Dnešní díl seriálu o (ne)slavných výrocích bude celý věnován Internetu. A začneme pěkně zostra – sporem o otcovství této celosvětové sítě.
 |
Prvním kandidátem na tuto roli je bývalý americký viceprezident Albert Gore. Ten měl o sobě (v březnu 1999) neskromně prohlásit:
„vynalezl jsem Internet!“
To samozřejmě vzbudilo velký ohlas a dalo vzniknout různým malůvkám, bannerům, ale také jednomu internetovému „standardu“. Jde konkrétně o RFC 3000, s názvem „Internet History – A Retrospective“, ve kterém Al Gore popisuje jak zakládal Internet a postupně vynalézal jednotlivé protokoly Internetu zcela sám či spolu s dalšími spoluautory (např. službu WWW společně s Timem Berners-Lee). Samozřejmě jde o parodii.
Do svého nástupce na postu viceprezidenta USA si za citovaný výrok rýpnul i Dan Quayle, výrokem:
Pokud Gore vynalezl Internet, pak já jsem vynalezl spell checker.
 |
Pointa tohoto výroku je v tom, že právě bývalý viceprezident Dan Quayle je znám častějšími pravopisnými chybami, a asi nejvíce se proslavil při návštěvě jedné základní školy, kde na rozdíl od zdejších žáků nedokázal správně napsat slovo „brambora“ (anglicky potato, podrobněji viz zde).
Jak to ale bylo doopravdy s Al Gorem? Prohlásil se skutečně za vynálezce Internetu? Naštěstí nikoli. Jeho skutečný výrok byl následující:
I took the initiative in creating the Internet",
 |
což lze přeložit asi jako „chopil jsem se iniciativy při budování Internetu“. Ukažme si ale tento výrok v celém jeho kontextu, tak jak zazněl z úst Al Gora 9. března 1999 na CNN, v interview s Wolfem Blitzerem v pořadu Late Edition
Během svého působení v Kongresu USA jsem se chopil iniciativy při budování Internetu. Podpořil jsem a prosadil celou řadu aktivit, které se ukázaly jako významné pro ekonomický rozvoj naší země, pro ochranu životního prostředí, pro zlepšení našeho vzdělávacího systému.
A toto všechno je pravda, Albert Gore nejdříve jako poslanec a později i jako viceprezident skutečně aktivně podporoval a prosazoval mnohé významné projekty z oblasti ICT. Však se mu také k vůli tomu říkalo Mr. Information Superhighway. Na jeho obranu a ocenění této jeho role dokonce vystoupil i Vint Cerf, kterému titul skutečného „otce Internetu“ přináleží asi nejvíce (je hlavním autorem protokolů TCP/IP, na kterých dodnes funguje celý Internet).
Český otec Internetu?
Jednoho „Otce Internetu“ se podařilo vyrobit i u nás doma, v České republice. Možná se ještě pamatujete, jak koncem loňského roku zavítal do Prahy sám šéf Microsoftu Bill Gates. Událost to byla natolik významná, že se jí věnovala i Česká televize. Ta o návštěvě natočila reportáž, kterou odvysílala 5. prosince 2001 v Událostech na ČT1, a v ní neváhala označit Billa Gatese přímo za otce Internetu.
 |
To si nenechal líbit pan Petr Nachtman, který se dožadoval u ČT vysvětlení a opravy, a svou relevantní korespondenci s televizí zveřejnil mj. na Neviditelném psu. Zde je malá ukázka odpovědi autora reportáže, redaktora J.F.Potužníka:
… vězte, že obecný termín „duchovní otec“, který Česká televize přiřkla Billu Gatesovi, není ani projevem servility, ani nedbalé přípravy faktů. Jako autor rozhovoru s Billem Gatesem jsem se tímto titulem snažil ve zkratce říci, že na současném stavu Internetu – na jeho rozšíření a dostupnosti – má náš host zjevnou zásluhu (a to je myslím vzhledem k jeho osobní roli i významu produktů Microsoftu nepochybné).
Pravdou je, že dnes se Microsoft na poli Internetu angažuje opravdu hodně a zabudovává jeho podporu do všech svých produktů. Ne vždy tomu ale bylo stejně. Ještě do poloviny roku 1995 nebral Microsoft celý Internet příliš vážně a snažil se spíše prosadit vlastní síť MSN (Microsoft Network) s celosvětovými ambicemi. To se ale nepodařilo, a v srpnu 1995 dochází k zásadnímu zlomu – od té doby už i Microsoft významně sází právě na Internet. Také až v této době se sám Bill Gates stává nadšeným zastáncem a propagátorem Internetu.
Jen pro správné zasazení do časového rámce – v roce 1995 už existoval v ČR poměrně dobře rozvinutý akademický Internet, a právě se otevřely dveře i komerčním providerům (podrobněji viz např. článek „Milníky internetového desetiletí“). Ve světě byl Internet rozšířen ještě více, a to již včetně komerčního využití. Počty uživatelů se ale s těmi dnešními stále ještě nedaly srovnávat.
Zkolabuje Internet?
 |
Neslavné výroky, týkající se Internetu, kupodivu nepochází pouze od politiků. Jeden z velmi známých výroků má na svědomí i uznávaný odborník, Bob Metcalfe, který v roce 1995 předpověděl Internetu brzké zhroucení. Jak k tomu došlo?
