O nadcházejícím „velkém třesku“ v datových schránkách, konkrétně o jejich povinném zřízení všem podnikajícím fyzickým osobám a právnickým osobám (které je ještě nemají), se vědělo již dlouho. Tedy alespoň v „zainteresovaných kruzích“, které celou problematiku průběžně sledují. Stejně jako o záměru zřídit datovou schránku (nepodnikající) fyzické osoby každému, kdo na sebe prozradí, že je alespoň trochu počítačově gramotný – tím, že (v době od 1. 1. 2023) zvládne projít přihlášením „přes NIA“ k nějaké veřejnoprávní službě.
Teprve relativně nedávno se ale celý záměr dostal i do povědomí širší veřejnosti, když si ho všimla masovější média a začala o něm informovat, často i dosti „strašícím“ způsobem. A začaly se dít věci.
Nejprve, koncem září, přišla iniciativa desítky nevládních organizací požadující odklad všech popisovaných změn. Tedy jak povinného zřízení datových schránek (DS PFO a DS PO) všem podnikajícím fyzickým a právnickým osobám (které je dosud nemají), tak i onoho automatického zřizování datových schránek (DS FO) všem fyzickým osobám, které na sebe prozradí svou počítačovou gramotnost. A to „minimálně do té doby, než bude systém skutečně připravený a nebude na lidi klást v době extrémních výdajů tak vysoké časové, organizační i finanční nároky“.
Ještě počátkem října ale Piráti ujišťovali veřejnost, že povinně zřizovaných datových schránek v příštím roce se podnikatelé ani živnostníci nemají bát. A ti nepodnikající, kteří se prozradí, si svou novou datovou schránku (DS FO) prý budou moci zase zrušit (ve skutečnosti: jen znepřístupnit). A slibovali i výrazné „zlidštění“ uživatelského prostředí a celé služby.
Nebojte se povinných datových schránek pro podnikatele a živnostníky! Pro komfortní náběh se snažíme udělat max. pic.twitter.com/GxbRvQo3Sh
— Ivan Bartoš (@PiratIvanBartos) October 5, 2022
Nic tedy nenasvědčovalo nějaké změně na poslední chvíli. Proto tweet, zveřejněný 14. října na účtu prvního místopředsedy vlády a ministra vnitra Víta Rakušana, zapůsobil jako blesk z čistého nebe. I tím, že poměrně zásadní změnu prezentoval již jako hotovou věc.
Datové schránky jsou bezpečný a moderní způsob komunikace státem. Nechceme k jejich užívání ale nikoho nutit. Proto povinnost používat datové schránky od začátku příštího roku pro FYZICKÉ osoby rušíme.
— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) October 14, 2022
Záhy se ale ukázalo, že jde jen o pozměňovací návrh, který v rámci projednávání návrhu novely „digitální ústavy“, alias zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, předložil poslanec Petr Letocha (STAN). Tedy o nic definitivního, ale jen o návrh, který může „projít“, ale také nemusí. A pokud projde, může se tak stát včas (s účinností nejpozději k 1. 1. 2023), nebo až někdy později, kdy už „nastoupí“ již dříve řádně schválená ustanovení, čekající jen na svou účinnost právě k 1. 1. 2023.
Vyjasnilo se i to, co má být změněno: nikoli povinné zřízení datových schránek (DS PFO a DS PO) všem právnickým osobám a všem podnikajícím osobám (včetně těch živnostníků, kteří mají svou živnost jen pozastavenou). Návrh chce zrušit jen automatické zřizování datových schránek (DS FO) fyzickým osobám (při jejich prvním přihlášení) a ponechat jejich zřizování nadále jen na dobrovolném rozhodnutí příslušných osob.
A nejde ani tak o povinnost používat datové schránky v aktivním slova smyslu (pro odesílání, resp. činění vlastních úkonů a vlastního právního jednání). To je v předmětném tweetu asi jen určitá mediální zkratka. Povinnost používání je zatím jen „pasivní“, ve smyslu povinnosti strpět doručování do vlastní datové schránky. Byť existují výjimky, viz dále.
