Jméno Liwei v čínštině znamená „zisk a velikost“. Jeden takový Liwei zrovna sedí u misky výborných čínských knedlíčků dim sum v jedné ze starších uliček Šanghaje a popisuje, proč zrovna na něj definici jeho jména příliš aplikovat nelze. Na svém telefonu Oppo spouští aplikaci na objednávání jízdenek na rychlovlak. „Objednávku nelze provést kvůli nízkému sociálnímu skóre,“ hlásí přístroj ve zjednodušené mandarínštině.
Liwei původně souhlasil s tím, že by se nechal vyfotit a že by za účelem článku vystupoval pod celou svojí identitou. Nakonec si to ale rozmyslel. „Nechci to ještě více zhoršovat,“ vypráví s knedlíkem v puse. „Ale ptej se, na co chceš.“
Třicátník Liwei je produktem politiky jednoho dítěte, která zplodila generaci mladých Číňanů, pro něž je nyní v zemi nedostatek partnerek. Liwei zažil obrovský ekonomický rozmach své země a sám z něj jako perspektivní inženýr ve stavebnictví nějakou dobu těžil. Čína prožila stavební boom, což řadě firem přihrálo velké zakázky.
Na špatné straně
Liwei měl na starost projektování bytových jednotek, které po celé Číně začaly růst do neskutečných výšin a zastavěných ploch. Vláda podporovala přesidlování venkovanů do velkoměst, což s sebou přineslo velkolepé projekty v podobě rozsáhlé sítě rychlovlaků. Pro Liweie se v tomto podhoubí nejdříve vyvíjelo vše dobře. Pak se mu ale některé věci začaly příčit.
Podívejte se, jak vypadá a funguje Velký bratr v Číně:
Mladý stavař si začal všímat toho, že se řada stavebních projektů přiděluje korupčními metodami kamarádům a členům čínské komunistické strany. V rámci rychlosti výstavby se také příliš nedbalo na kvalitu používaných materiálů. Hlavně byla potřeba rychlá urbanizace. „Bral jsem to tak, že takovýmto věcem se při tak extrémním rozvoji nelze vyhnout. I tak jsem ale na problémy začal poukazovat,“ popisuje Liwei.
Mladík nejdříve chodil za šéfy a členy strany, ale příliš sluchu se mu nedostávalo. Později se tedy rozhodl, že své poznatky začne publikovat na různých čínských online službách. Získal si pozornost čtenářů, kteří se při každodenních záležitostech s korupcí ve své zemi setkávají také. Po nějaké době ovšem Liweiovy příspěvky ze sítě začaly mizet. To bylo v době, kdy se v Číně začal uvádět do praxe takzvaný „social credit system“.
Čínská vláda chce do roku 2020 vybudovat komplexní digitální systém, pomocí kterého bude možné sledovat aktivity všech svých občanů, hodnotit je a přidělovat jim určité skóre. Toto číslo pak má ovlivňovat to, jak bude mít daný občan příjemný život a k čemu bude a nebude mít přístup. Dystopický systém prozatím funguje v různých oddělených silech a pokusných zónách. Vláda se ovšem snaží sjednotit databáze a zavést jedno centrální vševidoucí a vše hodnotící oko.
Sledující budky
Nemožnost koupit si jízdenku na vlak je jednou z ukázek toho, jak může nízké skóre život v Číně negativně ovlivnit. Liwei také nemá šanci koupit si letenku a problematické to zřejmě bude mít i s dalšími službami. Jeho skóre není příliš slavné. Z maximálních možných 950 bodů je v současné době na zhruba polovině. „Zatím jsem nepřišel na to, jaká je přesně metodika toho, jak a kolik bodů se vám za co strhává,“ krčí Liwei rameny.
Po obědě se k nám připojuje Liweiův kamarád Shun. Také on už kvůli nízkému skóre narazil na restrikce. „Nebyl jsem schopný získat nájem v lepším bytě,“ stěžuje si. Do detailů ovšem příliš zabíhat nechce. Podle některých jeho náznaků je lidem omezován přístup také k některým online seznamkám. Shun raději zve na prohlídku ulic megaměsta.
„Vidíš tu budku? To je mobilní policejní hlídka,“ ukazuje Shun. V čínských ulicích lze skutečně narazit na malé bílé boudy, kde sedí nižší jednotky strážníků, kteří zde neustále zírají do monitorů. Při bližším prozkoumání si lze všimnout, že tyto boudy mají kola, fungují na elektřinu a jsou v případě nutnosti schopné okamžitého výjezdu. Mají veškerou potřebnou datovou konektivitu a také několik kamer.
