Nokie je mi líto, byla mi vždycky sympatická. Koneckonců jsem pro ni také dost dlouho pracoval, byť v části pro infrastukturu mobilních sítí a ne pro mobilní telefony. Kdepak že ty loňské sněhy jsou.
Nokia za posledních dvacet let udělala v mobilních technologiích velký kus práce, vždyť přece spousta jejich produktů se stala trvalými ikonami. Kdo by například mohl zapomenout na produkty jakým byl mobil 2110 a celá řada komunikátorů, stačí se podívat na kteroukoli infografiku s jejími produkty. Na druhou stranu je ale ukázkou firmy, která zoufale zaspala a opakovaně propásla svou příležitost.
Její nelehká situace v infrastruktuře se dala předpovídat, ostatně jako všech evropských nebo amerických firem. Přes proklamovanou zářnou a rychle se vyvíjející budoucnost přišlo vystřízlivění. Technologie se zdaleka nevyvíjely tak rychle, jak se očekávalo. Dobře si vzpomínám na sentiment kdysi v roce 2001, kdy jsme pod dojmem obchodních úspěchů při výstavbě GSM sítí a rostoucí internetové bubliny prorokovali technologiím UMTS/3G skvělou budoucnost v horizontu několika málo let. Pak praskla internetová bublina, začala šílená horečka s aukcemi pro 3G frekvence, a… přiznejme si, 3G nefungovalo jak mělo, o nedostatku vhodných mobilů nemluvě. Ještě v roce 2003, kdy jsem z Nokie odcházel, jsme věřili, že budoucnost bude báječná.
Moc nebyla. Stačí se podívat na dnešní mizerný výkon 3G sítí a porovnat jej s tehdejším slidewarem. Je úplně jedno, kdo za to může, zda dodavatelé, operátoři či regulátoři. Postup vpřed se značně přibrzdil a z infrastruktury mobilních sítí se stala prostá komodita. To přineslo velkou konsolidaci (např. Nokia se dala dohromady se Siemensem, jiné firmy z byznysu odešly) a vstup asijských dodavatelů, v tomto případě čínské firmy Huawei. Vzpomínám, jak jsme se tomu ještě kolem roku 2000 smáli, dnes se stačí jen v Česku podívat na strukturu dodavatelů všech tří mobilních operátorů. Jinými slovy z infrastruktury se stal vražedný trh s malými maržemi, ne zrovna povznášející vizionářský byznys.
Ač už jsem u toho nebyl, myslím si, že tady ještě Nokia reagovala správně. Spojení se Siemensem znamená alespoň rozumný pokus o obranu svých pozic. Ale infrastruktura v té době už dávno nebyla tím zlatým vejcem Nokie, tím byly mobilní telefony.
Dnes nám připadá, že Nokia byla jasnou jedničkou v mobilních telefonech vždy. Zdaleka tomu tak nebylo, ještě na sklonku tisíciletí těžce bojovala o své pozice s Ericssonem a také s Motorolou, která dlouho dominovala americkému trhu. Až právě legendární modely jako například 2110, 6110, 3110 a podobně zásadně zamíchaly kartami ve prospěch Nokie, která se už potom utrhla ostatním a začala lámat jeden rekord za druhým.
Je dobré se podívat, proč tomu tak bylo. Kdo si vzpomene na ovládání tehdejších mobilů od Ericssonu a Motoroly, určitě mi dá za pravdu, že Nokii se podařilo navrhnout ovládání mobilních telefonů, které umožnilo, aby s nimi mohl pracovat opravdu každý. Takže user experience a ano, software. I tehdy měly telefon software, ať se nám to dnes zdá jakkoli úsměvné. Onen dobrý a funkční software byl důvodem úspěchu firmy.