Přichází zákon
Další krok přišel v závěru minulého týdne, kdy se v knihovně připravované legislativy (eKlepu), konkrétně s datem 19. 10. 2022, objevil návrh celého nového zákona, „kterým se mění zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů“.
Dosti nestandardní je přitom to, že povinné meziresortní připomínkové řízení zde bylo zkráceno na pouhých 5 kalendářních dnů (resp. 3 pracovní dny, sobotu a neděli).
Po obsahové stránce je návrh nového zákona prakticky shodný s pozměňovacím návrhem poslance Letochy. Středobodem obou návrhů je zrušení toho (již přijatého, ale dosud neúčinného) ustanovení, které by k 1. 1. 2023 zavedlo ono automatické zřízení datové schránky (nepodnikající) fyzické osoby (DS FO) tomu, kdo se po zmíněném datu prozradí, resp. poprvé přihlásí „přes NIA“.
Oba návrhy tak chtějí ponechat toto ustanovení v jeho současné podobě, což ale vyžaduje i určité „zametení stop“, protože změna předmětného ustanovení by se k 1. 1. 2023 promítla i do řady dalších ustanovení a i to je třeba změnit. Proto jsou oba návrhy poněkud obsažnější než jen „ruší se ustanovení XY“.
Jediný faktický rozdíl, který jsem mezi oběma návrhy našel, je u načasování změn týkajících se (povinného) zřizování datových schránek dalším „profesím“ (auditorům, soudním tlumočníkům a překladatelům, autorizovaným architektům, inženýrům a technikům): pozměňovací návrh je datuje již k 1. 1. 2023, zatímco návrh zákona tak činí až k 1. 7. 2023, což odpovídá současnému „nastavení“.
Proč vlastně nový zákon, a ne jen pozměňovací návrh?
Jakou ale má logiku to, že se jeden shodný návrh „tlačí“ po dvou různých liniích současně?
K tomu si řekněme, že pozměňovací návrh poslance Letochy je návrhem z již uskutečněného druhého čtení novely „digitální ústavy“ v Poslanecké sněmovně. Přitom lhůta mezi druhým a třetím čtením byla u tohoto zákona poslanci zkrácena na pouhých 7 dnů, takže třetí čtení může následovat relativně brzy. Pokud by i další legislativní kroky (projednání v Senátu, podpis prezidenta, zveřejnění ve Sbírce) šly hladce, a hlavně rychle, mohla by se účinnost změn stihnout tak, aby od 1. 1. 2023 nenastoupilo ono automatické zřizování datových schránek (DS FO) a zůstalo na dosavadním principu dobrovolnosti.
Proč tedy vnitro připravilo a „rozjelo“ ještě paralelní řešení, cestou návrhu celého a úplně nového zákona, byť se stejným obsahem?
Důvod může být ten, že pozměňovací návrh nemusí ve třetím čtení projít. Bude záležet na tom, zda má jeho předkladatel sjednanou potřebnou podporu u ostatních poslanců. A i kdyby se jeho pozměňovací návrh dočkal dostatečně početného souhlasu ostatních poslanců, bude ještě záležet na osudu celého zákona, do kterého je pozměňovací návrh včleněn.
Jde totiž o novelu, která primárně cílí na založení nové Digitální a informační agentury (DIA) a na promítnutí odpovídajících změn do dalších zákonů (včetně zákona č. 300/2008 Sb., který řeší fungování datových schránek). A samotné založení nové agentury není něco, na čem by se všechny politické strany, zastoupené ve Sněmovně, zrovna shodly. Stačí si připomenout, že vláda šla s celým návrhem do Sněmovny s požadavkem na jeho schválení již v prvním čtení, ale to se jí nepodařilo, hlavně kvůli odporu ANO a SPD. Neprošel ovšem ani návrh ANO vrátit celý návrh vládě zpět, k přepracování.
Takže jak dopadne třetí čtení a s ním i zřízení nové agentury DIA, je „ve hvězdách“, přesněji v rukou poslanců. A proto může mít snaha o jiné, paralelně vedené řešení, svou logiku. Návrh úplně nového zákona má sice před sebou delší „legislativní trajektorii“, ale když je monotematický, může mít šanci projít vším nezbytným ve výsledku rychleji.
Co je otázkou?
