„No to je ale doupě,“ pronesla má žena krátce poté, co jsem ji dotáhl do jednoho z řady obchodů s retro hardwarem a hrami v Japonsku. Zrovna šlo o jeden s (alespoň pro lidi jako já) velmi dobrou atmosférou zahrnující sestup po úzkých schodech do sklepních prostor, mírné osvětlení, staré blikající CRT obrazovky, letité plakáty a pípající 16bitové zvuky. Sbírání starých her, konzolí a počítačů je už nějakou dobu na vzestupu, což je vidět na rostoucích cenách a počtu specializovaných provozoven. Uživí se tím i řada youtuberů. A Japonsko patří pro sběratele mezi hlavní destinace.
Japonsko je už několik desetiletí považováno za světovou technologickou špičku. Tamní firmy jako Sony mezi prvními dokázaly vzít revoluční vynález tranzistoru a chrlit produkty typu Walkman. Země v osmdesátých a devadesátých letech dominovala řadě oblastí, což podtrhla sítí rychlovlaků a dalšími technickými vymoženostmi integrovanými do běžných životů. A zároveň si udržovala své historické tradice.
Obchod Super Potato v Ósace:
Dnes už je tento kontrast mnohem méně viditelný. Dopravní síť je velmi rozšířená, frekventovaná a tak dále, ale nákupy jízdenek jsou často nutné skrze staré automaty a fyzické bankovky a mince. Rychlovlaky jsou špičkové, dojem kolem zákaznického servisu ale zaostává. Turisté například často dostanou věci napsané na papírku. A zatímco v čínském rychlovlaku je na sedačce QR kód, který stačí naskenovat, objednat si jídlo, zaplatit (vše v jedné aplikaci typu Alipay) a chvilku počkat na donášku, v Japonsku nic takového není.
Japonsko má sice nadále řadu špičkových firem, technologií a výzkumných institucí, minimálně v oblasti spotřební elektroniky ale už dávno není hlavním hráčem – těžiště se ze značné části přesunulo do Jižní Koreji a Číny. Země se pod nešťastně zavražděným bývalým premiérem Šinzó Abém pustila do reforem kapitálových trhů či zákonů kolem rigidně řízených korporací, aby se odstranily byrokratické a historické překážky, změny ale ještě nejsou u konce, na což země doplácí jistou stagnací (z pohledu nynější Evropy ale raději šoupejme nohama).
Na nákupy elektroniky se do Japonska každopádně jezdí i nadále, už to ale nutně není kvůli nejmodernějším věcem, ale často kvůli těm starším. Například čtvrť Akihabara v Tokiu je plná obchodů s počítači a telefony, jejich zajímavost ale spočívá v tom, že jde o repasované levné kusy – hlavně všudypřítomné americké iPhony. Domácí přístroj Sony Xperia jsem v metru zahlédl asi tak jednou.
Obchod Super Potato v Tokiu:
Fenoménem japonských měst jsou retro obchody se starými konzolemi, periferiemi a hrami. V Tokiu, Ósace i jinde jich je řada, přičemž jednotlivé značky mají několik provozoven. Jde o provozovny se skvělou atmosférou, kde obsluha vykupuje, čistí a opravuje staré hry a přístroje a vše znovu balí a dává k prodeji. Zásoby jsou gigantické, podívat se můžete na přiložené fotogalerie. V obchodech typu Super Potato nebo Beep nakupují jak místní, tak velký zástup turistů. U nich je populární zejména Super Potato, což se projevuje i na vyšších cenách.
Nabídku obchodů ocení zejména ti, co tolik netíhnou k evropské historii počítačů a her. Zatímco v USA, Japonsku a západní Evropě se v minulosti rozšířily konzole typu Nintendo a Sega, východní Evropa před revolucí měla poněkud jiné technologie a po revoluci používala zejména PC. Nabídka japonských retro obchodů odpovídá hlavně západnímu rozvoji oboru.
Obchod Beep v Tokiu:
Určitou japonskou fixovanost na technologie minulosti lze mimochodem vidět i v dalších oblastech. Stále se zde například prodávají DVD. Koupit si lze céčkové filmy přibalené k časopisům, běžné filmy nebo tunu porna. Zcela běžné jsou obchody s těmito nosiči, poutače jsou na mnoha místech.
Naopak postupně mizí fenomén arkádových heren. Japonsko je země drobných mincí, což mimo jiné nahrává tomu, že jsou na každém rohu automaty na pití. Dříve je doplňovaly herny s videoherními automaty. Těch ale rapidně ubývá, velký kopanec jim v už tak složité době uštědřil covid. Hráči mohou hrát doma přes internet a nemusí se tolik družit. Síť provozoven nedávno prodala i Sega.
Obchod Retro Game Camp v Tokiu:
Občas lze nadále na klasické herny narazit, často v nich jsou starší pánové vzpomínající na dobré časy. V chodu jsou také moderní herny od firem jako GiGO, ty ale cílí hlavně na turisty a náhodné casual kolemjdoucí – tedy něco jako herna Levels v nedávno otevřeném pražském Máji.
Pokud byste do podobných heren chtěli zavítat, je to možné i bez cesty do Japonska. V Česku je několik dobrých možností. Muzeum her má několik provozoven a mimo jiné vykupuje automaty od krachujících heren v Japonsku. Arcade Hry se soustředí na starší kusy. A bar Joystick v Praze nabízí třeba Street Fighter 2 a Mortal Kombat v kombinaci s pivem.
Obchod Surugaya v Tokiu:
Jinak je Japonsko samozřejmě nadále obrovskou videoherní silou. Trhu s konzolemi jasně vládnou Nintendo Switch a Sony PlayStation 5, zatímco Xbox od Microsoftu se krčí hodně vzadu. Microsoft moc neví, co s tím. Za desítky miliard dolarů už koupil firmy jako Bethesda nebo Activision Blizzard, získané herní značky se ale bojí dát exkluzivně jen na Xbox. Spíše jimi bude ládovat své předplatné Game Pass, ostatní platformy ale nevynechá.
Byť má Japonsko silné herní postavení, i tam je vidět tlak na změny. Herní studia dříve často ignorovala zahraniční trh (či na něj lokalizované hry posílala s velkým zpožděním), ten japonský byl dostatečně velký. Ovšem vytvořit dnes velkou hru stojí obrovské prostředky a léta práce, takže je nutné nafouknout prodeje a mířit globálně. Navíc se s hity jako Black Myth: Wukong nebo Once Human začíná ozývat stále ambicióznější Čína.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete dostávat exkluzivní tištěný speciál Lupa 3.0?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU