Když se ohlédnete zpět za celým procesem televizní digitalizace v Česku, který moment byl pro vás osobně nejtěžší?
Jednoznačně počátek celého programu digitalizace. Roky 2005 a 2006. To byla chvílemi beznaděj. Poslouchat tehdejší doslova směšné diskuse politiků, různých lobbistů a rádoby mediálních odborníků bylo stresující. V roce 2005 vůbec nebylo jisté, jestli Česká televize bude moci digitálně vysílat. Zda nebude jen omezeným přívěskem komerčního vysílání.
Velmi populární byla teorie o komerční výhodnosti digitálního vysílání a vedoucí roli komerčních subjektů. EPG mělo být famózním reklamním nástrojem a zdrojem financování. Zcela vážně se očekával nástup desítek vysílatelů, kteří v konkurenčním boji zasypou diváka skvosty televizní tvorby.
Vůbec nikdo se přitom nezabýval otázkou, kde se na to vezmou peníze a jak je taková investice rentabilní. Bylo to směšné, ale i poučné. Bylo jasné, že nemáme jinou šanci, než být pořád o krok vpředu. Být připraveni na to co přijde. Rozpracovávali jsme ohromné množství variant dalšího postupu, a to se ukázalo jako velmi prozíravé. Jinak technicky bylo nejhorší přeladění digitálního vysílání v Praze spojené se změnou polarizace. Tam byl nápor na naše call centrum největší.
Dlouho se nedařilo dohodnout s komerčními televizemi na harmonogramu zavádění digitálního a vypínání analogového vysílání. ČT dokonce počítala s krizovou variantou, že bude digitalizovat sama. Mysleli jste to tehdy vážně?
Nejdříve musím odmítnout představu, že se nešlo dohodnout. Samozřejmě, že šlo, ale jen na bázi přechodu na digitální vysílání, následném rozšíření vysílání stávajících vysílatelů a teprve pak liberalizace a otevření trhu. Jakmile Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v roce 2006 přidělila licence a součástí přechodu na digitální vysílání se stalo otevření mediálního trhu a vytváření podmínek pro vstup konkurence, tak už se dohodnout samozřejmě nešlo. To přidělení licencí byl zcela iracionální krok a v konečném výsledku nové vysílatele de facto zahubil. Je to příklad, jak mnozí odborníci vůbec nebyli schopni odhadnout další vývoj. Ale jak už jsem řekl, my jsme vždy o krok dopředu a tyhle problémy jsme si ve svých vnitřních analýzách velmi dobře popsali a připravili se na to. Varianta samostatného postupu byla jedna z prvních, kterou jsme si připravili, a dnes mohu přiznat, že to bylo již v roce 2006. Jen jsme čekali, zda nastane vhodný okamžik. A ten zablokováním digitalizace nastal a tato varianta, čili samostatný postup ČT spojený s vypínáním ČT 2 a využíváním jejích kmitočtů, se pak stala součástí přijatého Technického plánu přechodu (TPP). Bylo to výhodné pro nás, i pro Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Takže ano. Mysleli jsme to velmi vážně a dokonce jsme to i realizovali, byť to ne každý poznal.
Co podle vás nakonec přesvědčilo Novu s Primou, že se k digitalizaci přidaly a dobrovolně se předčasně vzdaly analogových kmitočtů? Vždyť mohly analogově vysílat až do roku 2017 nebo 2018.
Realita, postup ČT a situace na mediálním trhu v Evropě, kde sílil tlak na digitální dividendu. Naprosto nezvratný proces. Bylo prostě jasné, že buď proběhne proces digitalizace jako řízený proces a oni získají nějaký profit, anebo proběhne živelně a oni budou mít jen náklady. A tak to prostě obrazně řečeno zobchodovali, dokud ještě bylo co obchodovat. A podařilo se. ČT je bez reklamy, ani se dokonce nedofinancovala digitalizace. Novela, která měla zajistit filmařům finance, zajistila, že až do poloviny roku 2013 nebudou mít nic. Cena reklamy se zvyšuje. Trh je liberalizován, což některým hodně vyhovuje. Na to, že hrozba, která byla v základu vyjednávání, vůbec neexistovala, to není špatný výsledek. Komerční media lobbing prostě umí.
Od digitalizace se očekávalo mnohé. Třeba větší konkurence mezi provozovateli televizí i vysílačů. Obojí se nenaplnilo – nové televize jsou většinou klony těch původních analogových a digitální sítě provozují opět jen České Radiokomunikace (pokud nepočítáme skomírající multiplex 4 od Telefóniky O2). Mohlo to ale dopadnout jinak?
