K sepsání této glosy mě donutila neustálá mediální masáž ohledně skupiny Anonymous – i mediální odezva na toto veřejné kleštění internetu.
Anonymous nejsou žádní hackeři, vlastně nic jako Anonymous neexistuje
Tak především – skupina Anonymous nejsou žádní hackeři. Jejich aktivity se omezují na přetížení cílové webové stránky a v důsledku i serveru, na kterém je provozována.
Druhým faktem je, že nic jako Anonymous neexistuje. Anonymous je kdokoliv, kdo se ke konkrétní akci chce připojit, stejně jako může každý přijít na demonstraci proti týrání zvířat nebo se naopak nechat týrat poslechem dechovky na mítinku KSČM.
Právo na shromažďování
Bez ohledu na to, zda legislativa stihla, nebo snad někdy stihne, dohnat technologický pokrok, nejedná se o nic jiného než o právo na shromažďování přenesené do kyberprostoru. Zatímco odboráři blokují magistrálu, geeci blokují webovou stránku. Zatímco po CzechTeku jsme se scházeli před ministerstvem, geeci se schází na IRC. Zatímco při blokaci Temelína se aktivisté poutají k bráně a odbory hnijí na magistrále, geeci provoz žádného podniku neomezují. Způsobená škoda? V porovnání s náklady na zajištění pořádku na demonstraci – prakticky žádná.
Má se stát občanů bát?
Stát by dnes rád kontroloval každý aspekt života svých občanů. Problém je, že na rozdíl od fyzické demonstrace jsou ale tyto akce globální – Čech může demonstrovat za práva Američana, Američan za práva Čecha, a to klidně tím, že bude blokovat webovou stránku běžící v Británii. Tak čeho se bojí? Neuchopitelnosti davu, pocitu bezmoci cokoliv s tím dělat (takový vysoce decentralizovaný DDoS je věc obtížně řešitelná), ale především svobody vyjadřování. Revoluce v Egyptě nebo Libyi, nebo na – nám civilizačně bližším – Islandu, by se nestaly, pokud by lidé neměli možnost se svobodně domlouvat – v prvních dvou výše jmenovaných státech navzdory místním právním předpisům! Státu vyhovuje líná ovce, co si koupí rohlík a pivo a po návratu z kolbenky usíná u kvalitního filmu Kameňák, ale děsí ho občan svobodný, bránící svá práva aktivně, kdykoliv má o nějaké další přijít.
Demonstrace z pohodlí domova
Takového občana je třeba zakázat nebo vůbec nemít. Faktem je, že většina lidí je od přírody líná nebo prostě nemá čas. Petici kvůli každé blbosti vám na internetu podepíše každý, jít demonstrovat se ale každému nechce, a ještě kvůli tomu snad někam jezdit…
Internet, lépe řečeno moderní technologie vůbec, nám dávají možnost přímé demokracie již dlouhá léta. Technologie je, vůle ne. Naopak, kohoutky je třeba pořádně utáhnout a zákony sešněrovat v zájmu Dobra - zákony umožnující cenzuru nám pod touto záminkou cpou již nějaký pátek a potichu a potají schvalují na zasedání výborů pro ochranu velryb v českých rybnících a dalších vysoce produktivních odkladištích zasloužilých kádrů.
Díky technologii můžete dnes demonstrovat, a tím i volit, z pohodlí domova, zatímco se vám vaří káva, nebo dokonce zatímco jste v práci – ztrácí tím vaše právo na vyjádření názoru váhu? NE!
Budete za svá práva bojovat?
Takže až příště uvidíte bombastické titulky o hackerech na titulce novin, nebo televizního moderátora, jak mluví o útoku hackerů na FBI – představte si hromadu nasraných lidí před sídlem vlády s transparenty. Přemýšlejte, co je na tom mediálním obrázku špatně a jestli byste nešli často demonstrovat také, pokud byste mohli nebo nebyli tak líní…
Volené vulgarity vás vítají. Všude vábení vládních věrozvěstů, vampyrická verbež. Vysátá veřejnost vlastní vlastní vojsko. V versus vlády, vulgární vyjádření vůle. Většina = vovce = Vy?
ČLÁNKY DO MAILU