Robert (Bob) Metcalfe se proslavil ve světě počítačových sítí především jako autor Ethernetu, neboť šéfoval týmu, který jej vyvinul v sedmdesátých letech ve středisku PARC firmy Xerox. Dodnes se o tom zmiňuje snad každá učebnice a všude je ukazován jeho vlastnoruční náčrtek prvního Ethernetu.
 |
Později Bob Metcalfe založil úspěšnou firmu 3COM, která funguje dodnes. Sám u ní ale nezůstal natrvalo a časem se začal věnovat publicistice. Stal se viceprezidentem IDG, a v prestižním časopise InfoWorld si zavedl oblíbenou rubriku „From the Ether“. V ní pak (v prosincovém vydání Inforworldu v roce 1995) doslova napsal:
Prakticky všechny předpovědi pro rok 1996 sází na pokračování exponenciálního růstu Internetu. Já ale předpovídám, že Internet brzy potká zářivý osud supernovy a v roce 1996 se katastroficky zhroutí.
Dnes, i s odstupem dalších let od roku 1996, můžeme konstatovat že se tak nestalo a že Internet nezkolaboval, resp. nezhroutil se. Bylo tedy proroctví Boba Metcalfa skutečně tak moc „neslavné“, až přímo „ujeté“?
Ne tak docela. Podívejme se raději na jeho předpověď podrobněji. Metcalfe měl na mysli to, že Internet je čím dál tím rozsáhlejší a komplikovanější, a v důsledku nejrůznějších problémů v něm postupně dochází k čím dál tím větším a delším výpadkům. Přesněji: k odříznutí konkrétního počtu uživatelů od Internetu po určitou dobu. Pro hodnocení těchto výpadků si Metcalfe vypůjčil metriku, kterou používá telekomunikační regulátor (pro měření počtu lidí, kteří jsou bez telefonního spojení): např. 50 „kilovýpadků“ (50 kilolapse) odpovídá tomu, že 50 tisíc lidí je bez přístupu k Internetu po dobu 1 hodiny.
Pravdou je, že v polovině roku 1996 k rozsáhlým výpadkům skutečně došlo. Například uživatelé ISP NETCOM utrpěli v srpnu 1996 celkem 5,2 „megavýpadku“ (400 000 uživatelů bylo bez připojení po 13 hodin). Ve stejném měsíci uživatele AOL potkalo 118 „megavýpadků“. Nedošlo ale na „gigavýpadky“, jak Metcalfe kvantifikoval svou představu zhroucení.
Součástí Metcalfova proroctví o zhroucení Internetu byl i dovětek, že pokud se tak nestane, „sní svá slova“. To mu později na jedné konferenci připomenuli tak důrazně, že byl nucen svému slibu dostát. Jak ukazují následující obrázky, vytrženou stránku se svým tehdejším článkem, roztrhanou na malé kousky a smíchanou s jakousi tekutinou nejdříve rozmixoval a pak snědl (či spíše: vypil).
 |
Že by inspirace i pro naše politiky?
Václav Klaus a Internet
Vraťme se znovu k nám domů a podívejme se, co o Internetu říkal Václav Klaus – člověk vnímaný internetovou komunitou spíše jako jeho odpůrce. Tento dojem nejčastěji pramenil z Klausova článku „Chybějí nám informace, nebo argumenty?“, který publikoval 5.4.1997 v Lidových novinách. Zde mj. napsal:
nečtu-li si doma celá desetiletí v encyklopediích, nebudu asi příliš často využívat Internet
a
Nemohu se připojit k těm, kdo vidí v Internetu, v satelitních televizích, v teletextech, v celulárních telefonech a v dalších podobných vynálezech novou éru lidstva, nový lepší svět. … Spíše souhlasím s těmi sociology, kteří říkají, že televize (a počítače všeho druhu) náš život a volný čas privatizuje, že přispívá k atomizaci lidské společnosti a že se díky tomu náš sociální kapitál zmenšuje, a nikoli zvětšuje.
Nepřipomíná vám to dávné obavy, které lidé vyslovovali již při zavádění telefonů? Že se lidé kvůli těmto podivných přístrojům přestanou navštěvovat, přestanou se setkávat z očí do očí a už si budou jenom telefonovat, což jejich vzájemné vztahy odosobní atd.? Ano, i nástup telefonů změnil chování a zvyky lidí, ale že by to bylo o tolik k horšímu? Že by se tím zmenšil náš „sociální kapitál“? Možná právě naopak. Také Internet samozřejmě mění chování lidí – ale jak? K horšímu? Nemyslím si.
Faktem je, že s postupem času se změnil i názor Václava Klause na Internet. Původně prý nevěděl, k čemu by mu byla vlastní doména (tak měl odpovědět člověku, který si zaregistroval doménu klaus.cz a poté mu ji nabízel). Později ale změnil názor, pořídil si onu doménu klaus.cz a na ní zprovoznil vlastní WWW stránky (slavnostně zprovozněné u příležitosti Invexu 2000). Na svých vlastních WWW stránkách se pak vyznal i ze svého nového vztahu k Internetu:
 |
Říká se o mně, že nemám rád Internet, říká se o mně, že mi informační technologie nic neříkají. Není to pravda. Na svět se dívám realisticky a pragmaticky a nemám rád žádné módní vlny. Věcem přisuzuji takovou hodnotu, jakou mají. A dobře vím, že hodnota určitých věcí v čase roste. I proto jsem na Internetu.
Zajímavý je v této souvislosti i výrok podnikatele Borise Šťastného, který měl Klause přesvědčit:
Václav Klaus nikdy nezlehčoval úlohu Internetu. Pouze čekal na správný okamžik, kdy jít do toho. A jakmile do něčeho jde, dělá to velmi systematicky, s pedantickou důkladností a naplno …
ČLÁNKY DO MAILU