Bohužel i zde se ukazuje, jak špatně(!) jsou překládány a následně dabovány televizní překlady. Televizi již pět let nesleduji prakticky vůbec, snad jen když jsem na návštěvě u rodičů, ale přesto jsem si všiml již více prvků, které se prostřednictvím katastrofálního překladu dostaly do běžného jazyka -
a) chybně a nadměrně užívaná přivlastňovací zájmena
b) anglická syntaxe v českých větách
c) tykání vs. vykání (a zmršené pozdravy - nedokážu pochopit, že v televizi ještě nikdo nepochopil, že když ang. mluvící člověk říká "How'ya'doing," neptá se, jak se máte, nýbrž říká "dobrý den").
V tomhle ohledu si chválím, jak důsledně se vyká v německém dabingu, bez ohledu na to, jak familierně se chovají postavy. ... i když jistě, ty tisíce anglických slov, které přejali...:-)
Tykání na Internetu, děkuji pěkně, rozhodně ne! Svědčí o nedostatku sebekontroly a úcty.
Za článeček ale díky, donutil mě zamyslet se;).
To právě moc ne. Pokaždé, když to zapnu, jako překladatel šílím:-). Bohužel je vidět práce Tradosu (nebo co používají), protože jinak by se nedopouštěli zcela zřejmých hloupostí. Například naposledy, když jsem se díval, běžel jakýsi film, kde se dvě postavy začaly v místnosti hádat. Jedna z nich zcela mimo kontext vyštěkla "Chceš to vzít ven?" A já tak po očku sledoval, že mí spoludiváci to vůbec nepostřehli, ale že když člověk neumí anglicky a vnímá dialogy pečlivě, vůbec scénu nepochopí:-).
Čestnou výjimkou - a zde smekám - jsou titulky u filmů ve Filmovém klubu. Ty vyrábí(ěl) někdo, kdo skutečně oba jazyky ovládal a dá se z nich i mnohé naučit.
Nesmysl:
Pokud jsem nekde na webu "doma" a nekdo se na neco pta, tak mu tykam - neresim jestli mu je 10 nebo 70. Samo se ocekava, ze pro vyreseni svyho problemu neco udelal - ono se da totiz dost tezko nekomu vykat a poslat ho do .... ;D
Pokud se du nekam na neco zeptat, tak oslovuju prevazne skupinu lidi, ne konkretniho cloveka.
Pokud uz se ptam konkretniho cloveka, tak vidim ze si tyka se vsema kolem, => neni duvod abych nepsal stejne. Tak tak jako tak 90% spoludiskutujicich nikdy nevidel a nikdy neuvidi.
Pokud jde o mail, zalezi na tom jak moc oficielni/formalni je, ale prakticky pri kazdy delsi komunikaci vypadnou pozdravy a dalsi zbytecnost a jde se primo k veci.
Pokud dojde k osobnimu setkani s nekym, s kym si po netu tykam, ale vzivote sem ho nevidel a nejsem si jistej, tak volim nejaky neutralni pozdrav => nereknu mu ani "cau vole", ani "Dobry den velevazeny pane". Ovsem prevazne se setkam (z jeho strany) s reakci typu "co blbnes, dyk si tykame ne ..." (plati i o lidech, kteri jsou i o 30 let starsi).
Ahoj.
Na Internetu tykání běžně používám i s tím rizikem, že v některých případech při osobním setkání dojde ke změně. Lidské vztahy se vyvíjejí a pracují.
Vůbec bych nebyl proti úplnému zrušení vykání, přijde mi to jako hloupost a úctu či sebekontrolu v tom tak úplně nevidím. Nicméně v mnohých případech se přizpůsobuju místním zvyklostem
Nedostatek sebekontroly a úcty, ale také sebevědomí, vidím spíše v usilovném trvání na vykání.