Kdybyste vy prodejci a vnucovači nebyli vychcaní jako díra do sněhu, tak by nebylo nutné hledat cesty jak vám v okrádání zákazníků zabránit. A bylo by pak možné uzavírat dohody moderně na úrovni roku 2014. Ale vy prodejci až na pár vyjímek podnikáte abyste lidi ojebávali. A proto se nedivte že vám to nežereme a chceme se proti vám prodejcům bránit.
Problem je ovsem v necem jinem. Zcela jednoznacny nasledek smlouvy po telefonu === nelze zadnym zpusobem identifikovat ani jednu ze stran. Tudiz dusledek je ten, ze pokud "zakaznik" odmitne platit, mel by k tomu zcela libovolny soud pristoupit tak, ze je problem prodejce, ze uzavrel smlouvu prave timto neprukaznym zpusobem. Pochopitelne i opacne. Jinak receno, k libovolnym sporum kolem takovych smluv by soudy mely pristupovat tak, jako by smlouva vubec uzavrena nebyla, neb je na ucastnicich, ze zvolili neprukazny zpusob.
Podobne je tomu u nakupu pres web - pokud prodejce posle neco na dobirku, a zakaznik si zbozi nevyzvedne, je to riziko prodejce. Nema totiz stejne jak prokazat, ze si dotycny vubec neco objednal.
A toto je nezasadnesi potiz - soud se spokoji s konstatovanim, ze zakaznik nekde uprostred hovoru rekl ano.
"Já vycházím z toho, že člověk by se měl postavit čelem k tomu, co udělal a ne, že se pak bude zapírat a lhát, že on to nebyl."
To by se ovšem obyvatelstvo zeměkoule muselo skládat výhradně z Mirků Dušínů. Realita je taková, že nemalá část lidí si založila byznys na podvodech, ovšem v mezích stávajícího zákona, viz proslulé šmejdy (nebo na jiném levelu http://www.novinky.cz/krimi/348779-parta-pravniku-uspesne-vydirala-dodavatele-automobilek.html).
Dále "individuální odpovědnost každého svéprávného jedince" se podle mne dá aplikovat na podmínky, které je dotyčný jedinec schopen obsáhnout. Tedy například že není nutné apriorně předpokládat, že cílem prodávajícího je ošidit zákazníka. Nebo když po telefonu projevím o něco zájem, tak to nebude vykládáno jako závazná objednávka, ledaže by toto bylo výslovně dohodnuto.
Austrálie bych sem netahal. Je to řídce obydlený ostrov, kde státní instituce podobně jako v Británii občany tvrdě šmírují a ti před nimi nikam neutečou, leda do buše. Viz jejich legislativní aktivity ohledně Internetu. Na druhou stranu to může mít pozitvní efekt v tom, že i tamní lumpi si tak moc netroufají.
Co k tomu dodat? Úplná ztráta kontaktu s realitou.
Jsem zopodvědný, nic na dálku už z principu neuzavírám, a stejně jsem s O2 musel řešit problém se smlouvou uzavřenou na dálku!
Jak to probíhalo? Jednoduše, nabídka nových "výhodných služeb", na začátku ověření, že tedy jsem to fakt já atd. a došlo na podrobnější specifikaci produktu. V ten moment jsem ale nevěděl, zda pro mě produkt bude výhodnější, tak jsem řekl, že jestli z toho tedy nic nebude vyplývat a jestli se ta smlouva musí podepsat, tak ať mi to pošlou, já se na to podívám a když tak to prostě nepodepíšu a hotovo.
Následující měsíc přišlo od O2 vyúčtování na nový produkt objednaný přes smlouvu uzavřenou na dálku! Následovalo několik telefonátů a nakonec se mi z toho povedlo odstoupit.
Nicméně, je to bordel a rozhodně to není o tom, že jen některé skupiny obyvatel to potřebují, potřebujeme to prostě všichni, protože je zejména o vychcanosti lidstva.
Kolik je těch případů, kdy cestujete po světě, nemáte tam přístup ani k e-mailu, a potřebujete bezodkladně uzavřít smlouvu po telefonu?
To, že by existovala nahrávka hovoru, by podle mne stejně nedokazovalo, že spotřebitel něco informovaně odsouhlasil. Pokud na někoho podnikatel chrlí po telefonu jeden údaj za druhým, vůbec to neznamená, že by tomu spotřebitel rozuměl a chápal to. A dovedu si představit, že někdo radši všechno odsouhlasí, aby se dotěrného prodejce zbavil.
