Výběr z rozhovoru Petra Koubského s internetovým podnikatelem Janem Bartou na setkání NetClub, v galerii pražské kavárny Louvre, ve středu 20. června 2012.
Petr Koubský (vpravo) zpovídá Jana Bartu
Jste mužem tolika aktivit, že si člověk těžko představí, co celý den děláte. Jak vypadá váš typický den?
Možná to bude znít divně, ale já zas tolik nepracuju. Spíš tak celý den přemýšlím. Pracuju tak čtyři hodiny denně. Kromě toho mám teď v podstatě trochu „únavový syndrom“, že musím opravdu hodně spát, že spím devět hodin přes noc, a už odpoledne jsem tak unavený, že spím třeba ještě další dvě hodiny.
Jak to tedy děláte, když provozujete tolik aktivit? Asi jste si na to vybral správné lidi…
Je to samozřejmě hodně o delegování. Každý k tomu musí zákonitě dojít, když toho chce dělat hodně. Spousta lidí má blok delegovat důležité věci — myslí si, že je udělá sama líp — ale jakmile tohle odblokujete, začne to fungovat. Spousta lidí se však není schopna od toho oprostit. Znám lidi, kteří mají pět set zaměstnanců, a jsou to totální mikromanažeři.
Na druhou stranu, co se setkávám s různými manažerskými přístupy, musím říct, že mikromanagement funguje nějak nejlíp.
Prošel vy jste někdy touhle fází, nebo jste to nikdy neměl?
Měl jsem to, ale velmi krátce. Všechno jsem chtěl dělat sám a nikomu jsem nechtěl nic svěřovat, ale pak jsem to nějak překonal.
Vy jste investor ve Startup Yardu, máte podíl v TechSquare… Fakt věříte tomu, že ty akcelerátory a inkubátory pomáhají? Vy jste ničím takovým neprošel, a nezdá se, že by vám to chybělo.
Já to vnímám velmi pozitivně, obzvlášť teď Startup Yard. Když vidím to, co ty firmy dostanou za tak málo — za nějakých pět procent equity — je to pro ně šílená value i boost. A atmosféra ve Startup Yardu nebo v TechSquare je opravdu fantastická. Člověk si domluví, že tam bude mentorovat dvě hodiny, a nakonec se podívá na hodinky, a těch hodin uběhlo osm. Je to čiré nadšení.
TechSquare je v podstatě ryzí charita, ale Startup Yard by jednou mohl být finančně soběstačný.
Podle jakých kritérií vybíráte projekty do Startup Yardu vy osobně?
Všichni si myslí, že nejdůležitější je nápad, ale já už jsem skoro alergický na lidi, kteří za mnou přijdou a řeknou, že mají supr nápad. Protože já těch super nápadů mám třeba padesát za den, a lepších. Nejklíčovější je schopnost nějakým způsobem to dotáhnout. U některých startupů je třeba už v půlce vidět, že jim to chybí, takže je vyřadíme.
Jan Barta v NetClubu
Vy jste velice otevřený, ve většině věcí. Píšete blog, kde na sebe leccos prozrazujete. Proč? Je to vaší povahou, nebo je to záměr?
Určitě to nějak souvisí s povahou. V raných fázích to asi byla touha vytáhnout se nad ostatní, ale když se člověk víc srovná, spíše to bere jako platformu pro sdílení idejí. Vím, že spousta lidí z byznysu získává z mého blogu trošku jiný pohled, dost odlišný od třeba IT podnikatelů. Beru to částečně i jako vracení komunitě, ze které člověk vzešel.
Ve vašem případě možná mnoho lidí přemýšlí, zda je to vracení komunitě, nebo jedna neustálá provokace.
Myslím si, že je to opravdu vracení komunitě.
Vy jste byl pro mě dlouhou dobu trochu neznámý tvor, příliš jsem nechápal, jak vlastně fungujete. Nakonec jsem si to v hlavě srovnal s těmi vašimi doménami takto: Vy jste v podstatě pro mě člověk, který z peněz dělá další peníze, přes nějaký převodní mechanismus, a vaším obchodním modelem je tomu převodnímu mechanismu dobře rozumět. Náhodou to jsou domény, mohla by to však být třeba burza. Je to tak?
Je to přesně tak. Využívá to x různých věcí, že kupříkladu lidé jsou strašně risk‑averzní, a když jste ochotný tolerovat více rizika, vzniká strašně profitabilních situací. Jde o to, umět si spočítat nějakou expected value. Je to v určitém smyslu taková kontinuální arbitráž, pro kterou já si vždy navrhnu nějaký jakoby blackbox; buď ho držím v hlavě, nebo si to udělám v Excelu.
Musím podotknout k podnikatelským vzorům, na které se mě někdy někdo ptal, že nejsem schopen jmenovat takové ty Bati nebo Henry Fordy, ale jednoho člověka bych zmínil, který mě v této oblasti inspiroval, a jmenuje se Michael Milken.
