Takže po stoosmdesátéprvé: Všude používají reálné nástroje i počítačovou hudbu. Je jedno o jaké jde nástroje, jde o to, jestli je hudba dobrá, má duši, melodii, originalitu... Naopak v Německu, Rakousku a Slovensku jede syntetická hudba mnohem víc než tady, protože všechny tyhle země mají silnou taneční scénu. Ta tady chybí, tade právě preferují pouze skutečné nástroje, živou hudbu a všechno to je plytké, nudné a jednotvárné. Kryštof, Chinaski atd., bože, to je taková nuda, pusťte si nějakou řeckou taneční vypalovačku s počítači i nějakou příměsí tradičních nástrojů a zjistíte, co to je hudba, ta vás rozproudí, i kdyby jste nechtěli. Nebo nějaké ruské balady, to jsou emoce, že se z toho skoro sesypete, ne jak ty naše táhnoucí se zvratky. U nás si muzikanti myslí, že na písničku vám stačí tři durové akordy, ale hlavně že zpíváte a hrajete naživo. Pro lidi je ale pak nějaký požitek z hudby nulový. Náš mainstream je tragický, což ostatně dokazuje i to, že zatímco slovenské věci se u nás hrají, naše věci naopak už na Slovensku prakticky neexistují a v rádiích tam češtinu až na výjimky prostě neuslyšíte. Doufám, že už to Štěpáne chápete. Je jasné, že Češi absolutně nemají hudební cítění jako jiné slovanské nebo jižní národy, ale to neznamená, že tu naše hudba bude o ničem. Jen se musí dát více prostoru zajímavým tvářím, třeba Vladivojna La Chia, to je pro mě muzikantka s originální tvorbou, kterou ale většina národa ani nezná.