Sice to vy nemůžete ani při nejlepší vůli odmítnout, ale když jste tak protřelý a nikdo si na vás nikdy nepřijde, jistě pro vás nebude problém na konci té telefonické objednávky nadiktovat svůj e-mail, než položíte telefon, máte ve schránce text smlouvy, obratem jej potvrdíte a celé zdržení zabere dvacet sekund.
Vy jste snad vůbec nepochopil smysl článku ani důvod té novelizace.
Elektronicky uzavřená smlouva prostě nemůže být uzavřena po telefonu, neb nelze jednoznačně identifikovat zákazníka.
Běžně otravují mou nezletilou dceru, děsím se, kdy jí někdo zblbne, že někomu kývne. A pak? Proč bych to měla dál řešit, já, je nezletilá a šmytec.
Švagrová je zbavená svéprávnosti, zase to nese opravdu dost problémů, pokud jste to nezažil, jste mimo realitu. Průměrné IQ je 100, to je to, od čeho je třeba se odpíchnout.
Moje matka je neslyšící, již stařecky dementní, to samé, podomní prodejce ji dokáže utáhnout na vařené nudli.
Elektronicky to může probíhat proti elektronickému podpisu, autentizovaná bankovní platba apod. Tím se částečně eliminují ti, kteří (již, ještě) nejsou tak moudří, aby odolali.
Je třeba rovnoprávný vztah a to nyní rozhodně není.
Radku, setkal jste se někdy osobně s tím opravdu drsným "nabízením" po telefonu? Ne, nemyslím tím kultivovaný rozhovor dvou rovnocenných partnerů, kteří jsou vedeni zájmem se oboustranně výhodně dohodnout, ale to typické šmejdovské vyplachování mozku. Troufnu si odpovědět, že nesetkal. Jinak byste tady tak vehementně neobhajoval tuto široce zneužívanou možnost.
Mimochodem, vždy mě nesmírně pobaví plamenné výlevy rádobykapitalistů o zodpovědnosti a svobodě. Mnohdy ovšem jen o takové, která přinese chechtáky jim :D
Bohužel žijeme v systému, kde podvodníci a lumpové mají zelenou, takže je nutno dělat vše pro to, aby měli co nejmenší manévrovací prostor. Naštěstí je těch, co potřebují svobodu za každou cenu a bez ohledu na následky, menšina. A nutit někoho platit nehorázné peníze za to, že kdysi komusi cosi do telefonu řekl je zhovadilost.
Protoze primarnim cilem vsech techto nabidek je dotycneho umyslne zmast (otravovat zrovna v situaci kdy to neceka, nema cas, je v okoli hluk atd) aby diky teto finte "uzavrel" smlouvu na neco co vubec nechtel. Je to totez co tzv smejdi.
Za chvili nekdo prijde s tim, ze kdyz jdete po ulici nekdo zarve "prodam vam pantofle za 5000 Kc" a vsichni v okoli 50 m musi jasne zarvat "Nemam zajem !!!", jinak s nabidkou souhlasi.
Presne proti takovym smejdum je obrana nutna, protoze budou stale ve svych pokusech pritvrzovat, kdyz je nekdo vcas nezastavi. Takze nakonec ani ti, co se dnes holedbaji tim jak "Jim se to prece nemuze stat, protoze jsou neomylni a stale ve strehu" nakonec stejne podlehnou.
Mozna to jednou pochopite.
"Vám by vadilo se s prodejcem domluvit zda chcete záruku nebo ne?"
Ano, vadilo. Jako zákazník bych prodejci vydán na milost - ber nebo zmiz. Zapomeňte na bláboly typu neviditelná ruka trhu zařídí; podívejte se třeba na mobilní operátory, přesně takhle by to dopadlo.
Chci mít svá práve jasně dána, proč bych se měl s někým na něčem dohadovat? Nebaví mě to a nemám na to ani čas. Prodejce zašvindluje, bububu; udělá to podruhé - likvidační pokutu na něj, a ne nějaké dohadování. Takhle to funguje ve vyspělém světě, jen se o tom moc nemluví, to spíše o liberálních hodnotách a demokracii.
Minulý týden byl článek na novinkách: 12 letá holka nezaplatila v MHD a teď je jí 20 a chtějí po ní exekučně desítky tisíc. A taky byla nezletilá, když se to stalo.