(Koubský se směje…)
Vytvořil trh s junk bondy. Napsali o něm knihu The Predators’ Ball. Skrz junk bondy mohly private‑equity firmy ovládnout společnosti, o kterých by si to nikdo ani nepředstavil; velká část Las Vegas byla postavena z junk bondů, a podobně. A tenhle způsob myšlení mi byl dlouho velmi blízký, ale teď mám lepší pocit z budování něčeho, co je víc long‑term a co funguje na základech solidních. Možná se ve svém pohledu trochu měním.
Michael Milken byl potom také zavřený, to jste nějak nezmínil…
Je to tak. V podstatě se jednalo o skandál s insider trading. Podle jedné z teorií to bylo trochu jakoby na objednávku. Všichni vědí, kdo se ve financích pohybují, že dennodenně přicházíte do styku s nějakými informacemi, které mohou být potom použity pro jakoby insider trading.
Dnes je hodně v módě myšlenka, že právě ten způsob uvažování — neustálá arbitráž, spekulace, hra na hraně rizika — může za světovou finanční krizi. Jak se na to díváte vy?
Jan Barta v NetClubu
Je to do značné míry tak, jak říkáte, že v podstatě takový „zrůdy“, jako jsem já, to trošku přehnaly, a ono se to nějak zacyklilo a zbortilo, ale druhý faktor, který v tom vidím, byla obrovská hamižnost těch lidí na vrcholu, a já tuhle vlastnost v sobě tolik nemám. Já to pořád beru na úrovni hry.
To je asi další věc, kterou zdejší české prostředí rozčiluje. Když spočítám obvinění proti vám, tak je to příliš velká otevřenost, občasné úlety filantropie, samozřejmě ty noční prohry nebo občasné výhry v pokeru, a teď ještě nechuť ke konzumu. To je také podezřelé, když vyděláváte takové peníze, proč nemáte Ferrari… Nemáte Ferrari, náhodou?
Nemám, nemám.
Lukačovič má letiště a letadla a jachtu taky… Vás tohle nepřitahuje? Protože lidé, kteří žijí z ruky do huby, si nedovedou moc představit, že když někdo ty prachy má, tak je nezačne masivně spotřebovávat.
Tak, také jsem chtěl naplnit nějaké své materiální potřeby a mám nějaké lehce zbohatličtější výstřelky, které souvisí s větším pohodlím nebo s úsporou času. Ale mě třeba strašně irituje cestovat, a taková ta představa, vydělat peníze a jet na cestu kolem světa, ta mě nijak nebaví. Mě baví být v teplíčku domova a financovat různé zajímavé blbiny. To mám vlastně jako své hobby. Lidé se mě vždy ptají na hobby, a je těžké odpovědět. Mezi staršími v okolí rodičů jsem nechtěl říkat ten poker, a na nic jiného jsem nebyl schopen přijít, tak jsem došel k tomu, že moje hobby je rozjíždět ziskové nebo neziskové projektíky.
Sledujete třeba, co se děje na politické scéně? Staráte se o to nějak? Nebo to pouštíte bokem?
Dost mě to zajímá. Chtěl bych změnit to, že se projevuje skepse národa ve všech těch kauzách jako Rath, Bém, Janoušek. Spousta lidí říká: to je tragédie, jak to tady je. Já to naopak vnímám velmi pozitivně — že česká demokracie neztratila schopnost samoočisty. Fantastické je, že projekty jako Věci veřejné lidé nakonec prokouknou, a že ty projekty splasknou. I Bém byl hodně na PR‑steroidech. Vidím vývoj optimisticky. I v té tragické ODS dělá Nečas dobrou práci, je to slušný, poctivý člověk. Má samozřejmě za sebou lidi s jinými záměry, ale nějak to tam mocensky balancuje, cíl má daný a postupně to čistí.
Já se trošku angažuju ve fondu proti korupci, který založil Karel Janeček. Obecně je pro mě téma korupce ze všech neziskových aktivit možná nejklíčovější. Ze začátku vás nejvíce zahřeje u srdce, když dáte peníze na nějakou konkrétní věc, na děti s rakovinou, na psí útulek, ale pak se na to začnete dívat jinak, jakoby byznysově, a chcete mít nějaké jakoby ROI i u těch neziskovek. A došel jsem k tomu, že v boji proti korupci je potenciální ROI absolutně nejvyšší. Protože když fond proti korupci svou činností jen o chloupeček zvedne bariéry toho, kdy se vyplácí krást, tak společnost tím může ušetřit třeba miliardu korun, ale fond do toho investoval třeba jen pět milionů a trošku úsilí, takže se to šíleně násobí. Tyhle iniciativy vnímám jako nejvíc společensky prospěšné. Když společnosti ušetříte tu miliardu, tak ona už si potom postaví tu nemocnici nebo divadlo.
