Lidé mají mnohé nectnosti. Patří k nim i snaha vidět svůj obor činnosti, zájmu či podnikání jako to jediné, rozhodující a nejdůležitější, zatímco jiné obory jsou v lepším případě nedoceňovány, a v horším případě úmyslně přezírány či dokonce aktivně potlačovány. Lidé pak vedou četné půtky proti sobě, ve snaze prosadit právě svůj obor a vnutit jeho pohled na věc a jemu vyhovující řešení i ostatním oborům, v přesvědčení že cesta k vítězství vede jen přes prosazení vlastních partikulárních zájmů. Není to pravda, skutečná a trvalá vítězství vedou jen přes vzájemné pochopení, vzájemné respektování a vstřícnost k zájmům všech zainteresovaných stran či oborů. Velmi hezky se tato odvěká lidská tendence k vedení svatých válek projevila i na nedávné názorové přestřelce kolem zavedení velké transparentní cache v sítí TEN34.
Nechci zde přilévat další kapky do ohně, který vzplál mezi představitelem světa providerů (konkrétně CESNETem) a představiteli světa poskytovatelů obsahu (zejména jejich asociace APO), a přinášet další argumenty ve prospěch jedné strany, zaměřené proti straně druhé. Ostatně, zainteresovaný čtenář relevantní články nejspíše již četl (a kdo ne, najde jejich seznam na konci). Chtěl bych se spíše zamyslet nad příčinou tohoto sporu, nad jeho obecnějšími souvislostmi, i nad tím, zda nejsou na obzoru eventuelní pokračování podobných nedorozumění. Startovacím momentem k celému názorovému střetu bylo zavedení velké cache paměti na vstup do sítě TEN34, konkrétně na jeho přípojku do neutrálního peeringového bodu v rámci NIXu. Jak se později ukázalo, jednalo se o experiment v rámci akademických aktivit, ke kterým je síť TEN 34 určena (a kvůli kterým je také financována ze státního rozpočtu a z různých grantů). V praxi to znamenalo, že přístupy akademických uživatelů do „okolního světa“, přístupného přes NIX, procházely přes tuto cache se všemi důsledky, které nasazení cache pamětí přináší. Podstatné přitom je, že zavedení cache serveru se odehrálo způsobem, který je plně v souladu se standardy Internetu, v duchu jeho celkové koncepce i v duchu skutečně otevřených standardů, ke kterým má přístup kdokoli – tedy ne proprietárním způsobem, o kterém by někdo mohl prohlásit že „do něj nevidí“, že s ním nemohl předem počítat a kterému se tudíž nemůže (nebo není ochoten) přizpůsobit. Ostatně, existence cache pamětí (transparentních, a dokonce i celých hierarchických systémů cachujících serverů) je mechanismem, se kterým nejrůznější technická řešení Internetu (a hlavně jeho protokoly) již dávno počítají a vychází mu vstříc. Praktické používání cache pamětí není žádnou novinkou ani v našem tuzemském Internetu, velký cache server provozoval již dlouho i akademický CESNET – sám jsem již před lety při přednáškách studentům názorně ukazoval, jaký může být propastný rozdíl v odezvě, podle toho zda je cache server využit nebo nikoli. To, k čemu došlo nyní, bylo „nové“ a unikátní jen ve dvou věcech: ve velikosti (kapacitě testovaného cache serveru a intenzitě provozu na lince, na které byl nasazen), a v publicitě, které se nasazení cache v TEN-34 dostalo (hlavně zde na Lupě, i když zpočátku poněkud nepřímo a kvůli jiným skutečnostem – hle zde a tady).
Uživatelům akademické sítě TEN-34 se v důsledku experimentálního nasazení velké transparentní cache paměti určitě zrychlil jejich přístup do okolního českého Internetu (vesměs komerčního). Určitý efekt se ale projevil i v tomto „okolním komerčním světě“ – ten, kdo měřil návštěvnost svých stránek způsobem, který nevychází zcela z existujících standardů Internetu (v tom ohledu, že nepočítá s možnou existencí cache pamětí), zaznamenal určitý pokles naměřených hodnot – soudě podle údajů publikovaných zde na Lupě v řádu 10 procent (což by mělo vypovídat něco o tom, kolik procent uživatelů přistupuje ke komerčním WWW serverům z akademického TEN-34). Desetiprocentního úbytku si poskytovatelé obsahu samozřejmě nemohli nepovšimnout.