Samotný souběh dvou stejně orientovaných legislativních návrhů nemusí nutně být problémem, protože každý z nich se dá ve vhodnou dobu stáhnout. Problémem bude spíše načasování takovéto „vhodné doby“, což bude vyžadovat velmi pečlivé zvažování různých eventualit a možností. Nehledě na již tak šibeniční celkové termíny.
Osobně ale vidím problém i v něčem dalším: v tom, že oba návrhy týkající se datových schránek (podle mého názoru) nejsou kompatibilní s připravovanými změnami kolem agentury DIA. A to ne ani tak po věcné stránce, jako spíše po té formální. Proč?
Jak jsme si již řekli, podstatou novely stávající digitální ústavy (zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby) je zřízení nové agentury DIA. Ta by měla získat většinu kompetencí v oblasti eGovernmentu od resortu vnitra a takovéto „převzetí moci“ je třeba promítnout i do celé řady dalších právních předpisů. Zjednodušeně: tam, kde se v příslušném ustanovení píše „Ministerstvo“, se nově má psát „Agentura“.
Třeba v případě datových schránek a zákona č. 300/2008 Sb. to má být (mimo jiné) změna jeho §2 odst. 2 ze stávajícího:
Datové schránky zřizuje a spravuje Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“)
na
Datové schránky zřizuje a spravuje Digitální a informační agentura (dále jen „Agentura“)
A stejně tak všechny další výskyty „ministerstva“ v daném zákoně mají být změněny na „agentura“.
Jenže jak pozměňovací návrh poslance Letochy, tak i návrh zcela nového zákona, s tímto „předáním moci“ nepočítají a své změny formulují „natvrdo“ tak, že ministerstvo v jednotlivých ustanoveních nadále zůstává.
V případě pozměňovacího návrhu by se to v rámci třetího čtení nejspíše nějak vyřešilo. Ale v případě přijetí samostatného návrhu nového zákona (i bez pozměňovacího návrhu poslance Letochy) by to mohlo vést ke kuriózní situaci: pokud by oba nové legislativní předpisy měly shodnou účinnost (od 1. 1. 2023) a každý z nich by novelizoval stejné ustanovení jiným způsobem. Například:
- již projednávaná novela zákona č. 12/2020 by měnila ustanovení o zřizování datových schránek nepodnikající fyzické osoby (§ 3 zákona č. 300/2008 Sb.) ve smyslu: „datovou schránku fyzické osoby zřídí agentura bezplatně fyzické osobě…“, zatímco
- nově navrhovaný zákon by stejné ustanovení nastavoval takto (fakticky nechával v současné podobě): „datovou schránku fyzické osoby zřídí ministerstvo bezplatně fyzické osobě…“
Jak by to asi dopadlo? Má vůbec právo řešení pro takovýto souběh dvou protichůdných návrhů se stejně datovanou účinností? Jak by pak vypadalo platné znění zákona?
Co když se ani jedno nestihne?
Reálně ale může dojít i k tomu, že projde jen jeden z obou „paralelních“ návrhů na změnu úpravy datových schránek, ovšem pozdě, neboli s pozdější účinností, než je 1. 1. 2023. Pak by nastala dosti nepříjemná situace, protože automatické zřizování DS FO při prvním přihlášení by s přelomem roku začalo fungovat, a teprve někdy později by bylo zase zrušeno. Všichni ti, kteří svou vlastní datovou schránku (nepodnikající) fyzické osoby nechtějí, by si tak po příslušnou dobu měli dávat pozor, aby si její zřízení nezpůsobili (nebo se alespoň spoléhat na možnost následného znepřístupnění).
Zdůrazněme si, že všichni ti, kteří mají nějakou svou identitu občana (včetně té bankovní), si již dnes mohou nechat zřídit svou datovou schránku (nepodnikající) fyzické osoby (DS FO) opravdu velmi snadno, prakticky „na jedno kliknutí“. Pokud o ni mají zájem – což je právě to, na čem se vše láme: zda má být zřizování DS FO nadále dobrovolné, nebo povinné (při prvním přihlášení „přes NIA“, pomocí identity občana).