V politice jsem de facto sympatizant asi Strany zelených, protože víc vidím do financování politických stran, a Zelení mají procentuálně více slušných lidí než všichni ostatní okolo. Bavil jsem se o tom s Ondřejem Liškou ze Zelených, a do příštích voleb by už neměli jít jen na nějaké platformě svých zelených témat, ale prostě jako platforma slušných lidí.
Co vlastně konkrétního může dělat fond proti korupci? Viděno zvenčí, ten fond se snaží vytahovat některé konkrétní případy — v celkem malém množství, protože je to dost těžké. Ale zvedne tohle opravdu laťku o těch několik milimetrů? Já si to neumím moc představit. Budou mít lidé větší strach?
Přesně tak. Myslím si, že když už se chytne docela velká ryba, tak to úrovně strachu zvedne docela zásadně. Ten fond je vlastně jakoby protikorupční bojůvka s vlastním analytickým útvarem…
S vlastním Karlem Randákem…
Tak. Což je podle mě velmi účinné. Když shromáždí dostatek materiálů, pustí to ven, podají trestní oznámení… Kromě toho se věnují také osvětě, a myslím si, že je potřeba do toho zatáhnout širší veřejnost. Teď jsme s Oldou Neubergerem dokončili online aplikaci, bude se to jmenovat kmotrolapka.cz. Když uvidíte nějakého politika s takzvaným kmotrem, prostě ho vyblejsknete telefonem a nahrajete ho na ten web. Mělo by to dát politikům najevo, že není dobré se s kmotry scházet, a jde o to, zapojit co nejširší veřejnost.
Přišel jsem jednou do jedné z vašich kanceláří, a tam byl flipchart a na něm byl, tuším, že vaší rukou, velký vzorec pro aplikaci Bayesovy pravděpodobnosti. To bylo součástí čeho?
Já mám matiku trošku jako hobby, jsem v tom docela dost špatný, ale snažím se na tom lehce pracovat. Když jsem chodil na gympl, tak mě matematika nebavila, že jsem nevěděl, na co ji použít. Dnes se mi to obrátilo, vím, na co ji použít, ale už zase neumím matematiku.
Na co potřebujete toho Bayese?
Jeden ze startupů, co financuju, se jmenuje Semantic Visions, a máme ideu, že uděláme algoritmus na automatický trading s akciemi. Stahuje to stovky tisíc informačních zdrojů, a ideál je, že se bude trejdovat podle sentimentu. Strašně zajímavě do toho zapadá idea neuronových sítí a self‑learning.
[Dotaz z publika:] Vy jste říkal, že máte spoustu nápadů… Kde seženete lidi, na které delegujete práci?
Shánět lidi je těžké. Já jsem vždy rekrutoval hodně spolužáky, ať už z univerzity v Anglii, nebo z gymplu, protože ty lidi roky znáte, a tím pádem víte, do jakých rolí by se vám hodili. Svého prvního zaměstnance jsem si vybral podle toho, že jsem s ním byl jednou na výletě v Dublinu a měli jsme společný pokoj a všiml jsem si, že si ráno stele postel. Řekl jsem si, že právě potřebuju někoho takového k sobě, kdo všechno jakoby učeše, zracionalizuje a tak.
Teď už však typologicky sahám po jiných lidech. Potřebuju nejen lidi, kteří se pohybovali kolem mě a jsme si jakoby podobní, ale i z ostatních množin.
[Dotaz z publika:] Jak se vyvíjí váš byznys s doménami, ve srovnání se situací třeba před pěti lety?
Spíš stagnuje. I proto mě nějak přestal docela bavit. Pořád je to však značná cash cow. Ale velkou část domén jsem i odprodal a hodně jsem diverzifikoval do jiných byznysů, abych stál na více nohou.
Kolik teď vlastně máte domén? Pořád přes milion?
Já jsem nikdy neměl přes milion. Psal jsem, že jsem zaregistroval… Registroval jsem velké spousty domén, ale po roce jsem prodloužil třeba jen 10 %. Teď mám tak asi dvě stě tisíc domén.
[Dotaz z publika:] Čeho si ze svých aktivit vážíš nejvíc, co považuješ za svůj největší úspěch, a co považuješ třeba za neúspěch?
Úspěch je určitě ePojištění, domény, neúspěchem je asi Elephant Orchestra, předal jsem to před dvěma, třemi lety profesionálnímu managementu, a ten úplně neperformoval podle představ, takže v tom vidím malinko promarněnou šanci. Vize a cíle byly poněkud vyšší. Investoři nepřijdou o peníze, ale neudělají na tom takový ranec, jako jsme všichni doufali.
NetClub s Janem Bartou
ČLÁNKY DO MAILU