Striktní požadavek Facebooku na používání skutečných jmen (zde) nevede k větší bezpečnosti jeho uživatelů, říká nová studie. Ta upozorňuje na to, že nejméně v bezpečí jsou na Facebooku ženy a lidé s menšinovým sexuálním zaměřením (LGBT).
Poté, co Facebook v září 2014 zrušil účty řadě LGBT uživatelů, to vypadalo na změnu. Na schůzce se zástupci Bay Area LGBT komunity Facebook sliboval změnu pravidel. Ta ale nikdy nepřišla. Sociální síť nadále nejenom vyžaduje používání skutečných jmen, ale tvrdě na nich trvá. Paradoxně i přes to, že na Facebooku existují miliony falešných účtů s falešnými jmény a udržet si je není až takový problém – stačí v případě požadavku poslat osobní doklad s doplněným falešným jménem.
V únoru 2015 už ale bylo jasno, že sliby Facebook opravdu neplní (viz Facebook znovu zavede povinnost používat skutečné jméno) a nová Pravidla ve skutečnosti přinesla zhoršení podmínek.
A Glimpse From the Field: How Abusers Are Misusing Technology (PDF) upozorňuje, že Facebook je (vzhledem k svému rozšíření) platforma, která je nejčastěji využívána pro obtěžování a zneužívání. Útočníkům slouží k získávání informací i k přímému harašení a pronásledování. To míří přímo na oběti, ale běžně i na jejich přátele či rodinu. A protože je Facebook navíc důležitým nástrojem pro udržování kontaktů s přáteli a rodinou, je velmi obtížné se mu vyhnout nebo z něj odejít.
Jedna ze čtyř amerických žen má za sebou zkušenost s domácím násilím, tamní program pomoci obětem řeší denně desítky tisíc telefonátů, které se týkají právě tohoto zásadního problému. Pokud se získané poznatky převedou na čísla Facebooku, tak jenom na něm by mělo být přes 23 milionů žen, pro které povinné používání skutečného jména znamená potenciální ohrožení.
Nakonec, jde hlavně o peníze
Facebook k problému přistupuje po svém – hlavně zveřejňováním PR textů (viz například Facebook Safety), ve kterých tvrdí nesmysly jako to, že „používání skutečných jmen pomáhá chránit naši komunitu před nebezpečnými interakcemi, například když se ex-přítel vydává za někoho jiného, aby mohl útočit na ex-přítelkyni“, či „násilník ve škole vkládá nenávistné komentáře o homosexuálním spolužákovi“.
Není divu, databáze Facebooku jsou zásadní pro jeho existenci. To, jak se jmenujeme, kde bydlíme, co děláme a na co klikáme, je předmětem obchodu. Jsme prodáváni na všechny strany bez možnosti kontroly. To za tu trochu nepříjemností stojí.
Nebýt na Facebooku? Výsledkem je ještě větší izolace
NNEDV, autoři výše uvedené studie, upozorňují, že nejčastější rada obětem kybernetického násilí či šikany, tedy nebýt na Facebooku, je zásadně špatná. Přispívá pouze k ještě větší izolaci, což právě v případě obětí těchto aktivit znamená zásadní problém.
Survivor Privacy proto říká jasně: nepoužívejte na Facebooku svá skutečná jména, ale to není jediná podstatná věc. Pokud totiž žena, oběť domácího násilí od bývalého partnera, na Facebooku použije falešné jméno, násilník ji stejně obvykle dokáže identifikovat přes příspěvky a vazby na její přátele (protože je pravděpodobně zná). Ale s tím vším se dá počítat, přizpůsobit tomu nastavení Facebooku a používat odpovídající styl a obsah komunikace.
Vaše jméno není pravé, musíte ho změnit
Pokud Facebook dojde k názoru, že vámi použité jméno na Facebooku není pravé, máte prostě smůlu. Musíte buď Facebooku doložit pravost, k čemuž potřebujete běžně zaslat až dva osobní doklady, nebo vyplnit takové jméno, o kterém si Facebook myslí, že je vaše. Za pár týdnů poté ale můžete opět skončit označení jako „neautentičtí“, protože ani poslání osobního dokladu už dnes nic neznamená – bez ohledu na to, že tímto způsobem vlastníci falešných účtů běžně Facebook podvádějí.
V případech lidí se změnou jména to jde dokonce tak daleko, že Facebook trvá na vyplnění původního jména, tedy toho, se kterým se narodili. Pokud nejste dostatečně obezřetní a pošlete jim původní i nové, tak za vás vyplní do vašeho profilu to původní a zároveň zamezí možnosti toto změnit.
Na tom všem je zajímavé ještě to, na co se ve Women, LGBT least safe on Facebook, despite ‚real name‘ policy ptají na konci článku.
Jak je vlastně možné, že Facebook shromažďuje tak obrovské množství osobních údajů lidí, včetně kopií jejich dokladů a původních jmen, a přitom není hlídán a regulován stejně, jako je tomu u ostatních databází?
ČLÁNKY DO MAILU