Prostě dokud se tihle šmejdi nezačnou střílet, tak je ustanovení, které si tahle pakáž procpala do občanského zákoníku, pro naprostou většinu lidí velmi nevýhodná a diskriminující.
Ale klidně, kde není žalobce, není soudce. Rozhodněte se po svém a udělejte vše bez papíru bez ohledu na nějaká zákonná omezení, a jestli budou po vypořádání transakce obě strany spokojené, proč ne? Ovšem běda, když tomu tak nebude, nebo když se k tomu přidá třetí strana (např. při prodeji vozu, o němž se časem zjistí, že je kradený) a bude mít výhrady.
Živnostníci a drobní podnikatelé by měli být i nadále chráněni ustanovením o adhezních smlouvách (§ 1798 – 1801) a dále pak obecnými ustanoveními § 583 až 585. Pokud jde o uvedení v omyl lstí, pak je smlouva neplatná i když šlo jen o prkotinu. Nekalé praktiky se nevyplatí vůči jednotlivcům - musí být realizovány masivně - pak je ovšem také dostatek snadno dohledatelných svědků (Google). Ustanovení uvedené v § 588 také zdůrazňuje povinnost postihovat právní jednání porušující dobré mravy „ex officio“, když stanoví, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.
Pokud podnikatel chrlí jednu informaci za druhou a spotřebitel netuším o čem je řeč, jak s tím může souhlasit? Když vám dám k podpisu smlouvu a nebude ji rozumnět, tak ji podepíšete?
A kolik lidí má elektronický podpis, aby mohli smlouvu podespat elektronicky? Takže vytiskneme a poběžíme na poštu nebo do schránky. To má být systém uzavírání smluv v roce 2014?
Smutne, bohuzel v CR je takovy zakaz nutnosti. Jen ty smejdske akce bych z toho klidne vynechal, pokud jsou tak prezentovany. Uz jsem videl nekolik takovyhc prodavanych jako zajezd, coz je jednoznacne klamani zakaznika.
Smlouvy po telefonu jsou v podstate nesmyslne, nebot druha strana v naproste vetsine pripadu nemam zadny zaznam ci dukaz, zda a jak objednani probehlo, zda byly vyjmenovany vsechny podminky smlouvy (pochybuji, ze kazdemu automaticky prectou treba jen vseobecne podminky do telefonu, pritom je snad kazda z techto firem ma), atd.
Ja bych uzakonil pravo na zastreleni podomniho prodejce nebo zadavatele reklamnich telefonatu, kdyz to lidi otravuje,..........jsme svobodni, pokud nechcete být zastrelen, chovejte se podle toho - napr nechodte lidi otravovat. Nemuzu za to, ze cast populace je vypatlana a potrebuje od statu ochranu pred zastrelenim......
Ochrana nebo ostatně jakákoliv protekce se vždy otočí proti tomu koho chrání. Ochrana spotřebitele zdražuje zboží, ochrana zaměstnance snižuje poptávku na pracovním trhu, ochrana menšin zvyšuje její neoblíbenost ve společnosti.
Západní svět se řídí čím dál více těmi slabšími jedinci a silnější jsou trestáni za svůj úspěch. To ale není nic nového a překvapuje mi, že to ještě někoho překvapuje. :-)
Neuším co je a není drsné nabízení po telefonu. Nabídek po telefonu mám poměrně dost a zatím se mi nestalo, abych si objednal něco o co nemám zájem. Možná jsem měl jen štěstí. Zároveň klidně přiznám, že jsem byl v životě již několikrát napálen něčim podobným a vždy to byla jen moje chyba. Nesvaloval jsem ji na druhé, na zákony apod. Prostě jsem si splnil co jsem si způsobil a pro příště se ponaučil. A tak by to prostě mělo být.
Já tímto názorem neschvaluji ono agresivní chování některých firem a také se mi nelíbí, ale mám za to, že místo složitějšího řešení problému tam kde je, se hledá řešení jednoduché, které postihne tu většinu slušných obchodních nabídek takto uzavíraných. Je to jako by vám foukalo přes okno do domu a místo výměny okna byste zboural celý dům a postavil ho znovu.
