Drobný, leč podstatný rozdíl je v tom, že když úřední poštu místo poslíčků začali nosit pošťáci, stále se dost snažili adresáta zastihnout a psaní mu předat. To časem vyčpělo a dnes i doporučený dopis do vlastních rukou skončí jako lísteček ve schránce, že si máte dojít na poštu. Ale stále je ta schránka zavedené a funkční řešení - pro "nejen ouřední" poštu.
V elektronické podobě máme e-mail. Taky zavedené a fungující řešení, byť (jako ta pošta) ne zcela spolehlivé. Kdyby pro ouřední záležitosti vznikla nějaká jednoduchá, ovladatelná nadstavba, asi by to lidé používali dobrovolně.
Jenže datové schránky nejsou ani železný oř
, ani pošťák místo poslíčka. Je to složité, uživatelsky nepřívětivé řešení, čistě jednoúčelové. Pokud komunikujete se státem často, dá se to vydržet. Ale jestli je ta frekvence jednou za dva roky
- pak je opravdu lepší ten poslíček z úřadu.