Samozřejmě, že nemohlo. Žádný dominantní operátor zemského vysílání nikde v Evropě v procesu digitalizace své postavení neztratil. Všude se vycházelo ze stávajících sítí, a to je zásadní výhoda jejich operátora. Podívejte se na naše TPP. Jak jsou sítě konstruovány. Jaké lokality se používají. Jaké kmitočty. Vše bylo dominantně ve vlastnictví či užívání Českých Radiokomunikací. Dnes už mohu říci, že jsme se neoficiálně snažili získat nějakého velkého evropského hráče jako soupeře Českých Radiokomunikací do obchodní soutěže na operátora multiplexu 1 a všichni na nás koukali jako na nesvéprávné. Při dané topologii sítě, jak ji definoval TPP, neměli zájem ani dělat křoví, natož to reálně zkusit. Možná bude někdy v budoucnu situace jiná. Posunuly se technologie. Jistě se posunou i ceny, ale před čtyřmi lety to tak bylo. A to, že nakonec digitalizaci udělali stávající vysílatelé? I to bylo jasné od samého začátku. Udělat nový program je řádově lacinější než postavit televizi na zelené louce. Chyběly, chybějí a budou i nadále chybět peníze. Taky nic překvapivého.
Proč podle vás na český televizní trh nevstoupili nějací velcí mediální hráči ze zahraničí? Digitalizace by jim to umožnila.
Jak jsem už řekl. Jediný důvod jsou peníze. Nízká likvidita mediálního trhu v České republice. Každé podnikání existuje jen proto, aby generovalo zisk. Pro deset miliónů lidí žádný evropský hráč nebude vyrábět speciální původní pořady ani dělat lokalizovanou verzi svého vysílání a platit si zemské vysílání. A bez značného objemu nákladné původní tvorby se proti existujícím, extrémně silným vysílatelům neprosadí.
Jedním z efektů digitalizace je větší diverzifikace příjmu televizního signálu. Zatímco před zavedením digitálního vysílání přijímalo 80 procent českých domácností televizní signál pozemně, dnes to není ani polovina. 30 procent domácností využívá satelit, 20 procent kabelovou televizi, do pěti procent IPTV. Vyplatí se vůbec ještě vysílat pozemní cestou, když je to tak drahé a zásah diváků už není tak masový?
Tohle je otázka pro komerční vysílatele. A až jim skončí stávající smlouvy, určitě si ji položí a položí ji i svému operátorovi. Jsem docela zvědav, jaké budou odpovědi. Pro veřejnou televizi je to zákonná povinnost. Zemské vysílání má lokální národní charakter. Umožňuje při správné topologii sítě velmi efektivně regionalizovat. To, že tomu tak dnes není, je velká chyba. A je tu i například systém krizového vyrozumívání, kde je zemské vysílání nezastupitelné. Zemské vysílání jako národní a lokální služba má budoucnost i potenciál. Jen ho v současném stavu moc racionálně nevyužíváme.
Od digitalizace se kromě jiného očekával lepší obraz a zvuk. Ten ale nabídne až televize ve vysokém rozlišení obrazu (HDTV). Diváci se satelitem, kabelovou televizí nebo IPTV ji už znají, České Radiokomunikace teď prosazují, aby HDTV vysílala i pozemní cestou v nových sítích DVB-T2. Dosud se ale nedokázala shodnout s televizemi, včetně ČT, na obchodních podmínkách. Jaké by ty podmínky musely být, aby ČT vstoupila do multiplexu DVB-T2?
Ta otázka vůbec nezní – bude to stát tolik a tolik a my začneme vysílat. My chceme znát trvale udržitelný, a to trvale udržitelný zdůrazňuji, obchodní a tedy i cenový model. Chceme znát způsob koexistence DVB-T, což je pro nás zákonná povinnost, a DVB-T2, což je pro nás možnost. Musí být jasná strategie jeho nasazení v podmínkách České republiky.
České Radiokomunikace už dva roky slibují, že příští rok v létě mohou dvěma třetinám populace nabídnout přenosy z Letních olympijských her (LOH) v Londýně v HD kvalitě, právě prostřednictvím sítě DVB-T2. To by se ale musely dohodnout s ČT, která má pro letní olympiádu zakoupena vysílací práva. Dohodli jste se na tom?
Ne, nedohodli a důvod je jasný z mé předcházející odpovědi. Je tady zkušenost z DVB-T. Jakmile jednou začnete vysílat, tak je to určitý signál pro diváky. Závazek, že jim něco nabízíte a oni mohou koupit přijímací zařízení a tu službu využívat. Budou si kupovat kvůli LOH koncová zařízení a my se pak nedohodneme na obchodních podmínkách. Zjistíme, že nejsme schopni to trvale provozovat a vysílání ukončíme? ČT by v takovém případě byla pod palbou oprávněné kritiky. Rozhodovat bude samozřejmě nový management ČT, ale já žádné marketingové vysílání bez jasného a dosažitelného cíle nedoporučuji.
Olympiáda nebo jiná velká sportovní událost by mohla být zajímavým stimulem pro diváky, aby si pořizovali DVB-T2 přijímače. Není škoda takovou příležitost nevyužít?