Nemám nic proti ochraně slabší strany (spotřebitele) ale vše má mít své meze. Škoda, že neexistuje nějaká statistika uzavřených smluv tímto způsobem a počet takto podvedených opravdu by mne zajímalo, zda toto tvoří nějaké významné procento a zda neřešíme něco co sice je ale reálné to postihlo jen nepatrný zlomek z takto uzavřených smluv. Protože u každého typu smluv můžeme najít stovky podvedených lidmi, kteří našli skuliny a neběžíme hned měnit zákony s tím, že opět o kus dále omezíme možnosti lidi.
Vám třeba vadí být za sebe odpovědný? Vám by vadilo se s prodejcem domluvit zda chcete záruku nebo ne? Vám by vadilo se domluvit s druhou stranou zda chcete objednávku jen ústně nebo písemně? Tato možnost se rozhodnout a domluvit vám vadí? Potřebujete mít ke všemu zákony a předpisy?
Věřím, že mnohým lidem se žije lépe a jednodušeji, když mají nalinkováno co mají dělat, kdy to mají dělat, jak to mají dělat. Ale mne (a zcela jistě nejen mne) třeba baví to, že se pro něco rozhodnu a jen já osobně si můžu za to, jak to dopadne, když jsem se tak rozhodl. A proto nemohu souhlasit s tím, že prijde další nařízení jak žít život a jak se mám rozhodovat a to i za cenu toho, že pár lidí bude případně podvedeno.
A k tomu poslednímu odstavci - myslím, že se dá diskutovat slušně, bez osobních narážek apod., i když s druhým nesouhlasím.
Protože jsme Češi, je nanejvýš nutné zakázat u nás uzavírání ústních smluv a dohod, smluv po telefonu a podomní prodej společně s prodejem mimo místa provozování živnosti, Jestli někomu nestačí že každý den jsou lidé varováni v televizi před tzv. šmejdy a stejně na ty jejich zlodějské akce stále chodí spousty imbecilů kteří potom co jsou okradení v téže televizi brečí krokodýlí slzy, tak ať se nad tím zamyslí.
To ano, máte pravdu, že některé současné zákony chrání zákazníka asi i dostatečně. Ale, máme zcela nefunkční justici. Takže v praxi věc vypadá tak, že zákazník, který znenadání zjistil, že po telefonu uzavřel smlouvu kterou vlastně vůbec uzavřít nechtěl, podá žalobu na zneplatnění smlouvy. Než se soud rozhoupe vůbec k nějaké akci, tak mezi tím prodejce podá návrh na exukuci. A ten, kupodivu, je rozhodnut prakticky ihned. Ve finále je tedy zákazník bit nadvakrát, zaplatí podání žaloby a zároveň částku kterou "dluží" plus výpalné exekutorovi. O žádné dobré mravy a smlouvu uzavřenou v omylu se tu nejedná, to českou justici ve valné většině případů vůbec nezajímá.
Jo, a než milý zákazník vyhraje žalobu, tak firma která jej "oholila" už dávno, dávno neexistuje. Proto asi někdo už usoudil, že než opravit justici, tak vytvoří raději zákonný paskvil, aby se vykryly aspoň ty nejkřiklavější případy.
Kdysi mi podobné opruzy také přicházely. Řešil jsem to okamžitým zavěšením bez jediného slova, pak jsem zjistil, jak se těchto volání zbavit a když jsem měnil opa i s čísle, nechal jsem si okamžitě všechny tyto služby zablokovat, (v samoobsluze to nejde, musíte na pověřené pracoviště a tam výslovně říci, že si nepřejete, aby operátor komukoli sděloval, že vaše číslo je aktivní). A, světe div se, od té doby ani jedno otravné volání! Takže jediný způsob, jak se podobných rizik zbavit je, říkat na vše okamžitě a preventivně NE!
1. Zákazník je vždy v nevýhodné pozici, protože nahrává opačná strana (kdo z normálních lidí má telefon s nahrávacím zařízením?) a ta navíc může s nahrávkou libovolně manipulovat. Střih na nějakém mp3 souboru nemá šanci nikdo poznat, pokud je proveden opravdu odborně (a zase, vybavení k něčemu takovému bude mít spíš firma šmejdů, než normální člověk). A i kdyby stála nahrávka proti nahrávce, tak šmejdů coby svědků hovoru, bude zcela jistě víc.