Kamery jsou v Číně v podstatě všude. V současné době jich je v zemi instalovaných asi 200 milionů s tím, že jejich počet má do roku 2020 narůst na 450 milionů. Jejich účelem je zvýšit bezpečnost, zlepšit řízení měst a objektů, ale také stát se důležitou součástí sociálního kreditního systému.
Je to fake
Čínské úřady dnes mají poměrně dobré informace o aktivitách, které občané dělají na internetu. Čínský internet je kompletně sledovaný, na čemž se podílí i řada prominentních společností. Ostatně počátky kreditního systému lze sledovat zejména u soukromých firem. Například Ant Financial, což je finanční součást Alibaba Group, provozuje aplikaci Sesame Credit, která kreditní skóre poskytuje. Stejně tak je stoprocentně jisté, že populární nejenom komunikační WeChat od Tencentu je zcela bez soukromí.
Tyto a další nástroje dávají k dispozici řadu údajů o tom, jak se lidé chovají a co dělají. Kamery ale mohou přinést další důležitý zdroj dat. Na sociální kreditní skóre lidí mají mít vliv věci jako kouření tam, kde je to zakázáno, nebo také mnohem závažnější činy. Kamery mají tyto nekalosti odhalovat a do systému započítávat.
Čína i z tohoto důvodu masivně investuje do umělé inteligence, která má pomoci video z kamer analyzovat. Nejhodnotnější startupy světa jsou dnes z Číny a zabývají se právě počítačovým viděním a AI.
Běžný průchod čínským městem může působit děsivě. Kamery jsou i v taxících nebo autobusech a všude v ulicích, veřejných prostorách nebo obytných domech. „Ano, mám tady kameru. Ale té se nemusíte bát, je pořád vypnutá,“ směje se starší taxikář. „Myslím, že ani není nikam zapojená. Hodně kamer, které v Číně uvidíte nainstalované, nejsou funkční. Často jde i o fake makety.“ Stejný taxikář pak vyjede z kdo ví jak fungujícího taxametru náhodnou účtenku a dožaduje se nesmyslné částky.
Zákony jako doporučení
Aniž by o tom věděl, v mnoha ohledech uhodil hřebík na hlavičku. Čína se velice rychle rozvinula ekonomicky, kulturně ale v řadě věcí stále zůstává rozvojovou zemí. Všelijak podvádět a „šmelit“ se zde snaží kde kdo. „Jo zákony… no, to jsou spíš taková doporučení,“ uslyšíte tu velmi často. Podle mnohých je tak jedinou cestou, jak udržet pořádek a donutit lidi chovat se slušně, právě digitální monitoring.
Nefunkční instalované kamery jsou dalším příkladem tohoto čínského přístupu. Číňané často zvládají projekty nasazovat velice rychle, ale nemusí jít o tu nejlepší kvalitu. Ostatně také samotné rozpoznávání obličejů pomocí obrazu z kamer je hodně diskutabilní. Firmy a stát se snaží postupně získávat více a více dat, jejich zpracování je ale obtížné. „Systém zaznamenává obrovské množství lidí. Často pak provádí špatné párování a detekce a funguje jen v úzce zaměřených případech,“ popisuje Paul Mozur, který rozvoj čínských technologií sleduje pro New York Times.
Chytré kamery už ovšem na řadě míst fungují poměrně spolehlivě. Letiště Hongqiao v Šanghaji nasadilo plně automatizovaný systém, který pomocí kamer a AI dokáže zajistit check-in, bezpečnostní proces i samotný boarding do letadla. Podobně lze vlastním obličejem vybírat z některých bankomatů či platit v restauracích typu KFC a McDonald’s.
Tyto a další postupně přibývající systémy pomáhají sbírat další data. Ideální představou čínské vlády je dopracovat se ke stavu, kdy sociální kreditní systém dokáže vyhodnotit i to, že když někdo v obchodě bude často nakupovat alkohol, bude diagnostikován jako alkoholik. Podle této diagnózy pak bude dotyčnému možné nákup alkoholu zakázat. Čína směřuje k majoritnímu placení přes mobilní služby Alipay a WeChat Pay, a tudíž by něco takového neměl být problém.