Nejprve ale na šťouravé otázky Lupy kolem nové cache zareagoval sám CESNET – správným věcným konstatováním, že chování cache pamětí je definováno existujícími standardy, a podle nich je způsob uchovávání jednotlivých stránek a jejich komponent v cache paměti rozhodujícím způsobem ovlivňován samotnými tvůrci obsahu (tím, kdo či co generuje příslušný HTML kód). Řečeno velmi jednoduše, je především na autorovi stránky a provozovateli WWW serveru, zda se jeho výtvor vůbec bude v cache paměti ukládat nebo nikoli. Současně ale právě v tomto momentě CESNET projevil značné nedocenění zájmů druhé strany (poskytovatelů obsahu), když ve svém stanovisku podrobně popsal, jak každý odkaz na stránku uloženou v cache paměti (či některou její součást, například právě reklamní proužek) vygeneruje alespoň malý „kontrolní dotaz“ na originál stránky (podle čehož mohou poskytovatelé obsahu počítat své přístupy) – ale sám svou vlastní cache paměť nastavil tak, aby se chovala jinak a tyto kontrolní dotazy nevysílala! (z toho byl CESNET usvědčen také zde na Lupě).
Následovalo stanovisko poskytovatelů obsahu, jejichž jménem promluvila asociace APO. Jejich stanovisko na mne osobně učinilo dojem, že tato strana se zatím s fenoménem cache pamětí příliš nesetkala, a neví mnoho o jejich podstatě a mechanismech fungování – především v tom ohledu, že způsob jakým jejich obsah „prochází“ skrz cache paměti je hlavně v jejich rukou (samozřejmě pokud správce cache tuto nastaví korektním způsobem). Takže místo toho, aby APO vynadalo CESNETu za špatné nastavení jeho cache serveru, pojalo vše jako útok proti samotné podstatě svého podnikání a vynadalo CESNETu za nasazení cache paměti jako takové! Dokonce požadovalo po druhé straně, aby zajistila něco, co by mělo být především jejím vlastním úkolem – zajištění aktuálnosti svých stránek v cache pamětech providerů. To provideři mohou ovlivnit pouze globálně, celkovým nastavením cache serveru, ale mnohem více a individuálněji to mohou ovlivnit právě poskytovatelé obsahu v rámci svých samotných stránek!
Stanovisko APO také nijak nevychází vstříc zájmům druhé strany, neboli providerům. Snaží se zohlednit především své vlastní zájmy, zejména pak svou vlastní schopnost dopočítat se „počtu návštěv“ na svých stránkách a vyzývá providery k tomu, aby v tom aktivně pomáhali. Dokonce explicitně vyzývá stranu providerů k respektování zájmů poskytovatelů obsahu – ale nenašel jsem zde ani náznak jejich vstřícnosti druhé straně, neboli ochoty pomoci providerům s nasazováním jejich cache serverům a s odlehčením jejich sítí. Přitom nasazení cache serverů může výrazně pomoci oběma stranám současně – providerům sníží zátěž jejich vnějších linek, a poskytovatelům obsahu zvýší návštěvnost díky tomu, že uživatelé se rychleji a snáze dostanou na jejich stránky a nebudou odrazováni pomalými a nevypočitatelnými odezvami (a nejspíše tedy budou mít tendenci více používat Internet, navštěvovat více stránek atd.). I o tom se už na Lupě psalo.
Každá ze zainteresovaných stran přitom může svým případným netolerantním chováním zcela zhatit korektní a vstřícný přístup strany druhé – poskytovatelé obsahu mohou nastavit své stránky tak, aby se z nich neukládalo do cache pamětí vůbec nic, a provideři zase mohou nastavit své cache paměti tak, aby si neověřovaly existenci novějších verzí (jako to původně udělal CESNET). Maximálního pozitivního efektu cache pamětí je možné dosáhnout pouze korektním nastavením cacheovacích mechanismů a současnou pečlivou optimalizací toho, které stránky a které jejich části mají být cacheovány a které nikoli. To je samozřejmě možné jen při vzájemné spolupráci obou stran a vzájemné vstřícností a ochotě pomoci jeden druhému, a ne zabetonováním se ve vlastních pozicích a trváním na jednostranné výhodnosti jen pro vlastní stranu! To si ale musí uvědomit obě strany současně, jak poskytovatelé obsahu, tak i provideři (a určitě nejen CESNET, protože vlastní cache servery by měl ve vlastním zájmu provozovat každý Internet provider).
Rád bych se ale zastavil u poněkud obecnějších souvislostí. Kolem Internetu se dnes pohybuje čím dál tím více lidí, a samozřejmě velmi mnoho z nich se snaží Internet ovlivňovat. Přitom procentuelně výrazně roste počet těch, kteří se zabývají spíše netechnickými záležitostmi (od poskytování obsahu, přes reklamu, až po obchod po Internetu atd.), a technické ani organizační podstatě Internetu nepřikládají tak velký význam. Tím nechci říci, že podstatě fungování Internetu nerozumí, resp. nejsou schopni porozumět – mám na mysli spíše to, že nepovažují za potřebné jí rozumět, a prioritu dávají jiným věcem. V tomto mém přesvědčení mne utvrdilo i konání letošního premiérového ročníku konference Prague Internet World: to, co zde bylo považováno za důležité a podstatné, a o čem se také pilně diskutovalo a co se hojně přetřásalo, byly věci jako výtěžnost reklamy, využití Internetu pro marketingové potřeby firmy, podnikání na Internetu apod. (výstižně řečeno: „jak na Internetu vydělat“), zatímco technické otázky byly zcela na okraji zájmu. Tento trend nejspíše bude dále pokračovat, a rozhodující slovo v dění kolem Internetu budou mít čím dál tím více lidé, kteří jeho technickou podstatu nedoceňují.