Jenže tam začal i problém, který vedl ke stavu, v jakém se Nokia nachází dnes. A to je, že Nokia se vydala cestou postupných vylepšení a inovací, ale ty nebyly dost podstatné a hlavně dotažené do konce. Přišel Symbian, ale ten vlastně nikdy nenaplnil očekávání. Nepatřil úplně Nokii, ale ta jej ovládala. MeeGo, to samé. Nokia vždy skončila u dobře funkčních telefonů, ale opravdový a konkurenční software, v tomhle případě už opravdový operační systém, se jí nepodařilo vytvořit. Pořád to byly jen příjemné telefony, byť v tom nejlepším slova smyslu. Rychlý nástup smartphonů pak zasáhl Nokii v nejcitlivějším místě. Je to o to paradoxnější, že Nokia měla už od devadesátých let své velmi dobré smartphony, známé komunikátory. Ty sice neměly obrovský počet zákazníků, ale zákazníci to byli velmi bonitní a hlavně loajální. Na komunikátory se doslova stály fronty jako později na iPhony a každý nový komunikátor byl očekáván jak v dnešní době nový iPhone. Jen v menší komunitě. Ale stavět na čem určitě bylo.
Další prokletí Nokie je software na webu a PC. Všichni dlouho věděli, že PC Suite jako ovládací software pro telefony je dlouhodobě příšerný. Jenže řešte to, když byznys jde tak snadno… O webu platí to samé, i Nokia zkoušela zavést webové obchody s aplikacemi nebo hudbou. Opakovaně. Jenže uživatelská zkušenost byla taková, že většina lidí používala svůj mobil od Nokie, ale na web se po špatných zkušenostech nikdo ani nepodíval. A s PC Suite byla taková zkušenost, že jej buďto neinstalovali vůbec, nebo se děsili, kdy jej budou muset spustit a řešit průšvihy se synchronizací či upgradem firmwaru. Kdyby Nokia tehdy zareagovala správně, měla by pořád ještě spoustu času.
Sám jsem typickým příkladem takového uživatele. Od začátku devadesátých let jsem spokojeně používal telefony Nokia. Jak čas šel, naučil jsem se ignorovat problémy s PC Suite, web jsem po pár otestováních a zjištění, že je mi k ničemu, už ani neřešil. Byl jsem z těch, kteří patřili k zmíněným uživatelům komunikátoru. Menší telefony jsem vždy měl také po ruce, třeba na víkend. Přirozeně Nokia telefony. Nový iPhone první generace jsem si sice ze zvědavosti koupil, ale používal jej spíš na procházení webu, které bylo na Nokiích vždy dost mizerné. Mé Nokie byly dále v plném provozu. Asi po stém problému se synchronizací kalendáře a kontaktů jsem si řekl, že zaexperimentuji a začnu chvíli používat jen iPhone. A ta chvíle trvá dodnes. Bohužel pro Nokii. A bohužel bych vyjmenoval spoustu lidí s úplně stejným příběhem.
Vypadá to, že Nokia se probrala. Reagovala smetením vlastního softwaru a obchodem s Microsoftem. Považuji to za obrovskou chybu. Ano, firma si chce ponechat software pro nižší řady telefonů. Ale dává pryč nejzajímavější segment a navíc se vzdává svého obchodu s potenciálními aplikacemi. Je to možná skok z hořící ropné věže, ovšem ne do vody, ale na beton.
Napsáno o tom bylo už hodně a reakce akciových trhů (které vůbec nepřeceňuji) je také dostatečně známá. Neumím si teď budoucnost Nokie představit jinak než jako postupně skomírajícího dodavatele hardwaru. Marže budou daleko a asijští výrobci velmi blízko. Možná je to krok záchrany, ale je otázka, na jak dlouho. Z tohohle úhlu pohledu je úplně jedno, zda se Nokia domluvila s Microsoftem nebo s někým jiným.
Řeknete si, jaká je ale jiná cesta? Žijeme v době, kdy přeceňujeme trendy. Ano, Nokia ztrácí, ale pořád je číslo jedna a pořád má obrovské množství svých uživatelů. Pořád má velké množství softwarových vývojářů. Myslím si, že stálo za to to zkusit a svou platformu ubránit a rozvinout, třeba úplně jiným způsobem a s jinými šéfy. Třeba by se to nepovedlo, ale bod na konci tunelu by byl. Takhle ho nevidím. Za Nokii si přeji, abych se mýlil.
ČLÁNKY DO MAILU