Světlá strana síly
WeChat Pay i Alipay na denní bázi používá i další mládenec v tomto příběhu. Jiao přichází na schůzku do pobočky kavárenského řetězce Starbucks v jedné z moderních čtvrtí megapole Šen-čen (Shenzhen) sedící na hranicích s Hongkongem. Za kávu a džus zaplatí mobilem, který následně v podstatě neodloží z ruky.
Jiao si užívá výhod, které moderní Čína dokáže nabídnout, a mimo jiné patří k nemalému množství lidí, kteří alespoň navenek věří v to, že je zavádění sociálního kreditního systému dobrou věcí. „Musí existovat nějaký systém, jak donutit lidi chovat se podle zákona. Je to jediná cesta, jak lidé budou poslouchat,“ říká a poukazuje na dříve popisované fungování čínské společnosti.
Skóre, které Jiao na svém iPhonu ukazuje, se téměř blíží maximální hranici. Mladý programátor díky tomu využívá řadu benefitů. Při pronájmu bytu, auta nebo kola v rámci bike sharingu nemusí platit žádnou kauci. Banky mu při půjčování peněz nabízí nízké úroky. Dostává slevy na jízdu business třídou v rychlovlacích. A dostane se také k lepší zdravotní péči.
Jiao není členem komunistické strany a ani za ni nijak neoroduje. Prostě se chová zhruba tak, jak se to vládcům a firmám líbí. „To znamená, že chodím do práce, platím účty, neuplácím a obecně se chovám tak, jak asi i na západě každý chce, aby se lidé kolem něj chovali,“ argumentuje Jiao. A přidává další z argumentů, který se kolem sledování a kreditního systému objevuje – bezpečí a stabilita.
Žádný radikální islám
K tomu lze ale opět přistupovat z více pohledů. Jednou z prvních oblastí, kde čínská vláda začala kamery a další technologie pro sledování nasazovat, jsou místa, kde v Číně žijí muslimské minority. V těchto oblastech jsou občané rozdělováni do tří kategorií: na ty, kterým lze věřit, neutrální a ty, kterým věřit nelze.
Platba přes snímání obličeje v Mekáči
První kategorie může běžně žít. Druhá se musí mít na pozoru a na tu třetí dopadají restrikce z oblastí, které byly už v textu popisovány. Podle zpráv, které se průběžně objevují v zahraničních médiích, také vláda posílá muslimské obyvatelstvo na „převýchovu“ do speciálních táborů. Zastánci tohoto postupu namítají, že Čína ve své zemi nechce žádný radikální islám a že s jeho umírněnou podobou problém nemá.
Americká vláda v souvislosti s tím tlačí na embargo na čínskou společnost Hikvision, která vyrábí sledovací kamery. Právě ta se má podílet na utlačování čínských muslimů. Hikvision zároveň neustále dostává finanční podporu od vlády a užívá si i úlev na daních. Hikvision běžně dělá byznys také v Česku.
Důraz na bezpečnost je v Číně vidět zcela běžně. Paneláky v podobě mrakodrapů jsou rozděleny do komplexů, které jsou ohraničeny ploty s vrchní elektrickou částí. Vchody do těchto areálů jsou hlídané a začíná se u nich pro vstup využívat rozpoznávání obličejů. Vpouštění automobilů na základě rozpoznávání poznávacích značek je relativně běžnou záležitostí.
V každém vstupu do metra je pak nutné projít bezpečnostním skenerem jako na letišti. V poslední době se také začaly objevovat senzory, které snímají trojrozměrný profil obličejů. Stejné 3D profily se sestavují v případě, že je někdo zadržen.
Je otázkou, jak moc jsou v Číně sledováni cizinci, kteří zde žijí. Další muž, se kterým se scházíme, Winston, aktuálně pobývá v Šen-čenu a v Číně už na různých místech působí přes deset let. Podle jeho slov je v každé oblasti policejní buňka, která podrobně sleduje expaty v daném místě žijící. „Není to tak strašné, jak se zdá,“ říká ke kreditnímu systému a kamerám. „Je to špatně implementované… ale je to tu.“
Přečtěte si i naše další reportáže z Číny:
Méně nehod, ale kamera s AI na každém rohu. Jak se žije ve městě „pod dozorem“
Mladí, ale i otcové od rodin. Podívejte se, jak Číňané tráví životy ve videoherních barech
Postavte si vlastní iPhone. Jak vypadá největší světový trh s elektronikou?
ČLÁNKY DO MAILU