Sledovanost nových stanic je většinou minimální
Připomínat, že regionální digitální sítě rostou po celé České republice doslova jako houby po dešti, by bylo nošením dříví do lesa. Čím více je těchto multiplexů, tím je ale větší otázkou, zdali si dokážou programy, které obsahují, najít své diváky. A to hned z několika důvodů. Tím prvním můžou být právě kanály, jež jsou v těchto sítích šířeny. Než přišly regionální digitální sítě, diváci si zvykli na to, že tu až na výjimky byly multiplexy, které byly de facto ovládány všechny Českými Radiokomunikacemi. To sice svazovalo menším televizím ruce, neměli na distribuci, na stranu druhou bylo výhodou, že se vysílalo z jednoho místa.
Například v Praze už bude příští měsíc vysílat deset zemských multiplexů a počítáme-li pouze orientačně, na jejím území lze zachytit nějakých třicet programů. Je otázkou, zdali si všechny tyto stanice dokážou najít k divákům cestu. Specifické je na území hlavního města šíření hned několika kanálů, například Kina Svět, TV Noe, TV Metropol a některých dalších. Podíváme-li se do výsledků peoplemetrového měření, stanic je už tolik, že i když jsou šířeny také v rámci nabídek kabelových nebo IPTV operátorů, výsledky sledovanosti hovoří jasně – o tyto stanice je minimální zájem. Jaká čísla by pak vygenerovala například slovenská TV8, která je součástí Regionální sítě 1?
Zjistit, kolik lidí, se na malé televize v lokálních multiplexech dívá, je v podstatě nemožné.
MPEG-4: Pro operátory perspektiva, ale co pro diváky?
V Praze jsme se v poslední době stali svědky jakéhosi experimentu, kterým si operátoři mohou vyzkoušet, jaký bude o jejich programy šířené v zemském multiplexu zájem. Část z nich není přenášena ve starším a hojně využívaném standardu MPEG-2, ale v novější kompresi MPEG-4/AVC. Na straně operátora tento krok přináší bez pochyby především výhody, a to ať už skutečnost, že ve svém multiplexu může šířit například HD programy nebo větší počet kanálů ve standardním rozlišení. Do karet jim hraje i fakt, že již několik let jsou na našem trhu dostupné televizory s oběma standardy, čili by v tom neměl být problém. Jenže…
Otázkou zůstává, co na tento krok řeknou samotní diváci. Pokud už si nový multiplex naladí, mohou narazit právě na stanice šířené v kompresi MPEG-4/AVC. Mají-li televizor pouze s podporou MPEG-2, uslyší zvuk, ale jinak budou mít černou obrazovku. A takových lidí není málo. Ze své vlastní zkušenosti vím, že v našem panelovém domě si řada lidí odhlásila kabelovou televizi, protože ji nepotřebovala, a spolehla se na již velmi bohatou nabídku, kterou poskytuje DVB-T. Část programů ale nemůže sledovat, protože je přenášena ve standardu MPEG-4. Kolik lidí si pak třeba naladí nový multiplex na kanálu 47, jež obsahuje pouze kanály v HD rozlišení? Těžko říct. Smysl této sítě tím ale pochopitelně nezpochybňuji.
Formát MPEG-4 nemusí být použit pouze u HD kanálů.
Každý multiplex z jiného „komína“
Velkým problémem nových zemských televizních multiplexů se stal především fakt, že vysílají z jiných lokalit než původní sítě 1 až 3. Je to logické. Společnost České Radiokomunikace, respektive Czech Digital Group, by pochopitelně konkurenci na své věže nepustila. A pokud ano, nechala by si za to pěkně zaplatit, což by se pak ale pochopitelně těmto operátorům nevyplatilo a jejich obchodní modely, které sází na to být především konkurencí velkým firmám, by jaksi přišly vniveč. Proto se musí tyto menší společnosti spolehnout na své vlastní vysílače, jež jsou umístěné například i na panelových domech a v nejednom případě i na průmyslových komínech.
Pak se ovšem line na mysl další otázka, a to, zdali si tyto multiplexy naladí samotný divák, který byl jednoduše zvyklý na to, že má jednu anténu a z jednoho vysílače přijímá všechny stanice. Po třech od Radiokomunikací přišly dva od ostravského podnikatele Radima Pařízka a řada dalších sítí (těch regionálních by mělo být v konečné fázi třináct), kdy však každá má stanoviště jinde. Samotní operátoři mimo jiné spoléhají i na propagaci tohoto vysílání prostřednictvím svých partnerů, tedy televizí. Spoléháme na to, že klienti, kteří budou chtít s námi vysílat, tuto kampaň udělají,
uvedl v nedávném rozhovoru pro server DigiZone.cz majitel televizních Regionálních sítí 1 a 3 Ivo Brabec.
Vysoké komíny se v případě regionálních multiplexů staly vhodným místem pro umístění vysílacích antén.
Společné televizní antény znamenají tisícové investice
Nemalé částky v souvislosti se startem nových zemských digitálních multiplexů polykají takzvané společné televizní antény (STA), tedy antény, které slouží pro příjem v domech obývaných více lidmi, například v panelácích. Takový příjem je pak realizován zásuvkou ve zdi, jež je právě součástí společného rozvodu. Spuštění každého nového multiplexu znamená úpravu, případně doplnění, takové antény. Jde vždy o tisícové částky. Největší investice přichází pochopitelně ve chvíli, kdy se jedná o nový vysílač. Do společné televizní antény se tak musí dát nejen takzvaná kanálová vložka, ale na tento vysílač nasměrovat i novou anténu.
Tento krok čekal na správce domů ve chvíli, kdy startoval například multiplex 4 a v Praze by de facto bylo nutné to samé udělat u Regionální sítě 1, která v řadě případů může ležet v naprosto jiném úhlu než například vysílače Žižkov, Cukrák, Ládví, Zelený pruh a další. Pokud už je anténa na daný vysílač součástí STA, je zčásti vyhráno. Pak stačí jen přidat kanálovou vložku za několik jednotek tisíc a můžete se dívat. Smůla pro nový multiplex přichází pochopitelně ve chvíli, kdy je novou anténu zapotřebí přidat. Pak se logicky nabízí otázka: Jsou v dané digitální síti natolik atraktivní programy, aby se do úpravy STA vyplatilo investovat? Odpověď nechávám na vás, samotné čtenáře.
Spuštění každého nového multiplexu znamená úpravu na společné televizní anténě.
ČLÁNKY DO MAILU