Kdyby byla na stole průchodná strategie nasazení DVB-T2, tak by to škoda byla. Jenomže ona průchodná strategie na stole stále není. To je ten problém.
A co kdyby bylo vysílání přes DVB-T2 pro diváky zpoplatněné? Tím by se daly pokrýt náklady na šíření signálu. Programy ČT by mohly být v základní programové nabídce, podobně jako to je už dnes u kabelových společností, kde zákazníci musí i za tu nejnižší nabídku platit – přesto, že ČT má být dostupná volně a „zadarmo“, když už za ni platíme koncesionářské poplatky.
V kabelu ani na satelitu se neplatí za vysílání ČT. To, za co diváci platí, je ona základní či rozšířená nabídka programů, kterou si operátor nakupuje a pak platí za technickou službu respektive provoz kabelového systému. ČT na tom nijak neparticipuje. Tenhle model může operátor zemského vysílání samozřejmě vyzkoušet. ČT by v takovém případě poskytovala bezplatně signál, stejně jako to děláme pro kabelovky. Nic neplatíme ani nic nevybíráme. Je to jen na ekonomické rozvaze operátora, zda může být cenovou nabídkou konkurence schopný a zda to může uhradit náklady na provoz, nákup programů a ještě generovat přiměřený zisk. To ale není otázka pro mne.
Hodně se teď očekává od HbbTV, hybridní televize. Není to ale jedna velká bublina? Vždyť jde vlastně jen o propojení internetu s televizí, což je možné už dnes.
U nových technologií nikdy nevíte, jestli se chytí či ne. Každopádně HbbTV je zatím nejperspektivnější integrační platforma pro svět internetu či možná lépe řečeno datových sítí a televize. A ono propojení je podstatně sofistikovanější než pouhé prohlížení internetu. Ono umožňuje určitý druh koexistence obou technologií i v rámci pořadu. Rozhodně je to technologie, kterou má cenu se zabývat. Už proto, že náklady na testování a vývoj aplikací jsou ve srovnání s vývojem a výrobou pořadů zanedbatelné.
Jak moc je reálné, že významná část diváků přejde od pasivního k aktivnímu sledování televize, které HbbTV vyžaduje?
Co je to významná část? Pokud to vezmeme na absolutní čísla tak to významné bude těžko, pokud to vezmeme jako službu aktivní menšině, tak to významné být může. Podstatné je, že náklady jsou přiměřené právě službě pro menšiny. Dokonce velmi přiměřené, pokud to třeba srovnáme se standardní výrobou pořadů pro menšiny.
Není HbbTV, ale třeba i DVB-T2, jenom uměle vyvolaná záležitost, aby si operátoři vysílacích sítí, výrobci a prodejci televizních přijímačů zajistili další zdroj příjmů?
Samozřejmě, že ano. To je přece princip trhu. Proto firmy investují do vývoje, do prodeje, do rozvoje služeb. Aby našly něco, po čem zákazník zatouží, koupí si to a oni vydělají. Já vím, že je vhodné říkat, že existují i jiné hodnoty, ale pokud to říkáte směrem k podnikání, pak je to jen pouhý marketing. Podnikání je založeno na generování zisku a k tomu je nutná marketingová masáž potenciálních zákazníků. A to i prostřednictvím nových technologií či služeb. Mnohdy virtuálních, ale někdy i reálných a užitečných. Možná to někomu zní nelibě, ale je to tak.
Na začátku digitalizace jste mi řekl, že si budeme muset zvyknout na situaci, kdy budeme televizní přijímače měnit tak často jako mobily. Myslíte si to stále?
Byla to nadsázka. Taky mi potom čtenáři DigiZone.cz dost spílali. Já tehdy chtěl zvýraznit, že digitalizace znamená zásadní zrychlení inovací všeho druhu a že obměna koncových zařízení bude zásadně rychlejší, než tomu bylo v analogové době. A jen za poslední tři roky se snížilo průměrné stáří televizorů z deseti na šest let. A není řídký příklad, že televizory zakoupené někdy v roce 2007 či 2008 jsou již vyměňovány za nové. Takže realita mi dává za pravdu. Ano, budeme technická zařízení měnit stále častěji.
A když už jsem se zmínil o čtenářích DigiZone.cz. Chtěl bych jim moc poděkovat. Jejich reakce byly v procesu digitalizace vždy rychlejší než naše dohledové či měřící technologie. Při každé změně jsem si četl jejich názory a připomínky. Moc nám to pomáhalo v rychlé detekci problémů. A protože se blíží konec roku, přeji jim hodně zdraví a štěstí, protože obojí na rozdíl od nového televizoru koupit nejde.
Foto: archiv DigiZone.cz – Ivana Dvorská
ČLÁNKY DO MAILU