Po měsících spekulací je to tady: Facebook oficiálně oznámil spuštění Instant Articles, nového formátu pro vydavatele. Princip je jednoduchý: média předají Facebooku své články, aby je upravil a publikoval ve své aplikaci ve formátu, který je optimalizovaný pro čtení v mobilních zařízeních.
Výměnou za to dostanou výnosy z reklamy, data o čtenosti a interaktivní design, který se bude uživatelům načítat rychleji, než kdyby z odkazu proklikli na jejich web. Experiment má ovšem svá rizika: čtenáři zůstanou ve facebookové aplikaci a nebudou už přicházet na web vydavatele.
Vydavatelé tak do určité míry ztrácejí kontrolu nad svým obsahem, přesto devět z nich - The New York Times, National Geographic, BuzzFeed, NBC, The Atlantic, The Guardian, BBC News, Spiegel a Bild – nabídce neodolalo. Pokud se novinka osvědčí, chce Facebook nabídku rozšířit i na další média.
Desetkrát rychleji
Instant Articles zatím budou fungovat jen v mobilní aplikaci pro iPhone, verze pro Android je prý na cestě (na desktopu a dalších platformách se budou články zobrazovat jako doteď – jako klasické odkazy na weby vydavatelů). Články v novém formátu se budou zobrazovat na facebookových stránkách zapojených médií a všechny se mají soustředit i na jedné souhrnné stránce. Dnes mají vydavatelé vydat první kousky.
Facebook je láká na zásadní výhodu: články hostované přímo Facebookem se mají načítat až desetkrát rychleji. Situace, kdy čtenář klikne v NewsFeedu na odkaz a pak vzdá čekání na zobrazení textu, by se tak měly stát minulostí. V okamžiku, kdy algoritmus vybere Instant Article k zařazení do uživatelova NewsFeedu, přednahraje si text a fotografie do paměti. Jakmile na něj pak uživatel klikne, zobrazí se mu téměř okamžitě, popisuje své zkušenosti například TechCrunch.
Díky této metodě mohou Instant Articles sázet na rychlost a zároveň médiím nabídnout nástroje pro interaktivní zobrazení jejich obsahu – Facebook slibuje fotografie ve vysokém rozlišení, které uživatel bude posouvat nahýbáním telefonu, videa, která se budou spouštět automaticky, když na ně čtenář nascrolluje, interaktivní mapy, zvukové nahrávky nebo třeba možnost lajkovat jednotlivé části článků.
Články prostě mají vypadat jako by se zobrazovaly na webu, včetně toho, že do nich bude možné vkládat tweety nebo třeba videa z YouTube. A jejich design má odrážet design jednotlivých médií – fonty, grafiku atd. Přepis článků do formátu Instant Articles přitom Facebook zařizuje sám – naprogramoval rozhraní pro automatické parsování obsahu z RSS a HTML na stránce.
Podstatným lákadlem pro vydavatele jsou samozřejmě peníze. Facebook jim umožňuje u hostovaných článků zobrazovat a prodávat vlastní reklamy a ponechávat si celý výtěžek. Nebo mohou využít jeho reklamní síť Audience Network a přenechat Facebooku 30 % z výdělku. Vydavatelé také mají dostat kompletní data o čtenosti článků – ať už prostřednictvím ComScore, Google Analytics nebo dalších nástrojů.
Kdo věří Facebooku
Facebook prostě udělal co nejvíc, aby vydavatele nalákal a přistoupil na všechny jejich podmínky. Spolupráce není exkluzivní a vydavatelé také mají volnost v tom, kolik článků v podobě Instant Articles publikují. Přesto je to pro média potenciálně riskantní pokus. Spolupráce je totiž založená na prosté důvěře v to, že Facebook v budoucnu nezneužije moc, kterou mu média předáváním svého obsahu nad sebou dávají.
Facebook dnes slibuje, že nebude hostované články zvýhodňovat ve svém algoritmu a že je tedy nebude uživatelům zobrazovat častěji. Nejsou ale záruky, že pravidla v budoucnu – až na svou stranu získá kritické množství vydavatelů – nezmění.
Vše děláme jen proto, aby se články lépe a rychleji zobrazovaly uživatelům, tvrdí také Facebook. Ve skutečnosti se ale spíš snaží uživatele co nejdéle udržet ve své aplikaci a zbavit je dalšího důvodu, proč by měli odcházet pryč, na web někoho jiného. Je to další krok k tomu, aby jednou platilo Internet = Facebook.
A jak nás učí historie, závislost na jednom velkém hráči se může vydavatelům vrátit jako bumerang.
ČLÁNKY DO MAILU