Nejenom u nás si čtenáři stěžují na složitý svět streamovacích služeb. Není jednoduché zjistit, která platforma má zrovna licenční práva na oblíbený film nebo seriál a jestli z ní tento obsah brzy nezmizí.
Uživatelé sní o univerzálním katalogu za rozumnou cenu, kde pod jednou střechou bude nabídka různých studií, v různých formátech a nejlépe fungující na jakémkoliv zařízení. Za „rozumnou cenu“ jeden z našich čtenářů označil třeba 300 Kč měsíčně.
Jinak se prý nemohou světová studia divit, že uživatelé místo registrací na různé streamovací služby utíkají do náruče „alternativních“ zdrojů, odkud si obsah stáhnou na jedno kliknutí.
Ano, nutnost mít dedikovanou aplikaci pro každou službu není zrovna uživatelsky přívětivá, to je zcela bez diskuse.
Ale nemůžeme opomíjet pohled druhé strany. Každý provozovatel chce chránit své investice a práva, takže chce mít zejména vlastní exkluzivní obsah pod svou vlastní kontrolou. A to včetně výběru formátu a podporovaných zařízení.
Myšlenka jediného agregátora obsahu není vůbec nová. Prozatím ale fungují jen jako rejstříky s vyhledáváním, co která služba právě nabízí. Příkladem je JustWatch.com. V USA nalezneme také agregátory lineárního obsahu, například Pluto TV, nebo nově rozšířenou Live sekci Google TV s 800 živými kanály ve více než 10 jazycích.
Uživatelé chtějí víc: spojit veškerý VOD obsah všech poskytovatelů pod jedno uživatelské rozhraní, přes které půjde sledovat tituly metodou a la carte. Bez různých poplatků za tarify.
Nejen z výše zmiňovaných důvodů je prozatím tato varianta stále neprůchodná. Neznamená to ale, že by se o ní v nejvyšších patrech velkých společností neuvažovalo.
David Zaslav, generální ředitel Warner Bros. Discovery (WBD), takovou myšlenku nadhodil ředitelům konkurenčních společností v polovině května během konference pořádané společností SVB MoffetNathanson v New Yorku.
Nešlo mu ovšem o uživatelský komfort, ale o peníze. „Pokud to neuděláme sami pro sebe, myslím, že to oni udělají nám. Bude to Amazon, kdo to udělá, nebo Apple, kdo to udělá, nebo Roku, kdo to udělá. Už začali…“ řekl.
Streamingové společnosti napumpovaly do výroby obsahu obrovské finanční částky. Zcela pochopitelně proto očekávají jejich návratnost i se ziskem, což je základní princip jejich podnikání.
Byla by však průchozí „rozumná cena“ v představách českého uživatele? Méně než 300 Kč si účtují prakticky všechny streamovací služby na trhu, mírně tento limit překračuje jen nejvyšší tarif Netflixu. Tyto sumy si účtují jednotlivě. A teď by se o takovou částku měly dělit všechny služby dohromady? Podle jakého klíče?
Stejně jako u mnoha jiných oblastí podnikání i zde jde o prostou aplikaci principu nabídky a poptávky. Lidově řečeno: „ber, nebo nech být“.
Streamovací služby řeší i jiné problémy. O jednom takovém se rovněž zmínil šéf WBD David Zaslav: „Pět seriálů dělá 90 % sledovanosti HBO Max. Když to rozšíříme na 20 seriálů, jde o 98 % toho, co lidé na HBO Max sledují“. Ve zkratce, rozsáhlé katalogy služeb jsou podstatné jen pro menšinu klientů.
Provozovatelé největších streamingových společností se v prvé řadě musí zodpovídat svým akcionářům. Akcie Netflixu se obchodují v technologickém indexu NASDAQ, akcie The Walt Disney Company, provozovatele Disney+, zase na burze v New Yorku (NYSE:DIS).