2. Asi rozumný přístup je: Natvrdo říct komukoli, kdo nás telefonicky kontaktoval, že vzhledem k ustanovením nového občanského zákoníku, umožňujícím uzavírat po telefonu podvodné smlouvy, ho považujete za nedůvěryhodného partnera a potenciálního podvodníka. Seriózní firmy mohou poslat nabídku poštou nebo e-mailem.
Faktem je, že pokud to takto začne dělat víc lidí (že by všichni, v to nedoufám), tak budou mít různé obtěžující firmy s "úžasnými" nabídkami po žížalkách.
Takže pro vás je "štěstí" to, že na jakýkoli úkon co uděláte musíte mít zákony, omezení, doporučení a ochrany?
Já nepotřebuji svobodu za každou cenu, ale připadá mi, že naprosto rezignujeme na vlastní odpovědnost. Máme od 15 občanské průkazy, od 18ti můžeme rozhodovat ve volbách o milionech lidí a přitom nejsme schopni rozhodovat sami o sobě a nést následky?
Budeme s každou smlouvou chodit k notáři pro ověřený podpis, aby bylo ještě bezpečněji? Protože věřím, že i v případě toho písemného potvrzení budou někteří podvedeni a my místo toho, abychom řešili ty podvodníky, tak omezujeme sami sebe. Navíc bez možnosti volby, zda to tak chci.
Pokud takovou ochranu pro svůj život potřebujete, tak fajn, mějte ji, ale proč k tomu nutíte i ty ostatní?
"Chápu, že jsou v populaci zastoupeni lidé, kteří potřebují zvýšenou ochranu před podvodníky, nicméně právní úpravy na různých úrovních by měly pamatovat na ty, kteří takovou ochranu nepotřebují (nechtějí ji) a umožnit mít na výběr"
Pokud ma cast populace potrebu ochrany, tak z toho nemuze byt mozny opt-out, protoze by ho nekdo mohl podstrcil k podpisu te casti ktera tu ochranu potrebuje. Stejne jako v pocitacich: odstranitelna ochrana byva naprd. Navic kazda vyjimka zapleveluje system a cini ho slozitejsi a nachylnejsim k podvodum.....
Jenže to vycházíte z toho, že lidé budou lhát a zapírat co si sami odsouhlasili. Já vycházím z toho, že člověk by se měl postavit čelem k tomu, co udělal a ne, že se pak bude zapírat a lhát, že on to nebyl.
V tomto konkrétním případě jde o to, že se systém zjednodušil a protože jej někdo zneuživá (je otázkou o jaké měřítko vůbec jde z celkového počtu takto uzavřených smluv), tak jej opět zabijeme tím, že popřeme princip takového systému uzavření kupní smlouvy.
Je to stejné, jako by bylo zákonem nařízeno, že při nákupu v obchodě, při jakémkoli nákupu třeba jednoho rohlíku by se musely uzavírat písemné kupní smlouvy (se všemi náležitostmni), jelikož je to ochrana před tím, že spotřebitel si onen rohlík koupí a smlouva je uzavřena v podstatě ústně a pokud by jej přišel reklamovat, tak nebude mít žádný důkaz toho, že tento konkrétní rohlík koupil v tomto konkrétním obchodě. Účtenka bohužel k prokázáni nestačí.
Systém se neustále komplikuje v duchu "vyššího zájmu" ochrany spotřebitelů s naprostou rezignací na individuální odpovědnost každého svéprávného jedince.
V Austrálii např. přehlásíte vůz dopisem na úřad, bez jakéhokoli ověření. U nás po novém budete muset jít pro plnou moc k notáří, byť doteď stačila neověřená, nově bude ověřená. A můžeme pokračovat dále.
Systém navíc naprosto znamožňuje jakoukoli svobodnou volbu, byť si to obě strany přejí, protože musíme chránit pár jedinců. Jak mohou lidé vůbec fungovat, když se o sebe neumí postarat. Jak mohou vychovávat děti, jak mohou volit. Takže ano, nastavme jednoduchá a funkční pravidla a o zbytek nechť se postarají sami.
Může s tím souhlasit. Právě že v současné době tomu nic nebrání.
Pokud někdo chce smlouvy v roce 2014 řešit moderním způsobem, má certifikát pro elektronický podpis. Pokud to někdo chce řešit postaru na papíře a poštou, nic mu v tom nebrání – ale zdržuje to pak on sám, nikdo jiný.