Mezi oběma variantami je přitom zásadní rozdíl: pokud je fyzické osobě (ať již podnikající, či nepodnikající) zřízena datová schránka povinně (ze zákona), již dnes jí z toho plynou konkrétní důsledky. Hlavně povinnost komunikovat se správcem daně již jen elektronicky. A další povinnosti klidně mohou přijít, když to u nás funguje na principu dvoupolohové regulace. Lidově: od zdi ke zdi.
Pravdou je, že Ministerstvo vnitra dosud dávalo najevo, že se bude snažit, aby i automaticky zřizované DS FO (při prvním přihlášení) byly považovány za zřízené dobrovolně, neboli na žádost, a tudíž bez příslušných dopadů. Ale je otázkou, zda by se takovýto výklad podařilo prosadit přes dosti explicitně vyznívající zákon.
Jaký je to signál?
Na závěr tohoto článku si připomeňme, že samotný záměr zřizovat někomu datovou schránku (nepodnikající) fyzické osoby automaticky, třeba i proti jeho vůli, rozhodně není nový. V minulosti se objevil již vícekrát, „předposledně“ v rámci přípravy současné digitální ústavy neboli dnešního zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby. Tehdy byl ale ještě odmítnut, stejně jako všechny předchozí pokusy. Za zmínku určitě stojí tehdejší zdůvodnění od resortu vnitra (podrobněji v mém tehdejším článku):
Povinné zřízení datových schránek všem fyzickým osobám považujeme za nereálné. Takový krok by byl ostatně v přímém rozporu se základním principem navrhovaného zákona, že využívání digitálních služeb je právem. Pro řadu osob by povinnosti vyplývající z toho, že daná osoba má zřízenu datovou schránku, byly nadměrně zatěžující, zatímco výhod tohoto institutu by stěží dokázaly využít.
To bylo někdy na jaře roku 2019. Nicméně již v srpnu 2020 se v rámci druhé veřejné konzultace k datovým schránkám návrh na automatické zřizování opět objevil a dostal i do veřejně publikovaných závěrů této konzultace:
Představitelé Ministerstva vnitra a České pošty sdělili, že na základě poslanecké iniciativy se plánuje automatické zřízení datové schránky fyzické osoby každému držiteli eID prostředku po jeho prvním použití cestou Národního bodu pro identifikaci a autorizaci.
Pak už to šlo ráz na ráz: místo do „digitální ústavy“ (zákona č. 12/2020 Sb.) se příslušný návrh dostal do návrhu zákona DEPO (dnešního zákona č. 261/2021 Sb.). A jak jsem zde na Lupě podrobněji popisoval (zde a zde), původně se po prozrazení počítačové gramotnosti mělo automaticky zřizovat již v tomto roce. Ale senátoři se postarali o roční odklad, takže začít se má až k 1. 1. 2023.
Nějaký rozpor s deklarovanými cíli digitalizace i principy digitální ústavy – že služby mají sloužit a přinášet užitek, nikoli zatěžovat a komplikovat, a že jejich používání má být právem, a nikoli povinností – už zřejmě tolik nevadí. A to ani u živnostníků a právnických osob: chtějí podnikat? Tak musí také něco snést. I povinné zřízení datových schránek, které není možné znepřístupnit.
Ale ještě důležitější je možná něco jiného: když se nyní, po tak dlouhé době od přeci jen řádného schválení a během finišujících prací na praktické implementaci změn právní úpravy, objevuje snaha o obrat čelem vzad (byť jen u zřizování DS FO), je to určitým signálem a sdělením vůči veřejnosti.
Nedá mi to, dovolím si ocitovat kolegyni. Tohle by se mělo vytesat do kamene a pověsit vedle vchodu do Centrotexu:
— Jiří Veselý (@VeselyJir) October 21, 2022
Z psychologického hlediska navrhovaný krok přispěje k tomu, že datové schránky budou veřejností vnímány negativně, když – zjednodušeně řečeno – „musely být zrušeny, https://t.co/I4xJzVMkSb
Signálem, který celkovému vnímání digitalizace obecně (a datových schránek konkrétně) v očích širší veřejnosti asi moc neprospěje. A to nejspíše nezmění ani kampaň na propagaci datových schránek, kterou si vnitro nedávno objednalo.
ČLÁNKY DO MAILU