodu jsou zpravy "velmi dulezite". Zvlast u tech aktualnich je jejich dulezitost nulova, protoze jim v tu chvili neni vubec rozumet. S odstupem casu napr. zjistime, k cemu je valka v Libyi, ale i kdyby Kaddafi ted treba potopil letadlovou lod (a o tom by se psalo aspon 3 dny), tak co z toho plyne pro me, ze to potrebuju vedet v ty samy sekunde?
Vubec, ale vubec nic.
Zkratka a dobre si autor plete dulezitost a stadovitost, i kdyz pochoptelne, stadovitost je to jedine, co je z hlediska medii a propagandy dulezite. Neni to vsak dulezite pro neboheho ctenare, pokud neni jeho sebevedomi a usudek zcela zdecimovan.