Z čehož vyplývají i takové skutečnosti, které zmiňuje Derek Saul z americké verze magazínu Forbes v článku s názvem „Opatření Netflixu proti sdílení hesel může zvýšit cenu jeho akcií o 25 %“. Na konci května byla hodnota akcií Netflixu vyšší o 19,88 %. Celá záležitost s opatřeními proti sdílení hesel vznikla totiž hlavně kvůli tlaku znepokojených akcionářů Netflixu na vedení společnosti.
Na jedné straně renomované analytické společnosti hlásí milionové propady počtu klientů (například Kantar ve Španělsku), na druhé straně rozpolcené informace přicházejí z Netflixu samotného. Opakovaně informoval investory o „cancel reaction“, vlně rušení předplatného těmi klienty, kteří jsou s opatřením nespokojení.
Zároveň však manažeři dodávají, že „vylepšené celkové příjmy“ nakonec převáží ztracené miliony předplatitelů. Ve své poslední zprávě (duben 2023) o hospodářských výsledcích Netflix uvedl, že je „potěšen výsledky“ postupu proti sdílení hesel v Kanadě, na Novém Zélandu, v Portugalsku a Španělsku. Dodal, že jeho předplatitelská základna v Kanadě „nyní roste rychleji než v USA“. Ujistil také investory, že jeho výsledky v Kanadě jsou „spolehlivým ukazatelem“ budoucího vývoje.
Podle Dana Rayburna, průmyslového analytika specializovaného na streamovací média, zde ale dochází k souběhu několika velkých problémů. Počet předplatitelů a domácností v obou zemích je prostě „velmi odlišný“. Netflix také nebere v úvahu počet předplatitelů, kteří se rozhodnou jen přejít na nižší (a levnější) tarifní plány, místo aby je úplně zrušili. Bez sdílení hesla totiž ztrácejí dražší plány Netflixu část své hodnoty, protože někteří uživatelé se mohou k odběru těchto plánů přihlásit pouze kvůli výhodě, která umožňuje více lidem sledovat Netflix najednou z různých zařízení – a napříč různými domácnostmi.
Celkově to vzbuzuje dojem, že se Netflix pokouší žonglovat příliš mnoha míčky a zapomíná, že klienti tzv. hlasují nohama. Obzvláště v tak konkurenčním prostředí.
Než však začnete znechuceně rušit své předplatné Netflixu, jedna poznámka: společnost zařadila náš trh do skupiny zemí s tím spíše nižším účtovaným tarifem. Zatímco v ČR si za „uživatele mimo domácnost“ řekne o 79 Kč, v USA účtuje 7,99 USD (což je cca 175 Kč). V Kanadě příplatek vyjde v přepočtu na 125 Kč, v Portugalsku nebo Holandsku na 95 Kč, ve Španělsku na 142 Kč. Celkově se poslední vlna opatření týká 103 států a teritorií.
Většina streamovacích služeb má centrálu v USA. Jaký je současný zámořský trend, ukazuje komentář analytičky společnosti Omdia Sarah Henschel pro Wired: „Vidíme, že spousta z těchto služeb je nyní již dospělá, zatímco posledních 10 let to byl tak trochu Divoký západ. Všichni začínají čelit realitě, že teď musí vydělávat peníze a už nemohou jen tak rozdávat veškerý světový obsah za 5 dolarů.“
Možnost mít veškerý audiovizuální obsah na jednom místě, jakkoliv, kdekoliv, kdykoliv, za mírný poplatek, aktuálně na stole opravdu neleží. Sarah Henschel v této souvislosti mluví také o „krizi identity“ u streamovacích služeb. Vidíme to již nějakou dobu: produkty nesplňující očekávání jsou nemilosrdně ukončovány, původně exkluzivní seriály nebo filmy jsou nabízeny i jiným platformám, omezují se bezplatné možnosti sledování, objevuje se víc a víc tarifů s reklamami, ceny služeb vzrůstají atd. Začíná boj o přežití.
ČLÁNKY DO MAILU