Před Internetem přitom stojí celá řada skutečných a velmi složitých problémů, které je potřeba co nejrychleji řešit. Problém cache pamětí patří k těm nejlehčím a nejsnáze řešitelným, již jen proto že má celkem jednoznačné a dobře definovatelné řešení. Po opadnutí vášní provideři zjistí, že tam kde mají určité stupně volnosti – v konkrétním nastavení svých cache serverů – by měli vyjít vstříc také zájmům poskytovatelů obsahu, kteří se chtějí dopočítat svých údajů o návštěvnosti, podle které jsou placeni zadavateli reklamy. Druhá strana, neboli poskytovatelé obsahu, se zase lépe seznámí s mechanismech cacheování, naučí se využívat jej i ke svému užitku a celkově se „naučí žít“ s cache servery.
Jeden z poněkud složitějších problémů již v názorové přestřelce kolem cache pamětí také vyplaval na povrch, a to legálnost samotného „cacheování“ (neboli ukládání dočasných kopií WWW stránek do cache pamětí, za účelem zrychlení přístupu koncových uživatelů k těmto stránkám). Stanovisko APO vychází z předpokladu, že to legální není. Doslova se tam uvádí že „ukládáním obsahu cizích počítačových serverů do cache paměti jsou de facto dále šířeny materiály opatřené copyrightem bez vědomí a kontroly jejich autorů.“. Až se poskytovatelé obsahu seznámí s mechanismy cacheování, a zejména pak s tím, že právě autor má rozhodující slovo ohledně způsobu cacheování jeho stránek, snad toto své stanovisko přehodnotí (alespoň v to doufám).
Problém je ale v tom, že i jiná stanoviska, k mnohem významnějším, důležitějším a hlavně složitějším problémům, budou nejspíše formulována a pak také vehementně prosazována pod nejrůznějšími lobystickými tlaky či ve snaze vyhovět značně partikulárním zájmům, často unáhleně a bez dostatečné znalosti věcné podstaty problému, a třeba i bez přesnější představy o tom, jak by mělo vypadat požadované řešení. Příkladem může být návrh zákona usilujícího o regulaci spammingu, který nedávno schválil Senát USA (jde o tzv. Murkowskiho návrh, podrobnější článek vyjde brzy na http://www.novinky.cz). Tento zákon, který v zásadě legalizuje spamming, jednoznačně preferuje zájmy jedné konkrétní strany (provozovatelů on-line marketingu), na úkor zájmů ostatních uživatelů Internetu. Problém je hlavně v tom, že tento návrh zákona nebere v úvahu způsob financování Internetu a snad jen v důsledku nevědomosti uzákoňuje možnost, aby některé subjekty fakticky odčerpávaly peníze z Internetu – tím, že spammeři mohou v souladu se zákonem nutit příjemce svých spammů aby nesli rozhodující část nákladů jejich marketingových kampaní.
Jiným příkladem, bohužel opět z USA, je tamní návrh na řešení problému správy domén nejvyšší úrovně – prvotní návrh vlády USA na řešení tohoto problému (tzv. Green Paper od pana Iry Magazinera) vycházel z čistě amerických pozic a nebral skoro vůbec v úvahu mezinárodní charakter Internetu a zájmy jiných států. V pátek 5.6. byl vydán přepracovaný návrh, který reaguje na záplavu připomínek, které se k původnímu návrhu sešly. Tzv. white paper ale nepřináší žádnou výraznější změnu, kromě toho, že faktické řešení všech významnějších problémů odsouvá na neurčito – přenechává je nepříliš přesně definovanému (komerčním) subjektu, který by měl teprve vzniknout a vše vyřešit. Ale jak, když zřejmě ani vláda USA si s tímto konkrétním problémem nedokázala poradit, a nejspíše se jej takto snaží elegantně zbavit?
Jiří Peterka
volný novinář a nezávislý konzultant
archiv článků: http://www.earchiv.cz
Související články (a že jich je požehnaně):
Odvolávám, co jsem odvolal – ještě jednou cache
Peering? NIX? Domény? Pchá, to všechno je hadr!
Proxy cache z pohledu druhé strany
První odpověď na stanovisko APO
APO se vyjadřuje k problému cache serveru na CESNETu
CESNET v TENu zavádí novou cache a provozovatelé serverů prskají
Jsou proxy cache nepřátelé lidstva?!
Stanovisko CESNETu k provozu transparentní cache v síti TEN-34 CZ
Kdo to chodí po českém Internetu?
Kdo mi to loupe perníček?
Boga jego
ČLÁNKY DO MAILU