Bývalá herečka, absolventka konzervatoře, dcera spisovatele a dramatika Jana Jílka (např. TV inscenace Rafan), manželka senátora a velkopodnikatele s hazardními hrami Michala Voráčka a také novácká kotelnice Michaela Jílková uvádí svůj Kotel trochu jinak, tentokrát pod názvem Máte slovo v České televizi.
Jílková se v pořadu často zabývá obecnými tématy, které vzbuzují emoce. Např. kouřením ve veřejných prostorách, nošením zbraní, korupcí ve sportu a v hokeji zvlášť. Model je vždy stejný. V pořadu stojí několik hostů u stolečků (6), další tazatelé a lidé, kteří vyjadřují názory, jsou i v nepočetném publiku. Bývá tu kdosi za stát, kdosi opoziční, odborníci a potom vox populi – hlas lidu. Tak nějak kvůli demokracii. Sestavou ale demokracie končí. Protože Jílková ji nepřipouští.
Od první do poslední chvíle má Jílková svůj pořad pevně v rukou. Promlouvá velice sugestivním způsobem k hostům i k divákům. Divákům dává jasně najevo, že stojí na jejich straně. Že ty problémy, o něž jde, řeší kvůli nim a pro ně. Že ona za každou cenu stojí na straně spravedlnosti. I když ona stojí vždy na straně…když se nad tím člověk zamyslí, ona vlastně nestojí na žádné straně. Nechává své hosty promlouvat a ve většině případů jim každou chvíli skáče drze do řeči. Aby je vyvedla z míry. Aby je shodila, zesměšnila, aby je zmátla a oni se zamotali ve svých vývodech.
Jednoduše se dá říct, že je to pořad, ve kterém hosté vyjádří nějaké své názory na danou problematiku, ale k ničemu se nedojde. Každý má svůj názor, ořezaný bojovným, dryáčnickým pokřikem Jílkové. Ale moderátorka nedokáže dovést pořad k nějakému výsledku, k tomu, aby si divák řekl „lidi nemají mít povoleno nosit zbraně, protože by mohli někoho zabít“. Nebo naopak: „lidi mají nosit zbraně, aby se mohli účinně bránit, jsou-li napadeni“. Ne, ono je vyznění spíš takovéto: „lidi nemají nosit zbraně, protože by mohli někomu ublížit, ale z druhé strany by je nosit měli, aby se mohli bránit“.
Tím vším chci říct, že je to pořad bez názoru. Faktem je, že veřejnoprávní média by měla dávat slovo nejrůznějším vystupujícím, stavět jejich protikladné názory proti sobě a vedle sebe a nechat na divácích, aby se sami rozhodli, kde je pravda. Jenže k tomu není třeba používat bulvární, až pavlačový způsob Michaely Jílkové. Způsob, který vyhovuje divákům ze “čtvrtých cenových kategorií”, čtenářům Blesku a podobných médií. Sice se nic nedozvědí, ale za to uvidí nějaký skandál, nějakou pěkně oblečenou, přitažlivou a ukřičenou ženskou, která vlastně nikomu nedá slovo doopravdy. Tu “holčičku”, jak ji jednou lítostivě nazval Miloš Zeman.
Tento týden se pořad Máte slovo věnoval korupci v českém sportu. Se zvláštním důrazem na hokej a na aféru kolem trenéra Vladimíra Růžičky. Pan Palaščák, který přinesl panu Růžičkovi půl milionu, obhajoval to, že chtěl pomoci synovi. Od hokejových odborníků jsme se dozvídali, že na to ten kluk neměl a že by měl být rád, že vůbec směl ve Slávii trénovat. Problém úplatku nebyl vyřešen, pouze nakousnut. Stejně jako dalších a dalších úplatků (nebo sponzorských darů), které v našem hokeji létají. Nedá se ani říct, že Jílková tohle téma otevřela. Otevřené je dávno. A vtipně, satiricky na něj před časem upozornila i Kancelář Blaník.
Snad jediným přínosem, velmi výjimečným, v tomto pořadu bylo několikeré vystoupení geniálního, skoro osmdesátiletého, trenéra Luďka Bukače. Ten se vymezil velmi jasně a dokázal sdělit svůj smutek nad současným stavem českého hokeje a úplatků v něm. Snad i proto, že mu Jílková, zřejmě z úcty k jeho věku, jako jedinému neskákala do řeči.
Nejhloupěji se projevovali ministr školství Chládek a jeho oponent z koaličního, vládního hnutí ANO Holeček, kteří se evidentně nemají rádi. Pan ministr opakovaně trapně nazýval svého soupeře synem legendy, čímž zdůrazňoval poslancovu vlastní bezvýznamnost, zapomínaje při tom na to, že on sám není dokonce ani syn legendy. Pan Holeček zase neustále mával nějakými papíry a běhal k ministrovi, aby mu je dal na stolek.
Vcelku vzrušená, bulvární diskuze dopadla jako obvykle bez vyznění. Nic, žádná pointa. Žádná katastrofa, ale ani katarze. V tom dramatik Jílek evidentně zanedbal výchovu své dcery, když jí nevysvětlil, že drama (a takovýhle pořad by měl být dramatem) musí být postaveno na aristotelských základech.
Ale tak co? České televizi to nevadí, pořadů bez konce vysílá spousty, čím dál tím více se bulvarizuje a dostává se na úroveň špatné komerční televize. Nebo spíše pod ni. Kotelnice Jílková k tomu ČT zdárně pomáhá.
ČLÁNKY DO MAILU