Navíc v návrhu zákona nevidím podpis smlouvy jako jedinou možnost, vidím tam i „po odeslání písemného či textového souhlasu“. Takže stačí na e-mail se smlouvou odpovědět obyčejným e-mailem „Se smlouvou souhlasím“.
Takže pokud někdo opravdu tolik pospíchá, možností má spoustu a zákon ho prakticky nijak neomezuje.
Chápu, že jsou v populaci zastoupeni lidé, kteří potřebují zvýšenou ochranu před podvodníky, nicméně právní úpravy na různých úrovních by měly pamatovat na ty, kteří takovou ochranu nepotřebují (nechtějí ji) a umožnit mít na výběr. A je jedno, zda jde o uzavírání smluv na dálku, nebo cokoli jiného, co chrání spotřebitele. Takto mne zákon nutí z pozice spotřebitele přijímat i to, co jako spotřebitel nechci.
V tomto případě tak z velmi funkčního a rychlého způsobu uzavření smlouvy vznikne opět nepružné cosi na které doplatí spousty těch, kteří mají zájem uzavřít smlouvu a nebudou moci, protože budou muset čekat na nějakou smlouvu, což bude vyžadovat, aby byli někdo přítomni. Takto mohu uzavřít komfortně smlouvu i když se budu pohybovat po světě.
Přitom i nadále bude zákon umožňovat uzavírat řadu smluv jen ústně. Např. dnes a do budoucna lze nakupovat automobil jen s ústní smlovou. Přitom to může v případě sporu mít docela vážné následky pro obě strany, jelikož dokazování co bylo ujednáno je složité a tak začneme vynucovat písemné smlouvy na vše a vrátíme se o roky zpět?
Přitom by stačilo např. zavést uchovávání hovorů jako podklady pro případný spor a pokud by firma nedokázala dodat takový záznam v případě sporu, tak pravdu má spotřebitel. Takto by bylo jednoduše prokazatelné, co vlastně spotřebitel odsouhlasil a zda byl seznámen se vším.
Nejhorší na tom celé je to, že se z toho stane povinnost, kterou ani při nejlepší vůli já nemohu odmítnout. Něco jako záruka. Proč není spotřebiteli umožněno se ji zříci a nechtít ji. Třeba výměnou za to, že mi prodejce dá slevu. Že nesu riziko? Ano, ale jsem s tím srozuměn a nevadí mi to.
Dřív jsem, pokud šlo o nabídku, která vypadala zajímavě, řekl, že po telefonu nic sjednávat nebudu, ať mi pošlou detaily a že se rozhodnu v klidu. Dnes už raději hned na začátku, jakmile je jasné, že dotyčný nevolá mně, ale otravuje s nějakou nabídkou, řeknu zřetelně "Nemám zájem, na shledanou." a zavěsím.
silnější jsou trestáni za svůj úspěch.
Já vám rozumím: úspěch je podvádět (polo)dementní důchodce nad hrobem (zlevňujeme plyn, elektřinu...), manipulovat lidmi tak, aby si "nezávazně" nechali něco poslat (SIM karta na vyzkoušení => bum, smlouva na dva roky), prodávat šunty v ceně pár stovek dvacetkrát předraženě (kup si ten zázračný hrnec/deku, nebo ti nevrátíme občanku a domů pomažeš pěšky.)
To je opravdu úspěch. Doufám, že vás někdo silnější nakope do (_|_) a vylepší vám úspěšnou fasádu.
„Ochrana nebo ostatně jakákoliv protekce se vždy otočí proti tomu koho chrání. Ochrana spotřebitele zdražuje zboží, ochrana zaměstnance snižuje poptávku na pracovním trhu, ochrana menšin zvyšuje její neoblíbenost ve společnosti.“
To je pravda. Dokud neféroví obchodníci byli stříleni bez ochrany zákonem proti tomu, kdo střílel, měli šanci si alespoň uvědomit, že existuje nějaká morálka a férovost.
V dnešním světě, kde obchodník je bůh a zisk je oltář a prachy jsou předmětem modlení se k nim, tuto zpětnou vazbu bohužel již obchodníci nemají. A jednou to strašlivě odnesou nejenom oni.
Ono nejde donekonečna být „úspěšný“ tím, že podvádím a uvádím druhou stranu do neštěstí, protože všeho jenom do času, než bude na tahu druhá strana.
A pokud je někdo megahajzl bez morálky v Česku, tak obvykle hlasitě řve, že „úspěch se neodpouští“, případně „rasismus“, a pod.