Konferenci „New Media Inspiration“ pořádají Tuesday Business Network a Studia nových médií na Filozofické fakultě UK. V sobotu 21. února se sešel už čtvrtý ročník. Jeho stěžejním námětem byla „digitalizace člověka“, tedy údajů o člověku i o světě, který jej obklopuje.
Digitalizace je zjednodušení
A také usnadnění, proto digitalizujeme. Nad digitalizací obecně se v úvodní řeči zamyslel Petr Koubský. Má smysl přemýšlet o jejích úskalích, protože digitalizace je základem nastupujícího internetu věcí, včetně nositelných zařízení, a proto, že na zpracovávání číselných dat máme stále více výpočetního výkonu.
Nezapomínáme však přitom, jak jsme k číslům přišli? Znamenají skutečně to, zač je považujeme?
Petr Koubský: „Podstatné nahrazujeme měřitelným.“
Petr Koubský soudí, že cestu k digitalizaci otevřela vědecká metoda, jak ji vyslovil René Descartes. Za počátek digitalizace člověka v Českých zemích považuje školní vysvědčení; zavedla je Marie Terezie roku 1774 spolu s povinnou školní docházkou. Předtím se na žáky psaly slovní posudky.
Školní známkování nás naučilo, že cosi popsatelného jen stěží jde nahradit prostým číslem na stupnici. S čísly se pracuje snadno, o něco tím však přicházíme: podstatné totiž nahrazujeme měřitelným a ze změřeného pak zpětně usuzujeme na podstatné. Musíme si vybrat měřitelné signály, a tedy sestavit model — nutně zjednodušený. Náš úsudek je posléze v zajetí zvoleného modelu. Ne vždy si připomínáme, že model není skutečnost.
Měřením také někdy měníme měřené. Například oznámkováním žáka ovlivníme jeho další vztah k učivu. Sledováním vlastní váhy nebo jiným sebeměřením se často záměrně snažíme o změnu sebe.
Jakub Fiala měl na bundě Narrative Clip a jeho posluchači se tak stali součástí záznamu jeho dne.
Získání zpětné vazby je podle Jakuba Fialy, tajemníka Studia nových médií, hlavním smyslem sebeměření (čili „sebekvantifikace“, hnutí „quantified self“). Jakub Fiala je nadšeným uživatelem náramku Fitbit, dále váhy s pamětí a různých dalších pomůcek, chodí například s připjatým Narrative Clipem. K sebekvantifikaci však počítá i sledování a řízení osobního rozpočtu; sám už léta využívá Toshl. Začínajícím zájemcům o sebeměření doporučuje nepustit se do všeho naráz, ale začít s jednou veličinou a postupně přidávat další. A pro měření nezapomínat žít.
Víme, co měříme?
Měřením jednak převádíme spojité na diskrétní, a už tím se dopouštíme zkreslení, navíc můžeme mít nepřesný přístroj. Naše představa o vývoji určité veličiny v čase závisí na četnosti měření. Měříme‑li příliš nečetně, pak o jejím průběhu nezískáme úplný obrázek; měříme‑li však příliš často, možná tak měříme především šum. Ten ostatně zatěžuje měření v každém případě. Jestliže si denně sledujete tělesnou hmotnost, zjišťujete především její kolísání v souvislosti se vstřebáváním tekutin, což asi není to, co zajímá člověka, který by rád shodil,
uvedl na příklad Petr Koubský.
K opatrnosti ve vztahu k nositelným i jiným měřičům vyzývá Tomáš Pruša z Masarykovy univerzity. Mnohé přístroje bez osvědčení pro lékařství by označil spíše za hračky; připouští, že mohou mít jistý význam v prevenci — tedy užívají‑li jich zdraví, ale s rozumem. Necertifikované přístroje bývají nepřesné, zejména pak i kvůli užívaným metodám měření. Jednotlivé náramky Fitbit se mohou ve spočtu kroků za den lišit i o tisíce. Pokud jde o měření stravy, pak se lze dobrat značně rozdílných výsledků už jen výpočtem podle různých databází výživných hodnot. Pochybný původ nebo především omezenou platnost mohou mít i sama doporučení, kolik čeho sníst nebo vypít.
Technologické převraty nastupují plíživě
Peter Lelovič: „Pokrok vraždí zvyky.“
„Technobajkami“ nazývá Peter Lelovič očekávání převratných změn od nových technologií. Když ty pak skutečně přijdou na trh, ihned se zpravidla nestane nic zásadního. Teprve po letech si zpětně uvědomíme, co vše se změnilo, co zastaralo nebo ztratilo smysl…
Nyní žijeme v době nástupu „internetu věcí“. Patrick Zandl z Energomonitoru upozorňuje, že ještě donedávna platilo, že člověk vstupoval do světa techniky: třeba tím, že si pustil počítač, napsal zprávu, odeslal ji. Poté mohl počítač vypnout a zase „vystoupit“. Internet věcí tohle mění: technika počíná člověka obklopovat v jeho světě.
Možná se pořád ještě utěšujete tím, že vás se to netýká. Patrick odhaduje, že ještě asi pět, deset let potrvá, než se internet věcí skutečně rozběhne.
Patrick Zandl: „Éra vědomého webu přijde.“
Mnoho zařízení bude po troškách sbírat celkově obrovské množství dat. Bude výzvou najít „vzorce v šumu“. Úskalí internetu věcí spočívají například v mylném výkladu chyb měření nebo selhání zařízení, zejména až bude dosažena vysoká míra propojení, kdy budou různá zařízení reagovat na sebe navzájem. „Éra vědomého internetu přijde,“ straší žertem Patrick Zandl a dodává, že důsledky nelze předem domyslet.
Internet věcí dodá počítačům kontext
Jan Šedivý
Jan Šedivý vystoupil s příspěvkem o počítačovém rozpoznávání řeči; svěřil se, že už tak třicet let se ho drží pocit, že průlom v tomto oboru je na spadnutí. I dnes si to myslí, a to díky mobilním zařízením a internetu věcí. Podstatnou překážkou ve smysluplném rozpoznávání řeči je totiž to, chybí‑li počítači kontext. Běžně si neuvědomujeme, nakolik závisí lidské porozumění hovoru právě na něm. Stroj může kontext získat právě prostřednictvím propojení s mobilními zařízeními se sledováním polohy a s dalšími čidly v rámci internetu věcí.
Jan Šedivý počal svůj příspěvek zmínkou mluvícího a myslícího počítače HAL 9000 z filmu Stanleyho Kubricka na námět Arthura C. Clarka — 2001: Vesmírná odysea. Nepřipomněl však, jak HAL 9000 ve filmu skončil.
ČLÁNKY DO MAILU